Válka na Ukrajině potrvá ještě 400 dní. Tolik času Vladimír Putin potřebuje k její anexi. Anexe Ukrajiny Ruskem je podle Sergeje Lavrova jediným možným řešením války na Ukrajině
Sergej Lavrov to včera jako první politik nejvyššího světového diplomatického rangu rozsvítil, když veřejně přiznal, že jedinou možností, jak pro Rusko zajistit dlouhodobý mír na jeho západní evropské hranici, trvající déle než 25 let, je proměnit Ukrajinu v tzv. “ruskou nárazníkovou zónu“. Tedy naložit s tímto územím, na kterém dnes žijí Ukrajinci, podobně jako: “Když byla z vůle sovětského vedení k Sovětskému svazu připojena západní území, kde po staletí žili silně nacionalističtí zástupci nejrůznějších evropských národností.“.
Toto historické řešení osudu Ukrajiny, a potažmo možná i Moldavska, Estonska, Litvy a Lotyšska, které z výše citovaného Lavrovova vyjádření nelze explicitně zcela vyloučit, je podle Lavrova přímým důsledkem proměny EU ve vojenský mocenský blok, hrozící Rusku přímou budoucí dobyvačnou válkou. A protože tato současná proměna Evropské Unie v přímý protiruský válečnický pakt vyvolala v Rusku přirozenou potřebu na tento stav reagovat, tím pádem Ukrajina podle Lavrovova vyjádření ztratila veškerou svoji dosavadní státní legitimitu. A Rusko ji už nadále nemůže uznávat jako nezávislý subjekt v mezinárodních vztazích, tak jak tomu bylo doposud.
Ergo válka na Ukrajině tedy od teď musí podle Lavrova skončit plnou anexí všech ukrajinských území do nově Putinem budovaných Spojených států ruských. Přičemž pouze forma anexe Ukrajiny, či forma ruské nárazníkové zóny zahrnující celé území Ukrajiny, jsou možnými tématy budoucích mírových rozhovorů s Ruskem.
V noci na dnešek ve 23. hodin českého času varoval vůdce strany Jednotné Rusko Dimitrij Medveděv, že jakýkoli stát světa, který bude dále podporovat současné útoky Ukrajiny proti Rusku, si musí být vědom, že se tím stal legitimním cílem ruských odvetných jaderných úderů. (Přepis celého předvolebního prohlášení Dimitrije Medveděva na konci dnešní analýzy, připojen v příloze. Rozhovor je zajímavý, dotýká se jak otázek imigrace, tak otázek budoucnosti BRICS. Přepis rozhovoru začíná fotkou Dimitrije Medveděva.)
Dva z nejvyšších ruských politiků tak včera zřetelně deklarovali podmínky míru na Ukrajině, i reakci Ruska na případné další vážné vojenské vměšování zemí NATO, či států EU, do konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. V následující části analýzy se soustředíme pouze na otázku, kdy může Rusko svých nově proklamovaných cílů, kompletní anexe Ukrajiny, či její přeměny na ruskou nárazníkovou zónu, vojensky dosáhnout.
(1) Podle moderní vojenskostrategické teorie MLV, Rusko nyní vítězí, a nakonec i zvítězí, protože Ukrajina se není schopná vojensky adaptovat na moderní válčení v operačním a strategickém měřítku. A výsledek této rostoucí disproporce procesů MLV u obou armád skončí anexí Ukrajiny Ruskem
Základním dosavadním výsledkem války na Ukrajině je rostoucí strategické vítězství Ruské armády nad armádou Ukrajinskou. A to je dáno rozdílným přístupem obou armád k vojenským inovacím, které válku nakonec rozhodnou.
Ukrajinská armáda se v tomto rozhodujícím inovačním vývoji soustřeďuje takřka výhradně na technologický pokrok v oblasti své defenzívy, zejména ve frontovém operačním pásmu. A i její útoky proti ruské infrastruktuře a průmyslu jsou ryze defenzivní. A nemohou tak válku strategicky rozhodnout v její prospěch. Protože nemají potenciál zasadit Rusku tak masivní zničující údery, aby ho válku přinutily přerušit.
Z hlediska jedné z nejmodernějších vojenských strategických teorií současnosti – Military Learning Velocity, zkráceně MLV – nyní ve válkách a vojenství už nejde jen o to, kolik nového se vojenská organizace naučí, ale především o to, jak rychle dokáže tyto své nové bojové zkušenosti a možnosti přeměnit a materializovat do svých nových operačních schopností.
Při detailním rozboru posledního letošního vývoje schopností ruské a ukrajinské armády vyvstává nápadný rozdíl, který je na první pohled laické veřejnosti nezřetelný, leč odborníci jej podle teorie MLV už považují za rozhodující.
Ukrajina využívá velkou část své “rychlosti vojenského učení” (MLV) k prohloubení svých obranných schopností: lepší drony, větší přesnost, lepší průzkumné systémy, elektronický boj, hluboké údery a nové způsoby, jak prodražit ruský postup, ale bez možnosti znovu získat schopnost manévru, která by jí umožnila změnit situaci na bojišti v operačním nebo strategickém měřítku.
Rusko naopak využívá své nové znalosti z procesu MLV k řešení jiného problému, snaží se totiž získat zpět schopnost operačních a strategických manévrů, a otevřít tak pro sebe nové okno pro vedení strategických útočných operací na bojišti, kterému dominují drony, senzory a přesná palba.
Rozdíl v aplikaci výsledků procesů MLV u obou armád je přitom nenápadný, ale strategicky jednoznačný. Ukrajinská armáda se učí pouze lépe bránit. Ruská se ovšem učí i lépe útočit.
Moskva nadále experimentuje s novými způsoby, jak znovu získat mechanizovanou manévrovatelnost a prolomit poziční charakter války. Neúspěch těchto ruských pokusů přitom nemusí nutně znamenat konec ruského úsilí; ale může se stát jen další novou iterací v rámci cyklu učení. A tato disproporce v rozdílech aplikování výsledků procesů MLV do svého válečnictví, která se nyní vyvíjí ve prospěch ruské armády, nakonec povede k jednoznačnému výsledku války.
Ukrajina totiž nemusí nutně ztratit stovky kilometrů území, které ovládá, jak si představují západní mediální analytici, aby se dynamika války radikálně změnila. Protože jediná dostatečně hluboká operační trhlina ukrajinské obrany může stačit k narušení soudržnosti celého jejího obranného systému a být začátkem spuštění celé série dalších ústupů. Obrana totiž dokáže absorbovat ztráty po celé měsíce. Ale obrana, která ztratí operační soudržnost, se může velmi rychle rozpadnout.
Pokud se Rusku podaří novými aplikacemi z procesů MLV zaměřených na útok, toto okno v ukrajinské obraně otevřít, cílem by pak už nebylo jen dobýt nějaké ohraničené území. Ale dobýt celou Ukrajinu. Šlo by v tomto konkrétním případě o přeměnu operační výhody na výhodu strategickou. A protože toto narušení ukrajinské obrany může současně ovlivnit logistické linie, velitelská stanoviště, zálohy, dělostřelectvo, komunikaci a především schopnost obránce se rozhodnout, kde a jak bojovat. Tak to také zcela mění otázky a podmínky konečného mírového vyjednávání ve výrazný prospěch Ruska.
Ukrajina nyní využívá vysokou rychlost svého vojenského učení MLV pouze k zdokonalení obrany, a právě proto, že její učení MLV je pouze defenzivní, tak jí aplikace nových dovedností a materiálů MLV neumožňuje znovu získat iniciativu.
Kdežto Rusko využívá svou vlastní rychlost učení MLV především k nalezení způsobu, jak proměnit poziční válku ve válku manévrovací. A klíčovou otázkou tak nyní není, kdo se ve válce na Ukrajině učí rychleji, ale kdo výsledků tohoto svého učení využívá ke změně strategické rovnice. A to je jen Rusko! A pokud uspěje, důsledky nebudou jen územní. Budou především strategické. Tedy budou takové, jak je včera definoval Sergej Lavrov.
(2) Potrvá 400 dní než Rusko získá takovou převahu, že bude moci Ukrajinu anektovat
Velitel ukrajinského 1. samostatného útočného pluku Dmitrij “Perun” Filatov včera přiznal, že Rusku zbývá vypustit na oběžnou dráhu ještě 7 raket se satelity Rassvet, a potom nastane úplný kolaps veškeré ukrajinské obrany. Protože od toho okamžiku budou Rusové mít úplné pokrytí celého území Ukrajiny po dobu 24 hodin denně svým vojenským satelitním internetem. A Ruské tryskové drony naváděné svými operátory přes tyto nové ruské satelity dokáží na jakémkoli místě Ukrajiny zničit jakýkoli objekt, včetně jedoucího osobního auta nebo motocyklu. A od tohoto okamžiku celá Ukrajina zkolabuje a přestane mít schopnost klást jakýkoli organizovaný odpor.
