Plukovník Douglas Macgregor je známým komentátorem současných konfliktů. Tento americký voják po odchodu do výslužby zastával řadu nejvyšších poradenských funkcí, mimo jiné na Ministerstvu obrany během prvního prezidentského mandátu Donalda Trumpa.
Dnes patří k zapřisáhlým kritikům politiky současné administrativy, přičemž především poukazuje na rozpor mezi jejím intervencionismem a Trumpovými dřívějšími prohlášeními.
Až do poslední rakety a posledního Ukrajince
Reklama
Dobré ráno, pane plukovníku. Děkujeme, že jste si našel čas na další rozhovor. Doufám, že si polští čtenáři stále více uvědomují dobu, ve které žijeme. Položím však obecnou otázku: máme již co do činění, jak někteří tvrdí, s třetí světovou válkou, nebo ještě ne?
– To je důležitá otázka. Domnívám se, že lidé zacházejí s pojmem „světová válka“ příliš volně. To je asi to poslední, co by si kdokoli mohl přát. Vím, že o ní mluví Rusové. Tento termín určitě použil Sergej Lavrov. Chápu, co má na mysli, když se na to dívá ze své širší perspektivy, ale stále doufám, že se tohoto způsobu uvažování ještě můžeme zbavit. Řekněme si však upřímně: máme co do činění s podivnou shodou okolností. Na jedné straně máme Ukrajinu, kde probíhá totální zástupná válka mezi vojenskou mocností Spojených států a NATO na jedné straně a Ruskem na straně druhé. O tom není pochyb.
Pro ty, kteří pozorně sledovali události odehrávající se na Ukrajině a v jejím okolí již od roku 2014, bylo vypuknutí války pouze otázkou času. A tato válka mohla začít dvěma způsoby. Buď by Ukrajina zaútočila na Rusko, nebo by Rusko mohlo udeřit preventivně. Ukázalo se, že Rusové předešli útoku, který se proti nim chystal. Od té doby, z důvodů, které mi nejsou vůbec srozumitelné, Spojené státy a jejich evropští spojenci udělali vše pro to, aby tuto válku vedli až do posledního Ukrajince.
Reklama
Ukrajina, která byla označována za nevinnou oběť, takovou obětí nikdy nebyla. Zaplatila však strašlivou cenu. Ve skutečnosti byl do značné míry zničen celý národ. Více než polovina obyvatelstva uprchla ze země a pravděpodobně 1,5 až 1,8 milionu ukrajinských vojáků padlo v této katastrofě, k tomu se jistě přidává asi milion až jeden a půl milionu zraněných. V mnoha případech utrpěli tito lidé tak strašná zranění, že zbytek života stráví v příšerném utrpení.
Vypadá to, jako by nám to bylo lhostejné. V současné době zacházíme s Ukrajinou, jako by měla zásadní strategický význam pro zájmy Spojených států, ačkoli tomu tak absolutně není. Hned přejdu k příčinám tohoto stavu.
Rád bych se však přesunul k Íránu a zdůraznil, že z pohledu Moskvy a Pekingu je pro ně proxy. Není to však něco, co plánovali. Rusové a Číňané Írán na válku nepřipravovali, tak jako jsme my připravovali na válku Ukrajinu. Doufali, že se této válce podaří zabránit. Jednali v rámci mezinárodního společenství a snažili se zabránit válce Spojených států a Izraele s Íránem, ale Izrael způsobil, že se to ukázalo jako nemožné.
My přitom nemáme žádné životně důležité zájmy, které by ospravedlňovaly míru našeho současného vojenského zapojení. V současné době však nasazujeme většinu našich vzdušných a námořních sil proti Íránu. Jsme zapojeni na Ukrajině i v Perském zálivu z důvodů, které úzce souvisejí s mezinárodními izraelsko-židovskými plány. Ti samí lidé – superbohatí miliardáři, sionističtí miliardáři –, kteří stojí za válkou s Íránem, stojí také za válkou na Ukrajině proti Rusku. To je docela překvapivé.
Myslel jsem si, že něco takového nikdy neuvidím. Nebyl jsem si však vědom toho, že sionističtí miliardáři představují pátou kolonu – myslím, že chápete, co mám na mysli – v takovém rozsahu. Máme tedy co do činění s velmi nebezpečnou shodou okolností, která je důsledkem vlivu těchto lidí. Jsme odsouzeni k něčemu, co připomíná třetí světovou válku. Děje se to proto, že nikdo ve Washingtonu už nedokáže uvažovat racionálně. Nikdo nedokáže uvažovat racionálně v Izraeli. Vše vychází z emocí, impulzů, hněvu.
