Hlasování poštou, stejně jako volební schránky na ulicích, se ukázalo jako jedna z nejúčinnějších metod manipulace s volbami. Existují příklady, kdy v poslední chvíli dorazí velké množství hlasů zaslaných poštou, které stačí k ovlivnění výsledku.
Lockdown kvůli covidu byl využit k rozšíření hlasování poštou. Demokratické státy, jako jsou Connecticut a Delaware, vynaložily zvláštní úsilí na rozšíření hlasování poštou. Proti snaze prezidenta Trumpa omezit hlasování poštou pouze na občany s dokládaným občanstvím se staví „skupiny hájící volební práva“, které tvoří převážně demokraté, jako je Liga žen voliček, někteří volební úředníci, kteří tvrdí, že hlasování poštou zvyšuje integritu voleb, a Nejvyšší soud USA.
Demokraté tvrdí, že hlasovací lístky zasílané poštou se zasílají pouze registrovaným voličům. Víme však, že seznamy registrovaných voličů jsou zřídka aktualizovány a že státy i skupiny hájící volební práva brání vyřazení zemřelých osob a osob, které se odstěhovaly z daného státu, z volebních seznamů. Máme příklady lidí, kteří hlasovali ve státech, ve kterých již nežijí. James O’Keefe a další předložili důkazy o volebních podvodech způsobených neověřenými hlasovacími lístky zaslanými poštou. Zdá se být zřejmé, že kterákoli strana, která v daném státě ovládá volby, má rezervu hlasovacích lístků, které lze na poslední chvíli zaslat poštou, aby se změnil vítěz. Existují příklady, kdy jsou hlasy zaslané poštou na poslední chvíli téměř výlučně pro demokratického kandidáta, ačkoli se zdá, že sionističtí republikáni tento podvod použili proti americkému kongresmanovi Thomasovi Massiemu, kritikovi Izraele, v jeho nedávných primárkách.
Vezměme si případ Ligy žen voliček z Massachusetts proti Trumpovu úsilí zajistit, aby hlasovací lístky zaslané poštou skutečně pocházely od amerických občanů s bydlištěm v daných státech. Trumpův výkonný příkaz ukládá Ministerstvu vnitřní bezpečnosti, aby z různých federálních databází, včetně databáze sociálního zabezpečení, sestavilo pro Poštovní službu USA seznam amerických občanů s požadavkem, že hlasovací lístky zaslané poštou mohou být doručeny pouze osobám uvedeným na volebním seznamu. Liga žen voliček argumentovala, že federální databáze jsou zastaralé a nespolehlivé. Stejně tak jsou však zastaralé i seznamy registrovaných voličů jednotlivých států. Zdá se, že Liga žen voliček se více zajímá o zabránění neoprávněnému hlasování než o integritu voleb.
Liga žen voliček rovněž tvrdí, že snaha prezidenta Trumpa o obnovení integrity amerických voleb je pokusem o převzetí kontroly nad volbami od Kongresu a jednotlivých států. Liga žen voliček uvádí, že žádný ústavní text neumožňuje prezidentovi přijímat opatření na ochranu integrity voleb. Je to podivný způsob formulace, pokud Ústava skutečně zakazuje Trumpovi stanovit volební pravidla v zájmu integrity voleb. O co přesně jde, že prezident nemůže jednat v zájmu integrity voleb, která vyžaduje, aby hlasovat mohli pouze občané?
Dva soudci Nejvyššího soudu, kteří se vyznačují největší integritou a nejpevnějšími zásadami, Thomas a Alito, nahlíželi na tuto otázku odlišně od většiny. Soudce Alito poukázal na to, že důvodem, pro který většina rozhodla proti Trumpovu výkonnému nařízení, byla nedostatečná lhůta na jeho provedení před blížícími se federálními volbami v polovině volebního období, a proto by nařízení narušilo průběh voleb. Jinými slovy, časová tísně byla chytře načasována těmi, kdo Trumpovo nařízení napadli.
Zamyslete se nad tím na chvíli. Kdyby Trump a republikáni měli z korespondenčního hlasování prospěch, proč by se proti němu stavěli?
Pokud z korespondenčního hlasování nemají prospěch demokraté, proč vynakládají takové obrovské úsilí, aby zabránili prezidentu Trumpovi zvýšit integritu amerických voleb?
