Bylo zajímavé, jak kancléře Merze zemská pobočka křesťansko demokratické strany (CDU) v Sasku Anhaltsku nejenže nepovolala do kampaně na pomoc, ale dokonce ho nechtěla ani na pódiu, a ani nechat ho účastnit se žádných zásadních mítingů a setkávat se s lidmi.
Tino Chrupalla z AfD to tento týden shrnul větou, kterou si bude CDU pamatovat déle než výsledek: Merz chtěl AfD dostat na polovinu, ale AfD dostala na polovinu jeho.
Merz vyloučil spolupráci nejen s AfD, ale i s Die Linke. Buď tedy CDU hodí veškeré sliby za hlavu a bude spolupracovat s Die Linke za podpory BSW, aby mohla dál vládnout, což se jí opět vymstí, nebo se jako pravděpodobné dokonce jeví, že AfD i přes chybějící křesla bude vládnout za podpory BSW neboli levicové strany Sahry Wagenknechtové, což bude opravdu velice zajímavé sledovat.
Nedělní výsledek AfD je ale opravdu překvapivý i z jiného důvodu. Především kvůli tomu, co se před volbami odehrávalo v německých médiích. Dle výsledku podle mého nedostala výprask jen CDU a Merz, ale především média včetně těch veřejnoprávních.
Německého čtenáře, diváka a voliče totiž před volbami zasypala opravdu masivní série varování před tím, co se stane, když se stane to, co se v neděli stalo a závěr kampaně navíc završil jeden dron.
Hrůzy a katakomby!
Jen pár příkladů, Spiegel udělal z kandidáta AfD Siegmunda „nejnebezpečnějšího muže Německa“. Die Zeit opětně vysvětloval, že politika AfD škodí jejím vlastním voličům a vyžene ze Saska-Anhaltska zbytek lidí i firem. Monitor ARD natočil reportáž o tom, co by se stalo, kdyby AfD skutečně vládla. Divákům ukazovali ustarané učitele, kteří prý uvažují o odchodu ze země, obavy policistů a soudců a otázku, co se stane se státní správou, jejímž zaměstnavatelem bude pravicově extremistická strana.
MDR (středoněmecký veřejnoprávní rozhlas) rozebíral scénář tiché eroze prostřednictvím administrativního řízení. Televize ZDF varovala před zásahy do médií a univerzit a moderátorka Maybrit Illnerová uvedla debatu otázkou, zda se nerozpadá systém politického středu.
Charlotte Knoblochová v Deutschlandfunku vytáhla atomovku a varovala, že po nástupu AfD budou Židé ze Saska-Anhaltska emigrovat, a řekla, že AfD dnes prý dělá přesně to, co začínala dělat Hitlerova strana. Šéf durynské kontrarozvědky Stephan Kramer prohlásil, že mezi jazykem, obrazy nepřítele a völkisch představami AfD a NSDAP už nevidí žádné rozdíly, a požadoval prověření zákazu strany.
Objednávejte živou vodu zde
Lži a přestřelování měly opačný účinek
Předseda FDP Wolfgang Kubicki vytáhl Bundeszwang – mimořádný nástroj spolkového nátlaku na zemskou vládu, který nebyl v dějinách Spolkové republiky nikdy použit. Cem Özdemir, zelený předseda zemské vlády v Bádensku-Württembersku zase označil možného premiéra za bezpečnostní riziko pro Německo a varoval, že Magdeburg se nesmí stát předměstím Moskvy.
A těm všem s plnou energií asistovala kromě zmíněných soukromých především veřejnoprávní média. Dávala prostor ekonomům, kteří počítali miliardové škody, podnikatelům, kteří varovali před odchodem investorů, migrantským organizacím, které varovaly před odchodem cizinců a příběhům lidí, kteří se ustaraně ptali, kdy přesně budou muset Sasko-Anhaltsko opustit, „než bude pozdě“.
Výsledný obraz byl poměrně jednoznačný, když AfD vyhraje odejdou migranti, čímž zmizí pracovní síla. Utečou investoři, ekonomika přijde o miliardy. Budou ohroženy školy, univerzity a bezpečnostní služby, Magdeburg se přestěhuje do Moskvy. Židé začnou emigrovat, bude ohrožena demokracie. Prostě apokalypsa.
Nebyl prakticky den, kdy by německý divák či čtenář někde nečetl, že nastane konec světa, pokud se stane to, co se v neděli stalo, slovy médii dojde k „uchopení moci“.
Ani dronová lež Merzovi nepomohla
Pět dní před volbami pak vstoupil do kampaně dron. Spolkový ministr vnitra Dobrindt s ministrem zahraničí Wadephulem oznámili na narychlo svolané tiskové konferenci, že za pokusem o útok dronem na letišti Lipsko/Halle stojí Rusko. Současně s tím oznámili uzavření ruského generálního konzulátu v Bonnu před dalšími volbami, vypovězení smlouvy Ruskému domu a zpřísnění vstupních kontrol pro ruské občany.
Kampaňová organizace Campact investovala do výzvy k „taktické volbě“ zhruba 620 tisíc eur, vylepila třináct tisíc plakátů a roznášela pohlednice s doporučením volit SPD nebo Zelené. To je legitimní, podobné organizace jsou přesně od toho a ta částka byla započtena do nákladů kampaní. Ovšem, když tenhle materiál vstupuje do zpravodajství veřejnoprávních médii jako analýza toho, jak zabránit většině AfD, tak už to legitimní není.
Nic z toho nemělo praktický dopad na výsledek, naopak AfD vůči průzkumům ještě posílila. Když pak 44 procent poplatníků veřejnoprávního vysílání v jedné zemi volí stranu, jejíž program žádá zrušení veřejnoprávního rozhlasu a televize, není to symptom údajného extremismu, pouze logický účet za jejich práci.
Krása nechtěného
Veřejnoprávní média jsou v Německu financována povinnými poplatky a mají mimo jiné zajišťovat názorovou pluralitu. Velká obsahová studie téměř deseti tisíc příspěvků, ale zjistila převážně negativní zobrazování pravicových i levicových stran v osmi z devíti sledovaných veřejnoprávních formátů. Zároveň dle studie veřejnoprávní média zacházela s vládními stranami méně negativně než srovnávaná soukromá média.
Německá veřejná debata deset let zdokonalovala rétoriku, jejímž smyslem bylo učinit volbu AfD nemyslitelnou, a vyrobila zemi, kde je to skoro většinová volba a Německo, kde je v průzkumech na prvním místě. Zdá se, že nejúčinnější kampaň AfD v Sasku-Anhaltsku nevedla AfD.
Vedli ji krásou nechtěného se značnými náklady ti, kteří chtěli pravý opak.