Sergej Lavrov to tento týden řekl jasně: Jedinou možností, jak pro Rusko zajistit dlouhodobý mír na jeho západní evropské hranici, trvající déle než 25 let, je proměnit Ukrajinu v tzv. “ruskou nárazníkovou zónu“. Tedy naložit s tímto územím, na kterém dnes žijí Ukrajinci, podobně, jako “…když byla z vůle sovětského vedení k Sovětskému svazu připojena západní území, kde po staletí žili silně nacionalističtí zástupci nejrůznějších evropských národností.“
Toto historické řešení osudu Ukrajiny – a potažmo možná i Moldavska, Estonska, Litvy a Lotyšska – které z Lavrovova vyjádření nelze zcela vyloučit, je podle ruského ministra zahraničí přímým důsledkem proměny EU ve vojenský mocenský blok hrozící Rusku přímou budoucí dobyvačnou válkou.
A protože tato současná proměna Evropské Unie v přímý protiruský válečnický pakt vyvolala v Rusku přirozenou potřebu na tento stav reagovat, Ukrajina podle Lavrovova vyjádření ztratila veškerou svoji dosavadní státní legitimitu. A Rusko ji už nadále nemůže uznávat jako nezávislý subjekt v mezinárodních vztazích, jak tomu bylo doposud.
Válka na Ukrajině tedy od teď musí podle Lavrova skončit plnou anexí všech ukrajinských území do Putinem nově budovaných Spojených států ruských. Přičemž pouze forma nárazníkové zóny zahrnující celé území Ukrajiny, jsou možnými tématy budoucích mírových rozhovorů.
Dva v jednom
Tento týden varoval také Dimitrij Medveděv, vůdce strany Jednotné Rusko, že jakýkoli stát světa, který bude dále podporovat současné útoky Ukrajiny proti Rusku, si musí být vědom, že se tím stal legitimním cílem potenciálních ruských odvetných jaderných úderů.
Dva z nejvyšších ruských politiků tak tento týden zřetelně deklarovali podmínky míru na Ukrajině, i reakci Ruska na případné další vážné vojenské vměšování zemí NATO či států EU do konfliktu.
Podle moderní vojenskostrategické teorie Ruska (MLV), Moskva nyní vítězí, a nakonec i zvítězí, protože Ukrajina není schopná vojensky se adaptovat na moderní válčení v operačním a strategickém měřítku. A výsledek této rostoucí disproporce u obou armád nutně skončí anexí Ukrajiny Ruskem.
Objednávejte živou vodu zde
Učit se, učit se, učit se
Základním dosavadním výsledkem války na Ukrajině je rostoucí strategické vítězství ruské armády nad armádou ukrajinskou. A to je dáno rozdílným přístupem obou armád k vojenským inovacím, které válku nakonec rozhodnou.
Ukrajinská armáda se v tomto rozhodujícím inovačním vývoji soustřeďuje takřka výhradně na technologický pokrok v oblasti své defenzívy, zejména ve frontovém operačním pásmu. A i její útoky proti ruské infrastruktuře a průmyslu jsou ryze defenzivní. A nemohou tak válku strategicky rozhodnout v její prospěch. Protože nemají potenciál zasadit Rusku tak masivní zničující údery, aby ho přinutily válku přerušit.
Z hlediska jedné z nejmodernějších vojenských strategických teorií současnosti – Military Learning Velocity – MLV (Rychlost vojenského učení), nyní ve válkách a vojenství už nejde jen o to, kolik nového se vojenská organizace naučí, ale především o to, jak rychle dokáže tyto své nové bojové zkušenosti a možnosti přeměnit a materializovat do svých nových operačních schopností.
Při detailním rozboru posledního letošního vývoje schopností ruské a ukrajinské armády vyvstává nápadný rozdíl, který je laické veřejnosti na první pohled nezřetelný, leč odborníci jej podle teorie MLV už považují za rozhodující.
Ukrajina využívá velkou část své “rychlosti vojenského učení” k prohloubení obranných schopností: lepší drony, větší přesnost, lepší průzkumné systémy, elektronický boj, hluboké údery a nové způsoby, jak prodražit ruský postup. Ale bez možnosti znovu získat schopnost manévru, který by jí umožnil změnit situaci na bojišti v operačním nebo strategickém měřítku.