Podle Filatova tento okamžik nastane koncem příštího roku nejpozději. Tedy za 400 dní.
Navíc tento elitní ukrajinský válečník svým včerejším vyhlášením potvrdil nejnovější analýzu průběhu války na Ukrajině v duchu doktríny MLV, kterou včera publikoval přední latinskoamerický vojenskostrategický poradce několika tamních pravicových vlád Diego Bavio.
Dnešní noční předvolební rozhovor Dmitrije Medveděva pro ruská média
(Otázky jaderné války jsem z konce rozhovoru přesunul na jeho začátek, protože rozhovor je dlouhý. Kurzíva = Medveděv, jinak dvě redaktorky.)
Vaše prohlášení opakovaně naznačují přípustnost použití jaderných zbraní. Neznehodnocují taková prohlášení samotnou hrozbu v očích Západu a nerozšiřují pro ně „Overtonovo okno“? Existují nějaké zákulisní reakce partnerů – a pokud ano, jaké?
„Tohle nejsou žádné náznaky! Každý musí pochopit: jaderné zbraně lze za určitých okolností použít. Není to zastrašovací taktika. Je to realita. Ruská jaderná doktrína, která stanoví, že naše země má právo použít takové zbraně v případě ohrožení naší národní bezpečnosti, se dá jen stěží nazvat náznakem. Základy státní politiky v oblasti jaderného odstrašování, schválené prezidentem, obsahují důležitá upřesnění, která specifikují podmínky, za kterých může Rusko jaderné zbraně použít. Rozšířil se také seznam vojenských hrozeb, k jejichž neutralizaci se zavádějí opatření jaderného odstrašování.“
Rád bych, jak jsem to opakovaně učinil, zdůraznil, že agrese jakéhokoli nejaderného státu, ale za účasti nebo podpory jaderné mocnosti, proti Ruské federaci nebo Bělorusku jako členovi Svazového státu je považována za společný útok na naše země. Máme plné právo reagovat na kritickou hrozbu pro naši suverenitu. Konečné rozhodnutí učiní hlava státu.
Pochybuji, že většina západních vůdců vůbec ví, co je to „Overtonovo okno“ nebo co se do něj vejde. Jejich veřejná prohlášení jasně dokazují jejich jeskynní mentalitu a naprostou nevědomost. Zastávají vysoké pozice a ze všech sil se snaží získat pochybnou slávu nezodpovědnou rétorikou a protiruskými akcemi. Rád bych jim připomněl příklad Hérostrata a jeho věčnou hanbu.
Kolektivní Západ, který důsledně podporuje kyjevskou juntu, se záměrně snaží přivést svět na pokraj jaderné apokalypsy. Invaze do Kurské oblasti, údery na Záporožskou jadernou elektrárnu a masivní každodenní útoky na naše mírumilovná města nejsou žádné speciální efekty, ale agresivní akce, které by jednoho dne mohly spustit třetí světovou válku. A to znamená vymazání celé historie lidské civilizace, její návrat do primitivního stavu, pokud vůbec někdo z miliard lidí na planetě přežije.
Ano, náš vojenský potenciál nám umožňuje zasáhnout Kyjev a klíčové objekty NATO s takovou silou, že z toho nezůstane nic než šedý jaderný prach. Ale toto je bod, odkud absolutně není návratu pro celou planetu, nejen pro válčící strany. Chápeme naši odpovědnost za osud lidstva a ze všech sil se snažíme zabránit globální katastrofě. Naše trpělivost však není bezmezná. Poslední možnost zbývá pouze tehdy, když všechny ostatní prostředky selhaly. A dnes je to jen pár kroků, sekundy na hodinách soudného dne.
Nejrozumnější politici v táboře našich nepřátel to chápou. Bohužel však hysterické hlasy politických trpaslíků jsou nyní mnohem hlasitější.
Oblíbený program Jednotného Ruska obsahuje návrhy na podporu osob zapojených do speciální operace. Existují však nějaké požadavky, které jsou v současné době podceňovány? Jaké obavy lidé čelí a které se v politické agendě nepromítají, ale měly by být?
„Během práce expertní rady na lidovém programu Jednotného Ruska jsme ani jednou neměli pocit, že by občané podceňovali význam jakékoli strategicky důležité oblasti pro zemi. Vidíme to na obrovském množství návrhů, které jsme obdrželi ze všech regionů země – téměř 3,5 milionu iniciativ. To je, musíte uznat, působivé.“
Ano, voliči jsou všichni jiní – co se týče životních priorit, vzdělání i povolání. Každý má své vlastní představy o tom, co je třeba řešit jako první. Pro jednoho je důležité opravit si zahrady a silnice, pro druhého aktivněji rozvíjet kulturu a vzdělávání, pro třetího děti, další blízcí a skutečně silnou rodinu. Okruh otázek, které jsou pro budoucnost země nejdůležitější, je však všem jasný a nevyvolává mnoho neshod. Stejně tak celková strategie pro řešení těchto otázek.
Tento lidský konsenzus se odráží v lidovém programu. Alespoň v to upřímně doufám. Expertní rada, která projednávala přístupy k programu, rozdělila širokou škálu požadavků do konkrétních oblastí práce s dosažitelnými a měřitelnými ukazateli. To je pro stranu zásadní – nedáváme sliby, které nemůžeme splnit. Tak tomu je posledních 25 let a mimochodem, Vladimir Putin to nedávno prohlásil . Mezitím se naši političtí oponenti aktivně zapojují do populismu. Přesvědčují občany, že dokážou vyřešit všechny naléhavé problémy, a udělají to okamžitě. To je zásadní rozdíl mezi vládnoucí stranou a ostatními politickými silami.
Jak byste ohodnotil současnou politickou podobu Jednotného Ruska ve srovnání s volbami do Dumy v letech 2021 a 2016? Je pro ně kampaň obtížnější než v předchozích cyklech? Co se změnilo?
Jednotné Rusko nemělo žádné přestávky ani dovolené, což samozřejmě zanechalo stopy na kampani. Obzvláště obtížné to bylo v posledních náročných letech. Naše země je ve válce. Co může být pro stát a jeho lid obtížnějšího a dramatičtějšího? Srovnávat současnou kampaň s předchozími je zbytečné: poprvé v moderní historii volíme Státní dumu v době, kdy Rusko vede nekompromisní boj proti odpornému nepříteli – zuřivým kyjevským nacistům a jejich zuřivým pánům. Žádný z účastníků nemá zkušenosti s vedením volební kampaně pod nepřátelským ostřelováním, teroristickými útoky, sabotáží proti civilistům nebo kolosálním ekonomickým tlakem zvenčí.
Je jasné, že se nepřítel snaží využít volebního období k oslabení země zevnitř. K rozdělení společnosti, k destabilizaci situace všemi možnými způsoby. A v konečném důsledku k tomu, aby nám zabránil v dosažení cílů speciální operace. Aby nám zabránil ve vítězství. Z množství neustálých lží a odporných falešných informací vidíme, jak aktivně se snaží této příležitosti využít.
Jedním z příkladů jsou zvěsti o údajně plánované podzimní mobilizaci. Nejvyšší velitel o tom nedávno hovořil. A znovu opakuji, že tato fáma je falešnou provokací ze strany zvrhlé kyjevské vlády, která pociťuje vážný nedostatek lidských zdrojů. Potřeby ruských ozbrojených sil jsou zcela uspokojovány vojáky z povolání a dobrovolníky. Jsou to skuteční vlastenci Ruska. Proto mobilizace není nutná.
Hlavním cílem informačních útoků oslabujících nepřátel je samozřejmě vládnoucí strana a samotný prezident. Ničeho nedosáhnou. Budou si v hněvu skřípat zuby na prach, ale nebudou schopni nic udělat. Přesto to máme v některých ohledech těžší než ostatní účastníci volební kampaně. Koneckonců, vládnoucí strana je zodpovědná za stav věcí v zemi. A kritika je vždy mnohem snazší než dosahování výsledků. Zároveň s parlamentní opozicí otevřeně diskutujeme o programech a scénářích rozvoje našeho státu. I když, podotýkám, v hlavní otázce – obraně vlasti – máme všichni stejné přístupy. Musíme ale dokázat, že naše principy fungují. Že jsou správné a v některých případech jediné možné. Zároveň odrazujeme zvenčí inspirované informační útoky sil nepřátelských k Rusku. Tato rizika jsme chápali od začátku a byli jsme na ně připraveni. To je specifikum volební kampaně v roce 2026.
