Slovensko teď neomylně míří bulharskou cestou. Klidně můžeme skončit „na Balkáně“. A to rozhodně nemyslím přírodu ani jídlo. Myslím dlouhodobý rozvrat země. Neříkám to poprvé, v tomhle volebním období jsem to zmínil už několikrát. Teď jsme ale opravdu na nejlepší cestě stát se jedním z jasných evropských „propadlíků“.
Fico hrozí předčasnými volbami
Premiér v neděli 27. září pohrozil předčasnými volbami. Tak daleko zašla jedna z mnoha, zdaleka ne jediná, rvaček o moc a prachy uvnitř vládní koalice. Připomínám: ještě před třemi lety měla tahle koalice teoreticky našlápnuto vládnout nejméně dvě volební období.
Měla k dispozici prakticky nevyčerpané eurofondy na celé období. Plus peníze z plánu obnovy. Mohla stavět, budovat a zlepšovat veřejné služby do aleluja, a pak to předvést vděčným voličům. A mohla se opřít i o nekonečně trpělivé voličské jádro. Většině koaličních voličů v podstatě stačí, když je někdo oslovuje, mluví k nim ve videích, pořádá pro ně akce v terénu, a udrží v rámci možností dobrou životní úroveň, hlavně výši důchodů.
Velká část z nich vděčně slyší na řeči, jak chudinka vláda vlastně nemůže nic dělat, protože všechno ničí opoziční sebranka. Po Matovičově „vládnutí“ ale vláda měla i respekt části národa, která koalici zrovna nemusela. Pragmaticky si řekla: raději bandité, kteří se v tom aspoň trochu vyznají, než zase nějaký komediantský slepenec.
Krize má hlubší kořeny
To je v politice skoro svatý grál. Přimět voliče, kteří vás jinak moc nemusí, aby vás cynicky volili, nebo aspoň respektovali. A koalice měla i docela dobré makroekonomické podmínky, evropská ekonomika dosud šlapala, pomaleji, ale šlapala.
Pragmaticky shovívavé voliče ale vláda ztratila už dávno. Nešlo o jednu dvě věci. Věcné řešení vlastních problémů nekonečnými změnami zákonů, hlavně trestních, dosazování různých neschopných lidí, kam se dalo, od postů ve větších státních firmách až po regionální úřady, kde to lidé vidí často ještě zřetelněji a neskutečně je to štve.
Bezkoncepčnost ministerstev, kde úředníci neustále museli předělávat programy a měnit směr, protože páni pořád měnili cíle i prostředky. Papalášské, okázalé manýry, a mnoho dalšího. Výsledek? Spousta lidí vládní koalicí prostě pohrdá. A mnozí ji rovnou nenávidí.
Jako vždy by se i tady daly najít světlé stránky: část lidí navzdory všemu přiznává premiérovi a několika dalším, státnické vystupování, na rozdíl od opozice. Stejně tak by se dalo připomenout, jak lidé, jak už to tradičně bývá, v leckterých věcech přehánějí a konkrétní politické síly viní z problémů, které mají o něco hlubší kořeny ve společnosti.
Objednávejte živou vodu zde
Trochu klidu a pokoje
Teď by to ale bylo zbytečné. Lidé jsou z toho cirkusu prostě naštvaní. A koaliční voliči zase naprosto zmatení, i oni totiž čekali aspoň nějaké plnění slibů, a hlavně chtěli trochu klidu a pokoje. A toho se jim od koalice moc nedostalo. Kde je tedy vlastně problém? Od toho přece máme demokratické mechanismy. Jedna garnitura selhala, tak ji vystřídá jiná.
Tím ale problémy země bohužel neskončí. Mohl bych vyprávět, jak spoustu těch lidí osobně znám, a oni se mezi sebou opravdu dokážou pohádat kvůli jakékoli nepodstatné věci (jen to veřejnost zatím nevidí). A když se zrovna nehádají, panuje mezi nimi pasivně agresivní napětí.
To ale rozebírat nebudu. Spíš upozorním na jejich neuvěřitelnou nevyzrálost a nekonečnou naivitu (což se u některých nevylučuje s jistou vyčůraností, řečeno lidově).
