Rada EU a Evropský parlament tento týden velkolepě oznámily dohodu o „zjednodušení“ předpisů pro podniky. Oficiální tisková zpráva slibuje méně byrokracie, větší růst a urychlenou digitalizaci. Evropské společnosti mají být zbaveny zátěže, mají být podpořeny inovace a má být posílena konkurenceschopnost.
To zní na první pohled jako dobrá zpráva.
Ale ti, kdo si přečtou podrobnosti, se setkají s pozoruhodnou realitou: Byrokracie nezmizí. Pouze změní svou formu.
Digitální platformy nahrazují složky. Místo papírových formulářů se nahrávají datové sady. Elektronická potvrzení nahrazují podpisy na papíře. Povinnosti poskytovat důkazy, požadavky na dokumentaci a postupy podávání zpráv zůstávají do značné míry stejné – jsou jednoduše digitalizovány.
EU to nazývá „digitální standardně“.
Tady začíná ten pravý příběh.
Firmy si léta stěžují na neustále se rozšiřující regulační aparát. Majitelé firem požadují méně regulací, méně požadavků na podávání zpráv a méně intervencí. Brusel však nyní prezentuje především modernizaci administrativy, nikoli její demontáž.
Formuláře zůstávají. Kontroly zůstávají. Dokumentace zůstává. Jen už nekončí ve skříni, ale na serverech.
Z pohledu EU se jedná o pokrok. Digitální procesy jsou efektivnější, rychlejší a nákladově efektivnější. Mnoho kritiků však vidí v objevování něco jiného: plně digitalizovanou administrativní architekturu, v níž lze elektronicky zaznamenat, zpracovat a vyhodnotit každé prohlášení, každé povolení a každé oznámení.
To, co se prodává jako deregulace, se může ukázat jako centralizace.
Protože digitalizace automaticky neznamená menší kontrolu. Často to znamená pravý opak. Digitální data se snáze zachycují, propojují, analyzují a monitorují. Každý nový digitální standard vytváří nová rozhraní. Každá centrální datová platforma zvyšuje závislost na institucích, které ji spravují.
Zvláště pozoruhodná je politická terminologie. EU hovoří o „zjednodušení“. Ve skutečnosti však otázkou není, která nařízení jsou nadbytečná a lze je zrušit. Diskuse se místo toho zaměřuje především na to, jak lze stávající nařízení implementovat digitálně.
Rozdíl je zásadní.
Méně byrokracie by znamenalo zrušení povinností.
Digitální byrokracie znamená přenesení stejných povinností do nové technické infrastruktury.
Balíček samozřejmě zahrnuje i určité ústupky. Některé společnosti budou osvobozeny od regulací a některé procesy budou zjednodušeny. Hlavní trend je však nezaměnitelný: EU nebuduje menší byrokratický aparát. Buduje digitální byrokratický aparát.
Pro mnoho firem to může být z krátkodobého hlediska pohodlnější.
Z dlouhodobého hlediska se však objevuje systém, v němž se ekonomické aktivity stávají stále více závislými na digitálních důkazech, centrálních standardech a elektronických rozhraních.
Klíčovou otázkou tedy není, zda bude Evropa digitalizována. Klíčovou otázkou je, zda se pod rouškou snižování byrokracie skutečně objevuje nová forma digitální správy – efektivnější, automatizovanější a komplexnější než cokoli, co existovalo dříve.
EU to oslavuje jako modernizaci. Kritici by to mohli popsat jako digitalizaci řízení.