Dění v jižní úžině Rudého moře dávno přerostlo regionální konflikt. Hroutí se desítky let budovaný západně-saúdský mocenský projekt – a přichází účet za blokádní politiku: miliony Jemenců uvrhla do hladu a bídy.
Jemenské ozbrojené síly ze Saná obsadily podle zpravodajství TKP bleskovou ofenzivou strategické přístavní město Mocha. Poprvé tak bezprostředně ovládají úžinu Báb al-Mandab – „Bránu slz“, kterou protéká deset až dvanáct procent světového obchodu.
Vojenský průlom
Ofenziva jemenských jednotek proti saúdským silám podél západního pobřeží byla stejně rychlá jako úspěšná. Během několika dní padly:
- okresy Hajs a al-Chaucha
- pobřežní město Jachtul
- a nakonec přístavní město Mocha, pouhých šedesát kilometrů od Báb al-Mandabu
- k tomu ostrov Zukar v jižní části Rudého moře – dobytý po raketové palbě a vylodění z člunů
Podle Press TV drží síly ze Saná celé jemenské pobřeží s výhledem na úžinu. Vojenský mluvčí, brigádní generál Jahjá Sarí, navíc hlásil: v Mocha osvobodili všechny vězně z žalářů jednotek Táriqa Sáliha, podporovaných Saúdskou Arábií a Emiráty.
Strategický rozměr potvrzuje i analýza Al-Džazíry: kdo drží Mochu, ovládá Báb al-Mandab. Obranný analytik Wolfgang Pusztai to shrnul jasně – k ovládnutí úžiny stačí silám ze Saná samotné dělostřelectvo, rakety ani drony nepotřebují.
Ztráta je ranou pro vládu uznávanou OSN. Její předák Rašád Alímí už nervózně prohlásil: ochrana pobřeží je „arabským a mezinárodním zájmem“. Pozoruhodné přiznání – do hry tu vstupují cizí mocnosti.
Saúdská Achillova pata
Proč je pád Mochy pro Rijád existenční hrozbou? Bez znalosti saúdské ropné logistiky to nepochopíte.
Írán během války zablokoval Hormuzský průliv a největší světový vývozce ropy je od té doby odkázán prakticky na jedinou cestu ven: ropovod Východ–Západ. Ten pumpuje surovou ropu od Perského zálivu napříč celou zemí do rudomořského terminálu Janbu.
Čísla jsou dramatická:
- Janbu odbavilo v červnu 92 procent saúdského námořního vývozu ropy
- ropovod najel na rekordních sedm milionů barelů denně
- Báb al-Mandabem proteklo v roce 2023 v průměru 9,3 milionu barelů denně
A právě tuhle životní tepnu mají teď Jemenci na dostřel. Už v červenci vyhlásili Húsíové námořní blokádu saúdských lodí a zaútočili na zařízení Aramca v Džízánu a Janbu – vůbec první přímé údery na saúdskou ropnou infrastrukturu od roku 2022.
Podle listu The National neposlala Saúdská Arábie od té doby přes Báb al-Mandab jediný barel. Objížďka Suezským průplavem je drahá nouzovka: cesta do Jižní Koreje trvá místo 24 dnů rovných 54 a pro plně naložené supertankery třídy VLCC je průplav prostě mělký – náklad jediného VLCC musí převzít dva menší tankery Suezmax.
Hospodářská katastrofa pro Rijád
Saúdská ekonomika prožívá makroekonomickou noční můru. Podrobně to rozebírá analýza AGBI:
- HDP se ve druhém čtvrtletí smrsklo o 4,8 procenta – ropný sektor se propadl o otřesných 25 procent
- rozpočtový schodek nabobtná podle Goldman Sachs na 6,6 procenta HDP
- Rijád si musí v roce 2026 půjčit rekordních dvacet miliard dolarů – a zrovna teď, kdy se výnos desetiletých amerických dluhopisů drží na 4,75 procenta
- pojistné a přepravní náklady od blokády Hormuzu vzrostly více než čtyřnásobně
- ropa Brent ve čtvrtek vyskočila až o čtyři procenta na zhruba 105 dolarů za barel
Proč cena ropy dávno neatakuje 125 dolarů a víc? Podle analýzy za to může bezprecedentní zásah Pekingu: Čína otevřela své obří strategické rezervy o objemu 1,3 miliardy barelů a drží tím trh nad vodou.
