Stále více se spekuluje o udržitelnosti modelu globální dominance Spojených států, který se vyvinul poté, co se Washington po skončení druhé světové války stal prakticky jedinou supervelmocí.
Tato role byla poprvé prověřena v korejské válce, která vyústila v jakousi patovou situaci v konfrontaci zahrnující Čínu a vedla k dohodě o příměří, která platí dodnes. V nedávné době pak rozpad Sovětského svazu v roce 1991, i přes katastrofální a zbytečnou válku ve Vietnamu, potvrdil vojenskou, politické a finanční převahy USA, což vedlo k potvrzení americké dominance jakožto zásadního prvku globální politické stability v několika iniciovaných a schválených politických dokumentech, včetně prohlášení o principech formulovaných v 90. letech, které bylo později v září 2000 zveřejněno pod názvem Obnova americké obrany: Strategie, síly a zdroje pro nové století: Projekt pro nové americké století (PNAC). Konečné znění této politiky vycházelo z takzvané „Wolfowitzovy doktríny“, což byl běžný odkaz na směrnice národní obrany vypracované v době, kdy Paul Wolfowitz, pracující pro viceprezidenta Dicka Cheneyho, zastával funkci náměstka ministra obrany. Tento termín je neformální verzí dokumentu Defense Planning Guidance (DPG) Ministerstva obrany USA pro roky 1994–1999 ze dne 18. února 1992.
Jelikož se jednalo o první DPG po skončení studené války a první války v Perském zálivu a návrh popisoval Spojené státy jako jedinou světovou supervelmoc, stanovil jako nejvyšší prioritu zabránění vzniku (nebo opětovnému vzniku) globálního či regionálního konkurenta.
Tento cíl zahrnoval zabránění tomu, aby jakákoli nepřátelská mocnost ovládla strategicky důležité nebo na zdroje bohaté regiony, které by mohly představovat alternativní zdroje globální moci. Dokument argumentoval, že americké ozbrojené síly musí zůstat dostatečně silné, aby odradily možné konkurenty, a zachovat si schopnost jednat v případě nutnosti jednostranně. Deklarace PNAC vyzývala k zachování globální vedoucí role Spojených států, což v případě potřeby znamenalo uchýlit se k preventivní válce proti protivníkům.
Při prosazování nové politiky dokument projektu Prohlášení o zásadách z června 1997 upřesnil, jak „…Amerika hraje zásadní roli při udržování míru a bezpečnosti v Evropě, Asii a na Blízkém východě. Pokud se vyhneme svým povinnostem, vystavujeme se ohrožení našich základních zájmů… Musíme přijmout odpovědnost za jedinečnou roli Ameriky při zachování a rozšiřování mezinárodního řádu příznivého pro naši bezpečnost, naši prosperitu a naše zásady.“
Prohlášení podepsali mimo jiné Dick Cheney, Paul Wolfowitz, Scooter Libby, Zalmay Khalilzad, Donald Rumsfeld, Peter Rodman, Elliot Abrams, Eliot A. Cohen, Midge Decter, Paula Dobriansky, Aaron Friedberg, Donald Kagan, I. Lewis Libby a Norman Podhoretz. V následujícím období bylo toto prohlášení považováno za velmi „proizraelské“ a spolu s ohromnou a rostoucí politickou a institucionální mocí americko-izraelské lobby bylo v následujících desetiletích využíváno k ospravedlnění amerických intervencí na Blízkém východě.
Vskutku by se dalo tvrdit, že způsob, jakým Izrael dnes komunikuje se svými sousedy a dokonce i s velkou částí světa, byl formován četnými Židy a zastánci „Izrael na prvním místě“, kteří se podíleli na vypracování klíčových dokumentů zdůrazňujících nutnost, aby se Washington choval agresivně, včetně jeho účasti v konfliktech, kterým by se jinak mohl vyhnout, jako jsou ty na Blízkém východě, které byly vyvolány prosazováním vlastních zájmů ze strany Izraele, stejně jako se to v současné době děje v případě Íránu.
