Vliv si lze zaplatit a koupit, jak ukazuje případ Deníku N. O vlivu lze i lhát a lze jej skrývat. K rozkrytí této hry přitom stačí sledovat jediné – peníze.
Dnes popíšu, jak byl Deník N od samého počátku založen coby úderná jednotka několika miliardářů k prosazování zájmů jimi preferovaných politiků.
Média v České republice vlastní miliardáři, protože si lidé neváží menších projektů a nejsou je ochotni financovat. Tak tomu bylo, je a bude.
Deník N se ale tváří jako nezávislý projekt financovaný předplatným. Takto se médium popisuje na vlastních stránkách.
„Deník N je první český digitální deník postavený primárně na placeném obsahu s 33 000 předplatitelů.
Na český mediální trh vstoupil na podzim 2018 rekordním crowdfundingem, v němž získal téměř 5500 předplatitelů, kteří na jeho rozjezd přispěli částkou sedm milionů korun.“
Jaká je realita?
Společnost N Media a.s. byla založena v roce 2018 prostřednictvím předem připravené akciovky, po které zůstal Deníku N základní kapitál 2 miliony korun do rozjezdu.
Podle vlastního webu započal Deník N svou činnost 28. října 2018 při příležitosti nezávislosti České republiky. Skvělý marketing. Za rok 2018 ale společnost vykázala ztrátu 11,9 milionů korun na obratu 2,5 milionu korun. Přes 8 milionů činily mzdové náklady.
Proč se Deník N tak personálně naddimenzoval, ačkoli vykazoval ohromné ztráty přesahující příjmy z crowdfundingu i vlastní činnosti?
Odpověď je jednoduchá – za médiem stáli miliardáři a byli ochotní pořádně provětrat peněženky.
Již 15. března 2019 dochází k navýšení základního kapitálu. Zakladatelé – slovenský Denník N a parta miliardářů kolem akciovky Independent Press – navyšují kapitál společnosti o 15,3 milionu korun.
Ztráta se v roce 2019 prohlubuje. Deník N vykazuje příjmy 30 milionů korun a ztrátu 30,9 milionů korun. Přes 30 milionů tvoří jen mzdové náklady.
Zkrachuje „nezávislé“ médium placené z předplatného? Ne, miliardáři opět zachraňují situaci a společnosti převádí „příplatkem mimo základní kapitál“ obnos ve výši 39 milionů korun.
Tato situace se opakuje pokaždé, kdy se médium s náklady značně převyšujícími příjmy dostane do situace, kdy mu dojdou peníze.
Nejde o půjčky, nejde o investice, jde o „příplatky“ bez protiplnění, tedy de facto o dary na uhrazení ztrát započtené proti ztrátám samotným.
V roce 2025 Deník N poprvé vykazuje zisk ve výši 4 miliony korun. Kumulovaná ztráta za 6 let působení dosahuje 65 milionů korun, kterou zaplatili vlastníci-miliardáři. Aby toho nebylo málo, dali ti samí miliardáři Deníku N celkem 51 milionů navíc do kapitálových fondů, aby médium nemuselo řešit takové prkotiny, jakými jsou náklady a vyrovnané hospodaření.
Výsledek 6 let od založení Deníku N? Ztráta 65 milionů a „injekce“ 51 milionů do kapitálových fondů. Do toho je nutné započítat „rozpuštěný“ základní kapitál ve výši 15,3 milionů.
Kdo zafinancoval 130 milionů korun ztrátovému médiu, které od počátku najímalo hordy novinářů, nehledělo na ztráty a budovalo maximální vliv za jakoukoli cenu?
Nižšími desítkami milionů přispěl slovenský Denník N, který je vlastněn skupinou miliardářů kolem firmy Eset. Většinu nákladů ale uhradili miliardáři stojící za akciovou firmou Independent Press a.s. – často se lživě uvádí, že jde o nadaci, což tvrdí i Deník N.
Mecenáši akciovky Independent Press jsou Libor Winkler, Martin Vohánka, Martin Hájek, Ondřej Fryc a manželé Horákovi. Ve všech případech jde o české miliardáře.
Daleko zajímavější je, komu jinému ještě miliardáři financující Deník N přispěli na politickou kampaň.