Východ nás předbíhá v platech
Příklad: teď budou donekonečna zdůrazňovat, jak nás zbytek východní Evropy, kromě Maďarů a Bulharů (ano, k nim se dostaneme), předběhl v platech. Se statistikami to sice není zrovna odborné zacházení (třeba rumunská čísla o skutečném stavu u nich, moc přesně nevypovídají), ale prosím, ta čísla samozřejmě budou lítat vzduchem. A nutno uznat: ostatní nás v mnohém opravdu předbíhají.
Jenže kdo nás předbíhá? Třeba Poláci, a ti dělají dost jinou hospodářskou politiku, než jakou hlásá naše opozice. Poláci před lety zrušili druhý pilíř, protože je děsila představa odlivu miliard eur ze země (u nás přitom pro vývoz obrovských peněz ze země na západní akciové trhy hlasovali dokonce i „národní“ kotlebovci).
Poláci mají různá „etatistická“ řešení, která velká část naší opozice přehlíží, nebo by je v jiné souvislosti dokonce kritizovala (například mamutí národní rozvojovou banku ve vlastnictví státu).
A víceméně totéž platí prakticky pro všechny ostatní země. Jen Bulhaři dělají už roky politiku „vzorných žáčků“. Mají nejnižší daně v EU, protože tak to přece předepisovaly „zahraniční instituce“ a think tanky. Druhý pilíř mají ještě větší než my, a dokonce jim ho jako nedotknutelný chrání rozhodnutí ústavního soudu. Protože tak to přece předepisovali… a tak dále.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Bulharská cesta nestability
Hospodářsky je to přitom naprosto zubožená země. Žádný z vyzkoušených zázračných receptů nefungoval a nefunguje. Navíc se už roky potácejí v kruté politické nestabilitě. Šest let neměli vládu, která by vydržela u moci déle než rok. Instituce jedou tak nějak setrvačností.
A tam míříme i my. K dlouhodobé nestabilitě a rozervané společnosti. Tahle koalice to zabalí, počká si na rozvrat té nové a v předčasných volbách se vrátí, takhle si to představovat je iluze. Ne, na ty, kdo takhle přišli o moc, budou voliči mnohem naštvanější, než jak to vypadá dnes.
Průzkum Centra sociálních výzkumů – září 2026
A jak vlastně bude dnešní koalice vypadat v opozici? S Republikou, stranou bez sebemenších předpokladů zvládat odbornější témata? Jakmile se dostanou do parlamentu, ukáže se to stejně jako před minulými volbami.
Tehdy Uhrík vyrazil do televizních studií, a to je jiná atmosféra než monology do videa a i méně chápavý volič najednou cítil, jak je ten „lídr“ v mnoha tématech dost ztracený. Strana taky podle toho dopadla. Jenže mnozí zapomněli a teď ji z naštvání chtějí volit znovu.
A to je na tom předseda ještě docela dobře. Jak by ale ostatní straničtí funkcionáři zvládli místa ve státní správě, kde je třeba rozumět zákonům, statistikám a normám? Byla by to tragédie, a leccos bude vypadat žalostně už ve chvíli, kdy bude strana v parlamentní opozici.
Račte vstoupit do Akademie
Předčasné volby nejsou řešením
Předčasné volby? Možné to je, ale kromě ještě většího naštvání, nic nevyřeší. Rok vládnutí naopak ještě dává aspoň nějakou šanci rozproudit normálnější veřejnou debatu o skutečných problémech země. Malou, ale přece.
Dnešní opozice se podle mě po převzetí moci nerozpadne tak rychle, jak v soukromí tvrdí leckdo z vládní koalice. Už jen proto, že část Hlasu bude se spoluprací s Progresivním Slovenskem silně koketovat.
Zároveň si ale nedělám žádné iluze o jejich schopnosti vládnout. Bude to další brodění bahnem. Bohužel tu neplatí ani to proslulé a vtipné Černomyrdinovo „chtěli jsme to nejlepší, a dopadlo to jako vždycky“.
Tihle se o to nejlepší ani nepokusili. A dopadlo to jako vždycky. Blbá atmosféra, nevraživost. Stát se možná v něčem trošku zlepšil, jenže ne tak, aby si voliči po třech letech vládnutí mohli říct, jsme jakž takž spokojení. Upřímně, je to tak na facku, a rovnou pro několik zúčastněných. Škoda, že se to v politice nesluší.
Ale sedlo by to.