Jako by se k nám takřka přes kopírák vrátila léta 1938-1942, včetně následného období Banderovců. Propuká státem tolerované úsilí o překroucení dějin a likvidaci historických pravd.
Vláda Petra Fialy schválila v prosinci 2022 rozšíření ochrany německého jazyka podle přísnější Části III Evropské charty regionálních či menšinových jazyků, což v únoru 2024 nabylo plné platnosti.
Pod záminkou Rusko-Ukrajinského sporu graduje cílené hanobení a šíření nenávisti, pomluv a válečného štváčství proti Rusku (jako by snad ani jiné zbrojené konflikty před oním sporem ve světe ani nebyly, či nejsou (Jugoslávie, Blízký východ, atd.).
V dříve fašistických jednotkách AZOV jsou prý najednou už jen samí hodní kluci.
Česká republika se v důsledku servility svých státníků a politiků k západnímu větru, a ve vleku Kolektivního západu stala pokladničkou Ukrajiny, a zemí zaslíbenou pro Ukrajince.
Upřednostňování pozic, požadavků, práv a zájmů přivandrovalých sem Ukrajinců, a jejich následná privilegovanost, a praktická nepostižitelnost a beztrestnost oproti Čechům či na úkor Čechů nepřestává.
Pomníky a sochy osvoboditelů od fašismu a nacismu z dob druhé světové války, jakož i obdobná pietní místa jsou s tolerancí státu neurvale odstraňovány, ničeny či dehonestovány. Lví podíl Rudí armády na osvobození Československa je zamlčován, průběh osvobození zpochybňován a zesměšňován, vlajka Sovětského svazu kriminalizována, oslavy osvobození napadány, uráženy a rovněž kriminalizovány. Komunistické symboly zakázány.
V činnosti policie, prokuratury a justice se měření dvojím metrem stává praxí. Jedni mohou všechno – druzí nesmí nic!
Politické procesy s kritiky, či oponenty režimu v ČR realizované skrze k onomu režimu servilní a tučným měšcům oddané prokurátory a soudce běží jak na běžícím pásu.
Množí se případy, v rámci kterých se postupy a metody policie v zásadě neliší od metod a postupů Gestapa.
Fašistické a nacistické zločiny a zvěrstva z období let 1938 – 1945 jsou zlehčovány, překrucovány, manipulovány, zamlčovány a rehabilitovány.
V souvislosti s úsilím Německa o panství nad Evropou, alias politiky Bruselu, včetně gradace procesů k překrucování dějin a ohýbání historických pravd si dovedu představit, že název „Česko“, a čím dál větší frekvence jeho používání není náhoda v souboru náhod, ale podprahová příprava uší a mozků Čechů, a zejména těch nejmladších, aby si na pojem „Česko“ zvykli, a tak co nejrychleji zapomněli na pojem „Česká republika“ – zejména pak na pojem „republika“, a to nejen jakož to na slovo, ale především jakož to na definici formy státu!
Předpokládám tak, že pojem „Česko“ bude ve velmi blízké době jen teritoriální název pro kolonii v rámci Čtvrté Říše – a to ať už bude ona Říše maskována stávajícím názvem Evropská unie (EU) nebo Spojené státy evropské.
V kontextu výše uvedeného mám za to, že i květnový sraz sudetských Němců v Brně není náhoda v souboru náhod – ale vyvrcholení Bruselem požehnaného, dotovaného, a dlouhodobě a pečlivě připraveného plánu k průlomu Ústavního pořádku České republiky, jehož pravděpodobným cílem je rozbít poválečné právní a majetkové uspořádání v České republice, a de facto tak Českou republiku rozvrátit.
Ostatně pravděpodobnost takového plánu signalizuje i více či méně alibisticky maskovaná, avšak faktická nečinnost proti srocování se pohrobků Henleinovců v Brně stran vlády, sněmovny i justice.
Jinak si totiž zelenou ke květnovému srazu sudetských Němců v Brně, jakož i možnost jejich podpory stran domácích kolaborantů, včetně jejich beztrestnosti neumím představit.
Obdobně si neumím představit, že by se něco podobného jako brněnský sraz mohlo udát třeba v Polské republice, ba naopak – domnívám se, že tam by pohrobci Henleinovců dostali přes držky dřív, než by je stihli otevřít.
Když soukmenovec Posselt veřejně tvrdí, že mu Benešovy dekrety lezou krkem, že česká Sněmovna je karikatura parlamentarismu, a že rozhodnutí Sněmovny o postavení se proti sjezdu je fraška, docházím k závěru, že Posseltovo pohrdání Českou republikou je naprosto zřejmé!
Nabízí se ale i otázka:
Proč česká policie, a česká prokuratura proti srocování se pohrobků Henleinovců v Brně nekoná! Je v tom úmysl nebo nedbalost nebo rozkaz Bruselu? Neboli: nechce konat, nebo nesmí konat?! Ať tak nebo tak, opět mi to připomíná léta 1938-1939
A že srazu nejde zabránit? Že jde o soukromou akci? Že jde o vstřícné a přátelské gesto „krajánků“, apod.?
Dle mého názoru – jen tlachy či účelová lež!
Když pod agendou opatření proti tzv. Covid-19 vláda uměla skrze policii a armádu uzavřít celé okresy a nasadit teror, který zde od dob války nebyl, tak mám za to, že opatření proti rozvracení republiky by vládě mělo jít zrealizovat mnohem urgentněji.
A obdobně – pokud zdejší státní moc pojala 85 letou stařenku cestující z Londýna na léčení do M. Lázní, jakož i operní pěvkyni Annu Netrebko jako „bezpečnostní riziko“; a odepřela oběma ženám vstup do České republiky jenom proto, že obě ženy jsou původem z Ruska, nebo když zdejší státní moc uměla zakázat český motorkářský spolek NOČNÍ VLCI, jenom proto, že několika neonacistům a jim podobným fanatickým či šovinistickým idiotům onen spolek připomínal Rusko, pak nemám pochyb o tom, že ta samá státní moc by uměla zabránit i srazu Landsmanšaftu v Brně – i kdekoliv jinde v ČR.
V kontextu srazu Sudetských Němců v Brně se mě lidé často ptají, či si jen nahlas povzdechnou:
Co na to říkáte? A já odpovídám:
Můj názor je, že fašizace Evropy opět přichází, a tentokrát silně poučená z chyb, které učinila v letech 1938 – 1945. Vše nasvědčuje tomu, že se snaží začít tam, kde v roce 1945 skončila. A sraz Sudeťáků v Brně s tím úzce souvisí. Dle mého názoru jde o otevřené zahájení procesů k rehabilitaci a ospravedlňování německých nacistických zločinů, rozvrácení poválečného právního a majetkového uspořádání v ČR, jakož i o zásadní obnovu potupy a ponížení českého lidu, a obnovení moci nad ním.
Zbyněk Prousek
předseda Spolku věřitelů a přátel práva