V posledních dnech jsem strašil. Válka, vole! False flag operace, tristní preference současných evropských elit, Trumpovo šlápnutí do íránského lejna, nesplatitelné dluhy, Evropa jako naprostý skanzen, se kterým Rusko vede naprosto rovnocennou řežbu… Banderovci na Ukrajině, Babiš, který sklapnul kufry, dvě brigády do Pobaltí, dron na letišti v Lipsku, blokáda Kaliningradu, grýndýl, nedostatek plynu… vynechal jsem něco?
Když jdeme do háje, tak prostě ve velkém stylu Evropa není na čele pelotonu, ale na jeho chvostě. Nejprve jsme doháněli a předháněli, pak jsme se alespoň drželi, pak jsme se snažili neztratit čelo z dohledu a teď už je jasné, že jsme si na to všechno půjčili a zůstal nám snědený krám. To je samo o sobě situace, která prostě k válce směřuje, i kdybychom tu neměli idioty, kteří chtějí porazit Rusko a zahojit se na něm.
Rakousko – Uhersko se dopracovalo k válce i když mělo průmyslovou revoluci, obrovský hospodářský růst a stabilní veřejné finance. Mělo méně nahromaděných problémů než má Evropa dneska, ale válka byla tak lákavá možnost je vyřešit, že to prostě spustili.
Je samozřejmě možné, že se teď nic nestane. Že z toho válka ještě nebude. Že se vše urovná, protože naše elity jsou naprosto vykastrované. Ale trend se zatím nijak neotáčí. Stále směřujeme šupem dolů, stále nemáme vyřešený plyn na zimu, stále máme drahé energie, stále nám průmysl prchá pryč z Evropy a celé to vede gynekoložka, která zdevastovala Bundeswehr víc než Žukov s Koněvem dohromady. Důvody, proč to nakonec dojde do žalostných konců, nijak nepominuly.
Reklama
Vždycky se všude říkalo, že skutečná změna musí začít zdola. Že ti nahoře se vždycky nechají zlákat koryty, vždycky se nechají uplatit korporacemi a kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali.
Tož mi dovolte představit hentu změnu zdola.
Sobotní brigáda na Vidlákovně měla opět hojnější účast než ta předchozí. Přicházejí noví a ti starší neodcházejí. Opět jsme měli práce dokončené rychleji než minule a měli jsme dost času si popovídat s kandidátkami Stačilo! do senátu. Petrou Rédovou a Klárou Samkovou. Atmosféra byla opět o něco vřelejší, lidsky i odborně jsme byli zase o něco sehranější a bylo tam opět víc dětí.
Reklama
My vlastně ani tak nestavíme barák, ale stavíme normální svět. Naše hiearchie je dána schopností vzít za práci a není překážkou k tomu, aby bylo pamatováno i na ty poslední. A už jsou mezi námi i tací, kteří začínají přemýšlet, jak podobné Vidlákovny udělat i u nich. Ještě to samozřejmě potrvá, protože i u mě to zrálo tři roky, než se to podařilo, ale stále více začínám věřit, že jsme na počátku hnutí, které bude jednou velké jako Sokol. I nejdelší cesta začíná prvním krokem a na naší cestě lidí přibývá. Ostatně, vidím to i na penězích. Podpora stále roste.
Proto, přátelé, vězte, že Vidlákovna právě zahajuje pravidelnou činnost. Moje avizované překvapení pro brigádníky i pro vás všechny je zdokumentováno na fotkách níže. Vidlákovna dostala sedm stolů a šedesát židlí. Kdo má židli, bydlí. Ač stále ještě nemáme zapojenou elektriku a kolem nás je staveniště, máme si kam sednout. V příštích dnech přijdu s pravidelným termínem, kdy bude sýpka otevřená pro vás. Věřím, že „do roka a do dne“ bude otevřeno každý den.
Každý dárce, který přispěl na Vidlákovnu, bude mít jméno vyryté do dřevěných dlaždic na podlaze. Každý, kdo přijel pracovat, bude mít jméno vytesané na budoucích dubových futrech. A některé židle hned dostaly své jmenovky. Jsou pro ty, kteří spolu se mnou táhnou mou řeholi dlouhodobě. Před třemi roky mi napsala jistá Patricie, že budu pro Institut potřebovat účetní a že se toho ujme. O placení nikdy nechtěla slyšet. Ve stejné době se mi nabídli Ondra a Banny, že budou pro Vidlákovy kydy obsluhovat Twitter a Telegram. Dlouhodobá mravenčí práce. Jsou lidé, kteří mi otevřeli dveře, kam bych se sám nikdy nedostal a kromě paní Viery, bez které by Vidlákovna nebyla, mám i další strážné anděly, bez nichž by nebyly ani Vidlákovy kydy a já bych se dávno vzdal. I oni dneska dostali svoje židle. Dnes se to dozvídají z osobních dopisů.
Ale samozřejmě, přijet můžete všichni. Vidlákovna je pro vás. Je to místo, kde je svět ještě v pořádku. Místo, kde zjistíte, že se svými názory nejste sami a že dohromady jsme větší síla, než si svět myslí. A právě proto, že jdou všechny trendy do háje, Babišové po volbách zapomínají na své sliby a Koudelkové se nemohou dočkat, až budou posílat lidi na frontu, je zapotřebí dělat změnu odspoda. Tato změna nenastane tím, že o jejích parametrech budeme vznešeně diskutovat v politických salónech, ale prostě tu změnu začneme žít. Proto zahajujeme provoz mnohem dřív, než jsem původně plánoval.
Děkuji všem, kteří včera zase posunuli práci o kousek dál. Děkuji všem, kteří se právě včera stali našimi přáteli. Děkuji všem, kdo nás podporují, neztratili s tímto národem trpělivost a přišli zapálit alespoň malou svíčku, než aby proklínali tmu. Jestliže změna musí přijít zdola, tak vám k ní tady nabízíme cestu. Je to cesta dobrovolná, nechceme od vás ani přísahu poslušnosti ani slib věrnosti. Nepodmiňujeme tuto cestu tím, že se musíte vzdát vašich životů, vašeho majetku, či vašich hodnot. Nebudeme z vás vychovávat ani uvědomělého ani angažovaného člověka.
Reklama
Nabízíme vám místo u stolu, kde sdílíme naše radosti i starosti. Nabízíme vám kousek normálního světa, kde jste vítáni a kde vás přijímáme takové, jací jste.
Nabízíme vám židli…
… a úctu.
Budete vždy vítáni.
Napsal bych teď: „Váš Vidlák,“ ale ono už to není pravda. Správně musím říct: „Váš Vidlák a všichni bratři.“
Už to nejsem jen já.
Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate