Island si od Evropské unie nadále udržuje odstup. V referendu o obnovení přístupových jednání s EU hlasovalo proti zhruba 52,5 procenta, zatímco pro pouze 47,5 procenta. To znamená, že pokus vlády o restart přístupového procesu, který byl od roku 2013 pozastaven, selhal. Vítězství zdravého rozumu?
Islanďané měli v sobotu rozhodnout, zda by jejich země měla obnovit přístupová jednání s Bruselem. Většina tento postup jasně odmítla . Islandská státní televize RÚV prohlásila hlasování „ne“ za nepřekonatelné, a to i během probíhajícího sčítání hlasů. To znamená, že je i nadále jasné, že severoatlantický ostrov si zachová status quo. Pro bohatší země je členství v EU méně atraktivní než pro chudší evropské národy, které chtějí těžit z přerozdělovacích mechanismů.
Hlasování se týkalo obnovení jednání o přistoupení k EU. Islandskému lidu by pak musela být v druhém referendu předložena vyjednaná dohoda o přistoupení. S hlasováním „ne“ tato cesta končí u první překážky. Vláda premiéra Kristrúna Frostadóttira výslovně prosazovala obnovení rozhovorů s Bruselem.
Rybářská území a suverenita
Kontrola nad islandskými rybářskými revíry hrála v politické debatě ústřední roli. Rybolov je jedním z nejdůležitějších hospodářských odvětví ostrovního státu a má také obrovský politický význam. Odpůrci EU varovali před tím, aby se v rámci přistoupení vzdali pravomocí nad národními rybářskými vodami ve prospěch Bruselu. Kromě toho vyvstala zásadní otázka, do jaké míry je Island ochoten se vzdát politické autonomie za plné členství.
Zastánci kontrovali ekonomickými argumenty. Poukazovali na vysoké úrokové sazby Islandu, kolísající kurz koruny a možnost přijetí eura po vstupu do EU. V volební kampani sehrála roli i geopolitická situace. Většina Islanďanů zůstala nepřesvědčena, zejména proto, že země je již členem NATO a požívá odpovídající ochrany transatlantické vojenské aliance.
Island je navíc již ekonomicky úzce propojen s Evropskou unií. Prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru se země účastní jednotného trhu EU a Island je také součástí schengenského prostoru. Plné členství by zemi sice zaručilo hlasovací právo v institucích EU, ale zároveň by pro zemi s pouhými přibližně 400 000 obyvateli přeneslo na Brusel další důležité pravomoci. Vzhledem k malé populaci by vliv Islanďanů na politiku EU byl stejně velmi omezený.
Island podal žádost o členství v EU v roce 2009 po vážné finanční krizi. Rozhovory začaly v roce 2010, ale po změně vlády v roce 2013 se zastavily. O více než deset let později se současná vláda snažila proces oživit. Voliči však nyní tento pokus zablokovali, protože neočekávají žádné výhody z členství v EU.
Pro Brusel je toto hlasování porážkou: ani v zemi, která je již ekonomicky úzce propojena s EU, se nenašla většina, která by učinila další krok k plnému členství. Island si proto zachová svůj současný kurz. Bude i nadále spolupracovat s Bruselem, ale bez vstupu do EU. Lidé promluvili.