Bezpečnostní situace v Evropě a v širším perimetru okolo ukrajinského konfliktu nabrala od pátku dramatický směr. To, co se ještě v polovině června zdálo být relativně stabilizovaným (byť napjatým) statusem quo na ukrajinsko-běloruské hranici, se během pouhých desítek hodin proměnilo v doutnající rozbušku potenciálního regionálního konfliktu obřích rozměrů.
Ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenský vystoupil v pátek na tiskové konferenci v Kyjevě s prohlášením, které mezinárodní pozorovatelé bez váhání označili za ultimátum adresované Minsku. Alexandru Lukašenkovi dal jasně najevo, že pokud nechce být Bělorusko definitivně zataženo do válečného stavu, musí do týdne – tedy do pátku 26. června – kompletně demontovat nebo vypnout ruské retranslační stanice umístěné na běloruském území.
Tyto stanice, lokalizované podle ukrajinských tajných služeb především v Gomelské a Brestské oblasti, slouží k přesnému navádění ruských útočných dronů na cíle v severních a západních oblastech Ukrajiny, jako jsou Žitomyr, Rovno či Volyň. Zelenský se však nezastavil pouze u elektronického boje. Ve stejném projevu bez obalu pohrozil přímými vojenskými údery na běloruské ropné rafinérie.
Kyjev argumentuje masivním nárůstem exportu běloruských ropných produktů do Ruské federace – podle ukrajinských zdrojů se dodávky benzínu mezi lednem a květnem zvýšily až třináctinásobně a dieselu trojnásobně. Pro ukrajinské vedení se tak Minsk stal přímým logistickým donátorem ruské válečné mašinérie.
Stupňování tlaku na Bělrousko a děsivé ticho z Minsku
O pouhých čtyřiadvacet hodin později, v sobotu večer, Zelenský své ultimátum zopakoval ve svém tradičním videocastu přímo z prezidentské kanceláře. Tentokrát však rétoriku ještě přitvrdil. K hrozbám likvidace retranslačních věží a rafinérií přidal nový terč: běloruské vojensko-průmyslové podniky, které vyrábějí zbraně, optiku, elektroniku a klíčové součástky pro ruskou armádu. Varoval, že časový limit jednoho týdne neúprosně běží a Ukrajina nebude nečinně přihlížet, jak zpoza relativně klidné hranice přichází zkáza pro její civilní obyvatelstvo.
Mezinárodní pozorovatele, novináře i vojenské analytiky však během víkendu nejvíce zarazila jedna věc: hrobové ticho z Minska. Alexandr Lukašenko, který jindy reaguje na jakékoliv náznaky vnějších hrozeb okamžitou plamennou rétorikou, televizními přenosy z velitelských center a demonstrativními přesuny vojsk, od pátečního poledne až do nedělního podvečera fakticky mlčel.
Tento nezvyklý útlum naznačuje jediné. Běloruský vůdce si plně uvědomuje vážnost situace a hloubku pasti, do které byl vmanévrován. Podle analytiků z předních evropských think-tanků Lukašenko v této chvíli horečně koordinuje svou reakci s Kremlem, neboť jakýkoliv samostatný krok by mohl pro jeho režim znamenat fatální chybu.
Když se však na celou situaci podíváme chladnýma očima vojenské geostratege, narazíme na zásadní logický rozpor. Retranslační stanice, které dnes Zelenský označuje za bezprostřední důvod k vojenskému úderu, na běloruských věžích nestojí od minulého týdne. Jsou tam přítomny, modernizovány a aktivně využívány ruskou armádou minimálně několik let, v podstatě od samého počátku invaze v únoru 2022. Proč si jich tedy Kyjev s takovou pompou „všiml“ až nyní, v červnu 2026? A proč zrovna teď pokládá na stůl ultimátum s tak extrémně krátkou, sedmidenní lhůtou?
