Svět pravdy a lásky se hroutí. Babiš zlikvidoval agendu národního (proti)drogového koordinátora, který byl až doposud podřízen úřadu vlády, a přesunul tutéž agendu pod ministerstvo. Katastrofa.
Na pozicích národního protidrogového koordinátora se střídaly skutečně roztodivné existence. Zejména impresivní byl pan Jindřich Vobořil, kterého Babiš nejspíš nesnášel a není se čemu divit. MUDr. Pavel Bém byl na tom s Babišem podobně. Divím se, že v lednu 2026 vůbec souhlasil s jeho jmenováním, pravděpodobně se jednalo o nějaký politický deal.
Zajímalo by mě, k čemu tenhle koordinátor vlastně je.
Podle extenzivního průzkumu za pomoci umělé inteligence jsem zjistil, že stát se pokouší ovlivňovat konzumaci drog jíž od roku 1993. Na národní úrovni nám úředníci koordinují drogy už od roku 1998, tedy celých 28 let. K národnímu koordinátorovi přináleží funkční struktura koordinátorů v každém okrese, ve statutárních městech a v městských částech hl.m.Prahy. (Proti)drogová činnost státu je tedy skvěle koordinována skrze celou zemi. Jedná se o rozsáhlý a propracovaný systém, jehož cílem je především směrovat peníze na protidrogovou prevenci od daňových poplatníků směrem k potřebným organizacím.
Výsledky fungování nejrůznějších drogových koordinátorů výstižně shrnul v lednu tohoto roku sám MUDr. Pavel Bém při svém jmenování v lednu 2026:
„Zvyšuje se také podíl klientů s přidruženými potížemi v oblasti duševního zdraví. Stávající síť adiktologických služeb je však dlouhodobě kapacitně nedostatečná, což vede k prodlužování čekacích dob. Je proto nezbytné zajistit stabilní a dostatečné financování adiktologických služeb, které zvýší dostupnost péče,“ vysvětlil MUDr. Pavel Bém a dodal, že kromě stabilizace sítě harm reduction a substitučních služeb bude v rámci svého působení upínat své síly právě na významnou podporu prevence a vysvětluje: „Jedině stabilně a silně financované preventivní nástroje udrží náš systém funkční.“
Nezbývá než se optat, jak je možné, že se situace takto dramaticky zhoršuje, když na tom tolik let usilovně pracovalo tolik vysoce kvalifikovaných drogových koordinátorů, na první pohled skvělých odborníků jako pan Vobořil, a jejich rozsáhlé struktury. „Udržet náš systém funkční“ je ovšem velmi zdařilý popis činnosti protidrogových koordinátorů. Nelze se totiž zbavit dojmu, že hlavním operativním cílem je zajistit tok peněz vybraných od daňových poplatníků k tomu určeným subjektům. Koordinátor je tedy vlastně něco jako operátor peněžního potrubí.
Ono se úplně zapomnělo, že „drogová prevence“ stála za vznikem jednoho z nejvýznamnějších politicko-ekonomických spojenectví v Praze, které nastalo mezi později primátorem Bémem a lobbistou Janouškem. Společnost Medea Kultur, kterou spoluvlastnil Roman Janoušek, získala dobrou zakázku od Všeobecné zdravotní pojišťovny na pořádání seminářů o drogách. Středoškolákům v kině Blaník na Václavském náměstí v Praze přednášel i tehdejší drogový expert Pavel Bém. Ti dva pak asi deset let vládli pražské radnici v rámci rozsáhlého korupčního a klientelistického systému. Bém byl zvolen pražským primátorem a jeho přítel Janoušek se stal šedou eminencí magistrátu. Sídlu Janouškových firem v paláci Blaník se začalo říkat druhý magistrát.
Představme si den, kdy by se něco stalo a kritická část občanů by přestala užívat drogy. To by byla teprve katastrofa. Najednou by spoustu lidí přišlo o obživu. Nemyslím tím výrobce a prodejce drog, ty by to samozřejmě sralo. Zejména by to ale zaskočilo policisty a osoby podílející se na „prevenci užívání drog“. Pravděpodobně by museli hledat cesty, jak naučit občany znova fetovat, protože by jinak by nemohli dobývat svoji rentu.
