Influencerka a bývalá redaktorka v České televizi Nora Fridrichová byla zbavena akreditace. Nesměla na pár týdnů do novinářské sekce sněmovny, protože její pronásledování oběti překročilo pevně dané hranice, kam až smí zajít. Překročila hranice, byla potrestaná. Podobně se zachovalo k novinářce Deníku N Zdislavě Pokorné Ministerstvo zahraničních věcí. Nedostala akreditaci. A to z rozmaru ministra Petra Macinky, kterému Pokorná i Deník N očividně lezou krkem. Fridrichová přeťápla a Macinka to v tomto případě se svým humorem přetíná, jelikož Pokorná nechodí za občanem Macinkou, nýbrž za ministrem Macinkou. A tam je to odmítnutí trochu složitější.
Pokud ministr odmítá komunikovat s médii na tiskovkách, dává jim munici hrát si na mučedníky. Je to trochu blbství páně ministrovo, dalo by se zkonstatovat. Macinka svým chováním zavádí hloupý precedent, který se v dalším volebním období může obrátit proti jeho názorové bublině. Nebo už reaguje Macinka na předchozí volební období a jde jen ve šlépějích již zavedeného precedentu?
„Média, jejich svoboda a pluralita jsou důležitou součástí demokratické společnosti. I přes rozdílné zaměření jednotlivých subjektů na české mediální scéně nacházíme společné prvky základního fungování, a to nejen na trhu, ale i ve vztahu k politické scéně a veřejné moci,“ píše se ve výzvě.
Reklama
Asi je na místě připomenout začátek roku 2022, kdy na „doporučení“ vlády a vojenské rozvědky zablokovali operátoři za asistence CZ.NIC osm názorově zpravodajských serverů s absurdním obviněním, že se jedná o proruské servery, které je třeba umlčet. V rámci bezpečnosti České republiky. Všechny weby byly o tři měsíce později opět uvolněné. Soud později zkonstatoval, že akt tohoto násilí neměl oporu v zákoně. V tu dobu se nenašel jediný šéfredaktor, který by se za své „proruské“ kolegy postavil. Princip svobody a plurality byl porušený. Demokracie je přece tak silná, jak dalece snese kritiku, aniž by ji začala kriminalizovat. V roce 2022 jsme ji jako společnost kriminalizovali a získali pocit, že na něco takového máme (morální) právo. Neměli jsme. Stejně jako ji teď nemá Macinka ve svém úsměvném odboji proti Deníku N.
„Vyzýváme proto veřejné činitele, aby společně s námi odmítali násilí, dodržovali základní principy slušné komunikace a ctili svobodný přístup k informacím. Násilí není argument. Média ani političtí představitelé nesmí podněcovat násilí nebo k němu navádět. Jako novinářky a novináři zdůrazňujeme svému publiku, že je násilí ve společenské diskusi nepřijatelné. Žádáme vás o totéž směrem k vašim příznivcům a voličům, a to i v diskusích na sociálních sítích,“ píše se dál ve výzvě.
Je přímá a nepřímá výzva k násilí.
Reklama
Od médií se samozřejmě nedočkáme (a ani dočkat nechceme), aby označovala vybranou skupinu lidí a vyzývala k jejich lynčování. Ale nepřímo? Píší pod výzvou podepsaná média nestranně? Dejme tomu Deník N a jejich téma Motoristů. To se dá označit téměř za obsedantní odmítání. Nemine prakticky den, kdy by Deník N o Motoristech a jejich jednotlivých ministrech nepsal. A to vždy s negativní konotací. U čtenářů tedy logicky vychovává stejně obsedantní odpor. Forum 24 podobně obsedantně píše o hnutí ANO. Dvě média pro příklad.
Připomeňme si kauzu Babišovy poradkyně Natálie Vachatové. Média za pomoci vylhaných dojmologií Vachatovou doslova vláčela bahnem a pokoušela se svým tlakem donutit premiéra, aby se jim nelibé poradkyně zbavil. Podobně se to povedlo u ekonomky Ilony Švihlíkové. Ta se měla stát také poradkyní premiéra, ale následoval mediální lynč, kterého se Babiš nejspíš skutečně lekl a Švihlíkovou z výběru poradců vyškrtl (ač tady se bojím, že ji vyškrtl rád, protože Švihlíková přemýšlí příliš za horizont a chce měnit věci rázněji, než jen kosmeticky, s tou by to holt Babiš měl těžké). Ale když liberální redakce uspořádají snad až koordinovaný mediální hon na člověka jen proto, že má jiné ekonomické nebo společenské názory, a systematicky ho profesně likvidují, není to žádná novinářská práce – je to digitální lynč, zneužití svého stavu i vlivu. Podepsat po tomhle výzvu proti nenávisti vyžaduje mimořádně hroší kůži a kachní žaludek.
Je i násilí tichem. Vymlčováním. Za vybranými politiky, novináři i politicky aktivními lidmi jezdil v minulém volebním období gang Mika Oganesjana a dopouštěl se vysloveně jejich šikany. Odpaloval jim na dům o půlnoci pyrotechniku, odtrhával SPZ z aut, narušoval jejich akce, pronásledoval je po ulicích, obtěžoval jejich rodiny. Média o tom mlčela. Jen občas, když někomu bouchly saze, informovala o tom, že šikanovanému bouchly saze na nebohého mladého aktivistu, který se přišel jen slušně ptát. Tím se média připojila na stranu Oganesjanova gangu a dopouštěla se tím vlastně násilí. Které teď tak pokrytecky odmítá. Násilí jim nevadí z principu, vadí jim jen tehdy, když dopadne na lidi z jejich názorové bubliny. Když dopadne na ty z druhé strany? No tak pak hrrr na ně, bijte je, krleš.
Podpis pod výzvou je ze strany petentů vrcholem pokrytectví. Mediální domy se dávno změnily na aktivistickou líheň, která v rámci utvrzení své moci nad davy i děním zapudila základní pravidla na absolutní oddělení zpráv od komentářů a na ochotě nést plnou odpovědnost před veřejností. Když se dnes desítky šéfredaktorů spojují do kolektivního nátlaku na politickou moc v okamžiku, kdy jejich vlastní redakce léta ignorovaly likvidaci nepohodlných webů a otevřeně provozovaly politický aktivismus, nebrání novinářskou etiku. Brání pouze kartel, který si zvykl, že kritizovat smí jen on sám.
A s takovým pokrytectví jděte opravdu k šípku. Jste směšní.
Reklama
Štěpán Cháb, Krajské Listy