Reklama
A víte, prezident Trump nás všechny zklamal, protože většina z nás, kteří jsme ho volili, hlasovala pro něco opačného, než co teď dělá. To poslední, co bychom si mohli přát, bylo plýtvat našimi prostředky a naší krví na válku proti Íránu ve prospěch Izraele. Většina z nás ve Spojených státech také nemá zájem obětovat naše životy, prostředky a peníze, cokoli – na válku s Ruskem o Ukrajinu. Chybí však racionální diskuse na toto téma. Někde se ztratila vůle dívat se na realitu.
A přece, podíváme-li se na mapu, vidíme, v které části světa se Ukrajina nachází. V jistém smyslu je to něco jako Svatá říše římská německého národa – jde o ukrajinský národ. Ve skutečnosti žádný takový národ neexistoval, ale pouze volné seskupení národů, které se v jejím rámci nacházely. S Ukrajinou je to velmi podobné. Pokud budeme analyzovat mapy v průběhu staletí, již po období mongolských nájezdů, ukáže se, že území, které nazýváme Ukrajinou, se nachází na západ, daleko na sever od Oděsy a v některých oblastech na východ od Dněpru, avšak velmi daleko od Černého moře. Nikdo se tím však nezabývá a neohlíží se zpět, protože Američané zastávají názor, že historie nemá žádný význam. Většina Američanů nezná ani vlastní historii, natož pak dějiny jiných zemí, jejich kulturu, jazyk, národnost a tak dále. Právě s takovou situací se potýkáme.
Totéž platí pro znalosti o tom, kde se nacházelo a fungovalo Polsko v podobě toho, čemu říkáme Republika obou národů. Na takové věci se dívají s údivem a ptají se vás, z jaké planety jste. Podobně je tomu i tehdy, když se snažíte vysvětlit, že Stalin nasměroval Polsko a Německo k budoucímu konfliktu tím, že předal téměř třetinu německého území pod polskou okupaci. To vše se dělo z falešných pohnutek. Můžeme však s jistotou říci dvě věci. Zaprvé, Stalin už není u moci. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení Putin není Stalin. Ruskem nevládne Komunistická strana Sovětského svazu. Dnes máme více komunistů ve Spojených státech než v Rusku.
Někteří z těch lidí, kteří nás tlačí do války, mají v podstatě způsob uvažování, postoje a cíle blízké bolševikům. To je část problému, před nímž stojíme. Západní svět je ve stavu zmatku. Panuje v něm chaos. Dnes bojujeme na místech, kde jsme nikdy nebyli a která k ničemu nepotřebujeme.
Otázka zní: jak dlouho to bude trvat? Tuto otázku slýchám každý den. Každý den se mě někdo ptá: – Dougu, jak dlouho tam ještě budeme vést válku? Jak dlouho to potrvá? Vždy odpovídám stejně: – dokud nám nedojdou peníze, rakety nebo obojí.
Válka s masovou imigrací
A jak je na tom v této situaci Evropa? Generál Erich Vad z německé Bundeswehru tvrdí, že Evropa není schopna zastavit válku na Ukrajině a zároveň není připravena vést válku proti Rusku. Jak hodnotíte vojenský potenciál současné Evropy?
– No, v Evropě máme ještě třetí válku, před kterou Evropany zatím zadržují jejich vlády. Jde o válku proti těm lidem uvnitř jejich zemí, které u sebe nechtějí. To je ta nejdůležitější z válek. Němci, Francouzi, Britové, do jisté míry i Španělé, ačkoli ti si toho jsou o něco více vědomi; o něco méně Italové, Rakušané, skandinávské národy – všichni bojují s touto nákazou. Jde o masy lidí, kteří do těchto zemí nepřijeli z důvodů, které se běžně uvádějí.