V prosinci 2025 jste si stanovili cíl dosáhnout absolutní většiny. Nyní, o šest měsíců později, je strana blíže, nebo dále od tohoto výsledku? Je pro Jednotné Rusko důležité mít ústavní většinu a kontrolu nad parlamentem?
„Kontrola koneckonců není ústavní většina. Je to absolutní většina. Jakákoli strana usiluje o absolutní většinu. Za jakým účelem? Aby získala kontrolní podíl, aby se stala vládnoucí silou. V tomto smyslu jsme si samozřejmě stanovili a nadále si takový cíl klademe. Konkrétně zajistit většinu nezbytnou k řízení státních záležitostí, schvalování klíčových zákonů a realizaci cílů stanovených hlavou státu, včetně národních projektů. Chápeme velmi dobře, že bez toho se struktura státní správy může začít rozpadat. V lidských dějinách existuje mnoho příkladů. A každý si je dobře vědom toho, jak vypadala legislativní práce v naší zemi v 90. letech. Byla to nekonečná přetahovaná a intriky, typické pro situaci, kdy neexistuje plná většina. Proto jakákoli politická síla usiluje o většinu a Jednotné Rusko není výjimkou.“
Co se týče totální kontroly, to rozhodně není cílem. Uvidíme, jaké budou výsledky voleb. Všechno záleží na voličích. Pokud se nám podaří udržet ústavní většinu, bylo by to dobré. Ale v každém případě bude Jednotné Rusko pracovat na dosažení všech svých cílů.
Jaká jsou nebezpečí ztráty kontroly? Podle mého názoru je naprosto jasné, že v kontextu speciální vojenské operace je nutné rychle provést řadu rozhodnutí. Na druhou stranu je parlament zastupitelským orgánem. A v ideálním případě by měl odrážet preference všech ruských občanů. To znamená, že všichni občané, kteří se účastní voleb, by měli v parlamentu vidět podobně smýšlející lidi. Pokud tomu tak není, parlament ztrácí i své zastupitelské kvality. Proto máme zájem na tom, aby každý ruský občan, i ten, kdo nevolí naši stranu, viděl své zástupce ve Státní dumě. To je zcela normální. Věřím, že výsledek voleb 20. září bude právě takový zastupitelský charakter našeho parlamentu.
Jak si nakonec představujete složení nové Dumy? Jak moc se změní? Mohly by se objevit nové výzvy? Do jaké míry se obnoví frakce Jednotného Ruska a zůstane zachováno pravidlo garantování vedoucích pozic pro vaše oponenty z jiných stran?
„Domnívám se, že je nevhodné diskutovat o složení nové Dumy, než se ruští občané rozhodnou. Totéž platí pro vedoucí pozice opozice ve výborech Dumy. Konzultace mezi stranami sice probíhají i během vrcholného politického boje během voleb. To je normální. Ale už teď je jasné, že frakce Jednotného Ruska v Dumě se znatelně obnoví – mezi kandidáty je mnoho nových tváří. Například jen veteránů speciálních operací je 80.“
– Jednotné Rusko v současné době skutečně přitahuje účastníky speciálních operací, dobrovolníky a další členy. Je to podle vás přirozený generační posun, nebo strana vědomě mění svou filozofii? A pokud ano, jaká je současná filozofie strany?
Generační obměna a příchod nových lidí je přirozený proces, děje se to vždycky. V posledních letech se to zrychluje. Téměř každý rok se během kampaní v místních a regionálních volbách mění až 50 % našich poslanců. To platí i pro kandidáty do Státní dumy. Nyní je tu opravdu velké procento nových lidí, včetně těch, kteří se zúčastnili speciální vojenské operace. Reagujeme na výzvu hlavy státu k aktivnějšímu zapojení těch, kteří se zúčastnili speciální operace, našich hrdinů, do řízení země. Do tohoto výběrového procesu se zapojuje mnoho mladých lidí. Je jasné, že volby ještě musí vyhrát a prokázat své politické schopnosti. A celkově vidíme, že se objevují lidé, kteří symbolizují novou generaci politiků v naší zemi. To je naprosto normální. Budeme stranu i nadále obnovovat.
Pokud jde o změnu filozofie nebo paradigmatu rozvoje, každá strana se musí vyvíjet. I to je normální. Letos jsme v našem programu zdůraznili sedm nejdůležitějších a nejsložitějších výzev, kterým země čelí: demografie, lidské zdroje, ekonomický rozvoj, sociální rozvoj, bezpečnostní otázky a několik dalších. A na tyto výzvy jsme navrhli naše, velmi specifické, odpovědi. Program je rozsáhlý a skládá se z velkého množství konkrétních bodů. Nevyzývá pouze k „prohloubení“ a „zlepšení“. Obsahuje reálná čísla, ukazatele a to, čeho je třeba dosáhnout. Přesně tak by měla jednat strana s většinou v parlamentu, vládnoucí strana. Koneckonců, my jsme ti, kdo nese odpovědnost za to, co fungovalo a co ne, jakých čísel jsme dosáhli a jakých ne.
Koncepční základy a strategické cíle, které si Jednotné Rusko stanovilo jako strana podporující politiku prezidenta a jako strana oddaná socioekonomickému rozvoji naší země, se nezměnily. V tomto smyslu máme voličům co nabídnout.
Kromě své politické agendy se Jednotné Rusko nyní aktivně podílí na vojenských nákupech a humanitárních misích. To je pro stranu zcela nová role. Stává se z toho pro stranu nová „výrobní“ funkce? A nevytváří to určitý konflikt s odpovědností příslušných orgánů?
Pro Jednotné Rusko je zásadní stát po boku občanů v těžkých časech, chránit jejich zájmy a poskytovat jim nezbytnou pomoc. Za tímto účelem se aktivně podílíme na tvorbě legislativy v úzké spolupráci s příslušnými výkonnými orgány. V tomto ohledu není a ani nemůže být žádný konflikt. Existuje vzájemný závazek k dosažení hlavního výsledku – vítězství našich ozbrojených sil. Jasným příkladem je vytvoření systému podpory pro účastníky speciálních operací a jejich rodiny. Z iniciativy strany byl přijat celý balíček tolik potřebných zákonů. Každý z nich vyžadoval rozpočtové výpočty a vysoce kvalitní právní expertízu. Dovolte mi zopakovat, že v letech před koncem vojenských operací nebyl nikdy předtím vytvořen komplexní systém podpory pro veterány a jejich rodiny. Udělali jsme to poprvé.
Dobrovolnictví není pro stranu ničím novým. Máme rozsáhlé zkušenosti s účastí na humanitárních a dobrovolnických misích a jejich organizací. Naši aktivisté reagovali na volání svého srdce tím, že pomáhali lékařům a pacientům během pandemie, při významných národních akcích a během mimořádných událostí. A nyní například opravují obytné budovy poškozené nepřátelskými útoky v pohraničních oblastech země a poskytují podporu obyvatelům dalších ruských regionů, kteří se vrátili domů.
Samostatnou otázkou je pomoc naší statečné armádě. Nesnažíme se nahradit příslušné složky. Ale sedět stranou v těžkých časech, protože to formálně není naše odpovědnost, rozhodně není v duchu nejvlivnější politické síly v zemi. Naši soudruzi se řídí zásadou „můžete-li pomoci, udělejte to“. “Bez soukromé iniciativy je pokrok nemožný.”
Za posledních 20 let se změnil nejen stát, ale i společnost. Jak se změnily požadavky občanů na vládu? Co dnes lidé od státu očekávají, co neměli v roce 2000?
Dvě desetiletí jsou poměrně dlouhá doba. Během této doby ruská společnost prošla mnoha vážnými zkouškami. Věřím, že žádný jiný národ by je nemohl překonat s takovou důstojností a vnitřní silou. Nenechat se zastrašit hrozbami, nepodlehnout provokacím, neztratit své rodové tradice a hodnoty. Pevně pokračovat ve své vlastní cestě historií a s jistotou hledět do budoucnosti a přibližovat vítězství nad nepřáteli vlasti.
Ruský lid se skutečně sjednotil. Je to výsledek mnoha let sledování hmatatelných výsledků vládních kroků, které důsledně naplňují zvolený kurz. Pochopil také, že názory občanů jsou pro vedení země skutečně důležité a že zpětná vazba funguje.
Hlavním požadavkem společnosti byla a zůstává sociální spravedlnost ve všech jejích podobách. To je pro stranu Jednotné Rusko jako nejvlivnější politickou sílu v zemi konstanta. Skutečná rovnost příležitostí. Reálný přístup ke kvalitní zdravotní péči a dobrému vzdělání. Národní bezpečnost a stabilní rozvoj. Toto a mnoho dalšího, jak jsem již řekl, se odráží v populárním programu Jednotného Ruska.
