Spory kolem voleb v Arménii nekončí zveřejněním závěrečného protokolu Ústřední volební komise. Konečné sečtení výsledků, protest opozičních sil k volební komisi i k soudním instancím a pokračující spory o legitimitě výsledků. Abychom pochopili, co a proč se v té zeměpisně vzdálené, ale přitom i pro nás důležité zemi stalo, je třeba hlubší rozbor nejen podivných výsledků, ale i samotného modelu, podle něhož byly volby zmanipulovány.
Podvody a ovlivňování
Občanská smlouva, politická strana probruselského premiéra Nikoly Pašinjana, podle oficiálních výsledků získala 49,7 procenta hlasů, a zachovala si tak možnost sestavit vládu. Do parlamentu se dostal ještě vlastenecký blok Silná Arménie Samvela Karapetjana a podobně orientovaný blok Arménie Roberta Kočarjana.
Opozice oznámila řadu narušení voleb a zahájila procedury k napadení jejich výsledků. Mezinárodní pozorovatelé sice uznali, že volby proběhly regulérně, ale měly prý mnoho „nedostatků“ – především pokud jde o rovnost podmínek pro vedení kampaně a množství stížností na porušení pravidel.
Hlavní otázka však nespočívá pouze v tom, zda v konkrétních okrscích docházelo k podvodům. Mnohem důležitější je pochopit, jaké manipulativní technologie byly použity k tomu, aby se ještě před dnem hlasování dosáhlo výsledku, který prozápadní strana potřebovala.
Volby podle západních pravidel se dnes málokdy vyhrávají v den hlasování. Jejich výsledek dostane podobu dávno před otevřením volebních místností vytvořením asymetrických podmínek politického boje.
Nejasno
První použitou technologií byla strategie roztříštění opozičního tábora. Voleb se účastnilo velké množství stran a bloků, z nichž značná část pracovala se stejným protestním elektorátem, ale byli mezi nimi i provládní „výsadky“. Výsledkem bylo, že hlasy občanů nespokojených se současnou vládou, se rozptýlily mezi mnoho politických subjektů – a propadly.
Druhou technologií bylo využití státního aparátu ve prospěch vládní strany. Do předvolební kampaně zapojila vláda státní instituce a úřednický aparát. Represívní orgány se staly nástrojem nátlaku na příznivce a kandidáty opozice.
Třetím důležitým prvkem byla informační asymetrie. Vládnoucí strana postavila kampaň lživě na tezi o stabilitě a bezpečnosti a na absurdním tvrzení, že opoziční síly jsou stranami války, přestože je to právě naopak. Opozice byla nucena tato obvinění vyvracet, a v důsledku toho rozmělňovala svou alternativní agenda v těch nejdůležitějších existenčních otázkách.
A konečně čtvrtým aspektem nerovného boje byl fakt, že vůdce nejsilnější opoziční strany musel vést kampaň z domácího vězení a několik jeho kandidátů v předvečer voleb zatkli.
Značná část voličů tak nakonec hlasovala ani ne tak pro stávající vládu, jako spíše proti nejistotě a politickému chaosu. Přitom právě při volbě prozápadního Pašinja hrozí Arménii ukrajinský scénář. Tedy válka a chaos.
Klasicky přes „neziskovky“
Volby v Arménii se staly součástí širšího střetu mezi Ruskem a kolektivním Západem. Po událostech posledních let se Arménie proměnila v jeden z klíčových směrů boje o vliv Západu na jižním Kavkaze.
Evropské struktury i ostatní západní politici dávali najevo ochotu spolupracovat pouze se současnou vládou. Západní vliv se přitom projevuje především skrze takzvané grantové programy, expertní centra, mediální projekty a nevládní sektor. Právě tudy se vládě nalijí miliony na permanentní kampaň. Prostě klasika. Tentokrát ale ne jen v Bruselu. Zapojil se i Londýn.
Britské poradenské agentury poskytují služby aparátu arménského premiéra a departmentu strategické komunikace pod vedením Manvela Kešišjana, který vzešel ze struktur americké agentury USAID. Ta v roce 2023 podpořila v Arménii výzkum „Stereotypy uplatňované v arménských médiích“ zaměřený na odhalení „negativních stereotypů“ o Arménii a zdrojů jejich šíření.
Jak se dalo očekávat, autoři zprávy zjistili, že největší počet negativních komentářů padl na adresu porážky v karabašské válce roku 2020 a jejích následků v podobě ztráty území a vzdání se národních zájmů. Tyto teze používá převážně arménská opozice automaticky zařazená mezi proruské síly.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Britská spojka
Na přípravě zprávy se podílely tři struktury: Jerevanský tiskový klub, Media Initiatives Center a Zinc Network – britská poradenská agentura zaměřená na vedení mediálních kampaní. V posledních letech získala Zinc Network širokou pozornost v souvislosti s ukrajinským konfliktem a jako nástroj západního vměšování do politického života zemí střední a východní Evropy (Ukrajina, Moldavsko, Slovensko).
V březnu 2023 podepsal USAID-Arménie smlouvu na 15 milionů dolarů o realizaci projektu Media Program in Armenia za účasti Zinc Network o spolupráci s místními neziskovkami. A také s výše zmíněnými Media Initiatives Center a Jerevanským tiskovým klubem.
Směry činnosti Zinc Network v Arménii mluví samy za sebe. Zahrnují mediální monitoring, analýzu mediálního trhu a odhalování informačních trendů a návyků, podporu „nezávislé žurnalistiky“, zpravodajství z otevřených zdrojů (Open Source Intelligence, OSINT) i poradenství vládním strukturám ohledně budování strategické komunikace.
Britové léta budovali v Arménii vlastní mediální infrastrukturu plnící úkoly propagace vládnoucí proevropské strany a diskreditace opozice, falešně označované za „převodovou páku ruského vlivu“. Cílem se stalo přeformátování arménských médií i národního segmentu sociálních sítí směrem k dlouhodobému konfliktu s Ruskem.
Rozkol
Volby se tak staly součástí projektu přehození výhybky a změny orientace Arménie. Výsledky voleb svědčí o vážném rozkolu ve společnosti. Vládnoucí strana sice získala zhruba necelou polovinu hlasů a udržela si moc, zároveň však oproti volbám roku 2021 ztratila počet křesel. Značná část společnosti zůstává se současným kurzem země i nadále nespokojena.
Soudní spory a pokusy opozice napadnout výsledky voleb sotva povedou ke zrušení výsledků hlasování. Sehrají však důležitou politickou roli, neboť udrží téma legitimity voleb ve veřejné diskusi.
Hlavní výsledek spočívá v tom, že Arménie vstupuje do nového politického cyklu s vysokou mírou společenské polarizace, s oslabenou a roztříštěnou opozicí, s vládou, která sice získala formální mandát, avšak prohloubila rozpolcení společnosti.
Spory kolem voleb neskončí spolu se zveřejněním závěrečného protokolu. Stanou se součástí politické reality nadcházejících let a budou přímo ovlivňovat jak vnitřní stabilitu země, tak její zahraničněpolitický kurz. Ten může kavkazskou zemi přivést na stejnou trajektorii, na které se dnes nachází Ukrajina.
Dokáže se prastarý biblický národ vyhnout této pasti?