Krátká odpověď zní „ne“. Trump si vymýšlel, když prohlásil, že již vede jednání s „důležitými“ íránskými představiteli.
Mlha války
„Příběh o jednáních“ USA má svou historii. V dřívějších kolech „jednání“ zaměřených na konflikt na Ukrajině Trump pravidelně naznačoval, že politická jednání s Ruskem probíhají, zatímco ve skutečnosti se Witkoff a Kushner pouze účastnili série nekonečných rozhovorů s Evropany o zavedení příměří a domnělé „mírové“ roli pod vedením Evropanů, kterou Evropané požadovali.
Ve skutečnosti tyto „mírové plány“ nebyly nikdy sdíleny ani předloženy ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi.
Dlouhodobé „příměří“ pak Bílý dům vnímal jako obchvatnou strategii k pokusu o vyřešení zakořeněných otázek bezpečnostní architektury mezi NATO a sférou bezpečnostních zájmů Ruska. Rusko jednoduše řeklo „ne“ Trumpovu pokusu „odsunout řešení bezpečnostní architektury na později“.
Stejný vzorec přetvářky byl patrný i při jednáních o příměří v Gaze: Byla navrhována příměří, aniž by byly upřesněny jakékoli podrobnosti o tom, co by mohlo následovat ve druhé fázi příměří.
Minulý víkend Witkoff a Kushner sepsali svůj seznam přání pro další příměří – tentokrát v Íránu – s dalšími „problémy“, které mají být odsunuty k pozdější diskusi. Stejný příběh. Stejná konfabulace. Patnáctibodový mírový plán, vypracovaný Witkoffem a Kushnerem, byl předložen zprostředkovatelům – přičemž jeho požadavky Trump oslavoval jako „velmi dobré a produktivní rozhovory o úplném a totálním ukončení nepřátelství” – a s Íránem, který „zoufale touží po dohodě”.
Írán, k Trumpově nelibosti, řekl „v žádném případě“ na tento návrh: Ebrahim Zolfaghari, mluvčí íránské armády, řekl: „Naše první i poslední slovo je od prvního dne stejné a tak to i zůstane“.
Írán v tuto chvíli nemá zájem o kompromis, protože nedosáhl své (odvážné) strategické ambice zvrátit dlouholetou vojenskou a finanční dominanci USA a Izraele v oblasti Perského zálivu – a přetvořit ji v širokou íránskou ekonomickou a vojenskou sféru zájmů („hemisféru“, chcete-li).
V každém případě má Írán v tomto konfliktu eskalující převahu – díky desetiletím příprav a plánování. Írán již prokázal, že ovládá dvacet procent světové ropy vyvážené přes Hormuzský průliv. Má tedy nástroje (regulace průjezdu plavidel touto vodní cestou) k řízení objemu vyvážené ropy a, co je neméně důležité, schopnost ovlivňovat její globálně citlivé ceny (což kdysi bývalo výsadou pouze USA).
Írán má pod kontrolou nejen jednu z hlavních složek globální ekonomiky (ropu), ale fakticky i velkou část světových zásobovacích tras a produkce komodit: helium, hnojiva, potraviny a kyselina sírová jsou všechny do určité míry závislé na Hormuzu a jeho uzavření na více než tři týdny by způsobilo paralyzující nedostatek, který by se pravděpodobně jen těžko rychle vyřešil.
Manipulace s ekonomickou pákou ropy, spolu s íránským trváním na tom, aby plavidla proplouvající průlivem platila tučné poplatky a dokázala, že jejich náklad byl zakoupen v juanech, zasahuje také do jádra Trumpovy politické zranitelnosti – americké ekonomiky, a to v období před americkými volbami do Kongresu.
Jedna regionální zpráva varuje:
„Írán má trvalý plán na zřízení kontrolních stanovišť v Hormuzském průlivu, aby kompenzoval ztráty. Pokud by se útoky, kterými Trump vyhrožuje, uskutečnily, Írán by zablokoval Hormuzský průliv, uzavřel trasy v Rudém moři a jemenská fronta by zasáhla, aby uzavřela Bab al-Mandeb. Írán je také připraven znovu obsadit bahrajnské přístavy, pokud to situace bude vyžadovat“.
Trump kdysi řekl, že ztráta hegemonie dolaru by pro Ameriku byla horší než prohra ve velké válce. Přesně o to však jde v této „hře na nervy“, kterou Trump s Íránem zahájil, ale z níž nyní neví, jak vystoupit, aniž by utrpěl ponižující porážku.
