Obsah
Evropské národy ničí válka a militarismus. A aby toho šílenství nebylo málo, politické elity a média celý proces roztáčejí do stále větších obrátek. Osud kontinentu nemohl dopadnout tragičtěji, vezmeme-li v úvahu, že Evropa povstala z popela druhé světové války s nadějí, že se stane vzorem mezinárodního míru.
Plnou parou vstříc katastrofě
Maďarské volby, které proběhly o minulém víkendu a které vyústily v odstavení vlády Viktora Orbána od moci, ovládly politické a finanční tlaky vedení EU na Budapešť. A to právě i kvůli Orbánovu neochvějnému odmítání bruselského válečného štvaní proti Rusku.
Maďaři šli k urnám uprostřed chaosu, který vyprovokoval Brusel i pod tíhou energetického vydírání ze strany kyjevského nacistického režimu podporovaného NATO. Je skoro jisté, že podobný útok na demokratický proces čeká i další členské státy EU, například Slovensko, pokud se nepodvolí elitářské agendě, která ze všeho dělá existenční střet s Ruskem.
Občané evropských států čelí hospodářské krizi, kterou přivodila zástupná válka NATO a EU s Ruskem. Ceny pohonných hmot, energií, potravin a dalších životních nákladů letí strmě vzhůru, jako přímý důsledek válečnické politiky a militarismu. Nejprve se vládními sankcemi odstřihly dodávky spolehlivých a levných energií z Ruska. Nyní Trumpova agrese vůči Íránu zasáhla dodávky z Perského zálivu, takže Evropa schytala dvě rány najednou.
Místo toho, aby evropské státy NATO změnily kurz, řítí se plnou parou vstříc katastrofě. To vyvolává zásadní otázky ohledně demokratické kontroly. Existuje ještě vůbec v Evropě demokracie? Tento týden se v Británii ozvaly hlasy volající po dakším masivním navýšení vojenského rozpočtu, které mají zaplatit drastické v beztak již ubohém sociálním zabezpečení a dalších veřejných službách. V čele tohoto tažení stojí bývalý britský ministr George Robertson.
Všechny prachy pro zbrojaře!
„Lord Robertson“, člen nevolené Sněmovny lordů, je zároveň bývalým šéfem NATO (1999–2003). Dlouhodobě naléhá na britskou vládu, aby navýšila vojenský rozpočet, přestože čísla ukazují, že Británie už tak na přípravu války vydávanou za obranu utrácí více než kdykoli od konce studené války. Během mediálně sledované veřejné přednášky Robertson s notnou dávkou hysterie prohlásil, že Británie je nedostatečně připravena proti útoku a je tedy v ohrožení. Jeho závěr? Británii prý nelze bránit s rostoucím sociálním rozpočtem.
Jde o tentýž toxický sebeklam, který šíří současný šéf NATO Mark Rutte a další jestřábi a evropští lídři. Tedy tvrzení, že rekordní vojenské výdaje nestačí, a že sociální výdaje se musí obětovat na oltář dalšího zbrojení. Přičemž část zbraní končí v rukou kyjevského nacistického režimu, aby jeho rukama mohl Západ dál vést válku s Ruskem.
Rutte se v jednom ze svých typických přeřeknutí kdysi nechal slyšet s bizarním, ale výmluvným výrokem, že obrana nepatří do stejné kategorie jako drogy a pornografie a že investice do obrany jsou prý investicí do bezpečnosti, která je nutností.
Podle aktuálních čísel utratilo NATO a jeho třicet evropských členských států za armádu v průměru o dvacet procent více než předešlý rok. Loni celkové výdaje činily 500 miliard dolarů. A přesto nám tvrdí, že to na „bezpečnost“ nestačí. V příštím desetiletí se po evropských státech včetně Británie požaduje zdvojnásobení vojenských rozpočtů. Spojené státy za Trumpa plánují na armádu vyčlenit 1 a půl bilionu dolarů.
