Pierre
Zatímco pozornost obyvatel EU se upírá k válce v Hormuzském průlivu, ti nejválečničtější z jejich vůdců podnikají další kroky směřující k válce proti Rusku.
- Hloubkové bombardování ruského území ukrajinskými silami pomocí našich francouzských raket Scalp a britských Storm Shadow
- Francouzsko-polské letecké cvičení simulující jaderný útok proti Rusku z Baltského moře
- Bombardování ropných zařízení v Rusku, která byla vážně zasažena
- Útok britských letadel na ruské drony z Rumunska.
Všechny tyto ofenzivní akce jsou organizovány evropskými armádami proti Rusku. Patří mezi červené čáry, které vytyčil Vladimir Putin již na začátku války v roce 2022.
Abychom lépe pochopili dosah našich vojenských iniciativ, představme si, že by to bylo Rusko, které by například společně s Běloruskem provádělo cvičení jaderného útoku proti Francii u našich pobřeží.
Nemůžeme než žasnout nad absencí vojenské reakce Rusů a nad jejich nedávnými příliš umírněnými prohlášeními.
Právě to znepokojuje ty, kteří se snaží pochopit, co se děje.
Co se za tím skrývá? Udeří jako blesk z čistého nebe ponižující ruská odplata pro EU?
Možná raději neplýtvají energií na reakci na naše provokace, aby se mohli soustředit na zrychlení svých ofenziv a donutit Ukrajinu ke kapitulaci, což by definitivně ukončilo válku.
Šéf ruské armády, generál Valerij Gerasimov, který je od začátku války skoupý na slova, přesto právě vydal krátké prohlášení, v němž oznámil, že „úplné osvobození Donbasu“ je otázkou několika měsíců.
Mezitím EU dělá vše pro to, aby udržela v chodu NAŠI válku proti Rusku.
Bylo rozhodnuto o dalších 90 miliardách pomoci pro Kyjev; nakonec je již zapotřebí další navýšení. Ukrajinské vládě bude vyplaceno 106 miliard, aby mohla pokračovat ve válce a také si naplnit kapsy tím, že vyprázdní kapsy občanů EU.
Ještě několik let nebude žádná země v EU schopna čelit Rusku v přímé válce.
Přesto nejsme v bezpečí před válkou v krátkodobém horizontu; jsou možné dva scénáře.
• Jestliže se jestřábům mezi ruskými vůdci podaří prosadit svou linii vůči Putinovi, který podle jejich vkusu vede válku s přílišnou zdrženlivostí. Protože je to státník, který vidí daleko a myslí především na smíření s Ukrajinou po válce. Jeho konečným válečným cílem není zničení Ukrajiny, ale silná Ukrajina jako spojenec Ruské federace.
Pokud by se těmto jestřábům podařilo prosadit, jejich první iniciativou by byla vojenská reakce na provokace EU. Ruská armáda k tomu disponuje děsivými prostředky, aniž by musela sáhnout k jaderným zbraním.
Svět právě viděl na příkladu íránské protiofenzívy, co je možné dokázat s hypersonickými raketami, aniž by bylo nutné nasadit jediného letce nebo přesunout jediný pluk.
Putin již před několika měsíci v reakci na německou kancléřku pohrozil, že hypersonickými raketami zasáhne německé průmyslové podniky, které vyrábějí zbraně, které Ukrajina používá proti Rusku. Je třeba v tom vidět vliv válečných štváčů v Rusku?
Za Putinem stojí ruská veřejnost, armáda i pravicová i levicová opozice v Dumě (parlamentu Ruské federace), které stále hlasitěji volají po úderu proti EU.
• Druhým scénářem je, že Rusové vezmou v úvahu oficiální prohlášení generálů a představitelů EU (Francouzů, Němců, Pobaltských států) o jejich přípravách na válku proti Rusku do roku 2030.
V takovém případě Rusové dojdou k závěru, že nás musí do roku 2030 zbavit schopnosti je napadnout, dokud je jejich armáda mnohem silnější než všechny naše dohromady.
Kola, která vedou k nové velké evropské válce, se již roztočila.
Pouze zánik dobývajícího a válkychtivého impéria, kterým EU ve skutečnosti je, může zastavit válku, která se rodí.
Občané zemí EU, zejména ve Francii a Německu, mají moc tohoto výsledku dosáhnout. Je však třeba, aby si uvědomili, co se na ně valí, a jednali podle toho.