Království se rádo stavělo do role vyrovnávacího producenta OPEC, takzvaného „swing producer“. Tu roli už hrát nedokáže. Hrozba celosvětové recese, ba i návratu ke stagflaci (nulový nebo slabý hospodářský růst s vysokou inflací) sedmdesátých let, není šířením paniky, ale reálným výhledem.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Neviditelná ruka: 200 „vojenských poradců“
Podle západních hlavních médií konflikt řídí Írán. O přímé americké účasti na opačné straně ale pečlivě mlčí.
Exkluzivní zpráva CNN mluví o více než stovce amerických vojenských poradců přímo v Saúdské Arábii – jeden americký činitel uvádí dokonce na dvě stě vojáků. Působí v nově zřízeném „společném“ vojenském velitelství a dodávají:
- průzkumná data v reálném čase přes systém srovnatelný s pentagonským nástrojem Maven
- geoprostorové zaměřování cílů pro saúdské nálety na húsíjské pozice
Oficiální formulka zní: Washington se útoků neúčastní „přímo“. Obvyklá slovní dýmovnice. Kdo dodává souřadnice cílů a sleduje bojiště, je vojensky zapojen naplno – jen nemusí počítat vlastní mrtvé. Stejný model USA uplatňují i na Ukrajině a v Izraeli.
Odpověď na deset let blokády
Jemenské síly se otevřeně hlásí k doktríně „obležení proti obležení“ – přímé odpovědi na deset let trvající saúdskou blokádu Jemenu.
Koalice vedená Saúdskou Arábií a podporovaná Spojenými státy bombarduje Jemen od března 2015. Jen za posledních čtyřiadvacet hodin hlásily síly ze Saná 64 saúdských náletů na čtyři provincie. Stroje F-15 a Eurofighter Typhoon startovaly z leteckých základen Táif a Chamís Mušajt.
Bilance poslední eskalace podle humanitárních organizací: nejméně 194 mrtvých a 880 zraněných za dva týdny.
Rozhovor agentury Tasním to shrnuje: dokud trvá blokáda a obě vojenské strany sázejí na eskalaci, řešení konfliktu nepřichází v úvahu.
Húsíové oznámili: plavba Rudým mořem zůstává bezpečná pro všechny rejdaře – kromě saúdských lodí. Cílená odpověď na saúdskou hladovou blokádu, léta rdousící Jemen.
Húsíové už pochodují Al-Módžou, městem na jihozápadě Jemenu, právě osvobozeným od saúdských žoldnéřů. Stojí za zdůraznění: místní obyvatelé je vítají srdečně.
Zajímavá okolnost. Mainstream nám přece tvrdí pravý opak: Húsíe prý v Jemenu nemá rád nikdo.
Konec saúdské role nárazníku?
Pád Mochy má dopady daleko za hranice Jemenu.
Pro Saúdskou Arábii znamená ovládnutí Báb al-Mandabu silami ze Saná ztrátu obou námořních tepen naráz – Hormuzu na východě i Báb al-Mandabu na západě. Království je geostrategicky obklíčeno.
Světovému obchodu hrozí druhá zablokovaná úžina. Analytička Mannat Jaspalová varuje před scénářem „dvojitého hrdla“, po němž by energetické trhy spadly do „prudkého střemhlavého letu“.
Na Spojených státech se ukazuje celá rozpornost jejich blízkovýchodní politiky: oficiálně Washington mluví o „deeskalaci“, a přitom rozmisťuje vojenské poradce zpřesňující saúdské bombardování. Konflikt s Íránem, vyhrocený v březnu samotným americkým vstupem do války, teď nevyhnutelně vtahuje do svého víru Jemen a Rudé moře.
Účet je jasný
Dění u Rudého moře je strategickým obratem desetiletí trvající nerovnováhy. Saúdské vedení chtělo srazit Jemen na kolena nálety a hladem. Teď sleduje, jak jím potírané síly ovládají rozhodující tepny světového obchodu.
Západ – v čele s USA – u toho nestojí jako nestranný prostředník, nýbrž jako aktivní pomahač jedné z válčících stran. Kdo dodává souřadnice pro bombardování, nese spoluodpovědnost za každého mrtvého civilistu (totéž jako při kyjevském bombardování Ruska).
Vzkaz z Mochy je nepřehlédnutelný: vojenské řešení jemenského konfliktu bylo vždycky iluzí. Jediná alternativa k eskalaci: zrušit blokádu a zahájit vážná jednání – bez vměšování mocností, přiživujících tuhle válku už deset let.