Odpověď na tuto otázku staví dosavadní západní narativ o „snaze Ruska zatáhnout Bělorusko do války“ zcela na hlavu. Současné indicie totiž ukazují na přesný opak. Není to Moskva, kdo v této chvíli nutí Lukašenka otevřít severní frontu – pro unavenou ruskou armádu, která soustředí veškeré své síly na Donbaskou a Charkovskou frontu, by nutnost logisticky a vojensky krýt další tisíc kilometrů dlouhou hranici byla spíše přítěží. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o promyšlenou snahu Kyjeva zatáhnout Bělorusko do války proti sobě.
Ukrajina chce zatáhnout Bělorusko do války proti sobě, samozřejmě na pokyn z Londýna a Bruselu
Jaký by to ale mělo pro Ukrajinu smysl, když sama čelí masivnímu tlaku na východě? Logika tohoto zdánlivě sebevražedného kroku se vyjasní, jakmile se podíváme na širší politické, ekonomické a vnitropolitické souvislosti. Prvním, zcela pragmatickým cílem, je uvalení totálních, paralyzujících sankcí na Bělorusko ze strany Evropské unie a USA.
Sankce by odřízly Minsk od jakýchkoliv zbývajících finančních a obchodních kanálů. Mnohem hlubší kalkul se však skrývá ve vnitřní stabilitě samotného Běloruska. Oficiální vstup Minska do války, nebo dokonce vyhlášení byť jen částečné mobilizace, by pro Lukašenkův režim znamenalo vnitropolitické zemětřesení.
Alexander Lukašenko a Vladimir Putin v Kremlu. Ilustrační foto
Běloruská společnost je dlouhodobě silně protiválečně naladěná a představa, že by běloruští odvedenci měli umírat na ukrajinských polích, by mohla vyvolat novou, masivní vlnu občanského odporu, vedoucí k destabilizaci celé země. Tím se otevírá klíčové okno příležitosti pro ukrajinské tajné služby a jejich západní partnery.
Pod rouškou oficiálního válečného stavu mezi Kyjevem a Minskem by se staly veškeré dosavadní právní a diplomatické bariéry bezpředmětnými. Ukrajina by získala legální možnost a morální ospravedlnění začít otevřeně a masivně dodávat zbraně, munici a zpravodajské informace běloruské exilové opozici, která by za pomoci ukrajinské armády byla nasunuta do Běloruska. To je podle bezpečnostních analytiků ten hlavní motiv toho pátečního ultimáta Zelenského.
Militarizace opozice po vstupu Běloruska do války s Ukrajinou je podpisovou značkou MI-6
Tento scénář počítá s okamžitou militarizací běloruských dobrovolníků, kteří již dnes bojují v řadách ukrajinské armády (např. Pluk Kastuse Kalinouského), a stovek či tisíců dalších odpůrců režimu v exilu. Západní státy by pod záminkou „obrany před běloruskou agresí“ zahájily masivní transfery specifického vojenského materiálu určeného pro partyzánský způsob boje. Tyto síly by byly následně infiltrovány zpět do Běloruska s cílem vyvolat ozbrojené povstání.
Pokud by v důsledku bojů s Ukrajinou a vnitřního rozvratu došlo ke zhroucení Lukašenkovy vlády v Minsku, nebo alespoň ke ztrátě kontroly nad západním Běloruskem v těsné blízkosti polských hranic, pro Ruskou federaci by to znamenalo geopolitickou katastrofu nejhrubšího zrna. Rusko by rázem čelilo rozpadu svého nejbližšího spojence a vzniku nepřátelského, militarizovaného území přímo na své západní strategické hranici.
Vojenští analytici a experti na geopolitiku docházejí k mrazivému závěru: tento komplexní plán je příliš sofistikovaný a geopoliticky riskantní na to, aby vznikl pouze v hlavách kyjevských stratégů. Všechny nitky podle nich vedou do Londýna a k takzvané „Koalici ochotných“ – křídlu uvnitř NATO, které zastává nejradikálnější postoj vůči Rusku a neváhá operovat na samé hraně globálního konfliktu. Pro britskou geopolitickou školu je destabilizace ruského týlu skrze zástupné konflikty historicky osvědčenou strategií.