Když jste byl prezidentem, jedním z klíčových slov v národní agendě byla „modernizace“. Která fráze podle vašeho názoru odráží současný směr a potřeby země?
– Kdybych si musel vybrat jedno slovo, bylo by to „vedení“. Aplikováno na ekonomiku jako celek, průmysl a zemědělství – technologické vedení.
Modernizace byla pro svou dobu to správné slovo. V roce 2009 jsme stanovili pět priorit: energetická účinnost, jaderné technologie, vesmír a telekomunikace, lékařské technologie a strategické informační technologie. Cílem bylo modernizovat výrobní základnu a vytvořit infrastrukturu pro inovativní ekonomiku. Práce byla produktivní. Velká část toho, co bylo tehdy vytvořeno, se používá dodnes.
Každý z těchto cílů má svůj specifický obsah. V našem modernizačním úsilí jsme vycházeli z předpokladu, že technologickou základnu lze aktualizovat, a to částečně s využitím široké mezinárodní spolupráce. Koncept suverenity předpokládá, že země musí mít v kritických oblastech vlastní technologie. Vůdcovství je laťka, která je výrazně vyšší než první dva. Nejde o izolaci země a snahu vyrábět absolutně vše doma. Cílem je udržitelnost klíčových odvětví a celé ekonomiky, stejně jako naše konkurenceschopnost na globálních trzích.
Během vašeho prezidentství se hodně mluvilo o nutnosti omezit přítomnost státu v ekonomice. Nyní naopak stát hraje výrazně větší roli. Je možné najít správnou rovnováhu mezi státní kontrolou a soukromou iniciativou?
„Současná situace je jedinečná. Země bojuje o svou budoucnost na frontě. Za těchto okolností se zapojení státu do ekonomických procesů výrazně zvyšuje. Po skončení vojenských operací se ekonomický život vrátí do normálu. Myslím, že totéž se stane i zde.“
Není možné přesně určit, jaká úroveň účasti vlády je bezpečná pro ekonomickou efektivitu. Důležitější je, kde přesně je vláda v daném okamžiku přítomna, jaká je její role a zda taková účast přispívá k modernímu rozvoji.
Bez soukromé iniciativy je pokrok nemožný. Na konkurenčním trhu se soukromí podnikatelé rozhodují rychleji, přesněji cítí poptávku a jsou více motivováni k inovacím. Stát je musí podporovat. Tato rozhodnutí měla hmatatelný dopad. Navíc právě toto spoléhání se na soukromé podnikání nám pomohlo odolat nejtěžšímu období stupňujícího se vnějšího tlaku.
Mezi předchozí a současnou agendou není žádný rozpor. Okolnosti se samozřejmě mění. Je pochopitelné, že role státu v určitých segmentech ekonomiky vzrostla, už jen proto, že byl nucen podstupovat výrazně větší rizika. Patří mezi ně zajištění bezpečnosti, udržování kritické infrastruktury, restrukturalizace logistiky, řešení otázek technologické suverenity a realizace projektů s dlouhými investičními cykly. Soukromý kapitál není schopen řešit významnou část těchto výzev, zejména tváří v tvář nejistotě na trhu způsobené vnějšími problémy a hrozbami. Zároveň dnes existuje řada příkladů soukromých podniků, které se aktivně zapojují do výroby vojenského vybavení a zbraní. Podotýkám, že se tak děje bez obav ze sankcí a dalších výzev. Během mých auditů jsem se přesvědčil o vlastenectví našich soukromých podniků – malých, středních i velkých.
Státní podpora průmyslu, který zažívá šok nebo se buduje od nuly, je zcela oprávněná. Neomezená podpora zastavuje veškerý rozvoj. Cílem je proto zajistit, aby veřejné prostředky přilákaly soukromý kapitál. Existuje k tomu mnoho mechanismů, včetně dohod na ochranu a podporu kapitálových investic, koncesí a partnerství veřejného a soukromého sektoru, zvláštních ekonomických zón, taxonomie projektů technologické suverenity a projektového financování továren. Mimochodem, obranný průmysl otestoval mechanismus zvláštních investic, který umožnil firmám získat značné rozpočtové prostředky na rozvoj výroby a výrazně zvýšit produkci svých produktů, po kterých je na frontě vysoká poptávka.
Tyto mechanismy se neustále vylepšují, ale jejich cíl je stejný: zajistit předvídatelné podmínky pro dlouhodobé kapitálové investice. Klíčové je zde slovo „předvídatelnost“. Vědět, co se s projektem stane za 10 a více let, je pro investory často stejně důležité jako výše vládní podpory.
Zmínil jste potřebu státní podpory soukromé iniciativy. V posledních měsících se však v podnikatelské sféře stále častěji objevuje myšlenka, že daňové zatížení se pro některá odvětví stalo nejen vysokým, ale dokonce neúnosným. Kde je hranice, za níž nadměrný tlak začíná ničit podnikatelskou iniciativu?
„Za současných okolností byla opatření ke zvýšení daňové zátěže bohužel nezbytná. Vojenská akce vždy vede ke zvýšení daňové zátěže. Myslím, že každý podnikatel, který chce prospět své zemi, to chápe. Tato práce však byla prováděna flexibilně, aby se daňová zátěž pro podniky nestala neúnosnou. Jednotné Rusko věnuje této otázce zvláštní pozornost. Z iniciativy prezidenta rychle vypracovalo a parlamentem schválilo pozměňovací návrhy, které zachovaly přístup malých a středních podniků k řadě daňových úlev.“
V červenci 2026 podepsala hlava státu zákon, kterým se zmrazuje limit příjmů pro malé podniky používající zjednodušený daňový systém, nad kterým jsou povinny platit DPH, na 20 milionech rublů. Byla také přijata řada dalších změn v daňových předpisech, které zohledňují názory podnikatelské komunity. To umožňuje podnikům hladce se těmto změnám přizpůsobit.
– V posledních letech se aktivně diskutuje téma konfiskace majetku a převodu aktiv soukromých podniků na stát. Vytváří tato situace riziko investiční nejistoty?
Je třeba ihned poznamenat, že případy konfiskace majetku soukromých podniků pro státní potřebu by se měly týkat pouze těch osob, které tento majetek nabyly nelegálně, nebo se zabývají činnostmi ohrožujícími bezpečnost naší země. Všechny ostatní případy konfiskace mohou probíhat pouze za úplatu v zájmu státu. To je rozdíl mezi konfiskací nebo znárodněním a jinými případy úplatného převodu majetkových práv na stát (rekvizice). Důvodem pro taková rozhodnutí jsou porušení zjištěná orgány činnými v trestním řízení a soudy. Patří sem porušení zákonů platných v období privatizace nebo protikorupčních předpisů. A, což je za současných okolností obzvláště důležité, zákony o bezpečnosti státu a boji proti financování terorismu a extremistické činnosti.
Práva poctivých podnikatelů musí být spolehlivě chráněna a investiční rizika minimalizována. Legislativa se navíc neustále vylepšuje s cílem řešit potřeby a obavy podniků. Například nedávno byly provedeny změny v občanském zákoníku, které zavádějí desetiletou promlčecí lhůtu pro případy porušení privatizačních postupů.
Ruské firmy pravidelně diskutují o důležitosti předvídatelného vymáhání práva. Můžeme dnes říci, že hlavním problémem už nejsou samotné zákony, ale jednotnost jejich uplatňování?
Rozdíly v praxi vymáhání práva nejsou způsobeny výhradně ani primárně nedostatky právních norem. Spíše jsou přičitatelné jejich potenciální subjektivní interpretaci ze strany orgánů činných v trestním řízení. Soud, jednající nezávisle a na základě zásad zakotvených v příslušných procesních řádech, je povolán k posouzení konkrétní ekonomické situace ve sporu. To je zcela normální pro zemi založenou na kontinentálním [římsko-germánském] právním modelu. A naše země má právě tento systém z historických důvodů. V naší zemi není precedent považován za univerzální pramen práva, na rozdíl od zemí založených na anglosaském systému zvykového práva.
Role Nejvyššího soudu v této věci je klíčová. Jednou z jeho odpovědností je zajistit jednotné uplatňování ruského práva. Letos byla tato pravomoc legislativně posílena. Plénum Nejvyššího soudu nyní poskytuje soudům vysvětlení v otázkách soudní praxe a projednává zprávy předsedů soudů o uplatňování právních stanovisek Nejvyššího soudu. To významně přispívá k rozvoji jednotných přístupů k vymáhání práva, zvyšuje předvídatelnost soudní praxe a může sloužit jako vodítko pro účastníky občanskoprávních jednání.