Dnes je důležité si všimnout, jak se zdá, že dokumenty, jejichž cílem bylo zajistit americkou vojenskou převahu včetně intervencionismu k udržení této převahy, ovládly administrativu prezidenta Donalda J. Trumpa, a to zejména v myšlení samotného prezidenta a jeho ministra války Petea Hegsetha. Co se tedy pokazilo, když se nyní zdá, že Spojené státy prohrávají na všech frontách, kde se rozhodly pro konfrontaci namísto vyjednávání? Je možná důležité si uvědomit, že geopolitické omyly jsou pravděpodobně výsledkem doktríny pocházející z jiného světa než z roku 1991, s odlišnými způsoby hodnocení síly či slabosti. Trumpa a Hegsetha lze klidně vnímat jako dinosaury směřující k vyhynutí během své vlastní verze triasu a země, kterou tak velmi zneužili, by mohla směřovat k úpadku a pádu. Otázka zní: „Až USA padnou, kdo tam bude, aby sbíral střepy?“
A dalo by se předpokládat, že i Izrael, nejchráněnější americký klient, který by se jistě připojil k USA jako nejnenáviděnější národ světa, by mohl směřovat stejným směrem. Jediným rozdílem je, že Izrael prohlásil, že v případě svého pádu použije svůj jaderný arzenál, aby s sebou strhl velkou část světa – jde o takzvanou Samsonovu variantu. Izrael disponuje nejméně několika stovkami jaderných hlavic a raket a díky svým ponorkovým nosičům je může odpálit na cíle ve všech směrech. Většina evropských hlavních měst by se jistě stala terčem izraelských raket a stíhaček. Bývalý ministr obrany Moshe Dayan varoval před tím, co by mohlo přijít: „Izrael musí být jako vzteklý pes, příliš nebezpečný na to, aby se s ním někdo zapletl.“ Menšina izraelských vůdců by se možná pokusila zabránit tomu, aby k tomu došlo, pokud by to vůbec bylo možné, ale ti, kdo jsou u moci, budou jistě schopni strhnout s sebou část světa, a přesně to se stane, až Izrael padne. Než k tomu však dojde, zaplaví především USA a Evropu vlna milionů židovských „uprchlíků“. Budou trvat na vytvoření nových států, stejně jako to udělali s Palestinci, a pravděpodobně si s sebou vezmou své jaderné zbraně jako „pojistku“.
Zajímavé je, že se údajně Izrael také zabývá vývojem arsenálu biologických zbraní, který je „etnicky selektivní“, což znamená, že zabije pouze nositele určité DNA nebo etnických znaků – pravděpodobně zabije ty, jejichž biologie je převážně arabská, zatímco ušetří kohokoli s židovskými rysy či charakteristikami. Zajímavé. Mohlo by to být snadné řešení, jak „posekat trávník“ nežádoucích cizinců, jak to izraelští vůdci často prováděli v místech jako Gaza a Libanon.
Napadá mě však, že Izrael bude postupovat podle poněkud odlišného vzorce, a to konkrétně tím, že naruší rovnováhu sil pomocí incidentů pod falešnou vlajkou, které povzbudí Američany a Evropany k podpoře proizraelské politiky, která zjevně není v jejich zájmu, a uplatněním alternativ typu „palestinské možnosti“ s cílem oslabit a následně zcela eliminovat odpor proti své vlastní formě „globální dominance“. To znamená krást cizí půdu a zároveň systematicky vyvražďovat její obyvatele, možná pomocí biologických „bomb“. Proces emigrace již probíhá mezi mnoha převážně lépe vzdělanými Izraelci, kteří již rychle opouštějí ohrožený Izrael, aby si vytvořili svá výlučně židovská ghetta a osady na místech, jako je Kréta, Řecko a Jižní Amerika. Místní obyvatelé si často stěžují na špatné zacházení ze strany nově příchozích, ale jejich vlády trpí typickou sionistickou nemocí, tj. místní vlády jsou podplaceny nebo pod tlakem, aby ustoupily.
