Jestliže opoziční poslanci a jejich příznivci vykřikují: „Média vám nedáme!“ a myslí tím veřejnoprávní média, z prosté logiky plyne, že Českou televizi a Český rozhlas považují za svůj majetek a že i nadále se s nikým o ně nechtějí ani nehodlají dělit. Lepší důkaz toho, jak tato média ve skutečnosti fungují a komu a čemu primárně slouží, snad ani nejde vymyslet.
Z předchozího konstatování ale zcela logicky plyne další skandální věc. Jestliže veřejnoprávní média patří pouze jedné skupině občanů a politiků, a ono to tak opravdu je, což dennodenně vidíme i slyšíme a jejich „majitelé“ to nyní navíc na plná ústa deklamují, je jasné, že Česká televize i Český rozhlas své vysílání provozují v rozporu se zákonem.
Zákon totiž veřejnoprávním médiím ukládá, že hlavními úkoly veřejné služby v oblasti vysílání jsou zejména „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů a přispívání k mediální gramotnosti“, „přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky“ a „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro VŠECHNY skupiny obyvatel“.
Reklama
Veřejnoprávní média, která patří pouze někomu a jejich provoz podle toho vypadá, nejsou oporou demokracie, nýbrž jejím destruktorem. Problém České televize a Českého rozhlasu není v tom, co vysílají, nýbrž v tom, co všechno nevysílají, co všechno selektují, co všechno překrucují. Za peníze všech obsluhují pouze část české veřejnosti. A tím pádem také nesou velkou spoluodpovědnost za stav naší společnosti. Banda agresivních křiklounů, kteří během projednávání novely zákona vyřvávají na Malostranském náměstí, je toho krásným důkazem. A dlažební kostky opravdu nejsou argumentem.
V jedné věci má předseda ODS Martin Kupka, hřímající ve Sněmovně o prasárně, pravdu. Je to totiž opravdu nekonečná prasárna, jak opoziční strany k projednávání této novely přistoupily. Ta nekonečná demagogie, se kterou hřímají nesmysly o zestátnění veřejnoprávních médií, ba dokonce o ohrožení demokracie, je tak daleko za čarou, že dokonce i slovo prasárna je málo.
Opoziční poslanci navíc poskytují České televizi a Českému rozhlasu medvědí službu, protože prakticky jeden každý jejich projev je hřebíčkem do rakve veřejnoprávních médií. Lidé ve své většině totiž nejsou hloupí a tahle nekonečná demagogie nemůže zůstat bez odezvy i následků.
Reklama
Svět elektronických médií se v posledních desetiletích dramaticky změnil. Jak co do technologií, tak co do množství programů. Způsob financování ČT a ČRo je však stejný jako v první polovině 20. století. Televizní a rozhlasové poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální, neboť v toku času se pozvolna přeměnily na podivnou degresivní „daň z domácnosti“, efektivita jejich výběru je problematická a v poměru ke svému příjmu paradoxně nejvíce platí ti nejchudší. Systém je prostě zastaralý.
Je jen v logice věci, že některé politické strany to reflektují a změnu financování veřejnoprávních médií zařadily do svého volebního programu. ANO a SPD s tímto programem vyhrály volby, a zrušení poplatků proto Babišova vláda následně zahrnula do svého programového prohlášení. Přesně takhle funguje demokracie. Jestliže opozice a její příznivci proti tomu protestují, protestují proti samotné podstatě demokracie.
Kouzelné i směšné zároveň je, že změnu financování veřejnoprávních médií měly ve svém programu v minulosti i dvě politické strany, které proti tomu nyní naopak halasně protestují, totiž ODS a Piráti. Trapná účelovost z jejich současného obratu o 180 stupňů jen kape.
Blíží se 17. listopad a opozice a její příznivci evidentně hodlají státní svátek využít k protestům. Možná žijí v představě, že tím navazují na rok 1989. Hluboce se mýlí. Ponejvíce připomínají bolševické protagonisty roku 1948.
Reklama
Petr Štěpánek, Deník TO