Vláda Andreje Babiše zrušila některé odbory na Úřadu vlády, které chtěly řídit část politiky státu místo ministerstev. Tím vrací správu státu do správného, tradičního modelu.
Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, který ve sboru rozhoduje zásadní politické otázky. Pro správu jednotlivých resortů jsou zřízena ministerstva v čele s ministrem a početným úřednickým aparátem, která provádí politiku vlády ve svých resortech. Postupem času však vznikly na Úřadu vlády různé poradní rady, které nechtěly zůstat u poradní funkce, a začaly se kolem nich vytvářet úřednická místa.
Úřad vlády, který měl zajišťovat servis pro vládu a především premiéra, se tak stával jakýmsi superministerstvem nad ostatními ministerstvy. To není jeho účelem. Je nesprávné vytvářet paralelní struktury na Úřadu vlády pro určitou oblast vedle řádně fungujícího ministerstva. Vláda Andreje Babiše tuto dvojkolejnost řízení omezila přesunutím zbytnělého úřednického aparátu z Úřadu vlády na ministerstva. Bylo by správné pod jednotlivé resorty přesunout i příslušné poradní rady. Tím se vládě uvolní prostor pro řešení základních otázek řízení státu.
Navíc se tyto rady tzv. expertů někdy zapouzdřují do jednoho dílčího názoru. Pod odborností je skryt partikulární zájem dílčích skupin. Odstrašujícím příkladem, kam to vede, je bruselská komise a na ni napojené skupiny, jež hodnotím jako mafiánské a které pod rouškou expertních rad a poradních názorů prosazují v bruselské komisi obrovské přesuny peněz pro určité nátlakové a podnikatelské skupinky. Hrůzným důsledkem je okrádání lidí a likvidace evropského průmyslu kvůli tak zvaným některým expertům a jimi prosazované hloupé vizi, že z Bruselu ovlivníme klima na celé planetě po vzoru komunistického: „Poručíme větru, dešti!“.
Poradce pro bezpečnost
Podobně lze nahlížet na vládou Petra Fialy zřízeného poradce pro národní bezpečnost, který má stejný plat jako vedoucí Úřadu vlády. Je to skvěle placená funkce rádce. I slovo „národní“ v označení poradce je pochybné. Připomíná to dobu komunismu, kdy se znárodňovalo a vznikly národní podniky. Vytvářela se iluze, že vše patří národu, ale národ nemůže nic vlastnit, není právnickou osobou. Vlastnictví patřilo státu v čele s jeho vládnoucí vrstvou. Stát je právní pojem a právnická osoba. Obdobně i v oblasti bezpečnosti jde o bezpečnost státu a jeho občanů bez ohledu na to, zda se hlásí k národu českému, moravskému či jinému. Ovšem Fialova vláda si uvědomila, že kdyby tuto funkci měla nazvat poradce pro státní bezpečnost, byl by to už přílišný návrat před rok 1989.
Předtím se vlády od vzniku republiky 1918 bez takové pozice obešly. Přirozené bylo, že vnější bezpečnost a obranu státu řešili ministři obrany a zahraničních věcí. Rovněž je pro tuto oblast zřízena Bezpečnostní rada státu. Fiala zřízením této pozice fakticky řekl, že nevěří ministru zahraničí a ministryni obrany. Ovšem ústava a zákony dávají pravomoci ministrům a jejich ministerstvům, kteří nesou odpovědnost v rámci vlády před Poslaneckou sněmovnou. Poradce pro národní bezpečnost nemá demokratickou legitimitu od voličů, poslanci jej nemohou ani interpelovat. Oslabuje se demokratická kontrola výkonné moci.