Lukašenko se dostal do pozice, kdy ho do války může dotlačit jak Kreml, tak i Banková ulice
Alexandr Lukašenko si je této pasti velmi dobře vědom. Ví, že pokud na ukrajinské útoky po vypršení ultimáta odpoví plnou vojenskou silou, spustí tím domino efekt, který může skončit pádem jeho režimu a občanskou válkou. Pokud ale neodpoví a nechá ukrajinské rakety a drony beztrestně ničit cíle na svém území, ztratí v očích vlastních generálů i Moskvy jakoukoliv kredibilitu jako suverénní vládce.
Zelenský na Bankové ulici. Ilustrační foto
Proto nemůže a nesmí reagovat sám. Čeká na jasné instrukce z Kremlu, jaké záruky a jakou přímou vojenskou pomoc mu Vladimír Putin v případě eskalace poskytne. Běloruský vojensko-průmyslový komplex se zaměřuje na vývoj, modernizaci a výrobu raketových systémů, optoelektronických zaměřovačů, bezpilotních letounů a těžkých kolových podvozků. Průmysl je silně centralizován pod státním výborem.
Běloruský vojensko-průmyslový komplex se zaměřuje na vývoj, modernizaci a výrobu raketových systémů, optoelektronických zaměřovačů, bezpilotních letounů a těžkých kolových podvozků. Průmysl je silně centralizován pod státním výborem.
Klíčové státní zbrojní podniky
- MZKT (Minský závod kolových tahačů – Volat): Výrobce těžkých víceosých podvozků využívaných jako nosiče strategických raketových systémů.
- Peleng: Přední vývojář a výrobce optoelektronických systémů, zaměřovačů pro tanky (např. Sosna-U) a zaměřovacích systémů pro obrněná vozidla.
- 558. letecký opravárenský závod (Baranoviči): Opravy a modernizace bojových letounů a vývoj bezpilotních letounů.
- 2566. závod na opravu radioelektronických zbraní (Borisov): Modernizace a servis systémů protivzdušné obrany.
- KB Unmanned Helicopters: Vývoj a výroba bezpilotních vrtulníků.
- OKB TSP: Výzkum a vývoj raketových systémů a zbraňových komplexů.
Výzkumné, výrobní a holdingové struktury
- Goscomvoyenprom (Státní výbor pro vojenský průmysl): Hlavní vládní orgán spravující a koordinující celý zbrojní sektor v Bělorusku.
- Belspetsvneshtechnika: Státní podnik specializovaný na export a import vojenského materiálu a technologií.
- AGAT (Control and Communication Systems Holding): Vývoj systémů velení, řízení, komunikace a radioelektronického boje.
Analytici varují před jedním klíčovým faktorem: pokud po pátku 26. června ukrajinská armáda skutečně přejde od slov k činům a udeří na cíle uvnitř Běloruska, Lukašenko už situaci nebude moci „vysedět“. Domácí i ruský tlak ho donutí jednat. V tu chvíli se hranice konfliktu definitivně posunou a Evropa se ocitne na prahu nepředvídatelné eskalace, kde se linie mezi lokální válkou a globálním střetem se stane nebezpečně tenkou. Lukašenko se svojí snahou o sezení na dvou židlích dostal do nebezpečné situace, kdy do války na Ukrajině jeho stát může zatáhnout nejen Kreml, ale jak to tak vypadá, tak už i Banková ulice, a to na pokyn Londýna.
