Obsah
Tohle bychom neměli zapomenout:
„Celá civilizace dnes v noci zanikne a už se nikdy nevrátí. Dějiny to zaznamenají pohledem nemilosrdným jako slunce.“ Ohromující barbarské prohlášení z úst prezidenta Spojených států, zveřejněné na sociální síti, je vlastně klíčem k sebeudání.
Barbárie couvla
Ve zkratce: Pokleslá „civilizace“, jejímž největším darem světu je Big Mac, vyhrožovala vyhlazením prastaré civilizace, která dala světu algebru, nesrovnatelným způsobem ovlivnila umění, vědu i státní správu, zrodila velikány od Kýra Velikého po Avicennu, od Omara Chajjáma po vrcholného básníka Džaláluddína Rúmího, vytvořila okouzlující zahrady, koberce, architektonické skvosty a filozofické i etické systémy.
A co je klíčové, z politického vedení celého „civilizovaného“ kolektivního Západu se proti tomuto výbuchu barbarství v podstatě neozval ani hlásek, nikdo se ani nepokusil předstírat pobouření, čímž se znovu potvrdil jeho naprostý a nezvratný morální i politický bankrot.
Íránci odpověděli barbarství odvahou. Přes 14 milionů lidí se zaregistrovalo, aby vytvořili lidské zdi kolem elektráren po celé zemi, a chránili tak svou existenci a zároveň se čelem postavili palebné síle Epsteinova syndikátu. Když se blížil napínavý vrchol thrilleru, hlavní aktér Barbárie náhle otočil, a jak jinak – k dohodě.
Rozhodla Čína?
Neexistuje žádná možnost, že by Pákistán mohl Íránu nabídnout „záruky“, že příměří je cestou k ukončení války. Jak potvrdily diplomatické zdroje, ve skutečnosti se v poslední chvíli do role garanta postavil Peking a ujistil Teherán, že USA přijmou alespoň některé z íránských požadavků obsažených v desetibodovém plánu.
To dále potvrdil íránský velvyslanec v Číně Abdolreza Rahmání Fazilí. Jednání začínají tento pátek v Islámábádu. Americký prezident, konfrontovaný s nevyhnutelnými a fatálními důsledky vlastního strategického přešlapu, využil Pákistán jako únikový prostor. To potvrdil dalším „epickým“ faux pas sám pákistánský premiér: Zapomněl totiž odstranit záhlaví tweetu, který mu k publikaci připravil Bílý dům.
Současný pákistánský režim, fakticky vedený maršálem Ásimem Munírem, který má na Trumpa přímou linku, z toho mohl a nadále bude geopoliticky těžit, díky svému unikátnímu postavení: Muslimská jaderná mocnost s významnou šíitskou menšinou, dobré vztahy s Radou pro spolupráci arabských států v Zálivu, soused Íránu s příznivými vzájemnými vztahy, obranný pakt se Saúdskou Arábií, strategický partner Číny a hlavně – žádné americké základny na svém území.
Islámábád byl ale vždy pouhým prostředníkem, nikoli architektem jakékoli „mediace“. Ať už z Bílého domu přicházelo cokoli, byl to Peking, kdo musel dát dohromady obrysy možného uvolnění napětí.
Epsteinův syndikát
Situace dospěla do bodu, kdy byl kult smrti v Západní Asii drcen současně Íránem a Hizballáhem v jižním Libanonu. Nehledě na lavinu propagandy sehrály jejich zoufalé prosby o pomoc významnou roli v Trumpově obratu k příměří.
Epsteinův syndikát jako celek o něj žadonil. Ne kvůli geopolitice, ale kvůli operačnímu peklu: Impériu chaosu došly vojenské prostředky. Definitivním prozrazením byl ústup USS Tripoli, pod palbou, do hlubin jižního Indického oceánu i s 2 500 námořními pěšáky na palubě.
To znamenalo odchod amerického námořnictva z válečného divadla, s výjimkou ponorek s raketami Tomahawk, z nichž zhruba polovina mine cíl s ohromující (ne)přesností.
A problémy zdaleka nekončí. Na obzoru je finanční peklo: v roce 2026 je třeba přerolovat státní dluhopisy v hodnotě 10 bilionů dolarů. A petrodolar míří rychlým tempem na smetiště dějin.
Válka proti Íránu, Číně a Rusku
Nikdo by neměl nikdy zapomenout: Epsteinův syndikát není schopen dodržovat dohody. A kult smrti nedodržuje příměří, v nejlepším případě hledá kličky, které mu umožní dál zabíjet kohokoliv na dohled. Nápis na zdi je jasný. Pokud kult smrti příměří torpéduje, což se už děje, Írán a Hizballáh udeří masivním protiúderem, aniž by útočili na americká aktiva.
