Summit NATO, který se tento týden koná v Turecku, se od počátku nesl ve znamení napětí mezi Trumpem a Evropou. Nyní se sešlost v Ankaře a fasáda jednoty rozpadají pod tíhou dramatického osvobození Konstantinovky ruskými silami.
Pád Konstantinovky a kolaps NATO
Vítězství ruské armády v klíčové ukrajinské baště otevírá cestu k úplnému ovládnutí Donbasu. Kyjevský nacistický režim podporovaný NATO si u Konstantinovky vybudoval nejlepší obranu, jakou měl k dispozici – zhruba 150 kilometrů propracovaných zákopů a minových polí. Ruské jednotky tuto obranu nakonec zdolaly, a to za cenu odhadovaných 14 000 padlých ukrajinských vojáků.
Nešlo přitom jen o ukrajinskou obranu. Byla to obrana NATO, neboť aliance kyjevskou juntu od Majdanského puče v roce 2014 vyzbrojovala a na místě jí poskytovala své nejlepší technické poradce a inženýry.
Jedním úderem tak byl zbořen příběh, který kyjevský režim a jeho sponzoři z NATO léta budovali. V posledních měsících ukrajinský loutkový prezident Vladimir Zelenský usilovně tvrdil, že jeho jednotky na bojišti postupují a že Rusko je naopak v defenzivě. Evropské elity a západní média tento příběh ochotně rozšiřovaly. Na summitu G7 ve Francii minulý měsíc na tuto fikci naletěl i americký prezident Donald Trump, který uvěřil, že Ukrajina „dosahuje pokroku na bojišti a nyní má novou dynamiku“.
Vlády v Evropě padají jako hrušky
To vše byla samozřejmě jen prázdná mediální kampaň Zelenského a Evropanů, jejímž cílem bylo udržet v chodu proud peněz pro válečnou mašinérii. Summit v Ankaře byl tento týden ohlašován jako další kolo mnohamiliardových darů, které mají Ukrajině pomoci zvítězit. Pro shánění peněz bylo klíčové navenek předstírat „jednotu“ členů NATO ohledně jejich odhodlání Ukrajinu podporovat.
Ze strachu, že vznětlivý Trump tuto fasádu jednoty rozbije, zamířil generální tajemník NATO Mark Rutte 24. června do Bílého domu na ponižující misi. Bývalý nizozemský premiér předvedl další trapné představení sebeponížení a podlézavosti, když Trumpa oslavoval jako zachránce NATO. Rutte americkému prezidentovi velmi děkoval za efekt takzvaného „Trumpova bilionu“ a zdůrazňoval, že evropští a kanadští spojenci pod jeho tlakem navýšili vojenské výdaje o bilion eur.
Tyto šílené vojenské výdaje mimochodem přispívají ke kolapsu Evropy – vlády padají pod tíhou neudržitelného zadlužení a z toho plynoucích politických krizí. Nejhůře na tom je patrně Británie, která si za deset let hledá už sedmého premiéra.
Pyramida lží
Rutte, jehož odpudivé vystupování připomíná kápa z koncentračního tábora, se při svém ponižujícím vystoupení v Bílém domě zároveň snažil prodat vojenské výdaje NATO jako lukrativní trh pro americký zbrojní export. Jeho podlézání Trumpovi připomíná spíše roli pasáka Evropy.
Celý tento kšeft ale stojí a padá s tím, že USA a Evropa zůstanou jednotné a odhodlané Ukrajinu podporovat. To se zase odvíjí od příběhu, že loutkový režim NATO stojí za to v boji proti Rusku podporovat.
Vítězství Ruska u Konstantinovky tento příběh rozbilo. Kyjevský režim nyní čelí tomu, jak ruské síly „válcují“ zbytky obrany na Donbasu kolem Kramatorsku a Slavjansku, jak to popsal bývalý analytik Pentagonu Michael Maloof.
Trump nesnese poražené slabochy
NATO i přes stovky miliard dolarů a eur, které v posledních čtyřech letech vrazilo do podpory kyjevského režimu, zažívá naprosté fiasko. Pro Evropu a transatlantickou alianci jde o politické zemětřesení. Celý konflikt dnes víc, než kdy jindy vypadá jako marný válečný kšeft, na němž zbohatl Zelenský se svými kumpány i západní vojensko-průmyslový komplex. Evropské elity v tomto zločinném zástupném konfliktu vězí až po uši.