Rozvrat uvnitř Běloruska by skutečně mohl ohrozit stabilitu Kremlu a vytvořit naprosto nečekanou hrozbu na území svého spojence č. 1. Je nepochybné, že Londýn se tímto snaží rozvrátit ruský vojensko-průmyslový komplex, který je úzce napojený na běloruský zbrojní průmysl na čele s mamutím post-sovětským běloruským závodem MZKT, který je hlavním dodavatelem těžké kolesové pozemní techniky pro nosiče raket všech typů. Londýn se rozhodl, že využije Ukrajince jako proxy maso pro válku nejen s Ruskem, ale nyní už dokonce i s Běloruskem. To je prostě neúprosná válečná realita.
Aktualizace 22:40
Zelenský přitvrzuje a chce po Lukašenkovi, aby umožnil Ukrajincům přístup a zkontrolování zničených vysílačů
Geopolitický tlak ze strany Kyjeva se však nezastavil ani během víkendu, ba naopak. V neděli odpoledne poskytl Volodymyr Zelenskyj přímo z Bankové ulice rozhovor, v němž celé ultimátum posunul do ještě radikálnější roviny. Nejenže potvrdil sedmidenní lhůtu pro vypnutí ruských retranslačních stanic pod hrozbou přímého ukrajinského úderu, ale nově vznesl požadavek, který z pohledu mezinárodního práva fakticky narušuje suverenitu Běloruska.
Zelenskyj prohlásil, že pokud Lukašenko stanice skutečně odstaví, Kyjev bude požadovat, aby fyzickou likvidaci a znefunkčnění těchto zařízení na místě zkontroloval přímo ukrajinský inspekční tým. Aby prý Lukašenko ukázala Ukrajincům důkazy o zničení radiostanic. Tento krok, společně s opětovným důrazným požadavkem na okamžité zastavení dodávek paliv pro ruskou armádu, ukazuje, že ukrajinské vedení záměrně šponuje podmínky ad absurdum.
Představa, že by Alexandr Lukašenko, jehož režim je postaven na demonstraci tvrdé suverenity a policejní kontroly, vpustil na své vojenské a strategické objekty ukrajinské kontrolory, je z praktického hlediska takřka vyloučená. Podle politických komentátorů si je Kyjev této skutečnosti velmi dobře vědom.
Tento nový imperativ tak slouží spíše jako pojistka pro případ, že by Minsk čistě technicky uvažoval o taktickém ústupku. Pokud by totiž Lukašenko stanice v tichosti vypnul, aby se vyhnul válce, požadavek na ukrajinské inspekce jej má veřejně ponížit a donutit k odmítnutí, čímž Kyjev získá kýženou záminku k zahájení úderů.
Záhadné mlčení z Minska děsí už i optimisty, že Kyjev opravdu chce provést údery na Bělorusko pod záminkou ruských radiostanic
Klíčovým momentem nedělního rozhovoru bylo však Zelenského přiznání, že z běloruské strany dosud nedorazila vůbec žádná reakce. Na přímou otázku redaktorky prezident potvrdil, že Kyjev má v tuto chvíli z Minska pouze absolutní ticho. Tato přetrvávající absence jakéhokoliv oficiálního prohlášení ze strany běloruského aparátu začíná vážně znepokojovat i ty nejvíce rezervované novináře a západní analytiky, kteří dosud situaci vnímali jen jako běžnou rétorickou přestřelku. Skutečnost, že Lukašenko ani po třech dnech nespustil svou obvyklou propagandistickou protiofenzívu, signalizuje, že situace překročila rámec běžné politické krize.
Toto hrobové ticho podle všeho potvrzuje teorii o hluboké paralyzaci minského vedení, které se ocitlo v kleštích mezi ultimátem „Koalice ochotných“ a realitou svých závazků vůči Moskvě. Vše nasvědčuje tomu, že v zákulisí probíhají dramatická a složitá jednání s Kremlem o aktivaci společných obranných mechanismů Svazového státu, případně o rozmístění dalších ruských sil podél ukrajinské hranice. Každá hodina tohoto mlčení však paradoxně přibližuje region k bodu, z něhož již nebude návratu – pokud totiž ultimátum v pátek vyprší za úplného ticha, zbraně na severní frontě promluví s o to větší intenzitou.