Nepřišli tam v hledání lepšího života, ani z obdivu k atraktivní zemi či přitažlivé kultuře. Přišli tam, aby tuto kulturu vymazali a nahradili kulturou lidí, kteří jsou jim podobní. To je ten kriticky důležitý konflikt, který je třeba v Evropě rozpoznat a vybojovat. Myslím si, že si to uvědomuje stále více Evropanů, ale v současné době nemají dostatek síly na to, aby svrhli či vyměnili současné vlády. Domnívám se však, že k tomu dojde. Myslím si, že se k tomuto okamžiku blížíme. Blížíme se k něčemu, co bych označil za období v dějinách Evropy podobné době revoluce roku 1848, kdy si lidé uvědomili, kdo je jejich skutečným nepřítelem.
Západ nemá o Východu ani ponětí
Ne Rusko?
– Pokud jde o Rusko… Polská armáda je v současnosti s největší pravděpodobností nejlepší, nejdisciplinovanější, nejlépe velená a nejlépe vybavená armáda v Evropě. Domnívám se, že Poláci na to mohou být velmi hrdí. Měli by však být sakra opatrní, aby nebyla nasazena proti Rusům, protože by to byla ztráta času, peněz a zdrojů. Rusko není nepřítel. Pro Poláky se to může zdát těžko představitelné. Už dlouho totiž tvrdí, že Rusko je odvěký nepřítel. No, není. Není to Rusko před 100 lety, před 50 či 60 lety. Je na čase pohlížet na Rusko jinak, z jiné perspektivy. Domnívám se, že kdyby se k tomu Poláci odhodlali, mohli by z této války vyvést značnou část Evropy.
Dobrou zprávou je, že pokud se podíváme na Polsko, Slovensko, Maďarsko, tedy země, které zcela nebo částečně (jako Polsko) byly součástí Rakousko-uherské říše, uvidíme, že tam obecně panuje větší realismus a porozumění věcem, o kterých zde mluvíme. Rusko není nepřítel. Není důvod jej tak vnímat. Domnívám se, že podobně uvažuje i většina lidí v Rumunsku. Myslím, že podobného názoru je i většina Němců, ale bohužel nemají možnost změnit svou vládu. S Rakouskem je to o něco složitější, protože – jak víte – Rakousko je rukojmím své historie. Rakušané milují Polsko a Poláky, jsou propolští. Snaží se být také proukrajinští, ale nechápou, že dnes již nemají co do činění s Ukrajinou z doby před 80, 100, 150 či dokonce 200 lety. Dnes je to zcela odlišný region. Musí také změnit svůj postoj k Rusům. Možná to ještě nějakou dobu potrvá, ale Polsko zde může sehrát významnou roli.
Největší hrozba ve východní Evropě číhá na pobřeží Baltského moře – domnívám se, že si toho jste vědom – v podobě Litvy, Lotyšska a Estonska. Ty vždy představovaly problém. Opravdu tomu tak bylo vždy. Znáte historii těchto zemí a víte, že byly pod nadvládou Řádu německých rytířů, a poté Němců a Švédů. Žijí tam protestanti a římští katolíci, tedy lidé vzdálení východní, pravoslavné kultuře a způsobu života. Zastavili se v čase. Stále mluví o svých rodičích, dědečcích a pradědečcích, kteří byli během sovětské okupace deportováni na Sibiř. Chápu je. Jsou však nebezpeční kvůli své neochotě nahlížet na Rusko jiným způsobem a neschopnosti koexistovat se svým sousedem, což může vést k vypuknutí skutečné války. Lidé v západní Evropě to zřejmě nechápou.
Je třeba si uvědomit, že v západní Evropě se potýkáme s jistým nepříjemným jevem, a to již od dob Versailleské konference v roce 1919. Znalosti o národech obývajících středovýchodní a východní Evropu jsou tam stejně omezené jako znalosti o nás. My ostatně také – o národech střední a východní Evropy víme stejně málo jako západní Evropané. To je něco strašného. V roce 2015 jsem byl v Paříži. Jel jsem tam natáčet dokumentární film. Dvě ženy, se kterými jsem spolupracoval, pocházely z Rakouska. Obě mi vyprávěly, že byly šokovány tím, že během dvou či tří let, co žily ve Francii, neustále slýchaly od Francouzů, že vše, co leží východně od Rýna, považují za esenci barbarství, za černou díru, kde v temných lesích žijí nějací podivní lidé. Myslel jsem si, že si asi dělají legraci. Odpověděly mi, že vůbec ne. Že se jich často ptali, odkud pocházejí. Když odpověděly, slyšely údiv nad tím, že pocházejí ze zemí na východ od Rýna. Jako bychom byli v dobách Římské říše. Je čas skoncovat s takovým absurdním uvažováním, ale nevím, jak to udělat.