Rozežírají národy zevnitř
Bývalý britský diplomat Peter Ford ostře odsoudil to, co označil za „sociální stát obětovaný válce“. Varoval, že tato politika ničí britskou společnost i ostatní evropské země. Ford, který je zároveň místopředsedou Dělnické strany Británie, napsal, že by se nemělo více utrácet za to, co se lživým způsobem nazývá obranou.
Podle něj by Británie byla v bezpečí tehdy, kdyby za zbraně utrácela méně. Kdyby se přestala předvádět jako postimperiální velmoc a snažila se konflikty uklidňovat místo jejich přiživování. Kdyby se soustředila na domácí problémy, které se zanedbaly a nakupily se jich hory. Dalším hlasem rozumu je profesor Richard Murphy, který řekl, že lord Robertson a jemu podobní váleční štváči představují „skutečného nepřítele“ Británie a Evropy.
Profesor Murphy připomněl, že obrana neznamená jen zbraně, rozpočty či ochranu elitních zájmů v zámoří. Obrana je podle něj především o ochraně lidí, o tom, aby se lidé nemuseli bát fyzického ohrožení, chudoby, nouze ani sociální nestability, jež rozežírá tkáň národa zevnitř. A právě z tohoto pohledu, jediného, který skutečně slouží většině britských občanů, není sociální zabezpečení nepřítelem obrany, nýbrž jejím základem.
Chudoba v britské společnosti, stejně jako ve zbytku Evropy, totiž dramaticky narůstá. Odhaduje se, že ve Spojením království žije dnes v chudobě přes 14 milionů lidí, tedy více než pětina obyvatel. Každé třetí britské dítě vyrůstá v podmínkách nouze a trpí nedostatkem bydlení, potravin, vzdělání i zdravotní péče.
Válečná psychóza je zástěrka ožebračování
Váleční štváči v řadách evropských elit, jako jsou Robertson, Rutte, Kaja Kallasová či Ursula von der Leyenová, kteří na zbrojařském průmyslu osobně profitují prostřednictvím lukrativních kariér a lobbingu, ospravedlňují svou nedemokratickou politiku neustálým strašením iracionálními hrozbami, jež údajně vycházejí z Ruska, Íránu, Číny nebo od jiného domnělého nepřítele.
Válečná psychóza nejenže uvrhuje většinu občanů do chudoby, ale je navíc sebezničující. Mezinárodní napětí, které takové válečné štvaní vyvolává, vede k dalším iracionálním požadavkům na ještě větší militarizaci, kvůli pocitu nejistoty a ohrožení, který sami vytvořili. Vzniká začarovaný kruh. Co s tím?
Británie a ostatní evropské státy musí především přestat s válečným štvavým kursem. Evropa potřebuje vlády, které se neřídí rusofobií a paranoiou ve stylu studenoválečnického myšlení. Jenže slabé a bezradné evropské vlády a korporátní média léta podporovaly americký vojensko-průmyslový komplex, který rozpoutal nezákonné války.
Ty vedly k masové migraci, mezinárodnímu napětí, jež se může kdykoli vymknout kontrole, a nyní, jak vidíme na vlastní oči, i k obrovským hospodářským otřesům způsobeným chaosem v obchodu s energiemi.
Slovo mír je sprosté slovo
A jako by to nestačilo, požadují elity okleštění základních demokratických práv občanů. Maďarské volební fiasko je příznačně zlověstným znamením doby. Válečnická diktatura lidem předepisuje, jak mají volit, aby vyšel předem stanovený výsledek: ještě více války.
Od počátku lživá iluze Evropské unie jakožto demokratického mírového projektu se rychle rozplývá. Ostatně – od začátku to byla lež. A tak se nelze divit, že kontinent se vrací ke svému zničujícímu historickému vzorci: K systému řízenému zkorumpovanými elitami posedlými válčením. Ze slova mír udělaly sprosté slovo. Dnes už fakticky zakázané.
Jak dlouho si to občané nechají líbit?