Donald Trump plánoval zajistit si ruskou podporu pro útok na Írán výměnou za „vydání“ ukrajinských území, která se v průzkumech veřejného mínění z doby před rokem 2014 hlásila mnohem silněji k Rusku než k Evropské unii.
Ropa, hypersonické střely a íránská past
Poté co USA přerušily dodávky venezuelské ropy do Číny — prostě tím, že ji Venezuele zabavily — a poté co zablokovaly přepravní trasy pro íránskou ropu, stačilo, aby Rusko, největší dodavatel ropy a zemního plynu do Číny, začalo této pozice využívat ke spolupráci s USA na pokořování Číny: rozhodovalo by totiž o tom, zda bude mít Čína dostatek energetických zdrojů pro svůj průmysl. Rusku i Číně však bylo jasné, že Donald Trump usiluje o americkou nadvládu nad celým světem, a Írán během amerického útoku neopustily.
Čína, která technologii hypersonických střel získala od Ruska, se zřejmě rozhodla předat ji Íránu.
Jinak lze těžko vysvětlit, proč Írán v noci na 13. červenec úspěšně zaútočil na americké vojenské základny na Blízkém východě, které chránil americký systém Patriot, schopný běžné balistické střely zachytit.
Trumpův přístup k jednání o mírové dohodě s Íránem jasně ukazuje, že si je vědom toho, že Írán by mohl dokonce potopit jeho flotilu poblíž íránského pobřeží. Zároveň se však nechce vzdát myšlenky podmanit si Írán i Čínu a nakonec ovládnout celý svět.
Kdyby Čína dala Íránu souhlas ke zničení americké námořní flotily na Blízkém východě, musel by se Donald Trump rozhodnout, zda chce být poraženou supervelmocí, anebo zda na Írán zaútočí jadernými zbraněmi.
Takové rozhodnutí by před podobnou volbu postavilo i Rusko a Čínu — s tím rozdílem, že by musely zvážit, zda spustí jaderný úder na USA, nebo alespoň na jejich vojenské základny a flotilu na Blízkém východě, aby Írán osvobodily od amerických snah o jeho podmanění.
Ukrajina: totéž dilema
Podobná situace panuje i na Ukrajině. Evropská unie, stále podporovaná USA, dodává Ukrajině americké zbraně, vyrábí pro ni tisíce dronů, které Ukrajina používá nejen na frontě, ale i k přerušování zásobování ruské armády na územích, kde velká část obyvatel dávala už před válkou, jež začala v roce 2014, přednost životu v Rusku.
V roce 2025 ničila ukrajinská armáda denně téměř sto ruských nákladních vozidel a nedávno se toto číslo vyšplhalo až na pět set. Rusko posílá k ukrajinským frontovým liniím denně pět až deset tisíc sebevražedných dronů, z nichž Ukrajina zhruba dva tisíce zneškodní. Ukrajina navíc stále častěji útočí na ruský zbrojní průmysl a ropné rafinerie hluboko na ruském území, stejně jako na lodě a tankery v Azovském a Černém moři.
Stejně jako USA v Íránu čelí nyní i Rusko na Ukrajině volbě: zda použít jaderné zbraně proti Ukrajině, aby definitivně získalo zpět území, jež jsou historicky součástí Ruska a jež se vzepřela svému začlenění do Evropské unie ve chvíli, kdy se na Ukrajině chopila moci krvavým převratem pučistická vláda a rozhodla se přičlenit celou zemi k Unii. Porážkou Ruska v tomto regionu si chce Evropská unie vydláždit cestu k další expanzi do východní Evropy a Střední Asie, kde Rusko vládlo bezmála tři sta let až do rozpadu Sovětského svazu.
Kvůli neochotě světových supervelmocí přestat bojovat o moc a ovládnutí světa čelí svět i celá civilizace hrozbě zániku v globální jaderné válce. Bohužel zatím nikde není patrná ochota usednout k jednacímu stolu a vytvořit kolektivní bezpečnostní systém, který by vypuknutí jaderné války zabránil.
Západ se pokouší o ofenzivu, Východ má však dostatek zdrojů, aby ji eliminoval. USA a EU přesto dál pokračují v nepromyšlených útocích ve snaze dobýt nová území a ovládnout svět, místo aby jednaly o tom, jak svět zabezpečit.
Vlastně už zbývá pouze otázka: Kdo zmáčkne červené tlačítko první?