Ani odvádění pozornosti pomocí dálkových vzdušných útoků na Rusko, k nimž NATO kyjevský režim navádělo, se nevyplatilo. Rusko tyto útoky ustálo a nyní na bojišti postupuje, aby rozdrtilo zbytky zástupné obrany NATO.
Pokud je něco, co Trump nesnese, jsou to poražení a spojení s poraženými. Summit v Ankaře po osvobození Konstantinovky Ruskem se proto nese v duchu vzájemného obviňování, kdo za toto fiasko může. Trump rozdmýchával napětí s Evropany ještě před zprávou o Konstantinovce. Třetího července spojence z NATO ostře napadl jako „směšné“, protože podle něj nedávají dost peněz na obranu. Jako obvykle si stěžoval, že NATO je jednostranně závislé na „americké ochraně“.
Kopání do vazalů
Trump je stále rozladěný z fiaska svého nepovedeného válečného tažení proti Íránu a neustále si stěžuje, že mu Evropané v Perském zálivu nepomohli. „Když jsme je potřebovali, nebyli tam,“ prohlásil. Nyní si může dopřát trochu škodolibosti a Evropanům vzkázat, že si s ukrajinskou kaší musí poradit sami, což je poněkud pikantní vzhledem k tomu, jakou odpovědnost za rozdmýchání konfliktu nesou právě USA a Trump. Byl to ostatně on, kdo v roce 2018 jako první prezident poslal Ukrajině smrtící zbraně.
Minulý měsíc vyslal Trump svého ministra války Pete Hegsetha, aby Evropanům přednesl kázání o jejich nedostatečné loajalitě, a pohrozil, že USA omezí svou vojenskou přítomnost v Evropě. Jde o další hořkou ironii, protože evropské elity patří k nejposlušnějším vazalům, jaké si lze představit.
Napětí přiživily i Trumpovy spory s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou, kterou při summitu G7 ve Francii domýšlivě obvinil, že „žebrá o společnou fotografii“. Podráždil i německého kancléře Friedricha Merze a jeho ministra obrany Borise Pistoria kvůli údajnému nedostatečnému závazku Berlína vůči NATO.
Všechny tyto hluboké rozepře se zdály být uhlazeny francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který Trumpa po summitu G7 pohostil večeří v honosném Versailles. Trump tehdy potvrdil obnovené závazky podporovat Ukrajinu proti Rusku – ovšem s tím, že za vše zaplatí Evropané, respektive jejich věčně trpící daňoví poplatníci.
Dobytí Konstantinovky a zmatek NATO
Výrazný postup ruských sil na bojišti a průlom u Konstantinovky uvrhly kyjevský režim i propagandu NATO do naprostého zmatku. Z toho, co mělo být letní „love-fest“ NATO – oslava jednoty a rozhazování miliard na podporu další iluze o vítězící Ukrajině – zbyly jen trosky.
Ruský prezident Vladimir Putin tento týden varoval, že ruské síly stupňují palebnou sílu a nyní jsou odhodlány naplnit všechny strategické cíle, tedy rozdrtit nacistickou juntu spojenou s NATO v Kyjevě. Trvalo to téměř pět let vyčerpávající války, především proto, že Rusko chtělo minimalizovat ztráty na životech vlastních vojáků i civilního obyvatelstva, a také proto, že čelilo společným silám 32 zemí bloku NATO.
Když režim podporovaný NATO začátkem letošního roku stupňoval teroristické útoky na Rusko a dálkovými raketovými a dronovými údery zabíjel civilisty, Moskva odpověděla rozhodným postupem na bojišti. Vše nasvědčuje tomu, že Rusko nyní nejenže zcela ovládne Donbas, ale zajistí i vymýcení kyjevského režimu. Jde o ránu do samotného srdce osy USA–NATO.
Pád Konstantinovky do rukou ruské armády přichází v neobyčejně výmluvnou chvíli. Organizátoři z NATO totiž právě v Ankaře okoušejí hořké ovoce vlastního díla.