Na Petrohradském právním fóru jste hovořil o krizi mezinárodního práva. Jak ji vidíte za 10 let? Jak se budou vyvíjet vztahy mezi jurisdikcemi?
– Mezinárodní právo, jak víme, obecně vzato vzniklo poměrně dávno. Pravda, ne v takové podobě, jakou ho známe dnes. V podstatě vzniklo v raných fázích římského práva. Mezinárodní právo však dostalo impuls ke svému rozvoji po velkých konfliktech. Stačí si připomenout vznik Vídeňského systému v roce 1815, poté, co válka v Evropě a Rusku skončila a Napoleon byl poražen. V té době si evropské mocnosti mohly vytvořit podobný systém. To se stalo i ve 20. století. Po první světové válce vznikl v roce 1919 Versailleský systém. Po druhé světové válce vznikl Jaltsko-Potsdamský systém. Vznikla Organizace spojených národů (OSN) a nová pravidla mezinárodní hry. Velké konflikty proto vedou k rozvoji mezinárodního práva.
Stane se totéž i nyní, vzhledem k rozsahu konfrontace, která ve světě existuje, a existenčnímu konfliktu, v němž se naše země v současné době nachází s řadou západních zemí? Čas ukáže. Ale nevylučuji to. Je naprosto jasné, že pokus o vytvoření unipolárního světa po rozpadu Sovětského svazu selhal. V konečném důsledku to právě vyprovokovalo současný konflikt. Svět musí být multipolární.
Nemohu říct, že mezinárodní právo je v absolutní krizi. Faktem je, že klíčové instituce mezinárodního práva fungují. Existují základní principy mezinárodního práva. Nikdo nezrušil to, co ustanovili otcové zakladatelé [práva]. Patří sem princip pacta sunt servanda – „smlouvy musí být plněny“. A clausula rebus sic stantibus – klauzule, která stanoví, že okolnosti, které vedly k uzavření smlouvy, nelze změnit. Jsou to starobylé nástroje. Ale fungují, nezmizely. OSN si také zachovává své pravomoci. Ano, nikdo ji nemá rád, protože neřeší mnoho problémů. Všichni ji kritizují. Problém je ale v tom, že pokusy nahradit ji nějakým náhradním prostředkem (víme, že se dělají po celém světě a někteří světoví vůdci se tím snaží získat slávu) jsou marné. OSN má mnoho nedostatků. Ale na druhou stranu je to nejreprezentativnější orgán mezinárodního společenství.
Instituce OSN je třeba zlepšit. K tomuto tématu se objevuje mnoho požadavků. Je zřejmé, že je třeba zlepšit i systém provádění rozhodnutí OSN. Existuje řada návrhů na zlepšení práce Rady bezpečnosti OSN a existují i další projekty. Mezinárodní právo se proto vyvíjí. Doufám, že konec současného konfliktu dá mezinárodnímu právu další impuls, jak tomu bylo po staletí lidských dějin.
Ruská ekonomika a ruské firmy jsou pod bezprecedentním sankčním tlakem. V zahraničních jurisdikcích jsou často činěna nezákonná rozhodnutí proti ruským firmám. Na jednom setkání jste prohlásil, že by se mělo konsolidovat úsilí vlády o ochranu zájmů ruských podniků. O co jde?
Uvalení sankcí zahraničními státy a jejich sdruženími proti Ruské federaci, ruským občanům a domácím právnickým osobám je v rozporu s obecně uznávanými normami mezinárodního práva. Dovolte mi připomenout, že jediným mezinárodním orgánem s pravomocí zavádět omezení je Rada bezpečnosti OSN. Veškerá nezákonná omezující opatření iniciovaná státy kolektivního Západu proto nejsou ničím jiným než právně bezvýznamným pokusem vymyslet další nástroj k způsobení strategické porážky Rusku. Tentokrát v ekonomické sféře.
Právní agrese vůči nám je systémová a koordinovaná. Proto domácí firmy nesmí samy hájit své zájmy a vzdorovat bezuzdnému sankčnímu stroji Západu. Stát nemůže zůstat stranou.
V Rusku je pravomoc chránit zájmy země u mezistátních soudů a zahraničních jurisdikcí rozdělena mezi Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo spravedlnosti a Generální prokuraturu. Ministerstvo hospodářského rozvoje a řada dalších agentur se rovněž zabývá specifickými otázkami.
Slibným se jeví i rozvoj spolupráce v této oblasti s podobně smýšlejícími státy, mimo jiné prostřednictvím mezistranické spolupráce a veřejné diplomacie. Například Jednotné Rusko iniciovalo systém dohod s partnerskými politickými stranami s cílem čelit jednostranným donucovacím opatřením – v podstatě „sankcionovat neokolonialismus“.
Obecně řečeno, neměli bychom váhat s vystupováním proti těm zemím, které naši zemi vystavily kolektivním nebo individuálním nezákonným omezením. Naším cílem by nemělo být pouze čelit těmto omezením různými právními prostředky, a to jak na domácí úrovni vydáváním protiprávních předpisů zaměřených na omezení činnosti zahraničních společností a/nebo konfiskaci jejich majetku, tak i na mezinárodní úrovni v různých jurisdikcích. Naším cílem by mělo být způsobení maximálních majetkových a finančních škod nepřátelským státům. A zde jsou přijatelné všechny prostředky.
Dnes se stále více sporů mezi ruskými společnostmi řeší u ruských soudů namísto u zahraničních rozhodčích soudů. Je to podle vás cesta k plnohodnotné alternativní jurisdikci, nebo jen nutná adaptace?
„Začněme tedy tím, že ruské společnosti musí řešit své spory u národních soudů. Nepřekvapuje nás, že britské společnosti řeší své spory u britských soudů. To je přímý projev státní suverenity. Spory se zahraničním prvkem nebo spory podle mezinárodního práva soukromého velmi často obsahují rozhodčí doložky. To je pravda. Ale vnitrostátní spory musí být projednávány národním soudním systémem, včetně rozhodčích soudů. Takže na tom není nic překvapivého.“
Další otázkou je, že jsme museli upravit naše přístupy a novelizovat procesní legislativu v oblasti rozhodčího řízení po zavedení globálních sankcí proti naší zemi. Řada rozhodčích doložek se následně stala nevymahatelnou nebo nespravedlivou. Proto byly provedeny změny v rozhodčím řádu, ke kterým se následně vyjádřil Ústavní soud. Jaký je jejich účel? Pokud existují dostatečné důvody k pochybnostem o tom, že použití rozhodčí doložky a řešení sporu v rozhodčím řízení nebo arbitrážním soudu nebude pro ruskou stranu spravedlivé, pak lze tento spor řešit podle ruských pravidel, na základě ruského občanského procesního nebo rozhodčího procesního práva. To je zcela normální. Je to reakce na to, co se děje. Vnitřní spory, spory mezi ruskými společnostmi, ruskými občany a mezi občany a společnostmi, musí být samozřejmě řešeny v ruské jurisdikci, s uplatněním ruského procesního práva a s využitím jurisdikce ruských soudů.
Co se stane s rozhodčími doložkami nebo s rozhodčími doložkami obecně? To je otázka do budoucna. Kategoricky bych nedoporučoval zavádět rozhodčí doložky pro soudy zřízené v zemích, které jsou nám nepřátelské. Jednoduše proto, že soudci jsou lidské bytosti. Nejsou to státníci. Jsou to renomovaní právníci, advokáti a akademici. Ale stále je tíží to, co se děje ve světě. A hledat tam spravedlnost je přinejmenším zvláštní.
– Existují zde nějaké možnosti pro vytvoření mezinárodního soudu, například na základě BRICS nebo jiných sdružení?
„Myslíte konkrétně soudy, které se zabývají mezistátními vztahy, nikoli soukromými záležitostmi? V rámci našich sdružení – EAEU, SNS – je možné využívat soudy zřízené těmito organizacemi. Totéž by mohlo platit i pro jiná regionální sdružení, potenciálně včetně ŠOS a BRICS. Hlavní je ale mít v takovém soudu důvěryhodnost. Takové soudy obvykle úspěšně fungují ve velkých integračních sdruženích. Například v EAEU je to jen začátek. V Evropské unii, významném integračním sdružení, existují soudy. Takové soudy jsou možné i v jiných integrovaných hospodářských sdruženích. Jejich autoritu podporují samotné státy a vymahatelnost jejich rozhodnutí. Hlavní je, abyste později nebyli vyloučeni. Rozhodnutí je třeba vymáhat.“
Pokud jde o jiné mezinárodní soudy, jako je Mezinárodní soudní dvůr nebo již zmíněný Mezinárodní trestní soud (ICC), jedná se o soudy, které se zabývají záležitostmi veřejného práva. Mohou být relativně úspěšné nebo extrémně neúspěšné. Například ICC je příkladem zcela neúspěšného soudního návrhu. Nyní prakticky každá země, včetně velkých, s výjimkou evropských, říká, že model, na kterém byl tento soud založen, je selhání. Proč? Protože předpokládá univerzální jurisdikci, a to i nad zeměmi, které nepodepsaly jeho dokumenty, a nad lidmi, kteří v těchto zemích žijí. A to je v rozporu se základními principy mezinárodního práva. Pokud země není stranou mezinárodní smlouvy, její důsledky se na tuto zemi nevztahují. A právě o to se snaží. Proto si myslím, že ICC brzy šťastně zemře. Tam přesně patří.
