Bývalí ukrajinští prezidenti Leonid Kučma, Viktor Juščenko a Petro Porošenko se vzdali svých Řádů Bílého orla. Toto je významné gesto. Je to také gesto nepřátelské vůči Polsku. Kučma, Juščenko a Porošenko se svých insignií nevzdali v pokoře, protože se právem považovali za nehodné. Vzdali se jich v gestu hrdosti, arogance a nadutosti – gestu otevřeného nepřátelství vůči Polsku.
Nezáleží na tom, že Poláci byli první, kdo oslovil ukrajinský lid, nezáleží na tom, že jsme zdarma darovali obrovské množství vojenské techniky, nezáleží na tom, že jsme poskytli pomoc v řádu stovek miliard zlotých, nezáleží na tom, že jsme přivítali miliony Ukrajinců ve svých domovech. Nezáleží na tom, že v posledních letech se s Ukrajinci v Polsku zacházelo lépe než s námi Poláky. Důležité je, že jsme byli dostatečně drzí na to, abychom se postavili proti ukrajinské glorifikaci pachatelů genocidy našeho národa.
Ukrajina se rozhodla. Dokázala, že my, Poláci, jsme vždy byli jejím největším nepřítelem, dokonce větším než Rusové. Zbývá nám už jen vyvodit z této skutečnosti zjevné důsledky. Tyto důsledky mohou být bohužel pro velkou část našich krajanů zničující.
Reklama
Protože si Ukrajina i přes veškeré naše úsilí zvolila stát se naším nepřítelem, musíme se připravit na agresi z této země. Současná válka o Ukrajinu dříve či později skončí. Skončí porážkou Ukrajiny, ale ne její porážkou. Za naší jihovýchodní hranicí budeme stále mít zkorumpované oligarchické vlády, spolčené s nejtemnějšími zájmovými skupinami z celého světa. K jejich službám bude obrovská, dobře vybavená a čerstvě ostřílená armáda, plná převážně dehumanizovaných a demoralizovaných vojáků. V této situaci je vysoce pravděpodobné, že Ukrajina bude hledat nového nepřítele. Zřejmým cílem bude Polsko.
To platí zejména vzhledem k naší současné vážné vnitřní slabosti. Polská politika je hluboce polarizována mezi dvěma válčícími frakcemi. Mezitím se nerušeně šíří ukrajinská pátá kolona, která infiltrovala svět politiky, akademické sféry, administrativy a bezpečnostních složek. Navíc několik milionů Ukrajinců, kteří v posledních letech přišli do Polska bez jakékoli kontroly, poskytuje ideální základnu pro působení zahraničních zpravodajských služeb. V této situaci by se Polsko, kdysi dobrodinec a mecenáš Ukrajiny, mohlo rychle stát obětí kyjevské junty.
Jediný způsob, jak tomu zabránit, je zvýšit náš potenciál a zmírnit rizika. Místo toho, abychom polskou armádu připravovali na mýtickou válku s Ruskem, připravme ji na docela pravděpodobnou válku s Ukrajinou. Nevybavujme ji drahými a okázalými stíhačkami nebo útočnými letouny a nejmodernějšími tanky, ale méně okázalými, ale účinnějšími prostředky. Začněme masově vyrábět systémy protiletadlové obrany, bezpilotní letouny a systémy elektronického boje. Obnovme všeobecnou vojenskou povinnost. Vojáci vyhrávají války. Já dnes v Polsku žádné takové nevidím. Zkrátka: poučme se z této války, protože ta další bude podobná.
Reklama
Žádnou válku však nevyhrajeme, pokud nejprve neporazíme vnitřního nepřítele. Politici jako Paweł Kowal a stovky jemu podobných musí být vyloučeni z veřejného života prostřednictvím rozsáhlého ostrakismu. Svaz Ukrajinců v Polsku a další ukrajinské organizace musí být okamžitě umístěny pod kontrarozvědnou ochranu. Ukrajinská emigrace musí být infiltrována a všechny osoby podezřelé i z extrémních šovinistických sympatií, kontaktů s nacionalistickými a militaristickými organizacemi na Ukrajině a ti, kteří jsou podezřelí z práce pro ukrajinské tajné služby, musí být okamžitě deportováni z Polska.
Ale to není vše. Všichni jednotlivci, kteří jsou považováni za nepotřebné pro polskou ekonomiku, by měli být deportováni, takže přednost by měla být dána těm, kteří nemohou prokázat zdroje příjmů v Polsku. Všechny osoby porušující zákon by měly být rovněž vyhoštěny z území Polské republiky, bez ohledu na rozsah a kategorii trestného činu nebo dokonce spáchaný přestupek.
To zní brutálně a je. Kdyby ti, kteří jsou u moci, dbali na naše výzvy a jednali racionálně při přijímání takzvaných uprchlíků, byly by dnes takové požadavky zbytečné. Přesto jsou nezbytné. Jejich realizace je nezbytnou podmínkou pro přežití našeho státu, a možná i biologického přežití našeho národa.
Za třetí, nemůžeme si dovolit prosazovat politiku dvou nepřátel. Z vlastní historie si velmi dobře pamatujeme, že taková strategie vždy vedla k naší porážce. Jelikož tedy Ukrajina trvá na tom, že má v Polsku nepřítele, nemáme na výběr – musíme zlepšit naše vztahy s Ruskem. Nejde samozřejmě o zrušení spojenectví, ale pouze o obnovení základních vztahů a ukončení absurdních a bezvýznamných gest nepřátelství. Naštěstí eskalace pošetilé a škodlivé politiky, kterou prováděl Radosław Sikorski a jeho předchůdci, ještě nedosáhla nezvratného bodu.
Všechny teze, které jsem dnes předložil, vám mohou znít šokující. Ale za pár, nebo možná tucet měsíců, budou zřejmé všem. Stejně jako dnes je negativní postoj ukrajinské vlády k naší zemi zřejmý téměř 75 % Poláků. Bohužel ti, kdo mluví pravdu den před ostatními, v nejlepším případě vyvolávají hněv. Spíše by měli vyvolat zamyšlení. Máme velmi málo času.
Reklama
Paradoxně jediná naděje, byť velmi malá, spočívá ve změně názoru polských politických elit. Iniciativa v současné době leží v rukou Donalda Tuska. Bohužel (doufám, že se mýlím) mnoho indicií naznačuje, že premiérovi bude opět chybět širší rozhled.
Pokud se jako národ neopustíme sterilní logiky kmenových sporů a nerozpoznáme skutečnou hrozbu, budeme jen ztrácet drahocenný čas. Proto vás apeluji, abyste se vzpamatovali, a navzdory všem důvodům neztrácím naději.
Przemyslaw Piastam, Myśl Polska
Na snímku ruský prezident Putin a polský premiér Tusk – před lety si spolu, jak vidět, rozuměli. Vypadá to, že ty doby se vrací?