Rusko naopak využívá své nové znalosti z procesu MLV k řešení jiného problému. Snaží se totiž získat zpět schopnost operačních a strategických manévrů, a otevřít tak pro sebe nové okno pro vedení strategických útočných operací na bojišti, kterému dominují drony, senzory a přesná palba.
Obrana útokem, ne naopak
Rozdíl v aplikaci výsledků procesů MLV u obou armád je přitom nenápadný, ale strategicky jednoznačný. Ukrajinská armáda se učí pouze lépe bránit. Ruská se ovšem učí i lépe útočit.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Moskva nadále experimentuje s novými způsoby, jak znovu získat mechanizovanou manévrovatelnost a prolomit poziční charakter války. Neúspěch těchto ruských pokusů přitom nemusí nutně znamenat konec ruského úsilí, ale může se stát jen další novou fází v rámci cyklu učení. A tato disproporce v rozdílech aplikování výsledků procesů MLV do svého válečnictví, která se nyní vyvíjí ve prospěch ruské armády, nakonec povede k jednoznačnému výsledku války.
Ukrajina totiž nemusí nutně ztratit stovky kilometrů území, které ovládá, jak si představují západní mediální analytici, aby se dynamika války radikálně změnila. Protože jediná dostatečně hluboká operační trhlina ukrajinské obrany může stačit k narušení soudržnosti celého jejího obranného systému a být začátkem spuštění celé série dalších ústupů.
Obrana totiž dokáže absorbovat ztráty po celé měsíce. Ale obrana, která ztratí operační soudržnost, se může velmi rychle rozpadnout.
Podmínky míru se rodí právě teď
Pokud se Rusku podaří novými aplikacemi vojenské strategie zaměřených na útok toto okno v ukrajinské obraně otevřít, cílem by pak už nebylo jen kontrolovat nějaké ohraničené území – ale dobýt celou Ukrajinu. Šlo by v tomto konkrétním případě o přeměnu operační výhody na výhodu strategickou.
Toto narušení ukrajinské obrany může současně ovlivnit logistické linie, velitelská stanoviště, zálohy, dělostřelectvo, komunikaci, a především schopnost obránce se rozhodnout, kde a jak bojovat. To také zcela mění otázky a podmínky konečného mírového vyjednávání výrazně ve prospěch Ruska.
Račte vstoupit do Akademie
Ukrajina nyní využívá vysokou rychlost svého vojenského učení pouze ke zdokonalení obrany. A právě proto, že její učení je pouze defenzivní, tak jí aplikace nových dovedností a materiálů neumožňuje znovu získat iniciativu. Kdežto Rusko využívá svou vlastní rychlost učení především k nalezení způsobu, jak proměnit poziční válku ve válku manévrovací.
Ještě rok?
Klíčovou otázkou tak nyní není, kdo se učí rychleji, ale kdo výsledků tohoto svého učení využívá ke změně strategické rovnice. A to je jen Rusko! A pokud uspěje, důsledky nebudou jen územní. Budou především strategické. Tedy takové, jak je tento týden definoval Sergej Lavrov. Potrvá 400 dní, než Rusko získá takovou převahu, že bude moci Ukrajinu anektovat.
Velitel ukrajinského 1. samostatného útočného pluku Dmitrij “Perun” Filatov tento týden přiznal, že Rusku zbývá vypustit na oběžnou dráhu ještě 7 raket se satelity Rassvet, a potom nastane úplný kolaps veškeré ukrajinské obrany. Protože od toho okamžiku budou Rusové mít úplné pokrytí celého území Ukrajiny po dobu 24 hodin denně svým vojenským satelitním internetem.
A tryskové drony naváděné operátory přes tyto nové ruské satelity dokáží na jakémkoli místě Ukrajiny zničit jakýkoli objekt, včetně jedoucího osobního auta nebo motocyklu. Od tohoto okamžiku celá Ukrajina zkolabuje a přestane mít schopnost klást jakýkoli organizovaný odpor. I podle Filatova tento okamžik nastane nejpozději koncem příštího roku.