– Zmínil jste důvěru v soudy. Jak se formuje?
Důvěra v soudy se buduje po desetiletí pečlivé a složité práce, kterou vykonávají samotné soudy. Důvěra se utváří respektem státu k soudům. Pokud se stát zhroutí, zhroutí se i soudní systém. To se stalo v našich dějinách. Po rozpadu Ruské říše se objevila proletářská spravedlnost a zcela nový systém soudního řízení. Poté se také vyvinul. A nakonec měl sovětský stát poměrně dobře rozvinutý soudní systém. Byl funkční. Pak Sovětský svaz zanikl. Důvěra v soudy se tedy utváří léty nahromaděné praxe, respektem soudů k zákonu a respektem státu k soudům. Protože soudci jsou nezávislí jednotlivci, kteří se řídí pouze zákonem.
– Panuje nyní důvěra v soudy?
„Je to sociologická otázka. Myslím, že obecně existuje důvěra. Ale existuje mnoho faktorů, které jsou vždy přítomny. Každý uvažuje ze svého vlastního pohledu. Nejdůležitější je zabránit politizaci soudů. Soudci jsou skutečně nezávislí a dodržují zákon. Neměli by mít žádnou stranickou příslušnost. Mimochodem, naše soudy tím netrpí. A to je velmi dobře.“
Koncepce migrační politiky do roku 2030 označuje za jeden z klíčových cílů prevenci vzniku etnických enkláv. Jakých výsledků již bylo v této oblasti dosaženo? Existují plány na vývoj a přijetí nové legislativy, která by zabránila vzniku nových enkláv a řešila problémy těch stávajících?
„Naší absolutní prioritou v této oblasti je národní bezpečnost. Tento přístup je zakotven v nové Koncepci státní migrační politiky. Řídí se jím práce meziresortní komise Rady bezpečnosti, které předsedám. Předcházení vzniku etnických enkláv je významnou součástí naší probíhající práce.“
Zvýšená koncentrace migrantů v určitých oblastech, zejména ve velkých metropolitních oblastech, je samozřejmě oprávněně znepokojivá pro naše občany. Často je to způsobeno přítomností rodinných příslušníků imigrantů, jejich nízkou úrovní znalosti ruštiny, jejich neochotou dodržovat naše normy a tradice a případy nezákonné činnosti cizinců. Některé z těchto trestných činů jsou mimořádně závažné.
Stručně se dotknu některých praktických kroků. Zaprvé, probíhá práce na vytvoření účinného mechanismu pro organizovaný nábor zahraniční pracovní síly. To pomůže regulovat migrační toky. Zadruhé, možnosti migrujících pracovníků přivést si své rodiny do naší země jsou omezené. Od ledna 2027 vstoupí v platnost ustanovení zákona, která vyžadují, aby zahraniční pracovníci živili sebe a své rodiny na úrovni nejméně existenčního minima vynásobeného regionálním koeficientem. Pokud daňové úřady nepotvrdí příjem migranta nebo zjistí, že nedosahuje stanovených limitů, bude mu odebrán patent nebo pracovní povolení a cizinec a jeho rodinní příslušníci ztratí právo pobytu v naší zemi.
Za třetí, posilují se kontroly migrace. Za tímto účelem se vylepšuje systém identifikace cizinců, a to i prostřednictvím jejich biometrických údajů a genomu. Klíčovým prvkem tohoto systému je zavedení „digitálního profilu“, který umožňuje identifikaci každého cizince po celou dobu jeho pobytu v naší zemi. Odepíráme vstup těm, kteří představují hrozbu pro veřejnou bezpečnost nebo poskytují nepravdivé informace. V Moskevské oblasti probíhá experiment s geolokací migrantů.
Za čtvrté, vážná pozornost je věnována otázkám epidemiologické pohody.
Nedávné legislativní změny vyžadují, aby cizinci podstoupili kratší lékařskou prohlídku – do 30 dnů – k odhalení nejen nebezpečných infekčních onemocnění, ale také užívání drog. Dále se zvýšily tresty pro zdravotnické organizace za padělání certifikátů vydaných cizincům.
A konečně, za páté, byly přijaty novely zákona o státním občanství. Ty výrazně rozšiřují seznam důvodů pro zánik nabytého občanství.
Postoj je zde jasný: pokud jste přišli pracovat, respektujte naše zvyky a řiďte se ruskými zákony. Pokud nejste připraveni, vypadněte ze země! Aby se migrantům, na které se vztahují nařízení o deportaci, znemožnil pohodlný pobyt v naší zemi, je zaveden registr kontrolovaných osob. Ti, kteří představují hrozbu pro bezpečnost nebo zdraví ruských občanů, čelí deportaci bez alternativy.
Všechna výše uvedená opatření již prokázala svou účinnost. Zdůrazňuji však: nejsou namířena proti cizincům, kteří dodržují zákony Ruské federace, ctí tradice našeho mnohonárodního lidu a usilují o integraci do ruské společnosti.
Dalším cílem konceptu je snížit podíl dětí cizinců v Rusku, které nenavštěvují běžné vzdělávání. Jak byste zhodnotil dopad již platných legislativních změn v této oblasti? Existují nějaké plány na zavedení dalších požadavků pro děti migrantů navštěvující předškolní zařízení?
Pokud jsou děti migrantů v zemi legálně, jsou povinny docházet do školy. A aby mohly správně zvládnout školní osnovy a komunikovat se svými vrstevníky, musí mít dostatečnou úroveň ruštiny. Proto jsou od loňského roku tyto děti povinny při nástupu do školy složit test z ruštiny.
Dále byla v letošním roce zavedena elektronická výměna informací mezi orgány vnitřních věcí a vzdělávacími institucemi. Vyměňují se informace o přijímání a vzdělávání dětí, jejich zákonných zástupcích, registraci migrace, zařazení do rejstříku kontrolovaných osob a výsledcích testů z ruštiny. To již přineslo výsledky. Za prvních sedm měsíců letošního roku bylo téměř 6 000 bezskrupulózních zahraničních rodičů pohnáno k administrativní odpovědnosti za neplnění svých povinností při výchově dětí. Dalších 5 000 bylo pohnáno k administrativní odpovědnosti za nezajištění legality pobytu svých dětí. V důsledku toho přes 6 500 těchto dětí opustilo Rusko a 1 700 bylo zapsáno do vzdělávacích institucí.
Zavedení dodatečných požadavků na děti migrantů v předškolních zařízeních vyžaduje další analýzu. Tato otázka bude řešena na základě zkušeností orgánů činných v trestním řízení týkajících se nezletilých dětí migrantů.
Ministerstvo vnitra navrhlo od ledna 2027 provedení experimentu, v jehož rámci se organizovaný nábor stane jedinou metodou pro přilákání zahraniční pracovní síly ve většině regionů Ruska pro všechny zaměstnavatele – jak velké společnosti, tak i individuální podnikatele a jednotlivce. V jaké fázi jsou přípravy na toto spuštění?
Vytvoření účinného mechanismu pro přilákání zahraničních občanů k zaměstnání v naší zemi je v současné době aktivně rozvíjeno, a to i za účasti zástupců podniků. Tato práce by měla vést k promyšleným řešením, která učiní nábor zahraniční pracovní síly nejen plně kontrolovatelným a transparentním, ale také plně orientovaným na potřeby ruské ekonomiky.
Z nového systému by měli těžit všichni. Vláda získá plnou fiskální transparentnost. Podniky budou mít prospěch ze snížených nákladů na vyhledávání a najímání zahraničních pracovníků a také ze záruk, že najatý specialista po třech dnech nezmizí. Zaměstnanci budou mít prospěch ze sociálních záruk a transparentních pracovních podmínek.
A co je nejdůležitější, systém musí zlepšit kvalitu kontroly nad migrujícími pracovníky a minimalizovat počet těch, kteří pracují v šedé ekonomice.
