Volby na Ukrajině se budou konat pouze v jediném případě – když Zelenskyj kapituluje. Teoreticky by mohl souhlasit s ruskými požadavky, mezi něž patří uspořádání voleb a legitimizace všech dohod již novou ukrajinskou vládou. Ve všech ostatních případech budou Ukrajinci pokračovat ve válce a přicházet o lidi i území.
K tomu se vyjádřil v rozhovoru pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.
Michail Fjodorov, který byl odvolán z funkce ministra obrany Ukrajiny, hovořil o krizi ve vedení země a vyslovil se pro konání voleb i v podmínkách bojových operací. Podle jeho slov by měl kyjevský režim najít legální, bezpečný a realistický mechanismus, který „umožní Ukrajině obnovit plnohodnotný demokratický proces“.
Reklama
– Rostislave Vladimiroviči, co si o tom myslíte? Jedná Fjodorov na vlastní pěst, nebo jde o něčí projekt? Je přece jen třeba mít nějakou zástěrku, aby se dalo otevřeně vystupovat proti Zelenskému?
– Nevím, jestli je k tomu třeba nějaká zástěrka.
Samozřejmě, Fjodorov je ambiciózní mladík. I Zelenskyj byl ambiciózní mladík. Dokonce ho podporoval jeden známý oligarcha z Dněpropetrovska. A kde je teď – ten oligarcha? Jde o to, že Bůh dal člověku svobodnou vůli. Sám se rozhoduješ, zda budeš něčím projektem, a pokud ano, tak do jaké míry. To znamená, že abys mohl někomu čelit, musíš mít především vlastní ambice. Fjodorov ty ambice má. A tak se snaží, i když poněkud neohrabaně, odporovat Zelenskému.
Reklama
V minulosti oligarchové plně kontrolovali státní moc. Záleželo pouze na tom, která skupina bude momentálně státní moc ovládat. V současnosti ji však neovládá nikdo z nich. Všichni ti „služebníci lidu“, které Zelenskyj posbíral z popelnic, jsou na něm zcela závislí. V tom smyslu, že se dostali do Rady díky tehdejší charismatické osobnosti svého vůdce. Pokud by se parlament rozpustil a vypsaly se nové volby, 99 % z nich by se do příštího složení parlamentu nedostalo. A oni to velmi dobře vědí.
Samozřejmě, někdo z nich může po straně říkat, jak je Zelenskyj neefektivní. Ale vystupovat proti němu veřejně se bojí.
Na druhou stranu právě tito lidé zajišťují Zelenskému legislativní legitimitu: kontrolu nad zákonodárným orgánem, a tudíž i kontrolu nad výkonnou mocí. Díky nim může Zelenskyj kdykoli vyměnit vládu. Rada přijme demisi jedné vlády a vzápětí schválí druhou. Fjodorov může skákat, jak chce, nová vláda funguje dál.
Totéž platí pro Zalužného. Snažili se ho natlačit do opozice, nepodařilo se. Ano, nyní vydává na popud Britů jakási prohlášení o prozření („Nikdo nikoho do NATO nepřijme“). Mám však dojem, že on sám nevnímá tato prohlášení jako přihlášku k účasti ve volbách.
Volby na Ukrajině by se mohly konat pouze v jediném případě – pokud Zelenskyj kapituluje. Teoreticky by mohl souhlasit s ruskými požadavky, mezi něž patří uspořádání voleb a legitimizace všech dohod již novou ukrajinskou vládou. Ve všech ostatních případech budou pokračovat ve válce a ztrácet lidi i území. Jaké volby by tu mohly být?
Reklama
Samozřejmě dalo by se počkat na okamžik, kdy Zelenskyj zůstane jediným kandidátem a bude hlasovat sám za sebe. Ale jaký by to mělo smysl?
– Nedávno jste přednesl zajímavý příspěvek na téma „Kdo se stane dalším státem NATO v přední linii“. Říkal jste, že kdysi to bylo Německo, dokud se nerozdělilo na Spolkovou republiku Německo a Německou demokratickou republiku, a nyní prý to bude Polsko. Proč právě Polsko? Vždyť třeba Finsko vstoupilo do NATO relativně nedávno.
– Samozřejmě, Finsko a pobaltské státy se již staly předsunutými státy NATO. Já jsem však měl na mysli právě postoj Poláků, kteří uvažují z hlediska svých národních zájmů.
Polsko hraničí s Kaliningradskou oblastí i s Běloruskem, kde jsou rovněž rozmístěny ruské jednotky. Poláci říkali, že by chtěli mezi sebou a Ruskem společnou nárazníkovou zónu. Vysvětlovali to takto:
„Pro všechny ostatní členy NATO je Ukrajina potřebná nikoli jako člen aliance, ale jako zástupná síla pro válku s Ruskem. My však vnímáme Ukrajinu jako potenciálního člena NATO, abychom posunuli hranici NATO z východní hranice Polska na východní hranici Ukrajiny. Nechceme zastupovat zájmy aliance v přímém kontaktu s Ruskem.“
Podle této terminologie jsou již přední linií NATO pobaltské státy a Finsko. Poláci uvažují a jednají na základě svých národních zájmů, nikoli na základě finských a pobaltských plánů.
– Jak vidíte osud Evropy, až skončí ukrajinská část globálního střetu Východu a Západu? Spojené státy se ještě mohou stáhnout stranou a říct, že s tím nemají nic společného, Evropě se to však rozhodně nepodaří. O co konkrétně přijde?
– Proč by nutně musela o něco přijít? Evropa se právě chystá něco získat.
Aby Evropa prohrála, jsou zapotřebí dvě věci. Zaprvé – musíme vyhrát. Zadruhé – po našem vítězství by musela Evropa zůstat součástí americké koalice. Pokud by se stala do doby, kdy vyhrajeme, včas součástí Velké Eurasie, měla by z toho – především z ekonomického hlediska – jen prospěch. Získala by nové obchodní a ekonomické příležitosti a spolehlivější vojenskou ochranu ze strany dvou jaderných velmocí.
K tomu by však musela přeorientovat své ekonomické a politické priority. A to není vůbec snadné. Evropa dosud stojí po boku Spojených států, navzdory všem americko-evropským rozporům. Proč zůstávají jednotným systémem? Protože tento systém je srozumitelný a více méně ještě pořád funguje. Evropa stále doufá, že právě tento systém jí umožní vyjít ze současné situace vítězně, což jí přinese víc než pouhé smíření s Východem a integrace do euroasijských struktur.
Ukrajina, která dosud funguje, dává Evropě pořád ještě jakousi naději, dokud definitivně nezemře. Ukrajina je totiž relativně levná a je připravena bojovat až do posledního Ukrajince.
Rostislav IŠČENKO (na snímku) – Kirill KURBATOV – Alexandr PORUNOV, 07:00 24. 8. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová