Ministerstvo obrany Spojených států definuje pojem „rozhodující bod“ jako „geografické místo, konkrétní klíčovou událost, kritický faktor nebo funkci, která v případě jejího využití umožňuje velitelům získat výraznou výhodu nad protivníkem nebo podstatně přispět k dosažení úspěchu.“
Odpálení ruské rakety Iskander
Dnes Rusko dosáhlo rozhodujícího bodu ve svém konfliktu s kolektivním Západem, včetně Spojených států, a jejich ukrajinským zástupcem.
Ruské vedení se podle mého názoru již delší dobu připravovalo na spojení fyzických a psychologických projevů kampaně, jejímž cílem je vytvořit nepřekonatelnou propast mezi vnímáním a realitou, která, jakmile bude odhalena prostřednictvím konkrétních akcí, způsobí zhroucení uměle vybudované konstrukce ukrajinské obranyschopnosti a s ní i falešných pilířů západní demokracie, průmyslu a vojenské moci, které ji podpíraly.
Tato kampaň nebyla Rusy navržena zcela od nuly, ale spíše vzešla z lží a podvodů těch na Západě, kteří se vydávali za mírotvůrce, ale ve skutečnosti sloužili jako šířitelé války.
Evropané se již dávno ukázali jako šarlatáni; jejich zrada v souvislosti s Minskem je navždy odhalila jako naprosto nespolehlivé partnery při řešení ukrajinské krize, kterou sami zinscenovali.
Ještě zajímavější je postoj Ruska vůči Spojeným státům. Právě Spojené státy byly architektem politiky, která již desítky let směřuje k oslabení Ruska a podkopání ruské vlády až do bodu jejího kolapsu.
A přesto Rusko nadále chovalo naději, že Spojené státy – zejména za druhé funkční období Trumpovy administrativy – by mohly nějakým způsobem působit jako síla racionální stability, pokud jde o řízení jak Evropy, tak Ukrajiny.
Summit v Anchorage v srpnu 2025 byl vyvrcholením této koncepce, která se projevila v takzvaném „duchu Anchorage“ – myšlence, že prostřednictvím kompromisu lze vypracovat řešení, které by vážně zohledňovalo ruské obavy a bylo přijatelné pro všechny.
Během několika měsíců se však ukázalo, že „duch Anchorage“ byl stejně iluzorní jako „duch Minsku“, který mu předcházel – šlo o další zrádný diplomatický manévr, jehož cílem bylo získat čas na posílení ukrajinských vojenských kapacit tím, že Rusko bylo ukolébáno falešnou vírou, že je možný mír vyjednaný na základě dohody.
Spojené státy však, stejně jako Evropa, nikdy neměly v úmyslu, aby ukrajinský konflikt skončil jinak než strategickou porážkou Ruska.
Ruské vedení nyní – byť se zpožděním – přijalo tuto nepříjemnou realitu.
Zásadní otázkou, před kterou nyní Moskva stojí, je, jak na základě tohoto poznání jednat.
Rusko se nachází v situaci, kdy má oproti Ukrajině a jejím západním partnerům značné strategické výhody v širokém spektru oblastí – diplomatické, ekonomické, vojenské i sociální.
Rusko, navzdory společnému úsilí Západu, není izolováno. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. V mnoha ohledech má Rusko dnes silnější geopolitickou pozici než před zahájením speciální vojenské operace, a to už jen proto, že konflikt odhalil zlovolnou povahu takzvaného „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ a těch, kteří jej vymysleli a prosadili, a tím vdechl život konceptům multilateralismu, které Rusko a další národy, zejména Čína, prosazovaly s proměnlivými výsledky.
Ruská ekonomika odolala výzvám, které představovaly ekonomické sankce a přímé vojenské akce, a dnes je většinou světa uznávána jako životaschopné místo pro podnikání, o čemž svědčí 84 miliard dolarů přímých investic získaných během Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradu v červnu tohoto roku.
Rusko dnes disponuje početnou, dobře vycvičenou, dobře vybavenou a bojově ostřílenou armádou, za kterou stojí silný a schopný obranný průmysl, který nejenže obstojí v dlouhodobé válce na vyčerpání proti Ukrajině a kolektivnímu Západu, ale také se dokázal postavit do pozice, z níž může bránit ruské zájmy v Pobaltí, Arktidě, Tichomoří a na celém svém okraji, stejně jako hájit a prosazovat ruské zájmy na Blízkém východě a v Africe. Pokroky v ruské technologii – zejména v oblasti balistických raket – poskytly kvalitativní převahu, která v kombinaci s kvantitativní silou Ruska činí z této země velmi impozantní sílu.
Ruská společnost pokračuje ve svém dlouhém a bolestivém rozchodu se Západem. Neúplná povaha tohoto rozkolu, v jehož rámci si malé enklávy západního liberalismu udržují svůj význam tváří v tvář širšímu společenskému směřování k novému ruskému národnímu povědomí, poskytla kolektivnímu Západu jedinou příležitost k rozbití výhod, které Rusko nashromáždilo na diplomatické, ekonomické a vojenské úrovni. Západní zpravodajské služby spolupracovaly s Ukrajinou na vytvoření narativu o ukrajinském odporu, odolnosti a významu, který je pak kladen do kontrastu s vnímáním ruské slabosti, jež vyvstává v důsledku falešné naděje na mírové řešení, kterou Rusko přijalo v Minsku, Istanbulu a Anchorage.
Tato naděje byla od počátku navržena tak, aby povzbudila zbytky západních liberálních elit uvnitř Ruska k přesvědčení, že vše by bylo lepší, kdyby Rusko prostě přijalo ducha kompromisu. Duch kompromisu však nebyl ničím jiným než vlkem v rouše beránčím, přestrojením, které mělo Rusům zastřít realitu, že kolektivní Západ místo toho usiloval o ruskou kapitulaci.
Tím, že západní zpravodajské služby zasely do myslí zbytků ruských západních liberálních elit falešnou naději na mír a prosperitu vyvolanou kompromisem, zasely semena rozsáhlejšího rozvratu ruské společnosti, který byl zamýšlen pro případ, že by se požadovaný mírový výsledek nenaplnil. Skutečnost, že neschopnost najít cestu k míru pramenila z perfidnosti kolektivního Západu, v tomto ohledu nehrála žádnou roli – ruské liberální elity byly podmíněny k tomu, aby za tento neúspěch vinily své vedení, bez ohledu na pravdu.
Poté, co zasely semena společenských nepokojů, se západní zpravodajské služby samy pustily do jedné z největších informačních operací, jaké kdy byly provedeny, a zaplavily mainstreamový západní tisk i sociální média nekonečným proudem zpráv, jejichž cílem bylo prosazovat narativ o ukrajinském vítězství a ruské porážce. Tento narativ byl poté vnášen do ruského společenského diskurzu buď prostřednictvím rezonance vyvolané neustálou západní „ozvěnou“, nebo prostřednictvím agentů vlivu – vědomých i nevědomých –, jejichž přístup na ruský informační trh pomáhal zesilovat poselství o ruské slabosti, korupci a nerozhodnosti, jehož cílem bylo podkopat důvěru ruské veřejnosti ve své vedení.
A nyní se nacházíme v bodě rozhodnutí.
Informační operace proti Rusku byla podpořena třemi doprovodnými kampaněmi.
První z nich byl přechod Ukrajiny a jejích západních podporovatelů od tradičního bojiště, kde Rusko převládalo, k válce založené na bezpilotních letounech, jejímž cílem bylo vytvořit dojem ukrajinské síly a tím i vyhlídku na ukrajinské vítězství.
Tato kampaň nebyla určena pouze k ovlivnění ruských liberálních elit, ale také k vybudování základu politické podpory v Evropě a Spojených státech pro zvýšenou ekonomickou a vojenskou podporu Ukrajiny.
Kampaň s drony posloužila jako palivo, které dodalo energii červnovému zasedání G-7, kde byly učiněny sliby ekonomické podpory, stejně jako červencovému summitu NATO, kde byly učiněny podobné sliby týkající se vojenské podpory.
Místo vybudování strukturálně pevných základů, na nichž by bylo možné postavit životaschopnou ukrajinskou protiváhu Rusku, však celé západní úsilí přineslo jen stín toho, o co se usilovalo – skutečný domeček z karet, který se může zhroutit při sebemenším závanu větru.
Skutečností je, že schopnost proměnit sliby skupiny G-7 a NATO ve skutečnost je stejně iluzorní jako kampaň s drony, na jejímž základě byly tyto sliby vyhlášeny.
Evropskou „velkou trojku“ – Německo, Francii a Spojené království – vedou lídři, jejichž politická životaschopnost se měří v měsících.
Spojené státy jsou rozptylovány neúspěšnou vojenskou operací na Blízkém východě a skutečným nedostatkem dobré vůle mezi americkým prezidentem Trumpem a jeho evropskými partnery a partnery z NATO.
Jedinou věcí, která by mohla sjednotit tuto nefunkční americko-evropskou alianci, by byla přehnaná reakce Ruska na tlaky vyvolané ukrajinskou dronovou kampaní.
To je samozřejmě jedním z hlavních cílů západních zpravodajských služeb v rámci jejich informační operace.
Téma „Rusko musí zaútočit na Evropu“ se v Rusku ujalo a je propagováno západními pozorovateli a analytiky (sám jsem se toho dopustil), stejně jako ruskými komentátory a influencery.
Ruské vedení se však tomuto tématu brání, jednoduše proto, že útok na Evropu by zmařil všechny výhody, které Rusko získalo na diplomatické, ekonomické i vojenské úrovni, a tím by potenciálně vyvolal právě ten kolaps ruské společnosti, o který Západ již dlouho usiluje.
Ruský útok na Evropu by také vytvořil prostor pro přežití jak upadajícímu evropskému vedení, tak slábnoucí alianci USA a NATO.
Ruský útok na Evropu je přesně to, o co západní zpravodajské služby usilují.
Rusko dnes čelí souběhu událostí, který mu otevřel strategickou příležitost.
Ukrajinská dronová kampaň selhala. Tento závěr se projevil v politických nepokojích na Ukrajině, když prezident Zelenskyj propustil osobu odpovědnou za tuto kampaň – Michaila Federova – a místo toho se zdálo, že upřednostňuje přesun zdrojů k ukrajinským pozemním silám.
Ukrajinská veřejnost, která přijala narativ o ukrajinské dominanci v oblasti dronů jako kouzelný recept na ukončení války, vyšla na ulice na protest, čímž vyvolala bezprecedentní politickou krizi pro ukrajinského prezidenta Zelenského.
Evropa a USA se mezitím snaží splnit sliby dané na summitech G-7 a NATO.
Rozdíl mezi teorií ukrajinského vítězství a schopností Ukrajiny a jejích západních partnerů tohoto vítězství dosáhnout nikdy nebyl větší.
Jedinou věcí, která by mohla zachránit ukrajinský projekt, je buď ruská nerozhodnost, nebo ruská přehnaná reakce.
Je naopak čas na ruskou akci.
Rusko zahájilo masivní bombardování Ukrajiny pomocí raket a dronů.
Ukrajina nemá žádnou obranu.
Ani Evropa, ani USA nejsou v pozici, aby tuto situaci v blízké budoucnosti změnily.
Každý ruský raketový útok podtrhuje falešný příběh západní zpravodajské informační operace.
Každý ruský raketový útok odhaluje bezmocnost Evropy.
Každý ruský raketový útok podtrhuje nefunkčnost NATO a USA.
A každý ruský raketový útok ničí důvěryhodnost zbytků ruské liberální elity.
Toto je rozhodující okamžik.
Nechte na Ukrajinu dál pršet rakety.
Konfrontujte ukrajinský lid s nevyhnutelností jejich kolektivního zániku, pokud budou pokračovat v boji.
Konfrontujte Evropu s prázdnotou její slíbené podpory.
Konfrontujte USA a NATO s jejich kolektivní vojenskou bezmocností.
A konfrontujte ruský lid s nevyhnutelností a nutností rozhodujícího ruského vítězství.
Západ jako celek si sám přivodil katastrofu tím, že se zapletl do zrady, jejímž cílem bylo zničit Rusko.
Politika založená na lžích a podvodech nemůže uspět, pokud jsou tyto lži a podvody odhaleny včas, aby bylo možné provést účinnou protiakci.
Rusko odhalilo lži a podvody Západu.
Nyní už jen potřebuje odvahu jednat.
Toto je rozhodující okamžik, který určí budoucnost Ruska.
Ukázala se zranitelnost Ukrajiny vůči ruským raketovým a dronovým útokům.
Rusko nyní musí tuto zranitelnost využít všemi prostředky, které má k dispozici.
Ukrajina bude poražena.
Evropa se zhroutí.
A Spojené státy zůstanou s prázdnou.
Není třeba útočit na Evropu.
Stačí zatemnit oblohu nad Ukrajinou ruskými raketami a drony.