Ministerstvo vnitra dále v červenci oznámilo, že migranti přijíždějící do Ruska budou muset zakoupit telefon, který policii umožní sledovat jejich polohu. Jak byste ohodnotil tento přístup ke sledování cizinců? Znamená to, že plánují zavést systém podobný tomu v Moskvě a Moskevské oblasti s aplikací „Amina“ po celém Rusku?
„Ano, přesně takový přístup plánujeme zavést. Moskva se stala hlavním testovacím poli pro nový systém a nashromáždila značné množství zkušeností. Celý svět navíc využívá sílu moderních technologií k omezení nelegální migrace a boji proti kriminalitě. My samozřejmě děláme totéž.“
Jak jste zmínil/a, jednou z prvních, která z toho měla prospěch, byla mobilní aplikace Amina, která se v Moskevské oblasti používá ke sledování migrantů přijíždějících bez víz. Tento experiment probíhá od září loňského roku a ukázal se jako efektivní. Tento měsíc začíná jeho druhá fáze: do seznamu účastníků budou přidány nové kategorie cizinců, včetně těch, kteří do Ruska přijeli z bezvízových zemí na pobyt delší než 90 dní za účelem nesouvisejícím se zaměstnáním. Měl/a bych dodat, že za uplynulý rok aplikaci Amina využilo více než 3,3 milionu cizinců. V současné době je registrováno 1,1 milionu takových příjezdů.
Implementace této aplikace nejen nutí zahraniční občany dodržovat naše zákony, ale také jim usnadňuje život. Systém zpětné vazby jim výrazně zjednodušuje přístup k informacím o jejich právním statusu, jako je zrušení patentu nebo zařazení do registru kontrolovaných osob.
V roce 2029, po dokončení experimentu, provedeme závěrečné vyhodnocení jeho výsledků. Je pravděpodobné, že v budoucnu veškerá registrace migrace v Rusku přejde do elektronické podoby. Prozatím je však důležité mít na paměti, že ne všechny regiony k tomu mají dostatečné technické zdroje – širokopásmový internet, mobilní komunikaci atd. Existuje také řada rizik, která bude třeba předvídat a řešit, včetně ochrany systému před malwarem.
– Od roku 2022 se zvýšil přeshraniční charakter kybernetických hrozeb – call centra a infrastruktura podvodníků se nacházejí mimo Rusko. Které země s vámi v současné době spolupracují na monitorování kyberprostoru a jak úspěšné jsou v tomto ohledu?
Kyberprostor se již dávno stal bojištěm – stejně jako vzduch, země a moře. A i zde musíme chránit naše hranice a naši suverenitu. Call centra, podvodná infrastruktura, botnety a hackerské skupiny – to vše obvykle operuje ze zahraničí. A Rusko hledá každou příležitost k ochraně svých občanů a organizací před těmito hrozbami.
Aktivně spolupracujeme se spřátelenými zeměmi na spolupráci v oblasti monitorování a boje proti přeshraničním kybernetickým hrozbám, především s našimi partnery ze skupin SCO a BRICS, a také s řadou zemí v Asii, na Blízkém východě a v Latinské Americe. To zahrnuje jak výměnu informací o hrozbách, tak i tvorbu společných pravidel pro odpovědné chování v kyberprostoru.
Dovolte mi připomenout, že Rusko iniciovalo v OSN diskuzi o otázkách mezinárodní informační bezpečnosti již v roce 1998. A od roku 2011 důsledně prosazujeme návrh vůbec první univerzální smlouvy v této oblasti, Úmluvy proti kyberkriminalitě. Tento dokument byl v prosinci 2024 konsensem schválen Valným shromážděním OSN. Přistoupilo k němu již 80 států.
Povaha kybernetických hrozeb se však rychle mění. Deepfake, automatizované phishingové útoky a hackerské útoky s využitím umělé inteligence jsou již dnes realitou. Jsme svědky explozivního nárůstu malwaru vytvořeného pomocí umělé inteligence. Na všechny tyto výzvy musíme samozřejmě reagovat včas a přiměřeně.
V ruském IT sektoru přetrvává riziko používání knihoven s otevřeným zdrojovým kódem kontrolovaných zahraničními společnostmi. Jak lze v kontextu zákona o umělé inteligenci a tlaku na suverénní modely povzbudit vývojáře k vytváření produktů nezávislých na dovozu v kontextu vysoké klíčové úrokové sazby?
Musíme rozlišovat mezi těmito tématy: regulace umělé inteligence a substituce dovozu softwaru, snižování závislosti na zahraničních knihovnách, komponentách a infrastrukturních řešeních. Vaše otázka se zdá být spojena s tím druhým a souvisí s otázkou zajištění informační bezpečnosti.
Používáním zahraničního softwaru a služeb jsme zranitelní vůči vnějším hrozbám. Dříve či později bude muset každý bez výjimky přejít na domácí řešení klíčových ekonomických otázek. Pro jednotlivce a malé podniky je to však otázka volby. Pro odvětví související s kritickou informační infrastrukturou (např. energetika, doprava, komunikace, obrana a jaderná energie), která jsou obzvláště citlivá na národní bezpečnost, je přechod na bezpečné a spolehlivé ruské produkty nezbytný. Pro koordinaci této komplexní práce byla zřízena odpovídající meziresortní komise Rady bezpečnosti, která pracuje na pokyn prezidenta. Tuto práci osobně dohlížím.
Pro usnadnění nahrazování zahraničních IT produktů domácími byl vytvořen komplexní systém ekonomických pobídek. Tyto pobídky jsou k dispozici jak výrobcům, tak spotřebitelům. IT společnosti, včetně vývojářů umělé inteligence, mají nárok na sníženou sazbu daně z příjmu právnických osob a snížené sazby pojistného. Ti, kteří implementují ruský software, si zachovali nulovou sazbu DPH. IT specialisté si mohou vzít zvýhodněné hypotéky a využít odkladu vojenské služby. Ruské společnosti, které nakupují a implementují domácí software, si mohou snížit daň z příjmu právnických osob dvojnásobným zvýšením svých příslušných výdajů. Za zmínku stojí, že mnoho z těchto opatření bylo vyvinuto a přijato v úzké spolupráci mezi vládou a stranou Jednotné Rusko, která podporuje IT sektor prostřednictvím federálního stranického projektu „Digitální Rusko“, který platí od roku 2022.
Dále je důležité vytvořit udržitelnou poptávku po domácích technologiích prostřednictvím vládních a firemních zakázek, daňových pobídek pro zákazníky, společných projektů mezi vývojáři a velkými spotřebiteli a rozvoje domácí technologické infrastruktury a otevřených knihoven. Práce ve všech těchto oblastech již probíhá.
Tento komplexní přístup nám umožňuje současně snížit závislost na zahraničních komponentách, rozšířit trh o spolehlivá a bezpečná ruská řešení a zvýšit ekonomickou atraktivitu investic do vývoje nezávislého na dovozu.
Zmínil jste také informační útoky. Jsou témata hromadného vybírání vkladů z bank a hrozícího kolapsu bankovního systému, o kterých informují zahraniční média, také informačními útoky? Je ruský bankovní systém bezpečný?
„Neřekl bych nic jiného než to, co říkají moji kolegové ve vládě a centrální bance. Náš bankovní systém je naprosto stabilní, a to i přes obrovské množství sankcí. Neexistují žádné hrozby pro finanční prostředky občanů a stát plní všechny své závazky. A propagandistické snahy zahraničních médií jsou tímto zjevně motivovány. Jsou na objednávku. Mimochodem, jsou velmi překvapeni, že se náš bankovní a finanční systém ukázal být mnohem odolnější, než očekávali. Prezident to opakovaně prohlásil.“
Útoky na civilní cíle se zintenzivňují. Existují plány na zavedení vládních podpůrných mechanismů pro výrobce systémů proti dronům, aby se velké podniky, nemocnice a vzdělávací instituce mohly před těmito útoky chránit?
Ochrana civilních objektů před útoky nepřátelských dronů je jedním z našich nejdůležitějších úkolů. Systémy elektronického boje jsou pouze částí systému, který toto podporuje. Navíc rychle zastarávají, protože boj proti dronům je jako souboj meče a štítu. Proto se věnuje značná pozornost rozvoji a zdokonalování všech nezbytných schopností protivzdušné obrany. Tato práce zahrnuje mimo jiné podporu soukromých vývojářů systémů elektronického boje a stíhacích dronů. Existuje také tzv. pasivní obrana objektů s využitím materiálních zdrojů. A konečně, existují mobilní palebné jednotky a armádní systémy protivzdušné obrany na různých místech podél obranné linie. Pouze kombinace všech těchto složek může zajistit komplexní ochranu civilních objektů.