Komu se to zdá nereálné, tak něco podobného už nastalo v oblasti konzumace alkoholu. Něco se totiž stalo s mladou generací, bez zjevného zásahu státu. Lidi přestali lemtat pivo. Nějaké nadkritické části veřejnosti došlo, že je ztráta času sedět v hospodě, pít pivo, který je navíc čím dál hnusnější v důsledku nákladových optimalizací receptur, prdět, smrdět, krkat, chodit chcát na hnusný hajzl a v mezičase se bavit s dalšími debily. Udržovat dopaminovou smyčku v chodu lze i jinými přijatelnějšími a příjemnějšími prostředky. Odbyt piva v důsledku toho klesl o jednotlivá procenta a těch mainstreamových dokonce dvojciferně, ztráty se počítají v miliardách a managementy panikaří. Výrobci drog, tedy pivovary, se pustily do kampaně, které mají veřejnost opět naučit chlastat pivo. Znáte to, opravdoví chlapi obnovují koloběh vody v krajině, uzvednou kládu dvěma prsty, zatímco jim kozel vybílí obývák. Myslím, že se do pár let dočkáme nějakého dotačního titulu na podporu „národní pivní kultury“ nebo něčeho podobného.
Stejný scénář se odehrál o něco méně nápadně v oblasti kouření. Tam státy financovaly kampaně, při kterých varovaly kuřáky před kvanty dehtu, který se usadí v jejich plicích i jiných orgánech. když budou hulit cigarety. Cigareta je vlastně zařízení s vnitřním spalováním, zahřátím tabákových listů na určitou teplotu se uvolňuje nikotin, který následně kuřák vdechne spolu s produkty nedokonalého spalování, jako byl zmíněný dehet. Pořád nám ukazovali plíce, které vyndali z nějakého nešťastníka a které vypadaly jako asfaltová lepenka na střechu. Vznikaly absurdní produkty, jako lehké cigarety, ve kterých bylo méně dehtu. Soustavné lamentování státních autorit nad cigaretami, dehtem a produkty nedokonalého hoření přivedlo výrobce drog k nápadu, provádět zahřívání externě. Nebylo třeba nic zapalovat, o teplotu nutnou k uvolnění nikotinu se postarala elektřina.
Vznikla ta USB fajfka, skrze kterou mohou zájemci získat svůj nikotin zcela bez dehtu a spol., bez kouře, smradu a rizika požáru. To je přece tamta „harm reduction“ jako hrom. Jenže tahle harm reduction nebyla přijata dobře, protože se na ní nemohli napakovat úředníci a „experti“. Místo toho zavládla v řadách státních bojovníků se vším zlým panika, že někdo provedl harm reduction bez nich. Renta byla v ohrožení. Tabákové koncerny vymyslely zdravější a společensky přijatelnější alternativu, k čertu s nimi. Ale poradili si a zjistili, že dehet, který byl celá desetiletí obrovský problém, už není problém, problém je teď vdechování nikotinu jako takové, a začali plynule bojovat zase proti něčemu jinému. Nakonec zvládli tento technologický transfer bez výrazné ztráty pracovních míst a výdělků, prostě si vymysleli zase nějakou jinou story a profitují z ní. Z toho plyne, harm reduction je fajn, ale jen ta státní.
Je tedy na čase, abychom i my prostí občané ocenili reálné výsledky činnosti (proti)drogových koordinátorů, a to na základě praktických poznatků ze života tak, jak je můžeme prožít každý, nikoli na základě nějakých statistik. Předložím ty svoje.
České Budějovice dosáhly docela nedávno významného prvenství. Alespoň v něčem. V koncentraci pervitinu v odpadních vodách se podařilo překonat Ústí nad Labem. Není to tím, že by v Ústí vařili málo, ale že v Budějovicích vaříme ještě víc. Před Budějovicemi je už jen Seattle. Podle Policie se však perník v Budějovicích nevyrábí, jenom bere, takže je to všechno v pohodě.