Evropané by se měli začít vnímat navzájem takoví, jací ve skutečnosti jsou, a ne takoví, za jaké se navzájem považují. Myslel jsem si, že jsme v této věci od dob druhé světové války udělali určitý pokrok. Čím více se však nad tím zamýšlím, tím více si uvědomuji, že tento pokrok byl poměrně malý. Evropa není schopna bojovat s Ruskem. V západní Evropě nemají žádné armády. Polská armáda by v současné době mohla z jakéhokoli místa volně dojít až do Paříže a nikdo by ji nezastavil.
Německo a Evropa na pokraji sebevraždy
A jak to vypadá z technologického hlediska? Mám na mysli zbrojní průmysl, evropský vojensko-průmyslový komplex. Jak ho hodnotíte?
– No, Německo je na cestě k sebevraždě. Když s některými mluvím, říkají, že je to skvělé – nenávidíme Němce. Opakuji jim, že to vůbec není nic dobrého, není to dobré pro Evropu. Němci však z této cesty stále neuhýbají. Směřují k deindustrializaci. Klesá jejich technologický a vědecký potenciál.
K tomu všemu máme ještě energetický problém. Německá spolková prokuratura nedávno vznesla obvinění proti Sergeji K., občanu Ukrajiny a aktivnímu důstojníkovi tamních ozbrojených sil, v souvislosti s ozbrojeným činem spočívajícím ve vyhození do vzduchu plynovodu Nord Stream v roce 2022. Kam vede takovéto zbavení Německa dostupné energetické suroviny za rozumné ceny?
– Němci se dostávají téměř na úroveň, kterou pro ně navrhoval ministr financí za prezidentství Franklina Delana Roosevelta, Henry Morgenthau, který chtěl, aby se Německo stalo jakousi přírodní rezervací, omezenou na zemědělství. Vím, že to většina Němců nechce. Domnívám se, že Merz je pravděpodobně nejhorším kancléřem od dob Hitlera. Upřímně řečeno, možná je dokonce horší než Hitler. Je těžké si to představit, ale je to tak. Podíváme-li se na Francii, máme tam jejich verzi Merze. Měli bychom si uvědomit, že Starmer a jeho nástupce, Macron a jeho pravděpodobný nástupce, právě Merz – ti všichni jsou představitelé globalistické třídy. Chceme-li pochopit, o koho jde, musíme si přečíst pár textů Izraelce Harariho. Znáte ho?
Ano, samozřejmě.
– Pokud si ho přečteme, pochopíme, co je to globalismus. Je to druh změkčeného bolševismu, extrémně destruktivního. Je protizápadní, protikřesťanský. Vystupuje proti všemu. Je nihilistický.
Evropa čeká na revoluci
Protilidský.
– Ano. Je to nihilismus, je to ateismus. Je to taková zjednodušená verze marxismu. To on je nepřítel, ne Rusko. Je velmi těžké to Evropanům vysvětlit a upoutat na něj jejich pozornost. Vezměme si například Finsko. Strávil jsem nějaký čas ve Skandinávii. Finové jsou skvělí lidé. Najednou se však rozhodli připojit k NATO, které se vytrácí ze scény. NATO je umírající aliance. Je to vtip, něco ubohého. A Finové se k němu připojují v domnění, že je ochrání. Jaký nápad vymysleli někteří kreténi ve Washingtonu? Umístit ve Finsku základny s jadernými zbraněmi. To je jako postavit ceduli s vzkazem pro Moskvu: pokud chcete odpálit nějaké jaderné bomby, zaútočte právě na toto místo.
Rusové nemají zájem vyvolávat války s nikým. Nechtějí použít jaderné zbraně. Ale za takových podmínek může být konec na dosah. Nemám na mysli konec nás všech. Mám na mysli konec globalismu. Je už vidět na obzoru. Lidé se probouzejí. Musí se však zbavit svých současných vlád. Proto se domnívám, že bude nezbytné něco na způsob revoluce z roku 1848 v Evropě. Povstání a podniknutí kroků nezbytných k záchraně evropských zemí. Nepřítel není někde za mořem. Je tady, uvnitř.
Rozhovor vedl Mateusz Piskorski, Myšl Polska
Celý rozhovor vyjde na kanálu Wbrew Cenzurze.
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010