Schůzka ministrů zahraničí dvou ze tří největších světových mocností Lavrova s Rubiem v Manile trvala 35 minut. Není to moc času na vysvětlení si vzájemných pozic, ale dost na předání jistého poselství týkajícího se zásadních událostí, které momentálně ovlivňují světové dění.
Války eskalují
Válka o Írán a vliv na Blízkém Východu zjevně komplikuje světové energetické trhy. Ropa a plyn už začínají chybět a poznáváme to na našich peněženkách. A protože to není skvělé ani v oblasti elektrické energie a přírodu vysoušející větrné elektrárny a lány solárních panelů zabírajících místo zemědělským plodinám, zeleni a zvířatům nejsou zrovna stabilními zdroji, přičemž greendealoví aktivisti z nejvyšších míst zavřeli pár jaderných a uhelných elektráren, je to vcelku zapeklitá věc.
Američané opět nedělají nic tak skvělého, jak tvrdí prezident Trump, a lze už konstatovat, že je jeho vládnutí jistým zklamáním. Byl představitelem velkých očekávání, místo toho je zamotán do Epsteinových aktivit a možná se snaží odvádět pozornost. O mnohých slibech už se nehovoří a místo nich rozpoutal válku v místech, kde se tvoří ekonomika napojená na ropu. A zdražil život dvěma třetinám planety. Jak dlouho bude trvat boj o Hormuzský průliv, to netušíme, ale už nyní jde o průšvih nebývalého rozměru.
Na Ukrajině je trochu jasněji. Ani výměna vrchního velení ukrajinské armády, kdy věrného generála Syrského nahrazuje řezník z dob počátku sledu událostí vedoucích k ruské SVO, situaci na frontě nezmění. To naznačuje jediné: Zelenského junta chce jít nadoraz. V noci opět Ukrajinci zaútočili na civilní sklady internetového obchodu Wildberries, tentokrát v Petrohradu, a pokračují v atacích civilistů.
EU na kolenou a hrdí Peršané
Už nejsou schopni odolávat tlaku ruské armády a přešli na obdobu partyzánského vedení války. Okopávají kotníky medvěda a snaží se ze světových měšců vytlačit poslední zbytky eur a dolarů. Na vítězství propagované Lipavským či Foltýnem zjevně nedojde, to asi Lavrov Rubiovi oznámil v Manile, ale na potlesk tupců v Bruselu, Berlíně či v Londýně to ještě stačí.
Otázkou zůstává, kolik hotovosti ještě EU bude schopna poskládat. Co pár desítek eur, to několik mrtvých Ukrajinců. Už je není kde brát, tak evropské státy ukončují ochranu těch, kteří u nich zahnízdili, protože odmítají válčit s Ruskem. Plno jich má sice plná ústa vlastenectví, ale pohodlný život mimo válečnou zónu je přece jen větší pohoda.
Íránci se vzdát Američanům rozhodně nechystají a Ukrajinci pro změnu zase doslova ztrácejí půdu pod nohama. V této situaci by každý jen trochu inteligentní člověk očekával jistou zdrženlivost. V Evropě u moci takoví lidé nejsou. A tak se tu nadále oficiálně jede rusofobie, Green Deal, liberalismus, rasová tolerance a podpora LGBT.
Kdo může zachránit Evropu?
Důsledky jsou zjevné. Ekonomické vyčerpání států EU je děsivé. Vyhlídky strašidelné, život stále více drahý a stále méně kvalitní a stále méně bezpečný. Padá automobilový průmysl, energetika se blíží mnohým omezením. Krmí nás nekvalitními dovezenými zemědělskými produkty a chemií. Rodina už není základním stavebním kamenem společnosti. Špiclují nás a vymýšlejí způsoby, jakými dalšími krádežemi a zásahy do soukromého vlastnictví nás dorazit.
Místo příprav na opětovné navázání normálních vztahů s Ruskem schválili další balíček sankcí a korporátní média v České republice spojená s opozicí burcují proti třetí velmoci, tedy Číně. Ta už se s Evropou moc nepáře a využívá její neschopnosti k převzetí kontinentálního trhu…skoro ve všem. Z ran uštědřených Evropě neschopnými politiky už se náš světadíl jen tak nezvedne.
Ani Spojené státy nejsou při bližším pohledu přehlídkou luxusu a množství oblastí připomínajících slum či opuštěná města naznačuje, že zdaleka ne vše je tak blyštivé, jak nám to bylo po dlouhé roky předkládáno.
Evropu už nemá kdo zachraňovat a jedinou pomocnou ruku Leyenová s Kallasovou odstrkují. Přitom je jasné, že jedině racionální symbióza s Ruskem může odvrátit evropskou degradaci a její pád do Třetího světa. Dějiny se teď budou tvořit jinde.
Restart bude bolet
Jen masochista může dál sledovat náš prolhaný mainstream či veřejnoprávní bahno. Petr Pavel, jeho opoziční pětikoalice a celá liberální scéna jsou hlavními podílníky našeho úpadku jak doma, tak v EU. Průvodním jevem současnosti jsou nulová sebereflexe, nulová snaha snaha vzepřít se pokračování v sebevražedném chování vedoucím k destrukci kdysi tak obdivované Evropy.
Pár set jedinců na tom profituje. Zbytek společnosti je rozeštvaný a neschopný se spojit a začít od nového začátku. Komunisté byli sice parchanti, ale měli vizi – jakkoli spornou. Při jejím naplňování se nicméně snažili myslet na lidi. O co byli horší v těch špatných vlastnostech, než jsou nyní progresivní liberálové? V ničem, jen při tom všem dokázali udržet naši republiku víceméně soběstačnou.
K tomu máme nyní dále než na Mars. Stále více lidí cítí, že se musí stát něco, co restartuje svět. Rychle se to přibližuje. Kolik z nás to přežije s úsměvem a ve zdraví, těžko říci.
Bude to bolet. Ta bolest je však možná mnohem přijatelnější než současná agonie.