„Washington je v šoku“, napsala Anna Barsky, hlavní politická korespondentka (hebrejsky psaného) deníku Ma’ariv, v reakci na Wall Street Journal, který představil seznam protipožadavků, které íránští zástupci prostřednictvím zprostředkovatelů předali Trumpovu týmu jako íránské předběžné podmínky pro urovnání:
„Úředníci Bílého domu popsali tyto požadavky jako ‚seznam přání, který nemá nic společného s realitou na místě‘“.
Vzhledem k tomu, že Írán již drží tyto ekonomické trumfy v rukou a je připraven reagovat na eskalaci bombardování ze strany Izraele a USA vlastními odvetnými raketovými údery na infrastrukturu států Perského zálivu, pari passu, se zdá být z podstaty věci nepravděpodobné, že by Trump dosáhl jakéhokoli přijatelného východiska z války – a to nejen proto, že v této věci má „Izrael hlas“, a Izrael nyní přešel od naděje na ‚změnu režimu‘ k naléhání, aby USA obsadily ostrov Kharg v Hormuzském průlivu.
Izrael uznal, že jeho vytoužený cíl změny režimu v Íránu selhal, píší přední izraelští komentátoři (Ronen Bergman a Anna Barsky). Proto přehodnocuje své cíle – „Jeruzalém [nyní] věří, že cesta k [izraelskému] vítězství vede přes kontrolu nad ostrovem Kharg“, píše Barsky.
„Podle této úvahy, pokud [americko-izraelská] kampaň nepovede ke svržení režimu, je zapotřebí mnohem konkrétnější krok – takový, který zbaví Írán jak schopnosti vyvážet ropu v běžném měřítku, tak schopnosti účinně ohrožovat námořní dopravu“.
„Tato diskuse vede k dalšímu závěru: Bez fyzické přítomnosti na klíčovém místě je velmi obtížné zabránit Íránu v opakovaném návratu ke stejnému vzoru … Aby se změnila realita, je třeba vytvořit skutečnou kontrolu. V tomto kontextu je Kharg prezentován jako cíl, jehož převzetí by mohlo Íránu současně zbavit jak strategických příjmů, tak prostoru pro jednání“
Barsky však poznamenává: „Odhaduje se však, že skutečná obtíž nespočívá v operační stránce … Je ve Washingtonu“:
„Otázkou není, zda USA dokážou dosáhnout Khargu a převzít kontrolu nad ostrovem. Otázkou je, zda je Trump ochoten tam dlouhodobě udržovat vojenské síly s možností ztrát na životech mezi americkými vojáky“.
Bývalý důstojník CIA Larry Johnson píše, že intervence USA v Hormuzu je pravděpodobně na spadnutí a byla by katastrofální (tj. vedla by k mnoha americkým obětem):
„Pokud Donald Trump nezmění názor, pravděpodobně uvidíme pokus USA o obsazení ostrovů Kharg i Qeshm. Pokud jste četli můj předchozí článek (zde), zdá se, že Trump k obsazení ostrovů nasadí jak Delta Force, tak Seal Team 6, spolu se dvěma prapory Rangerů a 1. brigádním bojovým týmem 82. výsadkové divize.“
„31. vojenská expediční jednotka (MEU) bude v pátek na místě v Arabském moři … [Nyní] jsem se dozvěděl, že … Trump zrušil svou účast na CPAC tento víkend a že se v pátek večer nezúčastní benefiční akce v Mar-a-Lago …“.
„Vypadá to, že [Trump] bude od pátku zaneprázdněn něčím jiným“, spekuluje Larry Johnson.
„Ale co pak? Tyto jednotky budou snadným terčem a budou čelit vážnému riziku, že budou odříznuty od zásobování. Pokud Írán vypustí záplavu min, jedinou možností bude zásobování ze vzduchu, což pravděpodobně znamená, že tato letadla budou čelit drtivé palbě z íránských pobřežních baterií a systémů protivzdušné obrany. Místo otevření Hormuzského průlivu způsobí očekávaná vojenská akce USA, že bude prakticky nemožné, aby jakákoli loď vplula do Perského zálivu nebo z něj vyplula. Úplné uzavření Hormuzského průlivu ještě více zhorší ekonomické škody na světové ekonomice“.
Íránský admirál Ali Akbar Ahmadian reagoval na hrozbu amerického „vstupu pozemních jednotek“ do Hormuzu:
„Na [americkou invazi] čekáme už roky. Nyní máme pro americké vojáky jen jednu zprávu: Pojďte blíž“.
„Pojď se podívat do mé pavučiny,“ řekl pavouk mouše.