V sousedním Rakousku dochází občas v médiích k eruptivní kritice, že Rakušáci jezdí fetovat do Čech a z Čech zase čím dál častěji přijíždí do Rakouska fet. Jsou nevděční. Ani oni nedokáží ocenit systematickou a neúnavnou práci našich drogových, pardon, protidrogových koordinátorů.
Když máte dostatek odvahy, nevadí vám smrad a nějak unesete, když se v garážích nadýcháte oxidu uhelnatého, můžete zajet do Mercury centra v Českých Budějovicích. Když chcete trochu komfortu, posaďte se do kavárny Starbucks tak, abyste viděli do oblasti vchodu tam, kde jsou bankomaty. Po nějaké době, pokud máte trochu pozorovací talent, uvidíte všechno. Cikány, jak dealují matroš, cikánské kurvy někde kolem prahu zletilosti, sem tam nějakou cikorku, jak volá z mobilu bílou lajnou do koksáren a také městskou policii, jak s frenetickým nasazením pokutuje řidiče, kteří vjedou do nepředvídatelného zákazu vjezdu v ulici Žižkově. Ještě že máme ty drogové koordinátory, kteří nás všechny včetně bezpečnostních složek naučili obchod a konzumaci drog nekriminalizovat, a škoda, že nemáme také motoristické koordinátory, kteří by naučili bezpečnostní složky nekriminalizovat drobná opomenutí z nepozornosti.
Díky soustředěné činnosti (proti)drogových koordinátorů jsem se také stal pasivním kuřákem marihuany. Nechávám si posílat zboží do výdejních boxů, které tak strašně nenávidí ty lokální okrašlovací spolky, a večer to chodím vyzvedávat. Vyzvednutí balíčku předpokládá zhruba kilometrovou procházku mezi bytovkami a během procházky dochází k soustavné inhalaci produktů z hořících květin. Lidé podle všeho hulí na balkonech a za jistých povětrnostních podmínek ten bordel klesá dolu. Nevím, co ti lidé hulí za úděsný skunk, ale je to fakt nechutné. Nepomáhá přejít na opačnou stranu, protože tam hulí zase někdo jiný nějaké jiné svinstvo. Když nejde smrad z těch baráků, potkáte nějakého občana, jak venčí psa a hulí u toho, nebo jen tak někde postává či posedává, relaxuje a hulí. Nejsou nijak agresivní nebo dotěrní, jen smrdí a kouří se z nich. Někdy mám dojem, že jakmile se setmí, tak se všichni potřebují jak na povel zhulit, pak si přečtou Seznam Zprávy, že potřebujeme válku, gumu na hradě a jezdit víc na kole, a jdou spát. Erase and rewind. Přijdu domů a smrdím těma sračkama, jako bych byl někde na sněmu Pirátské strany. Kdo se bude starat o harm reduction v mém případě? Někdy přemýšlím nad tou související logistikou, protože aby se to mohlo vyhulit, muselo se to napřed vypěstovat a upravit a dopravit na místo a v součtu to musí být velmi rozsáhlá logistická operace, ale metodicky je to správně a koordinováno z nejvyšších vládních míst.
Je to celé naprosto směšná a zbytečná agenda. Jako běžný občan si kladu otázku, k čemu tato forma koordinace vůbec je a proč za těch zhruba 30 let nelze rozeznat žádný výsledek. To je tím, že se zde uplatňuje logika samovyplňujícího proroctví. Určitě vám vysvětlí, že kdyby koordinátora nebylo, ani Béma, ani Vobořila, ani jakéhokoli dalšího podobného člověka, tak by bylo vše mnoho horší, takže je to teď špatné, ale určitě mnohem lepší, než kdyby nedělali nic. Když bude konzumace drog a s ní spojené jevy stoupat, je to důsledek toho, že máme málo koordinátorů a je třeba tento systém posílit. A pokud bude tendence opačná, je to důkaz toho, že systém funguje a je třeba ho opět posílit.
Připravme si proto peněženky. Musíme udržet jejich systém funkční.
D-FENS