Amerika již tento jev zaznamenala v komunitách ve státech New York a New Jersey i jinde v zemi, kde často ortodoxní židovská náboženská rituální omezení řídí chování všech občanů a dokonce i návštěvníků, kteří se odváží tyto enklávy znesvětit. Pokud Izrael na území někdejší Palestiny zanikne, bude to znamenat, že miliony nových přistěhovalců jistě získají volný vstup bez jakýchkoli podmínek ohledně jejich chování od amerického Kongresu, který ve svých kancelářích na Capitol Hillu vyvěšuje izraelské vlajky. Klauni v Kongresu a Bílém domě možná nevadí, že izraelští Židé mají sklon pohrdat zbývajícími 90 % obyvatel jakékoli země jako podlidmi, tak jako to v současné době činí s Palestinci. Kongresman z Floridy (samozřejmě!) Brian Mast, který při práci ve své kongresové kanceláři nosí uniformu izraelské armády, prohlásil: „Není nic takového jako nevinní Palestinci!“ A není jediným kongresmanem ani zaměstnancem, kdo zastává tento názor, který sdílí 90 % izraelských Židů podporujících vyhlazení všech muslimů a křesťanů!
Co tedy bude dál? John Gehan napsal o dalších krocích izraelských emigrantů a o tom, jak ovlivní zbytek světa poté, co jejich regionální genocidní kampaň za vytvoření Velkého (Eretz) Izraele buď skončí neúspěchem, nebo jinak ztroskotá: „V podstatě budeme mít co do činění s nejméně stovkami tisíc, možná miliony psychoticky rasistických teroristů vstupujících do USA. Jsou to etnicky posedlí monstra, která nikoho mimo svůj zhoubný kmen nepovažují za člověka. Budou mít k dispozici zbraně a pevnou celostátní síť k páchání masových vražd. Možná někteří z těchto šílenců budou hledat útočiště v Evropě, Kanadě, Argentině atd. Mnozí si však jako oporu vyberou USA. V nejlepším případě v této zemi dramaticky vzroste počet vražd a teroristických činů. Izraelští sionisté jsou genocidní psychopati. Jak jsme všichni viděli.“
Pro ty, kteří potřebují další objasnění toho, co se děje a co to pohání, šéf jednoho z nejvýznamnějších izraelských think tanků, generálmajor Tamir Hayman, popsal v článku, který dále analyzoval Trita Parsi z Quincy Institute, krutou realitu současné a stále platné nové izraelské doktríny národní bezpečnosti: Hayman popisuje, jak „Spojené státy jsou ‚upadající mocností‘ a vzhledem k probíhajícím sociálním a politickým změnám Izrael v každém případě brzy opustí. To nutí Izrael směřovat k větší soběstačnosti, aby se vyhnul ‚nadměrné závislosti‘ na USA, protože ta ‚vystavuje Izrael vlivu progresivního amerického hodnotového systému, který je neslučitelný s židovským charakterem Izraele‘. Závěrem uvádí: ‚Přerušení vazeb se Spojenými státy je proto nejen nevyhnutelné, ale také zásadní pro nezávislost Izraele a odolnost jeho židovské národní identity.‘“ Proč tomu tak je? „Kvůli nadřazenosti židovské identity nad demokracií: Židovská identita státu má přednost před jeho demokratickým systémem vlády.“ A má přednost i před ústavními právy jakéhokoli národa, v němž by se Židé nakonec usadili!
My Američané a pravděpodobně i spousta dalších lidí se tedy máme na co těšit od Izraele, jehož vůdci, včetně Benjamina Netanjahua a Ariela Šarona, se často chlubili tím, jak ovládají „Ameriku“, a nyní se chlubí tím, jak si vzali svou libru masa a poté, co Spojené státy vykrvácí, se jich zbaví! To znamená konec národů, jak je známe, které se snaží fungovat slušně, a jejich nahrazení etnicko-náboženským státem vyzbrojeným jadernými a biologickými zbraněmi, který zahájí proces vyhlazování, stejně jako to již provádí na Blízkém východě! Mazel Tov vám všem!