Kauza Dozimetr zasahuje do nejvyšších pater politiky a hnutí STAN je v ní namočeno až po krk, tvrdí poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl. V pořadu Rozhlas bez drátu ve vysílání Rádia TO popsal překážky, kterým čelí sněmovní vyšetřovací komise ze strany orgánů činných v trestním řízení, a vysvětlil, proč chystá změnu zákona. Kritice podrobil Českou televizi i netransparentnost financování politických neziskových organizací.
Poslanec za SPD, předseda strany PRO a právník Jindřich Rajchl vystoupil v rozhlasovém pořadu Rozhlas bez drátu na stanici Rádio TO, kde se v rozhovoru s moderátorem Václavem Musílkem vyjádřil k několika aktuálním tématům české politické scény. Hlavními okruhy diskuse se staly činnost sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr, hospodaření a role České televize, úroveň svobody projevu v České republice a také otázka financování takzvaných politických neziskových organizací. Rajchl v rozhovoru podrobně popsal své názory i konkrétní právní a politické kroky, které v těchto oblastech prosazuje nebo chystá.
V úvodu pořadu se pozornost stočila k činnosti vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr, jejímž je Rajchl předsedou. Poslanec zdůraznil, že komise je v současné době teprve na začátku své práce, přičemž nejzásadnější výslechy ji teprve čekají. Upozornil na to, že komise disponuje ročním mandátem trvajícím do března, a připomněl rozdíl mezi možnostmi poslanců a Policie České republiky.
Reklama
„Zatímco policie věc vyšetřovala čtyři roky jako svou hlavní náplň práce, členové komise se scházejí jednou za čtrnáct dní či tři týdny a plní vedle toho řadu dalších povinností,“ vysvětlil Rajchl. Podle jeho slov je však nezbytné postupovat trpělivě a rozmotat celé klubko až do poslední nitě. Kauzu Dozimetr označil za jeden z nejzávažnějších korupčních skandálů celého polistopadového období, neboť zcela evidentně zasahuje do nejvyšších pater politiky.
Kritice podrobil zejména hnutí STAN a jeho snahu distancovat se od celého případu. „V momentě, kdy se STAN snaží mýt ruce, je potřeba vždycky připomínat to, že ten název Dozimetr vznikl podle Věslava Michalika, který byl jaderným inženýrem, a tím pádem bylo zvoleno právě tohle krycí jméno. Michalik byl faktickým šéfem STAN v té době, zajišťoval financování a s Petrem Gazdíkem celou tuhle strukturu vymyslel a rozjel. Tvrzení, že strana s tím nemá nic společného a že vrátili nějakou částku, kterou dostali, je naprostý alibismus. V každé jiné zemi by ta strana už dávno skončila,“ uvedl Rajchl. Vyjádřil rovněž údiv nad tím, že část veřejnosti toto hnutí nadále podporuje, ačkoliv je podle něj zcela zřejmé, že bylo do kauzy zapleteno. Podle jeho slov bylo v kauze Dozimetr smočeno „až po krk a možná, možná i s celou hlavou“.
Reklama
Rajchl se v této souvislosti vyjádřil také k přístupu velkých médií, která podle jeho přesvědčení v České republice nefungují jako pojistka demokracie, protože o kauze Dozimetr referují v porovnání s jinými případy naprosto minimálně. Poukázal na to, že při vyšetřování narazila komise na výrazný odpor ze strany orgánů činných v trestním řízení, konkrétně státního zastupitelství. Orgány odmítají komisi poskytnout vyšetřovací spis s odůvodněním, že k tomu nemají zákonné oprávnění. Rajchl tento postoj označil za účelový. „Připravili jsme společně s ministerstvem spravedlnosti novelu jednacího řádu, kde bude zcela jednoznačně a explicitně zakotvena povinnost orgánů činných v trestním řízení poskytnout nám potřebnou součinnost včetně poskytnutí těch materiálů,“ vysvětlil poslanec.
Podle Rajchla je hlavním úkolem komise zjistit, zda represivní složky státu při prošetřování kauzy neselhaly a zda neměly být obviněny i další osoby. Zmínil, že několik svědků a obviněných uvádělo, že většina peněz směřovala do hnutí STAN a do TOP 09. Vyjádřil pochybnosti nad tím, zda vyšetřování neskončilo pouze u takzvaných obětních beránků. Stejně tak zmínil i další kauzy, například situaci kolem soudního znalce Jiřího Bergera, u něhož poukázal na jeho vazby na bývalého ministra financí Zbyňka Stanjuru. Zdůraznil, že pokud má veřejnost získat zpět důvěru v justiční systém a v to, že zákon platí pro každého stejně, musí se všechny tyto okolnosti řádně objasnit.
Českou televizi ať platí, kdo ji sleduje
Dalším tématem rozhovoru se stalo fungování a financování veřejnoprávních médií, zejména České televize a Českého rozhlasu. Rajchl uvedl, že se na vysílání České televize nedívá, protože se z role veřejnoprávního, nestranného a objektivního média změnila na aktivistické probruselské médium, které podle něj programově prosazuje pouze jediný názor. Jako příklad uvedl debaty o zahraničních politicích, například o slovenském premiérovi Robertu Ficovi, kde podle jeho slov sedí výhradně jeho kritici bez zastoupení oponentního pohledu.
