Německá AfD pochopila něco, co vládní CDU a SPD buď pochopit nedokážou, anebo to ve jménu bruselského Green Dealu a pokračování války na Ukrajině pochopit odmítají. Německý hospodářský zázrak nebyl založen na drahém americkém zkapalněném plynu, na dotovaných větrnících, na uzavírání jaderných elektráren ani na přeměně průmyslové velmoci v obrovskou montovnu závislou na politických rozhodnutích z Bruselu.
Byl založen na levné a spolehlivé energii, na exportu a na politice, která německým podnikům umožňovala vyrábět za ceny, s nimiž mohly konkurovat na světových trzích. Právě k tomuto modelu se chce podle spolupředsedkyně AfD Alice Weidelové vrátit budoucí vláda její strany.
Na 2. Dni podnikatelů parlamentní frakce AfD v Bundestagu prohlásila, že Německo potřebuje obnovit jadernou energetiku, nakupovat zemní plyn a ropu tam, kde jsou nejlevnější, tedy podle ní především v Rusku, a co nejrychleji se zapojit do mírových rozhovorů s Moskvou. Nejde prý pouze o ukončení války, ale také o základní bezpečnostní a hospodářský zájem Německa. Stejnou linii Weidelová představila [1] již v rozhovoru pro Reuters, kde spojila ztrátu levných ruských energií s oslabováním německého průmyslu a rušením pracovních míst.
Přepis videa:
„Především je důležité, abyste vy jako podniky měly levné a bezpečné zásobování energií. A za to ručíme. A proto požadujeme návrat k jaderné energii. To je z našeho pohledu zcela zásadní. A proto musíme nakupovat fosilní paliva – tak, jak to tak skvěle dělají naši asijští kolegové – tam, kde je zemní plyn a ropa nejlevnější, a to z Ruska.
A proto, vážení přátelé, z hloubi srdce věříme, že je v nejhlubším zájmu Spolkové republiky Německo, abychom se co nejrychleji zapojili do mírových jednání s Ruskem. Nejen proto, abychom ukončili tuto strašnou válku a zbytečné umírání, ale také proto, že je v našem nejhlubším bezpečnostním i ekonomickém zájmu, abychom s Ruskem udržovali dobré vztahy.“
Na celé situaci je největší ironií, že AfD dnes nesbírá voliče nějakým převratným ekonomickým objevem. Weidelová pouze oprášila princip, na kterém po celé dekády stavěly německé vlády CDU a SPD. Helmut Kohl podporoval průmyslovou základnu sjednoceného Německa a Gerhard Schröder rozvíjel energetické vztahy s Ruskem, protože oba chápali, že německý hospodářský model potřebuje obrovské množství stabilní a levné energie. Německo dováželo suroviny, vyrábělo automobily, stroje, chemické produkty a další zboží s vysokou přidanou hodnotou a vyváželo je do celého světa.
AfD zvedla ze země klíč k německému blahobytu, který CDU a SPD zahodily
Tento model začaly německé vlády postupně rozebírat ve jménu klimatické transformace a definitivní úder mu zasadilo odstřižení od ruských energií po vypuknutí války na Ukrajině. Energetická politika přestala být nástrojem hospodářského rozvoje a stala se prostředkem geopolitického boje. Náklady však nenesou politici, kteří tento kurz nařídili. Platí je německé továrny, živnostníci, zaměstnanci a domácnosti prostřednictvím vyšších účtů, ztráty konkurenceschopnosti a přesunu výroby do zahraničí.
Německý průmysl stál vždy na ruských palivech a energiích
AfD nyní tento odhozený klíč zvedla a nabízí ho přesně těm skupinám, které bývaly přirozeným voličským zázemím CDU, případně průmyslového křídla SPD. Weidelová podnikatelům neslibuje další dotační program, nový klimatický fond ani složitější systém kompenzací. Říká jim něco mnohem jednoduššího: stát má zajistit podmínky, aby podniky dostaly levnou a bezpečnou energii, a potom jim přestat překážet.
Právě proto její slova sklidila potlesk. Němečtí podnikatelé nepotřebují, aby jim vláda nejprve politickým rozhodnutím prodražila elektřinu a plyn a následně jim část vzniklé ztráty vracela prostřednictvím dotací doprovázených stovkami formulářů. Potřebují cenu energie, při které mohou vyrábět bez státní berličky. A přesně na tomto místě se dnes AfD dostává do prostoru, který CDU a SPD dobrovolně vyklidily.
Merz čeká na další dva volební rozsudky
Politická síla tohoto poselství se ukáže již 20. září 2026, kdy se současně uskuteční zemské volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku a volby do berlínské Poslanecké sněmovny. Oba termíny potvrzuje [2] německá spolková volební komisařka. Pro kancléře Friedricha Merze půjde o další mimořádně nebezpečnou zkoušku poté, co AfD zvítězila v Sasku-Anhaltsku a uštědřila CDU politický výprask.
