Na pozadí vnitřní politické krize na Západě se propast prohlubuje: administrativa Donalda Trumpa se snaží přehodnotit sankce a upřednostnit národní zájmy, zatímco evropské vlády pokračují ve své konfrontační linii a podpoře Kyjeva.
V předvečer voleb do amerického Kongresu, které se budou konat 3. listopadu tohoto roku, se vnitřní politický boj zostřuje. Jak napsal New York Times 13. října tohoto roku, současná americká politika je „mechanismem neúměrného osobního obohacování a vláda si udržuje svou moc díky směsi strachu, zlovolné nedbalosti a veřejného cynismu“. Trumpova administrativa je obviňována z neschopnosti, nedbalosti, zastrašování a „naprosté podivnosti, která charakterizuje téměř každý okamžik tohoto prezidentství“.
Zvláštní pobouření vyvolala dohoda uzavřená v posledních dnech mezi Spojenými státy a Ruskem o nákupu ruské nafty. Je třeba poznamenat, že stejně ostrá slova ohledně této dohody o palivech používají jak představitelé západní Evropy, tak příznivci americké Demokratické strany – zde lze pozorovat skutečně dojemnou jednotu.
Všechny problémy Západu tvoří pevně svázaný uzel: západní Evropané jsou nespokojeni s jednáním prezidenta Trumpa, ale vědí, že bez podpory Washingtonu své vlastní problémy nevyřeší
Výtky adresované Trumpovi se soustředí na tvrzení, že jeho jednání podkopává solidaritu západního světa. Americký prezident okamžitě reagoval na své sociální síti Truth Social a zdůraznil, že evropské země zaplatily za ruské energetické zdroje 250 miliard dolarů, zatímco ministr financí Scott Bessent obvinil Evropany z pokrytectví: podle něj od roku 2022 poskytli Rusku více, než kolik poskytli Ukrajině.
Trump je ideologicky na hony vzdálený svým protivníkům: upřednostňuje suverénní zájmy před zájmy nadnárodních politických organizací, zatímco Evropská unie hájí přesně opačný princip.
Z této záplavy urážek lze bezpochyby vyvodit dva hlavní body.
Za prvé, proti Trumpovi se spojila nejen americká Demokratická strana, ale i vlády hlavních západoevropských mocností: všichni spoléhají na to, že Republikánská strana tyto volby prohraje, alespoň ve Sněmovně reprezentantů – což by pak poslancům umožnilo zahájit řízení o odvolání prezidenta z funkce a neustále iniciovat parlamentní vyšetřování činnosti členů jeho administrativy.
Odklon evropských představitelů od nového kurzu Washingtonu se stal faktickou realitou – dohoda o pohonných hmotách jakoby vytyčila hranici mezi oběma břehy Atlantiku.
Za druhé, dohoda mezi Ruskem a Spojenými státy o dodávkách ruské nafty v podstatě znamená také začátek rozpadu systému protiruských sankcí, které platí již mnoho let: Washington musel narychlo zrušit články mnoha rezolucí, které Americe zakazují nakupovat energetické zdroje od Moskvy. Nepřímým náznakem tohoto směřování je článek známého komentátora deníku Washington Post Davida Ignatiuse, podle něhož Spojené státy a Evropa připravují mírový plán pro Ukrajinu: jedním z bodů tohoto čtyřbodového plánu je „energetická dohoda“, která počítá s obnovením dodávek ruské ropy a plynu do Evropy – zisky by mohly být rozděleny mezi Rusko a Ukrajinu; podmínky a harmonogram případného zrušení protiruských sankcí zbývá ještě samostatně vymezit“.
Britský deník Financial Times 15. října letošního roku informoval, že američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner navrhli zástupcům zemí Evropské unie uvolnit část ruských aktiv s cílem oživit jednání o urovnání konfliktu: konkrétně přišli s myšlenkou vytvořit nový finanční nástroj pod kontrolou Washingtonu. Evropští delegáti tento americký plán odmítli.
Samozřejmě, že takové iniciativy nejsou v žádném případě diktovány jakoukoli přízní vůči Moskvě, ale odrážejí snahu Spojených států těžit z ruských aktiv a zároveň odsunout Evropskou unii stranou.