Martin Hájek financoval Petra Pavla 2,5 miliony korun, Martin Vohánka taktéž 2,5 miliony, Ondřej Fryc přispěl 2 miliony a statisícovými částkami taktéž přispěli Libor Malý a Ladislav Žůrek.
Úplnou kontrolu nad Deníkem N drží akciová společnost Independent Press, kterou ovládali výše uvedení miliardáři, zároveň sponzoři Petra Pavla.
Poradci Petra Pavla jsou přitom navázaní na hnutí STAN. Jan Dobrovský je největším sponzorem hnutí STAN, Pavla podprouje veřejně a Jan Farský, který měl být členem prezidentského týmj, byl v té době taktéž místopředsedou hnutí STAN.
A co je nejdůležitější – Petr Pavel sdílí s hnutím STAN totožný program. Evropská federace, konec práva veta, zavedení eura, progresivní zdanění, masivní výdaje na obranu, a mohl bych pokračovat.
Aby toho stále nebylo málo, Petr Pavel s hnutím STAN sdílel i totožný marketingový tým. Michal Repa, Martin Burgr, Martin Klčo – Pavlovi marketéři se v roce 2025 opět sjednotili, aby z Víta Rakušana udělali premiéra.
Deník N přitom tvrdí, že akcie drží také zaměstnanci. Ano, ale tyto akcie jsou vyjmuty z hlasovacích práv – tolik k demokracii a nezávislosti.
Není pomalu dne, kdy by na Deníku N nevyšel negativní článek k Motoristům sobě a zároveň nevyšlo pozitivní pokrytí Petra Pavla. Strategie Deníku N ve vztahu ke STAN a TOP 09 je jednoduchá – mlčení.
Vychází tak zcela bizarní počiny, ozdrojované níže,
„Filmové Vary míří k večernímu vyhlášení vítězů, u festivalových diváků ale už vyhrál Petr Pavel“
„Měli jsme to zapálit.“ Klempíř hrál soudce v kontroverzním klipu Řezníka. Měl vazby i na odsouzeného podnikatele
„Jak Macinka prohrál svůj souboj s prezidentem a co bude dál“
A mohl bych pokračovat. Marně hledat byť jen jediné pozitivní pokrytí Andreje Babiše či Motoristů a stejně marně by kdokoli hledal negativní pokrytí kroků Petra Pavla, ať už jde o cokoli. Kauzy hnutí STAN a TOP 09 jsou plánovitě ignorovány, hlavním tématem média je Pavel Tykač, zatímco spojení Pražského hradu a zbrojařů je zcela, kompletně a absolutně ignorováno. Neexistuje jediný článek o vlivu Petra Koláře. Dokonce i Seznam Zprávy Koláře pokrývají, leč velmi neochotně.
Deník N prokazatelně vznikl jako vlivové médium skupiny miliardářů. Prokazatelně také redakce nehleděla na náklady a nechala si neomezené výdaje „zalepit“ totožnými miliardáři se zabarveným pohledem na svět. To je v pořádku, takový mediální dům má i Pavel Tykač či Daniel Křetínský a kdysi takové médium vlastnil také Andrej Babiš – u něj to bylo objektivně závažnější, byl také aktivním politikem, nikoli pouze politickým mecenášem.
Nezávislost neexistuje, objektivita neexistuje a Deník N je ukázkou toho, jak lze tyto pojmy plánovitě zneužít k získání důvěry čtenářů. To už v pořádku není.
Je dobré na svět pohlížet bez iluzí a naivních představ. Já také nejsem nezávislý, duší jsem pravičák, nenávidím vše zavánějící kolektivizací či komunismem a podle toho bude také projekt Paukner Media vypadat.
Ani jednou ode mne neuslyšíte cokoli o nezávislosti nebo objektivitě. Možná jen o kvalitě, která je jediným rozlišovacím klíčem mezi skutečně doložitelnou a vyfabulovanou informací.
Kvalitu však lze hodnotit až tehdy, když se oprostíte od naivity.
Tolik k „nezávislosti“ Deníku N, který je ve skutečnosti jen dalším médiem ovládaným miliardáři se zcela prokazatelnými politickými preferencemi. Je úsměvné, že se tentýž Deník N do ostatních miliardářů pouští za to, že jednají úplně stejně jako vlastníci společnosti N Media a.s.
Pokrytecký to svět – a pak kdo je tu PR agentura…
Šalom.