Co se nepovedlo dveřmi z Mnichova, podařilo se oknem z Brna.
Sudetoněmecký landsmanšaft se vrátil na české území. S prezidentskou záštitou Petra Pavla. A s „Adolfovým“ zlověstným úsměvem Bernda Posselta. Prostě se jim to s pomocí naší Páté kolony povedlo.
Léčka
Připomeňme si: V roce 2003 hlasovala frakce Křesťansko-sociální unie v Evropském parlamentu — vedená právě Posseltem — proti vstupu České republiky do EU. Důvod? Tehdejší usnesení českého parlamentu o právní a majetkové nedotknutelnosti Dekretů (ve skutečnosti československého, resp. českého právního řádu).
V roce 2009 Posselt zopakoval útok a označil Dekrety za „protievropské“, „rasistické“ a — čtěme slovo za slovem — „nebezpečnou rakovinu evropského právního řádu“.
Toto dnes přijelo do Brna jako vážený host tamního magistrátu ovládaného fialovou ODS. A prezident republiky mu úslužně drží dveře.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová to pojmenovala bez příkras: „Posselt přes dvacet let jedná v neprospěch České republiky — a dnes rozděluje její společnost kontroverzní akcí přímo na jejím území.“ Její diagnóza má jasnou pointu: „Jde o to, aby dosáhli zevnitř toho, co se jim léta nepodařilo zvenku: Zrušit Benešovy dekrety a požadovat majetky.“
Poslanec Jindřich Rajchl (PRO-SPD) dodává varování, které by si měl každý zapamatovat: Zdánlivý ústup landsmanšaftu od explicitních majetkových nároků není změna. Jen taktický manévr: „Úkrok stranou a léčka“.
Trojský kůň
Rovněž Institut Václava Klause to vyjádřil bez diplomatických okolků:
Zásadně se ohrazujeme proti tomu, že prezident republiky Petr Pavel udělil svou záštitu sjezdu landsmanšaftu v Brně, čímž v mnohých očích přikryl tuto nezodpovědnou akci jménem našeho státu a jeho občanů.
Pořádání sudetoněmeckých dnů poprvé od konce druhé světové války na našem území považujeme za průlomovou událost s výrazným politickým obsahem, který nelze ignorovat. Považujeme za zcela nepřijatelné, aby česká politická opozice v čele s prezidentem Petrem Pavlem závažnost celé události i její politické důsledky zlehčovala, podceňovala či dokonce takovému vývoji napomáhala.
Jde o akci politickou, hájící velmi konkrétní politické zájmy a požadavky. Ty nejsou v souladu s politikou České republiky ani s aktuálními postoji současné vlády.
Prezident Pavel a současná česká parlamentní opozice svojí podporou sudetským Němcům otevírají bolestivou historii, kterou dnešek nemůže nijak vyřešit, a v důsledku tak poškozují česko-německé vztahy. Ty ohrožuje především německý landsmanšaft a jeho zdejší domácí spojenci.
Ale Pávkem to nezačalo, tím to jen vrcholí. Ta linie má kořeny hluboko v devadesátých letech. Jak „sebeudavačsky“ doznává i Petr Pithart, když vrhl do veřejného prostoru bombu:
Podle jeho svědectví se Václav Havel ještě před přijetím Česko-německé deklarace vydal „na zatraceně tenký led“. Ve chvíli, kdy měl po převratu téměř neomezenou moc, chtěl Sudeťáky „vyřešit“ radikálně a definitivně: včetně návratu majetku, udělení občanství a dokonce – účasti na privatizaci (!).
Tento projekt tehdy nevyšel, protože ani německá vláda z něj nebyla nadšena. Uvědomovala si realitu víc než ze řetězu utržený Havel. Prostě se s ním o tom už nechtěli bavit, protože tušili, co by to vyvolalo. A navíc nepochybně zrádci opovrhovali. A tak se vše převléklo do kabátu „smíření, dialogu a společné paměti“.
A aby byl obraz morálního striptýzu zrádců úplný: Milion chvilek sjezd aktivně brání, vlastence označuje za nástroj vládní manipulace – a děkuje Pavlovi. Kruh se uzavírá. Politické neziskovky, fialové opoziční strany, Kolářův Hrad. Ti všichni právě vtáhli za hradby Trójského koně.
Pátá kolona s pěnou u pusy
Ve středu 21. května, v přímé předvečer sjezdu, přistoupila čtveřice moravských chasníků k soše prezidenta Edvarda Beneše před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně. Natřeli mu ruce načerveno a na krk mu pověsili – tak, jak to dělali Němci na dobytých územích – ceduli s nápisem: „Český nácek, škůdce Moravy.“
Jedním z aktérů byl Tomáš Kočko, člen Moravského zemského hnutí. Policie případ prošetřuje, vandalům hrozí až rok vězení. Kdo přesně za akcí stál a zda šlo o koordinovaný záměr, prozrazuje tweet s identifikací aktérů na účtu @menymana.
Reagoval na to i Miloš Zeman: „Ti, kteří zhanobili sochu prezidenta Edvarda Beneše v Brně nápisem ‚nácek‘, jsou sami náckové.“
Co má vandalizace sochy „prezidenta osvoboditele“ společného s invazí Sudeťáků? Všechno. Bylo to možné právě teď — protože spolu s česko-moravskou Pátou kolonou pracovali na tom, aby skandalizace Edwarda Beneše a zpochybnění dekretů se stalo součástí veřejné debaty.
Prezident Beneš jistě může být předmětem kritické historické analýzy. Ale výraz „český nácek“ na soše architekta naší poválečné státnosti, vytesaný rudou barvou v týdnu sudetoněmeckého sjezdu — to je demonstrace toho, čí příběh v tomto městě právě vítězí.
Národ říká Ne!
Média a kulturní fronta se snaží vytvořit mystifikaci, že odpor je záležitostí tmářů a „komunistů“ (vyjma „hodného“ podvoleného komunisty Petra Pavla).
Na brněnských náměstích však protestuje společnost napříč politickými stranami. V čele je především SPD, ale i spolek Svatopluk, Klub českého pohraničí a mnozí další.
Spolek Lidice Memory, sdružující přeživší lidické děti a potomky obětí nacistického teroru, vydal prohlášení: „Zásadně odmítáme, aby se tato akce konala na území České republiky.“
A hle, dokonce i prodejná agentura Median v průzkumu pro ČRo potvrdil, že sjezd odmítá nadpoloviční většina Čechů — především ti, kdo si historii pamatují z vyprávění rodičů a prarodičů, ne z akademických seminářů Páté kolony.
Příští rok chtějí sjezd dovézt přímo do „Sudet“ – do Liberce. Potřebují otevřít Overtonova okna dokořán — směrem k okamžiku, kdy se německý revanšismus bude jevit jako standardní součást unijního právního diskurzu.
Pokud jim to dovolíme.