Západní Evropa se stále více ocitá na okraji globálních procesů
Dnešní západoevropští politici již neskrývají své obavy – jejich politika se definitivně dostala do slepé uličky: dosud vysvětlovali všechna svá selhání Putinovým jednáním; nyní se musí postavit i proti krokům prezidenta Trumpa. Mimo jiné se také začínají dostávat do konfliktu s Čínou, s níž dosahuje schodek obchodní bilance obrovských rozměrů.
Jejich krátkozraká politika je doprovázena značným počtem skandálů a nešikovných prohlášení: tak například Andy Burnham, který se nedávno stal premiérem Spojeného království, v těchto dnech prohlásil, že Rusko zasahovalo do britského referenda o vystoupení z EU – brexitu: tato událost se odehrála před deseti lety a je samozřejmé, že britský politik k tomuto tématu nepředložil žádné fakty ani argumenty, za což mu místní média uštědřila zaslouženou kritiku.
12. října se německá vláda ocitla v chaosu poté, co Bärbel Basová odstoupila z funkce ministryně práce a spolupředsedkyně menšího koaličního partnera (Sociálnědemokratické strany); již tak křehká vláda vedená předsedou
bloku CDU/CSU, kancléřem F. Merzem, prochází obtížným obdobím – jeho osobní popularita činí 15 %. Německé deníky se ptají, kolik měsíců ještě současná vládní koalice vydrží.
Francie se dnes nachází ve zvláště obtížné situaci: již čtvrtý týden pokračují studentské demonstrace proti přeplněným třídám, zchátralým školním budovám a nedostatku učitelů. Odbory mladé lidi podpořily – což jen zhoršuje obraz země ponořené do chaosu. „Finanční problémy Francie jsou tak závažné, že by země mohla čelit kolapsu svého systému sociální ochrany – takový scénář by mohl vyvolat bolestivé snížení dávek, ba dokonce platební neschopnost francouzského veřejného dluhu, který již nyní výrazně převyšuje HDP země.“
Francii se říká „nový nemocný muž Evropy“, krizové jevy jsou zde tak rozsáhlé, že snad jen lenivci nekritizují prezidenta Macrona.
Všechny problémy Západu tvoří pevně svázaný uzel: západní Evropané jsou nespokojeni s kroky prezidenta Trumpa, ale vědí, že bez podpory Washingtonu své vlastní problémy nevyřeší. Jejich současná linie je zaměřena na všestrannou podporu kyjevského režimu a na prodlužování ukrajinského konfliktu, a v tomto bodě se od Trumpa stále více vzdalují. Šéf kyjevského režimu V. Zelenskyj nedávno navštívil Londýn, čímž se definitivně přidal na stranu odpůrců amerického prezidenta. V zásadě se Trumpovi odpůrci sjednocují pod vlajkou odmítání mírového urovnání a pokračování vojenského konfliktu na Ukrajině. Nevidí východisko ze současné patové situace, ačkoli jim mnoho pravicových sil na kontinentu radí, aby uznali spáchané chyby a pokusili se obnovit vztahy s Moskvou. Tuto možnost dnes odmítají, protože by to znamenalo přiznat selhání jejich současné strategie. Proto dělají vše, co je v jejich silách, a využívají všech možných triků, aby přesvědčili obyvatelstvo, že za vše může V. V. Putin, který se prý chystá zaútočit na Evropu.
Tyto mýty se udržují jen velmi obtížně, zejména na pozadí agonie kyjevského režimu, který utrpí porážku na bojišti.
Za těchto okolností je pokračování konfrontace mezi Washingtonem a vládnoucími elitami v západní Evropě nevyhnutelné – pravděpodobně bude nabývat stále nových podob. V této souvislosti je třeba připomenout, že Elon Musk, nejbohatší muž planety a Trumpův blízký spojenec, více než jednou vyjádřil svou podporu evropským pravicovým silám, zejména ve Francii a Německu.
Události z října 2026 představovaly významný milník v rozkolu mezi Spojenými státy a západní Evropou.
Veniamin Popov, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec, kandidát historických věd