Lídr britské strany Reform UK Zia Yusuf se v pořadu britské televize GB News potkal s Dannym Shawem, novinářem z BBC. A položí mu klíčovou otázku dnešní doby. Otázku položí celkem třikrát. A divadlo je to humorné.
Ve Velké Británii zavedli obdobu Ministerstva pravdy, které má čelit ruským hybridním hrozbám ve formě dezinformací. A to, samozřejmě, s vydatnou podporou veřejnoprávní BBC, jejíž moderátoři argumentem ruských dezinformací také rádi šermují.
Odskočím si k domácí historii. K podobnému kroku totiž před sedmi lety přistoupila i Česká televize. A to pořadem „To se ví“. Historický moment v České televizi. Pořad byl naší veřejnoprávní troubou propagován jako ten, který bude odhalovat ruské dezinformace téměř v přímém přenosu. Mnozí, včetně mě, byli zvědaví, co to ty ruské dezinformace vlastně jsou, když se o nich neustále mluví. Výsledek byl trochu úsměvný. Osazenstvo pořadu „To se ví“ řešilo bulvár, pitomé fotky z Facebooku, kde měl pes na čumáku slaninu, babské rady proti rýmě. Ruská dezinformace taková, že žádná. Po pár reprízách skončil pořad ve stoupě, teď už nejde nikde vyhledat. Ani na YouTube, ani v iVysílání České televize. Že by se za něj někdo styděl?
Reklama
Ale vraťme se do Velké Británie.
Zia Yusuf se v pořadu britské televize GB News potkal s Dannym Shawem, novinářem z BBC. A zeptal se ho na to, co zajímá každého zvídavého. Co to jsou ty ruské dezinformace.
„Tvrdíte, že veřejné mínění v Británii ovlivňují dezinformace ruské propagandy. Která z věcí, co se našim divákům na dnešní Británii nelíbí, není pravda a je důsledkem ruské propagandy?“ zeptal se Yusuf. Kroky vlády a opatření vlády jsou přijímaná na veřejnosti s jistým rozčarováním, které vede až k masovým demonstracím. A demonstranti jsou osočováni z podlehnutí ruské propagandě.
Reklama
„Která z věcí, co se našim divákům na dnešní Británii nelíbí, není pravda a je důsledkem ruské propagandy?“ zeptal se opět Yusuf.
„Teď jsem poslouchal šéfa australských zpravodajců a ten jasně ukazoval, jak se to…“ začal Shaw vyprávět o tom, že i australští zpravodajci tvrdí, že veřejný prostor je plný ruské propagandy. Jenže Yusuf si trval na svém a chtěl vědět, co konkrétně na současném stavu a nevoli velké části veřejnosti pochází z ruské propagandy.
„Která z věcí, co se našim divákům na dnešní Británii nelíbí, není pravda a je důsledkem ruské propagandy?“ zopakoval svou otázku.
„Já teď nemám nějaký konkrétní příklad, ale…“ řekl Shaw. Vzpomeňme na jeho první odpověď, kde tvrdil, že jich je spousty, spousty denně.
Reklama
Ani novinář, který pro BBC pracuje 31 let a slova „ruská propaganda“ používá snad i místo přání dobré noci svým dětem, neuměl z fleku vytlačit jediný příklad takového ovlivňování veřejného mínění ruskou propagandou.
Tím rozhodně neříkám, že ruská propaganda a jí sloužící dezinformace tu nejsou. Nejspíš jsou, někde se potulují, ale jsou natolik klíčové, mění běh našich dějin? Nebo jsou naprosto marginální, protože my se umíme zdatně topit v problémech, které si sami způsobujeme?
V Británii probíhají masivní protesty proti nezřízenému přijímání migrantů ze subsaharské Afriky a dalších končin. Medii jako je BBC jsou protestující označovaní jako oběti ruské propagandy (které je nutné léčit obušky, slzným plynem a pobytem v chládku). Ale co když ti lidé prostě jdou po ulici a nelíbí se jim ta změna jejich země? Co když prostě nesouhlasí? Co když britskému daňovému poplatníkovi vadí, že v centrech měst rostou stanová městečka, na ulicích se bodá noži a zdravotní systém kolabuje tak, že na sanitku čeká osm hodin. K tomu přece nepotřebuje žádný telegramový kanál řízený z Petrohradu. Vidí to z okna svého obýváku. Jenže přiznat, že systém selhal kvůli vlastním hloupým rozhodnutím, to se nenosí ani ve „vyspělé“ britské demokracii. Mnohem pohodlnější je prohlásit každého nespokojeného občana za zmanipulovanou loutku cizí mocnosti.
Když budou oficiální místa z pozice mediální i polické moci nálepkovat nesouhlas lidí, můžeme si stále ještě hrát na demokracii? Podobné tendence probíhají na celém Západě a jemu podřízených koloniích. Pořad „To se ví“ s baviči Hámou a Pawlowskou vystřídal bavič Foltýn, který bral z rozpočtu řádné výpalné na to, aby veřejnost označoval za svině. To bylo také takové českotelevizně zábavné.
Vždyť tohle není hodno důstojnosti dospělého člověka. Takhle se baví hloupé děti.
Štěpán Cháb, Krajské listy