Válka je peklo a v pekle se obtížně vymáhá dodržování fair-play, píše v komentáři pro ParlamentníListy.cz Ivan Hoffman. Pod heslem, že účel světí prostředky, se podle něj stávají relativními i věechna ustanovení humanitárního práva o ochraně civilistů.
Válka je peklo a v pekle se obtížně vymáhá dodržování fair play. Konvenceo zákazu některých zbraní či munice anebo konvence o ochraně civilistů se domlouvají v míru. Když dojde na válku, každý se hlavně snaží vyhrát, a proto se řídí heslem, že účel světí prostředky.
Od úmluvy o zákazu protipěchotních min odstupují ti signatáři, kteří se octnou ve válce, anebo ti, kteří se na válku chystají. Nyní například přijdou protipěchotní miny jako dobrý nápad nejen Rusům a Ukrajincům, ale také Polákům, Litevcům, Lotyšům, Estoncům a Finům. Podobné je to s kazetovou municí. Jak Rusové, tak Ukrajinci jsou rádi, že ji nestihli sešrotovat. Válečným zločinem podle úmluvy z roku 2010 je ostatně pouze její použití v rezidenčních oblastech. Připletou-li se civilisté někam, kde se rozložili táborem vojáci, úmluva jim je jako mrtvému zimník.
Reklama
A pak je zde válečný zločin, kterým je podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu využívání lidských štítů. Myslí se tím záměrné rozmístění civilů, anebo válečných zajatců do blízkosti vojenských cílů, aby to nepřítele odradilo od útoku. Existuje ovšem inovace, rozmístění vojenských cílů mezi civilisty. Když pak někde mezi rodinnými domky vybuchují uskladněné dělostřelecké náboje, letecké pumy či rakety, jak se to nyní běžně děje na Ukrajině, civilisté si logicky stěžují na diskomfort.
Kdyby se něco takového přihodilo v míru, umístění vojenského cíle mezi civilisty by si určitě někdo odskákal. V pekle to ale funguje jinak. Na bezpečnostní normy se nehledí a civilisté coby živý štít nejsou k zahození. Po lopatě to Ukrajincům vysvětlil důstojník generálního štábu, podle kterého životy obsluh systémů Patriot jsou cennější než životy jednotlivých občanů, protože tyto posádky mohou zachránit další lidi. Podle této logiky je ideálním místem pro odpalovací zařízení školní dvůr anebo koupaliště.
Živé štíty byly k vidění i v paralelně probíhající válce vedené USA a Izraelem proti Íránu. V reakci na prohlášení amerického prezidenta, že vybombarduje Peršany do doby kamenné, vytvářeli civilisté dobrovolně živé řetězy kolem elektráren, anebo se shromažďovali na mostech. Ukázali tím světu, že se Donalda Trumpa nebojí, a za svou vlast jsou ochotni se obětovat.
Reklama
Zlikvidovat Íránskou elektrárnu i s dobrovolným lidským řetězem by učinilo Trumpa v očích světa vyvrhelem. Byla by to morální prohra. Stejně tak by byl v očích světa vyvrhelem Putin, kdyby zlikvidoval ukrajinskou elektrárnu i s lidským řetězem. Ukrajinci ale svými těly elektrárny nebrání. Za lidský řetěz jim nestojí přístavy, mosty ani ocelárna. Tím pádem je málo pravděpodobné, že ukrajinští civilisté začnou vlastními těly bránit muniční sklady, aby jim Rusové nezničili rakety Flamingo, nachystané na Moskvu.
Kdo válce přihlíží z obýváku v televizi, nemůže říct, že ví, jak to chodí v pekle. S jistotou ovšem víme, že se v pekle pohrdá životem. Ukrajinský generál Kyrylo Budanov řekl, že pro udržení současných pozic na frontě je třeba měsíčně mobilizovat 30 tisíc Ukrajinců. Nepřímo tak naznačil, kolik vojáků měsíčně Ukrajina ztratí. Do pekla se přichází z civilu. Civilisté jsou už ale ve válečném pekle likvidováni jako vojáci. Smrt zkrátka není jako smrt. Zabít civilistu je válečný zločin, když se ale civilistovi před smrtí navlékne uniforma, je to v pořádku.
Ivan Hoffman, ZDROJ