Obsah
Maďarsko se po letošních dubnových volbách ocitlo na prahu ústavní krize, jakou země ještě nezažila. Nový premiér Péter Magyar, jehož strana Tisza získala ve volbách ústavní většinu, se rozhodl, že se nespokojí s exekutivní mocí, kterou mu dali voliči. Jde po krku hlavě státu. A to způsobem, který by se v jakékoli jiné evropské zemi okamžitě stal terčem sankcí a vměšování, kdyby ovšem nešlo o muže, kterého Brusel, Berlín i Paříž dosadily ovlivněním voleb na mocenský trůn.
Prezident se diktátu postavil
Maďarský prezident Tamás Sulyok, zvolený do funkce v roce 2024, má svůj mandát vykonávat až do roku 2029. Přesto ho Magyar hned po volbách vyzval, aby do 31. května „dobrovolně“ odstoupil. Když termín vypršel a prezident vzkázal že neodstoupí, Magyar oznámil, že zahájí kroky směřující k jeho odvolání.
A pokud to nepůjde jinak, sáhne i ke změně ústavy. Premiér odhadl, že převrat zvaný „legislativní proces“ potrvá přibližně měsíc.
Tak vypadají způsoby bruselských liberálních demokratů, při návodu kterak „demokraticky“ ovládnout zemi „revolučním terorem“. Premiér, jehož strana s pomocí zahraničních intervencí, zadržování peněz a výhrůžek získala ústavní většinu, klidně přepíše základní zákon státu, chce-li se zbavit konkrétního člověka v konkrétním úřadě.
Ne kvůli tomu, že by prezident spáchal ústavní delikt. Ne na základě řízení, které ústava pro odvolání hlavy státu předvídá. Nýbrž proto, že se Magyarovi prostě nehodí do krámu a chce okamžitě ovládnout všechny instituce v zemi.
Sulyok zareagoval způsobem, jaký zjevně nový diktátor od „loutky předchozího režimu“ (jak Magyar hlavu státu opakovaně tituluje), nečekal. Nesklopil hlavu. Magyarovi vzkázal, že neodstoupí. A výhrůžky o svém odvolání změnou ústavy označil za útok na ústavní systém země. Podle jeho slov nemůže demokracie a právní stát fungovat na základě nátlaku či ultimát.
Neskrývaný mocenský lynč
Je v tom dokonalá ironie. Muž, kterého Magyarova kampaň líčila jako relikt starých pořádků, se postavil na obranu ústavnosti, zatímco oslavovaný reformátor a miláček Bruselu nepovažuje ani ústavu za překážku na cestě k absolutní moci. Sulyok současně připomněl fakt, že prezident v Maďarsku nemá výkonnou moc, nýbrž povinnosti a pravomoci týkající se především veřejného práva.
Jinými slovy, hlava státu, kterou Magyar líčí jako mocenskou hrozbu, má roli spíše reprezentativní a ceremoniální. Tím spíš vyniká, oč ve skutečnosti běží. Nikoli o odstranění mocenského soupeře, ale likvidaci poslední instituce, viditelné tribuny, z níž by mohl prezident kritizovat „vůdcovu cestu“ k neomezené diktatuře.
Sulyok navíc upozornil, že novému premiérovi po volbách korektně nabídl spolupráci, a místo toho se setkal s požadavkem na okamžitou rezignaci, vzneseným „osobně laděným tónem“. Tedy ne věcný politický spor, nýbrž neskrývaný osobní lynč.
To není demokratická výměna vlády, ale instrumentalizace režimu, který se netají odporem k dělbě moci. Pokud vítěz voleb začne přepisovat pravidla, aby se zbavil každého, kdo mu nekýve na souhlas, vzniká ukázková tyranie.
Brusel tleská a připravuje válku
Není žádné překvapení, že Magyarovy metody nechávají Brusel chladným. Víc než to. V odpověď uvolňuje Maďarsku zadržované miliardy eur, kterými spolu se Zelenského přerušením dodávek ruské ropy předvolebně rozvrátil maďarské hospodářství.
