Již dříve jsem psal pro časopis Compact o snahách Trumpovy administrativy zmařit multipolaritu – a o tom, proč se, bohužel, zdá, že jsou úspěšné.
Přes veškeré snahy vedené skupinou BRICS o uvolnění finančního sevření ze strany USA si Washington zachovává významnou strukturální moc – politickou, finanční, vojenskou i ideologickou –, s jejíž pomocí utváří politiku po celém světě: k disciplinování zemí globálního bloku NATO, k rozšiřování svého vlivu na strategicky důležité regiony a k jednostrannému způsobování ekonomických potíží rivalům.
Navíc se za Trumpa to, co začalo jako stále agresivnější zbraňové využití dolarového systému – což zpočátku urychlilo posun směrem k de-dolarizaci –, vyhrotilo v totální válku proti multipolaritě, včetně otevřeného použití násilí proti klíčovým hráčům v rodícím se nezápadním řádu. To zásadně změnilo hrací pole. Jedna věc je koordinace mezi zeměmi, jejichž rozdíly spočívají v odlišných názorech na hloubku jejich integrace se Západem nebo na tempo jejich odpojování se od stávajícího řádu, zejména pokud toto odpojování nevyvolává odvetná opatření. Zcela jiná věc je koordinace mezi zeměmi, z nichž některé jsou ve válce se Západem, zatímco jiné jsou jeho spojenci, a to v kontextu, kdy odmítání dolaru nebo obchodování se sankcionovanými státy může znamenat vysoké náklady.
To vedlo k hlubokým rozkolům uvnitř skupiny BRICS, jak bolestivě jasně ukázal summit v Novém Dillí minulý měsíc. USA prokázaly, že dokážou vážně narušit vznik multipolárního mezinárodního systému. To vše vyvolává vážné otázky ohledně budoucnosti skupiny BRICS a podobných nezápadních institucí – a ohledně samotného přechodu k multipolárnímu řádu. Tvrzení, že nezápadní země jsou v současné době žalostně nepřipraveny čelit útoku vedenému Západem, není kritikou, ale konstatováním faktu. Lze svět, ve kterém si USA zachovávají volnost k provádění vojenských a ekonomických útoků bez jakékoli kontroly ze strany jiné mocnosti, skutečně v jakémkoli smyslu nazvat multipolárním?