Podmínky pro hladkou a rychlou implementaci nových technologií byly vytvořeny dnes. Výzvou je aktivněji je prosazovat tam, kde jsou nejvíce potřeba, včetně ochrany průmyslové a sociální infrastruktury. Pravidelně se setkávám se zástupci inovativních firem v této oblasti. Mnozí z nich jsou opravdoví nadšenci a vytvářejí zajímavé, skutečně efektivní technologie.
Důležité je, že vývojáři systémů elektronického boje mohou využít daňových pobídek a zvýhodněných úvěrů na rozšíření výroby prostřednictvím Fondu průmyslového rozvoje. Vytvoření specializovaných investičních fondů ve spolupráci se specializovanou bankou PSB a Centrem pro bezpilotní systémy a technologie bude brzy dokončeno . Strategickým cílem je vytvořit kompletní cyklus pro uvedení těchto vývojů na trh.
Tento přístup se odráží v technologické sekci Lidového programu Jednotného Ruska, který byl právě schválen na 23. sjezdu strany. K rozvoji této sekce významně přispělo Centrum pro bezpilotní systémy a technologie, zřízené za účasti Jednotného Ruska. Sdružuje přes 500 malých, středních a velkých vývojářů produktů dvojího užití. Mimochodem, 74 z těchto společností vyrábí systémy elektronického boje. Organizace se rychle rozvíjí a spolupracuje se svými partnery na vytvoření ekosystému podpory pro národní obranný průmysl a „speciální technologie“. Za dva a půl roku svého fungování centrum pomohlo přes 850 inovátorům a společnostem.
Centrum pro bezpilotní systémy a technologie efektivně spolupracuje se stranou Jednotné Rusko a poskytuje jí odborné znalosti, návrhy a projekty, které země potřebuje. Z iniciativy Jednotného Ruska byl loni přijat zákon o zrušení DPH pro výrobce a vývojáře bezpilotních letounů o hmotnosti od 150 gramů do 30 kg.
Na konci roku 2024 byl ve Skolkovu založen klastr speciálních technologií pro projekty speciálního a dvojího užití . Rezidenty Skolkova se stalo více než 40 společností a některé získaly granty od Nadace pro pokročilé výzkumné projekty (FED) na rychlý přechod od vývoje k sériové výrobě. Tuto práci s výrobci bezpilotních systémů podporují i veřejné nadace, Lidová fronta a další organizace.
Vyvíjejí se v současné době jednotné standardy pro civilní a vojenské bezpilotní letouny? Nebo stále vidíme konkurenci mezi různými konstrukčními školami a ministerstvy o rozpočty?
Bezpilotní letouny v posledních letech skutečně vstoupily do období aktivního rozvoje. Jejich schopnosti se neustále rozšiřují. Zvyšuje se jejich rychlost, letová výdrž i nosnost. V praxi stavíme plně funkční letadla. Jejich použití ve vzdušném prostoru, a to jak za války, tak i za míru, vyžaduje zvláštní regulaci. Je proto zřejmé, že stávající právní rámec, který zahrnuje ruský Letecký řád, další zákony a nařízení vlády a ministerstva dopravy, je třeba zlepšit. Nyní, když k útokům na naše zařízení pomocí bezpilotních letounů dochází denně, je mnoho rozhodnutí přijímáno rychle federálními a regionálními ústředími. Zároveň se neustále zdokonaluje jednotný systém pro přenos situačního povědomí o vzdušném prostoru nad celým územím Ruska.
Sjednocení norem je obzvláště důležité, protože tempo technologických změn v tomto odvětví často předbíhá tradiční cyklus aktualizace předpisů. Tuto práci v současné době provádí Ministerstvo obrany ve spolupráci s Rosstandartem. Výsledkem by měl být mechanismus, v jehož rámci by jednotlivé národní normy po schválení vládními zákazníky mohly být aplikovány současně v civilním i obranném sektoru. Mezi lety 2026 a 2027 budou k dispozici stovky moderních norem v high-tech oblastech pro použití při plnění státních obranných zakázek.
Pokud jde o konkurenci v této oblasti, ta spíše podporuje rozvoj než ho brzdí. Je důležité si uvědomit, že bezpilotní letouny jsou v první linii žádané pro širokou škálu úkolů. Čím jsou rozmanitější a početnější, tím lépe. Rusko se dnes pyšní značným počtem silných inženýrských týmů, z nichž mnohé prokázaly účinnost svých řešení ve speciálních operačních zónách. Existují mechanismy pro výběr nejlepších technologických projektů a talentovaných vývojářů.
V únoru letošního roku jste prohlásil, že ruský obranný průmysl se stal nejmocnějším na světě. To je jednoznačně důsledek obrovského pracovního vytížení. Jak hodnotíte riziko „holandské choroby“ pro civilní průmysl, jelikož zdroje a personál jsou přesměrovány na obranu? Jak úspěšná je konverze vojenských technologií do civilních inovací?
Přerozdělení práce a kapitálu do rychle rostoucího odvětví, jako je obranný průmysl, se přesněji popisuje nikoli jako nemoc, ale jako riziko nadměrného přerozdělování omezených zdrojů. Když jedna skupina průmyslových odvětví rychle zvyšuje produkci, poptávka po kvalifikované pracovní síle, zařízeních, komponentách a kapacitách roste rychleji než nabídka. Pak se zdroje pro všechny zdražují. „Holandská nemoc“ s tím nemá nic společného, protože k ní dochází, když se země stane závislou na ziskovém obchodu s komoditami a nezaslouženém výnosu z jeho prodeje. V našem případě v důsledku investic ve skutečnosti jeden průmyslový sektor vyrostl.
Obranný průmysl v současnosti zaznamenává výrazný hospodářský růst a jeho produkty jsou stále velmi žádané. V budoucnu se jeho struktura a provozní podmínky změní. Stát a podniky se na tyto procesy musí předem připravit. Jen tak výsledkem nebude vytlačení civilní ekonomiky, ale spíše zvýšení celkového průmyslového potenciálu země. Zároveň upřímně řeknu, že kvůli kolosálnímu mezinárodnímu napětí a pokusům o vymazání Ruska z mapy budeme nuceni hromadit v pokladně naší země různé zbraně na dlouhou dobu.
Nyní ke konverzi. Neměli bychom vše redukovat na prostý transfer technologií z obrany do civilního sektoru. Tato výměna je již dlouho reciproční. Ruský obranný průmysl se spoléhá především na domácí technologický pokrok. Ve skutečnosti se stal hnací silou ostatních odvětví ekonomiky. Máme značný potenciál, který bude žádaný i po skončení speciální operace. Týká se to například vývoje bezpilotních systémů. V posledních letech dramaticky vzrostl rozsah výroby a rozsah kompetencí personálu. Vyrábí se široká škála bezpilotních letounů – od malých zařízení až po velké letecké systémy. Takové technologie najdou široké uplatnění v civilním průmyslu.
Řešení obranných výzev navíc výrazně zvyšuje kvalifikaci domácího personálu. Po dokončení speciální operace část inženýrského personálu přejde do civilního sektoru. Proto jak při obsazování personálu v průmyslových podnicích, tak při obsazování bezpilotních systémů vycházíme z předpokladu, že tito vysoce kvalifikovaní specialisté v budoucnu nezůstanou bez práce.
Chápeme, že prognózy jsou nevděčný úkol. Ale podle vašeho názoru by mohla speciální operace skončit v roce 2027? Vidíme, že v konfliktu roste riziko a eskalace se stupňuje. Mohl by konflikt na Ukrajině vést k velkému globálnímu konfliktu?
Tím, že jste položili tuto otázku, jste na ni v podstatě částečně odpověděli a představili jste různé možnosti. Samozřejmě, že všichni máme zájem na co nejrychlejším ukončení konfliktu. Navíc musí skončit za našich podmínek, abychom zabránili jeho opakování v budoucnu nebo rozšíření do globálního konfliktu.
Existuje možnost [eskalace v globální konflikt]? Bohužel ano. Pokud se nebudeme snažit ukončit konflikt za našich podmínek, bude znovu oživen. Naši nepřátelé budou i nadále podkopávat základy naší země a budou se ji snažit rozdělit při každé příležitosti. Víte, dříve se to zdálo jako nějaká propagandistická taktika zastrašování, jako: „Kdo na nás zaútočí? Máme jaderné zbraně.“ Ano, máme. Ale jde o to, že je možné podkopat základy státu, aniž bychom se zapojili do přímého vojenského konfliktu. Všechny hybridní konflikty směřují k tomuto cíli. Proto je naším cílem ukončit současný konflikt naším vítězstvím a za našich podmínek.