O válečných náladách v Evropské unii už si dávno štěbetají vrabci na střeše. Přestože i u nás máme pár politiků a mnoho inteligentních lidí odmítajících jakoukoliv proválečnou kampaň, u moci jsou jiní. Premiér Andrej Babiš opět (již minimálně po stopadesáté) změnil svou rétoriku a z odmítače vojenských akcí proti Rusku se po skamarádění se s Petrem Pavlem vyhlásil cosi o připravenosti vyslat v případě konfliktu v Pobaltí dvě české brigády.
Babiš má plno dobrých i špatných vlastností. O dobrých téměř nikdo neslyšel, protože se opozici nehodí do krámu a jsou jen složitě zachytitelné. Pravdou je, že těch opačných je mnohem více. Premiér ví velmi dobře, co to je nesmlouvavý boj s konkurencí jdoucí daleko za hranu, pirátské přebírání podnikatelských aktivit soupeřů a jejich odstraňování třeba i pomocí zakleknutí Finanční správou. Na dotacích vydělává dlouhodobě těžko představitelné částky a řada jeho zaměstnanců může o zvýšení výplat často jen snít. I s korupcí má své zkušenosti stejně, jako s optimalizací daní. Babišův morální kredit utržil již mnoho ran, přesto ho lidé opět zvolili předsedou vlády, protože řádění Pětikoalice v předešlém volebním období bylo ještě děsivější. To je po zkušenostech s Babišovým přístupem z doby covidové co říct.
Do voleb šlo ANO s nějakým programem a mnoha sliby. To bylo oficiálně. Co se dělo za zavřenými dveřmi a co si za nimi politici připravovali, je druhá věc. Jisté je, že sliby jsou fuč, aspoň tedy ty, na které voliči ANO slyšeli. A máme tu přípravy na válku, zvyšování daní a schodek rozpočtu, který by i Stanjura před Fialou musel nějak kulantně obhajovat, aby nakonec společně použili fint mistrů ciferšpiónů a tak nějak ho pro veřejnost upravili. V tom byl vynikající Kalousek, který přes různé majstrštyky s čísly a obří zadlužování získal titul nejlepšího ministra financí v Evropě. Tady už je možné cokoliv. Zároveň Babiš jaksi zapomněl na rušení koncesionářských poplatků, odmítání podpory Ukrajiny či válečných nálad vůči Rusku. A neziskovky včetně Člověka v tísni dále ovládají svůj prostor.
Reklama
Máme tedy zpět vrbětického Babiše se vším všudy. V podstatě jen navázal na své účinkování z let před Fialou. Opět se ptáme, co na něm vlastně Pětikoalici vadí, když „jede stejnou lajnu“. Jistě, odčerpává jí peníze, které mohla krást ona, ale bude-li pokračovat, a on bude, tak za 3 roky bude vyautován a oni se zase vrátí. Sice do ještě vyprázdněnější země, ale ODS a STAN si cestu k prachům najdou vždycky. A Babiš to ví, proto nijak nenahání mafiány z minulé doby vládnutí, protože doufá, že mu to po dalším volebním klání nebudou vracet. I proto jsou Rakušan a další grázlové v klidu a nadále veřejně vystupují. Zároveň si uvědomují, že jim ubyla konkurence.
Motoristé se těsným přimknutím k ANO znemožnili a SPD poprvé se podílející na vládě nemá to nasazení jako AfD v Německu. Přitom jsou jazýčkem na vahách. Z větších subjektů už zbývají jen Stačilo a Přísaha, přičemž ani o jednom moc neslyšíme. Komunisté mají svou historii, která mnohým prostě vadí, byť k těm ortodoxním z dob před rokem 1989 mají daleko. SPD se nemá už s kým spojit.
Babiš svým přidáním se k hradní válečné hysterii spojené s bruselskou propagandou opět ukázal svou slabost a prolhanost. Ne, nechceme návrat Pětikoalice. Ale bezpáteřní premiér také není řešením. Chybí nám tady Strana dezolátů. Přestože nás, kteří mají záporný vztah k EU, NATO a ke kyjevské juntě je mnoho, nikdo nás nesjednotil. Veřejnými názory je nejblíže Jindřich Rajchl, ale už je také pěkně politikou otřískaný a je poměrně solitérem.
Reklama
Politika samotná je prostředí, ve kterém normální člověk být nechce. Proto do ní ti nejlepší nejdou. A druhořadníci profitující na nedostatku kvality a morálky poté vytváří to, co se tu děje. Babiš kličkuje, kroutí se a nakonec se vždy pose.e. Ohne páteř před jinými, stáhne ocas a zařadí se mezi poslušné bruselské vládní zmocněnce pro jednotlivé kolonie. Jeho milí voliči, ale i ti ostatní. Připravte se na mobilizaci. A dělejte si zásoby. Sice víme, že Rusko si ubližovat nedá, dokonce ani v Kaliningradu založeném českým králem Přemyslem Otakarem II. ne. Ale třeba nás nějaká ta odpověď Kremlu na provokace nějak mine a přežijeme to. Ale bez jídla a ropy to bude krušné.
Jindřich Kulhavý