Přesto je příliš brzy tvrdit, že hlavní protagonista Barbárie prohrál svou válku ve všech myslitelných měřítkách: morálním, právním, politickém, ekonomickém i strategickém. Impérium chaosu bude koneckonců vždy ze své podstaty neschopné dodržovat dohody, zejména když jeho bilance zahrnuje dva po sobě jdoucí útoky na Írán v průběhu diplomatických jednání, při nichž byli zabiti všichni od vůdce ajatolláha Chameneího po řadu potenciálních vyjednavačů.
Základní obraz zůstává stále stejný: Jde o válku do samého konce proti třem hlavním zastáncům multipolárního světa – Íránu, Číně a Rusku.
Platit mýtné v Hormuzu v jüanech?
Před příměřím odebírala Čína 1,2 milionu barelů íránské ropy denně, v podstatě prostřednictvím 26 tankerů „stínové flotily“ s vypnutými transpondéry, přičemž platby probíhaly v Hormuzském průlivu v jüanech přes systém CIPS. To vše obcházelo SWIFT, sankce, petrodolar i západní pojištění. Alternativní platební systém de facto zavedený v nejklíčovějším úzkém hrdle planety, to je co říct.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Tato složitá stínová energetická architektura zůstává příměřím nedotčena, za předpokladu, že vydrží. Klíčové ale je, že Čína získala další prostor k nadechnutí: hrozba úplného zastavení vývozu íránské ropy, která visela ve vzduchu po hrozbě Barbárie zničit elektrárny, zřejmě pominula. To vysvětluje logiku čínské záruky Íránu na poslední chvíli.
Srovnejte to s deklarovanými „cíli“ Impéria chaosu: vyvolat změnu režimu, získat obohacený uran, zničit raketový program, zničit schopnost Íránu uplatňovat svou moc. Všechny se proměnily v monumentální strategický průšvih, jehož vyvrcholením je nový status Hormuzského průlivu.
Írán a Omán budou koordinovat výběr poplatků za každou loď, která průlivem propluje, a to jak během příměří, tak i po něm v rámci podrobného právního rámce. Americké lodě proplouvající Hormuzským průlivem poté, co zaplatí mýtné v jüanech, těžko si představit něco poeticky opojnějšího z hlediska ironie dějin. Přesto je zřejmé, že Impérium chaosu hraje o čas, i když iniciativu drží Írán. Klíčové sdělení Nejvyšší rady národní bezpečnosti Íránu zní takto:
Deset
Bylo rozhodnuto na nejvyšší úrovni, že Írán povede dvoutýdenní jednání v Islámábádu výhradně na základě svých principů (íránských deseti bodů). To neznamená, že válka skončila; Írán přijme konec války teprve tehdy, až budou tyto principy potvrzeny do detailu.
Stručný přehled deseti bodů, které Trump teoreticky „akceptoval“:
- Závazek vzájemného neútočení
- Zachování íránské kontroly nad Hormuzským průlivem
- Dohoda o obohacování uranu
- Zrušení všech primárních sankcí
- Zrušení všech sekundárních sankcí
- Ukončení platnosti všech rezolucí Rady bezpečnosti OSN
- Ukončení platnosti všech rezolucí Rady guvernérů MAAE
- Vyplacení kompenzací Íránu
- Stažení amerických bojových sil z regionu
- Ukončení války na všech frontách, včetně války proti Hizballáhu v Libanonu
Írán je zpět
Írán nemůže ustoupit téměř v žádném z těchto bodů. Kompenzace by případně mohly být přetaveny v příjmy z mýtného v Hormuzském průlivu. Ale ke zmírnění sankcí nedojde, americký Kongres to nikdy nedovolí. Záruka USA, že na Írán znovu nezaútočí, se nedá brát ani jako vtip. Navíc Impérium chaosu nedokáže zaručit vůbec nic, pokud jde o Gazu nebo Libanon.
Přesto jde pro Írán o mimořádně riskantní hru a obrovskou zkoušku pro Čínu jako hlavního garanta. Írán utrpěl strašlivé škody, zejména v petrochemickém průmyslu. I s masivními čínskými investicemi bude obnova trvat roky. Tři američtí vyjednavači možná dorazí v pátek do Islámábádu. Vance, Witkoff a Kushner. Ale Írán, prostřednictvím ministra zahraničí Arágčího, bude vážně mluvit jen s jedním z nich, s Vancem.
Civilizace tedy přežívá, prozatím. A s ní i několik faktů. Fakt první: USA již nejsou supervelmocí. Fakt druhý: Írán je zpět jako jedna ze světových velmocí. Fakt třetí: Většina zbabělých petromonarchií v Zálivu nakonec americké vojenské základny vykáže. Fakt čtvrtý: Katar a Omán uzavřou bezpečnostní dohodu s Íránem.
Hlavní úkol zůstává – a týká se celé planety: Najít lék na ten nádor v Západní Asii.