Republikáni tvrdí, že demokratický politický aparát v Chicagu zvolil prezidentem Johna F. Kennedyho tím, že ukradl volby Richardu Nixonovi. Nevím, zda je to pravda. Vím však, že demokraté ukradli Trumpovi volby v roce 2020 úspěšným volebním podvodem v klíčových státech. Tento podvod je zřejmý navzdory téměř všeobecnému popírání ze strany médií. V pěti klíčových státech, které přešly k demokratům, byly volební postupy pod kontrolou demokratů. Žádný demokratický stát nepřecházel k republikánům.
Vím, že republikáni jsou konzervativnější a vlastenštější než demokraté. Jsou to republikáni, nikoli demokraté, kdo skandují „USA, USA“. Jsou to demokraté, kteří podporují hlasování nelegálních přistěhovalců, jmenují je do funkcí policistů a úředníků místní samosprávy a zasazují se o to, aby nebyli deportováni. Je zřejmé, že demokraté upřednostňují multikulturalismus před amerikanismem, o čemž svědčí i to, že v Minneapolis se šestkrát denně z veřejných reproduktorů ozývá muslimská výzva k modlitbě. Demokraté udělají cokoli, co jim přijde pod ruku, aby Americe vrazili nůž do zad.
Vlastenečtí Američané, skupina lidí, z níž podle mého názoru většina demokratů nepatří, čelí v nadcházejících podzimních volbách dilematu. Trump a republikáni se staví na stranu Izraele proti zájmům Ameriky a na úkor Američanů. Demokraté však stojí proti Americe. Demokraté upřednostňují přistěhovalce-vetřelce a staví se proti všem snahám o ochranu amerických hranic a smyslu amerického občanství. Demokraté jsou stranou multikulturalismu, která mění Ameriku v Babylonskou věž, v níž již neexistuje rozdíl mezi mužem a ženou. Všechny ty podivné jevy, které zamořují naši společnost, mají svůj původ v Demokratické straně.
Trumpovo selhání při obnově Ameriky přičítám Netanjahuovi a všemocné izraelské lobby. Trump dopustil, aby jeho závazek vůči Izraeli převážil nad závazkem vůči jeho příznivcům hnutí MAGA. Místo toho, aby byl mužem míru, jak sliboval ve své kampani, stal se loutkou a spolupachatelem v izraelské válce za Velký Izrael. Neexistoval žádný jiný důvod než žádost Izraele, aby se USA připojily k izraelskému katastrofálnímu útoku na Írán, jehož důsledky ohrožují Trumpovo prezidentství. Trumpovo tvrzení o „íránských jaderných zbraních“ je lží, kterou Trump využívá pro svou intervenci na straně izraelské války za Velký Izrael. Reed Rubinstein, právní poradce ministra zahraničí, napsal v oficiálním dokumentu ministerstva zahraničí, který vysvětluje útok Washingtonu na Írán, že „Spojené státy se do tohoto konfliktu zapojují na žádost svého izraelského spojence a v rámci kolektivní sebeobrany, jakož i při výkonu vlastního přirozeného práva Spojených států na sebeobranu.“ Rubinsteinovo tvrzení o americké sebeobraně je problematické. Nebylo to Írán, kdo zaútočil na USA a Izrael. Byl to Washington, který ve spolupráci s Izraelem vyvolal konflikt agresivním útokem na Írán. Otevřená agrese není sebeobrana. Sebeobrana je to, co dělá Írán.
Trump povolil a dokonce financoval penězi, zbraněmi a diplomatickou ochranou izraelskou genocidu Palestiny, nyní ještě posílenou Trumpovým převodem 40 000 tun bomb na náklady amerických daňových poplatníků do Izraele k použití proti Gaze, Libanonu a Íránu.
Trump byl Netanjahuem veden jako pes na vodítku v bláznivém dobrodružství, že Írán se po izraelsko-americkém útoku zhroutí za tři dny. Výsledkem bylo zničení vojenské moci Washingtonu na Blízkém východě. Aby zachránil vítězství před porážkou, Bílý dům zvažoval jaderný útok na Írán, zemi, s níž Amerika nemá žádný legitimní spor. Washington jedná výhradně jako zástupce Izraele.
Zůstává nám jen zírat na paradox, že občané Ameriky, údajně příklad fungující demokracie pro celý svět, jsou zcela zbaveni politického zastoupení. Žádná z amerických politických stran nezastupuje Američany.
Jak tedy může být Amerika demokracií?