Meklenbursko-Přední Pomořansko leží na severovýchodě Německa, tedy v regionu, kde AfD dokáže spojovat odpor proti migrační politice s kritikou sankcí, drahých energií a podpory Ukrajiny. Berlín zase od roku 2023 řídí starosta Kai Wegner z CDU, takže případná výrazná ztráta vládní strany v hlavním městě by měla celoněmecký dopad. Nejde tedy o nějaké dvě izolované zemské soutěže. Po debaklu CDU v Sasku-Anhaltsku půjde o další hlasování o Merzově politice.
Řádné volby do Bundestagu jsou sice plánovány [3] až na rok 2029, ale to neznamená, že se musí uskutečnit až tehdy. Pokud by spolková vláda ztratila parlamentní většinu nebo se koalice rozpadla, mohlo by Německo znovu zamířit k předčasným volbám. A každá další zemská porážka CDU zvyšuje tlak uvnitř strany, protože poslanci a regionální funkcionáři dobře vědí, že Merzův kurz může společně s kancléřem potopit i je.
Weidelová na AUF1: Mladí Ukrajinci se vrátí a platby Kyjevu skončí
Ještě výbušnější program představila Alice Weidelová v rozhovoru se šéfredaktorem rakouské televize AUF1 Stefanem Magnetem. Oznámila, že vláda AfD by zastavila platby Ukrajině a veškerou podporu pokračování války. Současně požaduje [4] návrat mladých ukrajinských mužů v branném věku, kterých podle ní pobývají v Německu statisíce.
Weidelová tím udeřila do jednoho z nejcitlivějších míst celé ukrajinské otázky. Kyjev tvrdí, že nemá dostatek vojáků a potřebuje další peníze na obranu, zatímco v zemích Evropské unie žijí statisíce ukrajinských mužů ve věku, ve kterém by na ně na Ukrajině dopadala branná povinnost. Němečtí daňoví poplatníci tak mají podle dosavadního modelu současně financovat pobyt části ukrajinských občanů v Německu, chod ukrajinského státu i dodávky zbraní pro pokračování války.
Přepis videa:
„Návrat, především těch mladých ukrajinských mužů v branném věku, kteří podléhají povinné vojenské službě. Máme tu řádově statisíce mladých mužů, kteří by se pak rádi vrátili zpět, a my také zastavíme platby Ukrajině a veškerou válečnou podporu a budeme od Ukrajiny požadovat i značné náhrady.“
Stefan Magnet: „Vystoupíte na barikády, nejpozději v okamžiku, kdy půjde o sestavení vlády AfD na federální úrovni?“
„Ano, především také, pane Magnete, pokud mi dovolíte, bude mít samozřejmě i vláda AfD značné důsledky pro Evropskou unii, protože už vůbec nebudeme spolufinancovat všechny ty ‚zábavy‘ našich sousedních zemí. Chceme totiž naše peníze zpět. Je to velmi snadné. Německo je v tomto fondu již desítky let největším čistým přispěvatelem.
A tento fond se využívá – právě jste uvedl příklad – na věci, které považujeme za hluboce nedemokratické a nesvobodné, jako je omezování tržní ekonomiky; tam se financuje nadměrný byrokratický aparát a poskytuje se také pomoc na záchranu institucí v našich sousedních zemích v posledních desetiletích, které nyní částečně vykupují i naše instituce za německé daňové peníze.
To si člověk musí představit: německé daňové peníze odtekly do této politiky záchrany eura v zahraničí, aby se zachránily tyto instituce, které nyní za německé daňové peníze kupují podíly v německých institucích. A já říkám: přesně tak, smějete se, je to naprosto absurdní a my říkáme zcela jasně, že chceme naše peníze zpět a že výrazně omezíme financování. A pak uvidíte, jaké divadlo se bude odehrávat v Bruselu a ve Štrasburku, až už nebudeme celý tento cirkus spolufinancovat. Těším se na tu reakci.“
Weidelová navíc oznámila, že vláda AfD by se nespokojila s pouhým zastavením dalších plateb. Chtěla by požadovat zpět peníze, které Německo po desetiletí odvádělo do evropských záchranných mechanismů a fondů. Podle její argumentace vznikla naprosto absurdní situace, kdy německé daňové peníze odtekly do zahraničí na sanaci institucí jiných zemí, načež zachráněné subjekty používají takto získaný kapitál k nákupu podílů v německých firmách a institucích.
