Mnohokrát jste na Kose četli, že se zásadně vyhýbám přebírání z ruských zdrojů. Důvod je jasný – nestojím o získání nálepky, že replikuji Sputnik. Už proto, že by to byla lež. Ale koho dnes zajímá nějaká pravda? Dokonce ani soudy ne, jak ukazuje vyústění kauzy Oganesjan, kterého pražská soudkyně, proti jakémukoli zdravému rozumu, zprostila obžaloby. Takže bude ve svém šíleném chování pokračovat s o to větší intenzitou. Ví, že je beztrestný. Kdo ví proč a kdo ví, kdo nad ním drží ruku.
Ne, tenhle článek nebude o tom neuvěřitelném soudu, ale Oganesjana jsem záměr zvolil jako startér toho, co vám nabídnu. Ruským zdrojům se opravdu vyhýbám. Nicméně dnes to bude tak napůl. Středně velký francouzský zpravodajský web Le Journal du Dimanche totiž přinesl velmi zajímavý rozbor své sloupkařky Xenie Fjodorovové nad článkem bývalého vůdce ukrajinské protizelenské opozice Viktorem Medveščukem. Ano tím Medveščukem, kterého hned v prvním roce války Kreml vyměnil za zajaté velitele Azova.
Xenia Fedorova : «L’Europe s’invente un ennemi»
podle překladače
Xenia Fedorovová: „Evropa si vymýšlí nepřítele“
Když píši, že rozhovor je zajímavý, pak mi můžete věřit. Samozřejmě, že počítám s tím, že zbloudilí vždycky a jedině správní se v tomto okamžiku zhnuseně od Kosy odvracejí a služební voka od Koudelky mi právě přidělují další černý puntík. Jenže právě oni by ten text ve vlastním zájmu měli číst mimořádně pozorně! Leccos by se totiž dozvěděli!
„Evropa se sune k velké válce, kterou prohraje ,“ varuje Viktor Medvedčuk, bývalá osobnost ukrajinské opozice, která prosazovala užší vztahy s Moskvou. Medvedčuk byl Kyjevem stíhán za velezradu, umístěn do domácího vězení a poté v roce 2022 po začátku války zatčen. Následně byl v rámci výměny vězňů převezen do Ruska . V otevřeném komentáři popisuje Evropu, která se podle jeho názoru již nesnaží válku zadržet, ale spíše se na ni připravit.
Jeho analýza je vším, jen ne neutrální, ale jeho text odráží velmi reálný stav: od Bruselu po Berlín, přes Paříž a Londýn, se slovník militarizace, odolnosti a konfrontace s Ruskem stává stále více běžným. Jeho článek si zaslouží pozornost, protože zdůrazňuje velmi reálný jev: normalizaci diskurzu o přípravě na konflikt v několika evropských hlavních městech. Evropa údajně využívá času „koupeného krví Ukrajinců“ k přípravě na širší konfrontaci do roku 2030, přičemž se spoléhá na zrychlené znovuvyzbrojování a rostoucí strategickou autonomii od Spojených států .
Jeho argument je jednoduchý: Evropská unie se již nespokojí s pouhou podporou Ukrajiny v její konfrontaci s Moskvou. Využívá tento konflikt jako strategický nárazník, čas získaný k posílení svých armád, upevnění politických struktur a přípravě na širší konfrontaci s Ruskem. Válka na Ukrajině už není jen regionálním konfliktem, ale laboratoří pro hlubší transformaci samotného evropského projektu.
Nový cement
V této analýze zaujímá ústřední postavení Volodymyr Zelenskyj . Tvrdí, že ukrajinský prezident se konfliktu drží, i když vojenské vítězství není možné, protože jen válka by mu umožnila udržet si politickou roli a zajistit si trvalou podporu Západu. Zdůrazňuje také napětí, které vzniklo s některými americkými partnery, které Kyjev obviňuje ze špatného odhadu vojenské rovnováhy sil. Medvedčuk prezentuje ukrajinského prezidenta jako politického beneficienta války, ale také jako nástroj v širším systému, v němž Ukrajina slouží zároveň jako pevnost, nárazníková zóna a páka pro reorganizaci kontinentu kolem logiky hrozby.
Kromě ukrajinského případu Medvedčuk zdůrazňuje především vnitřní krizi Evropské unie. Podle něj EU, chápaná jako prostor ekonomické prosperity, vstoupila do fáze hluboké stagnace. Tváří v tvář riziku politické fragmentace, poklesu životní úrovně a rostoucích protestů hledají evropské elity novou sjednocující sílu: strach z Ruska. Protiruské nálady se pak podle něj stávají nástrojem k udržení moci.
Toto je nejzajímavější bod jeho textu: Medvedčuk popisuje Evropskou unii , která již není poháněna slibem prosperity, ale logikou disciplíny. Evropu, která je méně založena na ekonomické expanzi než na zvládání strachu. Evropu, která tváří v tvář hospodářskému zpomalení, erozi demokracie a vnitřním rozporům hledá nový princip soudržnosti v ruské hrozbě.
Jeho argumentace je přímočará, ale rezonuje s jasně viditelnými trendy. Rostoucí vojenské rozpočty, slovník válečné ekonomiky, diskuse o civilní odolnosti, průmyslové adaptaci a rostoucí počet varování před nutností připravit se na konflikt vysoké intenzity – nic z toho už není fantazie. Co bylo ještě včera považováno za strategickou prognózu, se stává běžným politickým jazykem. A právě tento posun jeho text se všemi svými excesy zdůrazňuje.
Lze zpochybňovat jeho prohlášení, připomínat si jeho kontroverzní minulost. To ale nestačí k tomu, abychom zavrhli základní otázku, kterou si klade.Neustálým hovořením o přípravě, znovuvyzbrojování a konfrontaci Evropa mění válku ve strukturální princip? Možná je to, ještě více než autorovy excesy, totiž skutečné téma. Jakmile k tomuto posunu ve vědomí již došlo, je těžší tvrdit, že stále usilujete pouze o mír.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Když může Medveščuka a jeho základní myšlenky převzít komentovat středostavovský francouzský zpravodajský portál, proč by článek z něj nemohla přebrat moje Kosa? co je na tom špatně? Že pouštím Medveščuka na sklo? A není takhle náhodou důležité CO kdo říká, než to, KDO co říká? V mém s větě určitě ano. Ve světě těch, co na jedné straně adorují agenta Pávka, adorují Oganesjanovy excesy a tak podobně platí samozřejmě opačná pravidla. Proto Medveščuk, přežvýkaný Francouzi, proto Oganesjan na úvod. Všechno k sobě dokonale pasuje. Nová Evropa, kterou bohužel Medveščuk popisuje zcela přesně
Tváří v tvář riziku politické fragmentace, poklesu životní úrovně a rostoucích protestů hledají evropské elity novou sjednocující sílu: strach z Ruska. Protiruské nálady se pak podle něj stávají nástrojem k udržení moci.
Jsou totiž Oganesjanové a jejich metody pro udržení obecné morálky nezbytně třeba!!!