Americké dobrodružství v Íránu pokračuje, přičemž cenu za podcenění soupeře platí polovina světa. Někdo vysokou, například arabské země, které jejich přátelství s USA stojí nejen prestiž, ale i obrovské škody na infrastruktuře, ropných a plynových terminálech a dobrém jménu či cenách nemovitostí. Dubaj už nikdy nebude tou bezpečnou oázou pro zbohatlíky či ideální investiční záležitostí, Bahrajn a Omán klidnou dovolenkovou destinací bez poskvrny a Saudská Arábie nedotknutelným místem.
Země závislé na dovozu ropy poznávají, že přestože jde po vodě o nejběžnější kapalinu na světě, přesto může chybět a být na příděl. Její ceny letí nahoru, a i náš stát „bohatne“ na vybraných daních. Jestliže 51% hodnoty benzínu a nafty prodávaných u stojanů činí odvody státu, pak lze konstatovat, že jen hloupá a ideologicky pomatená vláda může říct, že ruskou ropu brát nebude, protože Rusko. Radši žádnou by znamenalo zastavení života i příjmů. Ta nenávist k Moskvě je chorobná a každý, kdo se nakazil, je tedy nemocný. Nedokáže-li se vyléčit a je zdrojem další nákazy, měl by se stáhnout k jiným nemocným a přenechat místo zdravým. Logicky uvažujícími zůstává SPD a, světe div se, Kateřina Konečná.
Situaci kolem Hormuzského průlivu nechme dnes být, její řešení neovlivníme. Jednu věc nelze Íráncům upřít. Neposadili se z USA a Izraele na zadek, semkli se a dokážou vracet to, co se jim děje. Mnohem více, než agresoři očekávali a ze zástupných důvodů obranného útoku plného paradoxů představených jako neochvějnou pravdu, udělali trhací kalendář. Je to Izrael, kdo v oblasti šíří násilí. A k němu přidejme Američany, jejichž nafoukanost dostala zásadní ránu. Všichni ostatní už sklízíme plody toho, jak se obě tyto země cítí být neposkvrněnými a jedinými, kdo mají právo vládnout. Peršané se vzepřeli a bojují. Sveřepě, s vypjetím sil, hrdě a bolestivé údery jimi rozdané bolí.
Zpět k nám. Vláda Andreje Babiše začíná být podobně směšná, jako Trump. Nejdříve hromada slibů, poté nic. Ukázky toho máme nyní hned tři. První je přehodnocení zrušení koncesionářských poplatků. Ty zůstávají v platnosti, jen byly okleštěny o seniory nad 75 let, děti, studenty a podnikatelské subjekty. Prý to údajně ubere přes 30% příjmů pro veřejnoprávní média, ale ve skutečnosti tato pojedou dále. Oddechnou si firmy, které byly povinné poplatky odvádět, což je v pořádku, zasloužilým seniorům to ušetří 200 korun měsíčně, ale až po dosažení určitého věku ne zrovna v důchodu startovacího, a děti či studenti nic dosud neplatili, protože vlastní domácnost neprovozují. Takže jde o plácnutí do vody. Kam se vytratili slib, že přestane financování médií, která navíc jdou vládě Babiše tvrdě po krku? Viz přímý přenos demonstrace na Letné a vedení diskuzních pořadů na ČT.
Další zradou na voličích je zrušení přípravy zákonu majícího za úkol odhalit či pozastavit způsob financování politického neziskového sektoru. Ten připomíná chobotnici s chapadly dosahujícími do většiny sfér našeho života. Podléhají jí média, kultura, školství, podnikání a celkový obrat této části naší společnosti přesahuje všechny možné představy. Nejde jen o peníze, vliv některých neziskovek, z nichž se vymyká Člověk v tísni, je obrovský. Co vše je skryto pod pojmem neziskový sektor, to dochází jen minimu lidí. Vše začíná indoktrinací těch nejmenších a končí tlakem na seniory. Postavit se mafii vyžadovalo vždy odvahu a Babiš opět stáhnul ocas a celé to strašení a hrozby určené tvůrcům předlohy tak dopadlo především na Natálii Vachatovou a její rodinu. Jindřich Rajchl přesto prohlásil, že připravuje vlastní poslanecký návrh zákona, který chce přinést do Sněmovny. Opět za Babiše dělá černou práci někdo jiný.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se vrátil o pár let zpět a je dalším zklamáním. Přestože se jeho nadšení pro vakcinaci ukázalo být pro zdraví národa škodlivým, pokračuje ve svém tažení za všeobecnou vysokou proočkovaností České republiky. Na to mu se.e Bílý tesák. Všichni antivaxeři zpozorněli, mrtví se otočili v hrobech a bývalí nadšenci trpící následky nezvládnuté covidohysterie a nedostatečné odolnosti vůči tehdejšímu tlaku si poklepali na čelo. Vojtěch jde přes mrtvoly, to už nás přesvědčil. Nemíní v tom polevit a Babišovi tím k popularitě zrovna nepomůže.
Současná vláda nemůže být horší než Fialova. To prostě nelze. Ale být dobrou se jí se současným kličkováním jen těžko povede. Politické jeviště má mnoho herců, několik loutkovodičů. Ti se mezi sebou vždy nějak domluví. Politici ohnou hřbet, někteří zahodí páteř úplně a jede se dál. Netvrdíme, že se současnému kabinetu něco nemůže podařit, pár věcem (například omezování rozletu Petra Pavla) se dá zatleskat, ale dokud nedotáhnou většinu předvolebních slibů ke zdárnému konci, budou jen další v řadě klaunů a podvodníků. Šichtařová měla možná pravdu. Už před volbami věděli, že splnit naslibované se nikomu chtít nebude. Fiala to sabotoval úplně a Babiš se mu může přiblížit. Bohužel. Nechceme už nenávist k Rusku, nebráníme se obchodním dohodám s Moskvou a s kýmkoliv dalším, s kým se v dobrém dohodnout jde. Potřebujeme bezpečí, prosperitu a klid. Ne gaunery z politického neziskového sektoru, ne ideology, ne vakcíny, ne války. Chceme být hrdým národem schopným postarat se sám o sebe.