Zelenský přišel s účtem na dalších 27 miliard dolarů
Výrok o bruselském cirkusu získal zvláštní aktuálnost ve chvíli, kdy Volodymyr Zelenský znovu oznámil, že Ukrajině chybějí další desítky miliard dolarů. Podle zprávy listu The Wall Street Journal ukrajinští představitelé postrádají [5] přibližně 27 miliard dolarů na obranné potřeby do konce roku 2026 a začátku roku 2027. Nejde tedy primárně o humanitární pomoc, opravy škol, starobní důchody nebo obnovu nemocnic, ale o další účet za pokračování války.
Tento požadavek vyvolal mezi evropskými spojenci Kyjeva značné znepokojení, protože přichází ve chvíli, kdy se rozpočtové možnosti jednotlivých států zmenšují a evropským politikům začíná docházet, že válku nelze financovat nekonečně bez dopadu na vlastní obyvatelstvo. Evropská unie už přitom schválila Ukrajině úvěrový balík ve výši 90 miliard eur a znovu hledá [6] cestu k využití zmrazených ruských aktiv, kterých se v EU nachází přibližně 210 miliard eur.
Většina těchto aktiv je uložena u bruselského depozitáře Euroclear. Belgická vláda však odmítá převzít právní a finanční riziko celé operace bez dostatečných záruk ostatních členských států. Belgický ministr zahraničí Maxime Prévot potvrdil [7], že postoj jeho země zůstává nezměněný. Podle dostupných údajů je u Euroclearu soustředěno asi 185 miliard eur ze zmrazených aktiv ruské centrální banky.
Fritz hledá další půjčku, zatímco Němci platí likvidaci vlastního průmyslu
A právě zde se kruh uzavírá. Německé domácnosti platí dražší energie, firmy ztrácejí konkurenceschopnost, výroba se omezuje nebo přesouvá do levnějších zemí a spolková vláda mezitím hledá další finanční konstrukci pro Kyjev. Místo aby Friedrich „Fritz“ Merz vysvětlil německým podnikatelům, jak jim zajistí levnou elektřinu a plyn, zabývá se jeho vláda tím, jak vytvořit další evropský úvěr a jak jej nějakým způsobem opřít o majetek, jehož zabavení může vyvolat mnohaleté soudní spory a ruská odvetná opatření.
Tento rozpor je pro AfD politickým darem. Weidelová může před podnikateli položit dvě nabídky vedle sebe. Na jedné straně stojí pokračování dosavadního kurzu: drahé energie, sankce, zbrojení, další evropské dluhy a peníze pro Ukrajinu. Na druhé straně nabízí obnovení jaderné energetiky, dovoz levných surovin z Ruska, ukončení financování války a omezení německých plateb do evropských fondů. Ať už si o AfD myslí kdokoliv cokoliv, rozdíl mezi těmito dvěma nabídkami je naprosto srozumitelný.
CDU a SPD přitom nemohou tvrdit, že podobná hospodářská politika je extremistická nebo nevyzkoušená. Vždyť je to v podstatě politika, na které samy vystavěly německý poválečný blahobyt. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se jí ve jménu nových geopolitických a klimatických pořádků vzdaly. AfD ji převzala, doplnila o odpor proti migraci, válce a bruselskému přerozdělování a nyní s ní oslovuje dělníky, podnikatele i část střední třídy.
Každá další miliarda pro Kyjev může znamenat další hlasy pro AfD
Merzova vláda tak může nakonec sama vytvořit AfD cestu k moci. Každý další účet za energie, každá zavřená továrna a každá nová miliarda slíbená Kyjevu budou německým voličům připomínat, že vláda dokáže najít peníze na pokračování války, ale nedokáže obnovit podmínky, na kterých stál domácí průmysl. Politické nálepky a mediální kampaň proti AfD tento rozpor neodstraní.
Německý kancléř (vpravo) začíná svojí sebevražednou ukrajinskou umanutostí připomínat Petra Fialu
Stále více Němců, kteří by před několika lety o volbě AfD vůbec neuvažovali, může dojít k závěru, že jim nezbývá jiná možnost, jak současný kurz zastavit. Ne proto, že by souhlasili se vším, co v AfD zaznívá, ale protože CDU a SPD opustily vlastní voliče, vlastní hospodářskou tradici a nakonec i elementární obhajobu německých národních zájmů.
Až se proto budou politici v Berlíně po dalších volbách pohoršovat nad růstem AfD, měli by se podívat na vlastní rozhodnutí. Alice Weidelová pouze zvedla klíč k německému blahobytu, který staré vládní strany zahodily do příkopu. Jestli s ním AfD jednou odemkne i dveře spolkového kancléřství, nebude to zásluha Moskvy ani údajných dezinformací, ale především výsledek hospodářské a politické destrukce, kterou Německu nadělily jeho tzv. tradiční vlády. A taková bude realita!