Diktatura jinou diktaturu kritizovat rozhodně nebude – zvláště, když se podílela na jejím nastolení. Brusel proto demonstrativní antidemokratické Magyarovy kroky podporuje a jeho metody mlčky schvaluje. Jaký to kontrast se situací, když Viktor Orbán, který rovněž disponoval ústavní většinou, byl vystaven bruselské klatbě za to, že ji prý zneužívá. Například tím, že ústavně zakotvil existenci jen dvou pohlaví, nebo že nenechal malé děti vystavit amorální LGBT+ propagandě.
Nejen tím se však Viktor Orbán postavil za maďarské zájmy proti bruselskému molochu. Černou ovcí se stal hlavně kvůli neochotě podporovat válku Západu proti Rusku na Ukrajině. Odmítnutím podílet se na korupčních sítích bruselských diktátorů, kteří v souvislosti s ní rozkrádají miliardové částky pod zástěrkou vyzbrojování kyjevského režimu a přeměně unie ve válečnou mašinérii.
Lejnová, Kallasová, Macron, Starmer, Merz a další váleční štváči spojili svou politickou budoucnost se šíleným plánem porážky Ruska a zmocnění se jeho zdrojů. Nic jiného jim samozřejmě nezbývá, když kdysi prosperující hospodářství zemí kontrolovaných Bruselem úspěšně rozvrátili.
A právě Orbánův mírový postoj byl nakonec tím hlavním důvodem jeho pádu. Mnoho let Orbán bruselské fašisty demaskoval – zatímco oni proti němu přijímali jednu deklaraci za druhou a sankce za sankcemi. Vadila jim maďarská soudní moc, samostatnost většiny médií, zákony omezující progresivistickou agendu a šlapání na korupční prsty ze zahraničí financovaných neziskovek.
Maďarskou suverenitu nazvali „demokratickým deficitem“ právě ti, kteří, jako například Evropská komise, žádnou demokratickou legitimitu nemají. A dnes jásají, že i Maďarsko bude další loajální diktaturou.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Tohle je Brusel v plné nahotě
Magyar zavírá média veřejné služby (dokud nebudou informovat, jak si diktátor přeje), odvolává celý ústavní soud, neboť tam nemá své lidi. Připravuje zatčení a odsouzení všech vrcholných politiků, kteří se postavili proti bruselské diktatuře. A odvolává demokraticky zvoleného prezidenta. Tak má vypadat demokracie podle bruselských not.
Zkusme si na chvíli představit, co by se dělo, kdyby po říjnových volbách v minulém roce ihned po svém jmenování Babišova vláda vyzvala vlastizrádce Pávka, aby odstoupil, neboť má jiné názory než vláda. Představme si, že by zavřela zpravodajství České televize s tím, že vede protivládní propagandu. Že by rozpustila ústavní soud najmenovaný prezidentem a začala stíhat většinu členů Fialovy vlády.
Nejspíše bychom mohli očekávat internacionální pomoc Spojených států evropských, jak o nich sní lídr místní Páté kolony Petr Pavel. Magyar dělá přesně totéž – a z Bruselu se proti němu neozve ani hlásek. Bohužel ani z Prahy.
„Vůdce“ zamířil minulý týden políbit prsten bruselské čarodějnici Lejnové, dnes přijel za stejným účelem do Berlína. Aby slíbil Merzovi zařazení Budapešti do válečné „koalice ochotných.“ A ten na jeho adresu pochopitelně nešetřil chválou, s tím, že demokracie a právní stát jsou v Maďarsku opět silné. Orwellovská „novořeč“ v plné nahotě.
Za Orbána byla každá změna ústavy útokem na demokracii. Za Magyara je její účelové přepsání výrazem demokracie a právního státu.
Budapešť tak dostává zpět své peníze, jako odměnu za poslušnost: v nastolení „liberální“ diktatury, v účasti na pokračování války Západu proti Rusku na Ukrajině, v nepoužívání práva veta, v destrukci Orbánem tak těžce vyvzdorované Maďarské suverenity.
A ticho po pěšině. V tomhle žijeme.