V otázce financování odmítl jak současný systém koncesionářských poplatků, tak i vládní návrh na převod financování na státní rozpočet. Namísto toho prosazuje model dobrovolných koncesionářských poplatků. „Já bych navrhoval dobrovolné koncesionářské poplatky. Kdo chce, ať si tu Českou televizi zaplatí,“ řekl Rajchl. Na adresu zastánců současného modelu dodal: „Když vidím demonstranty, kteří říkají, jak Českou televizi potřebujeme, jak je to pojistka naší demokracie a jak bez ní nemůžeme fungovat, tak ať si ji zaplatí. Já s tím nemám nejmenší problém. Ať to ale nechce po mně, protože já se na to nedívám. Ať to chtějí po těch, kteří Českou televizi sledují.“
Podle Rajchla by zavedení dobrovolných poplatků vyřešilo problém s politickým vlivem, neboť by televize byla zcela nezávislá na státu i na politických radách. Zároveň by to instituci donutilo bojovat o diváka a nabízet vyvážený obsah, který by oslovil celou společnost. Současnou povinnost platit poplatky za zařízení umožňující příjem, jako jsou počítače či mobilní telefony, přirovnal k situaci, kdy by majitel garáže musel platit silniční daň jen proto, že vlastní garáž a mohlo by v ní být auto. Tvrdí, že trh a dobrovolné předplatné představují nejférovější řešení, přičemž v dnešní době bohaté nabídky komerčních stanic už Česká televize nemá nezastupitelnou roli.
Reklama
V navazující části diskuse se poslanec věnoval svobodě projevu a působení ve sněmovním podvýboru pro tuto oblast. Uvedl, že v České republice existuje zásadní problém s názorovou svobodou, přičemž sám pravidelně jako právník obhajuje občany čelící stíhání za své výroky na sociálních sítích. Poukázal na to, že lidé jsou vystaveni výslechům a trestním stíháním mnohdy za vyjádření subjektivních emocí či názorů, což má devastující dopad na jejich osobní i pracovní život.
Rajchl popsal i vlastní zkušenost s trestním oznámením, které na něj podal Zdeněk Šarapatka za jeho vyjádření v televizní debatě týkající se konfliktu na Ukrajině. „Oni nás fakticky vtlačují do situace, kdy bych na položenou otázku nemohl v televizi jako politik zastupující nemalou část české veřejnosti říct to, co si myslím, aniž bych riskoval trestní stíhání. To je návrat do totality v té nejhorší možné podobě,“ prohlásil poslanec. Domnívá se, že k trestněprávní represi by mělo docházet výhradně v případech, kdy projev přímo vyzývá k fyzickému násilí. Zvýšenou regulaci a postihy kritizoval i na úrovni Evropské unie a zmínil příklady omezování opozičních proudů v Německu či Velké Británii.
Netransparentnost politických neziskovek
Závěrečným okruhem rozhovoru se stalo financování takzvaných politických neziskových organizací. Rajchl definoval politickou neziskovou organizaci jako jakýkoliv subjekt, který se podílí na ovlivňování politických agend v České republice, ať už jde o oblast zelené politiky, školství či kultury. Vyjádřil přesvědčení, že pokud jsou tyto organizace financovány ze zahraničí, musí o tom být veřejnost jasně informována.
Poukázal na značný nepoměr mezi povinnostmi politických stran a neziskového sektoru. Zatímco politici a politická hnutí podléhají přísnému dohledu, musejí odevzdávat majetková přiznání a přijímat i vynakládat veškeré finance přes transparentní účty pod hrozbou pokut i za drobné administrativní chyby, politické neziskovky se podle něj nacházejí v šedé zóně. Mnohé z nich podle jeho slov využívají vedle transparentních účtů i účty netransparentní, přes které proudí značná část prostředků, aniž by veřejnost znala jejich původ.
Odmítl kritiku ze strany neziskového sektoru a některých médií, která jeho legislativní návrhy v této oblasti označuje za proruské. Vysvětlil, že při psaní návrhu vycházel z osvědčené zahraniční praxe. „Já jsem ten zákon psal podle amerického vzoru, kde platí od roku 1938 pod názvem FARA, tedy Foreign Agents Registration Act. Podobný zákon v obdobném znění platí ve Velké Británii, v Izraeli, v Austrálii, v Kanadě a v mnoha dalších státech, ale u nás je to najednou proruské,“ podivuje se poslanec.
Na závěr porovnal svůj návrh s ruskou legislativou, kterou označil za nesrovnatelně tvrdší. Vysvětlil, že v Rusku mají zaměstnanci i smluvní partneři politických neziskových organizací zakázáno kandidovat ve veřejných funkcích, pracovat pro stát či zasedat ve volebních komisích. Podle svých slov nic takového do českého práva navrhovat nechtěl. Měl výhradně zájem o to, aby bylo jasně patrné, odkud peníze do těchto organizací tečou, přičemž použil přísloví, že platí pravidlo: koho chléb jíš, toho píseň zpívej. „A přesně tak to politické neziskovky dělají,“ uzavřel Rajchl.
Naďa Borská, Parlamentní Listy