Malá kulturní válka vypukla na Malé Straně. Památník maršála Josefa Václava Radeckého z Radče se totiž vrátí na Malostranské náměstí v Praze. Pražští zastupitelé návrat sochy odhlasovali už před měsícem s tím, že se jedná o významné umělecké dílo i důstojné připomenutí slavného vojenského stratéga. Tato osobnost spojená s česko-rakouskými dějinami ale budí kontroverze, jelikož Radecký bývá označován i jako „slouha“ Vídně. Přesto se ale za něj postavila velká část tuzemských politiků, jako je například poslanec Zdeněk Hraba (STAN), pražský zastupitel Jiří Pospíšil (TOP 09) nebo starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská (TOP 09).
Radní pro kulturu Tomáš Slabihoudek uvedl, že nejde o oslavu minulosti bez kritického pohledu, ale o připomínku našich dějin v celé jejich složitosti. „Pomník představuje dílo s mimořádnou historickou, uměleckou i urbanistickou hodnotou, které do veřejného prostoru hlavního města nepochybně patří,“ prohlásil radní Slabihoudek.
Naopak historik a ředitel Památníku národního písemnictví Michal Stehlík pro Echo24 uvedl, že pro návrat maršálova památníku nevidí žádný smysluplný argument. „Vztyčování či bourání soch svědčí více o nás samých v přítomném nežli o dané historické osobnosti. A čím nám má Radecký ve 21. století být? Je to návrat ke konzervativní „památkové“ podobě daného prostoru? Pak bychom se museli ptát i po pomníku Ernesta Denise. Je to návrat k zemskému vlastenectví první poloviny 19. století? To asi těžko, tento princip se v dějinách neprosadil. Je to snad oslava vojenských vítězství? Jakých a koho? Včetně hrdelních rozsudků vojenských a politických? Vskutku?“ ptá se historik Stehlík.
Podle historika nic z toho není funkční princip. „Takže zbývá jen jakýsi neokonzervativní sen „o tom našem velkém maršálovi“. Japonský filosof Yuk Hui napsal: ‚Všechno, co patří k minulosti, na sebe bere formu nostalgických kulturních komodit – ze vzpomínek se stávají suvenýry.‘ Takže toto je takový pěkný konzervativní suvenýr s nostalgickou slzou za monarchií,“ uvedl historik Stehlík pro Echo24.