Rusko odmítlo německou verzi dronového incidentu v Lipsku a označilo ji za provokaci pod falešnou vlajkou.
Reagovalo tak na prohlášení německé vlády, která označila Moskvu za viníka incidentu z letiště v Lipsku, který se odehrál 4. srpna. Na přistávací ploše v bezprostřední blízkosti ukrajinskych nákladních letadel plných munice byl tehdy nalezen dron s výbušninou. Druhý měl prý narazit do jiného nákladního letadla, aniž „kupodivu“ vybuchl. Třetí záhy „objevili“ v okolí letiště.
Vladimír Putin ve svém prohlášení německou verzi označil za podvrh se záměrně nastraženými „důkazy“ a prohlásil, že motiv celé provokační operace je zřejmý: Odvést pozornost od domácích problémů tím, že veřejnost dál vystraší Ruskem.
To se nakonec plně potvrdilo, když Evropská unie na základě tohoto primitivně provedeného podvrhu, okamžitě dál zpřísnila protiruské sankce. A některé státy „solidárně“ rozjely další vlnu protiruské hysterie.
Zvláště politováníhodná je právě taková reakce ministra zahraničí České republiky, který na základě tohoto zjevného podvrhu si bez dalšího zjišťování předvolal na kobereček ruskou velvyslankyni. Je to směšné a trapné zároveň. Musíme se ptát: Opravdu Petr Macinka, této průhledné ukrajinské provokaci věří, nebo to jen „loajálně“ předstírá? Ať tak, nebo tak: těžko říci, co je horší.
Lipský incident totiž skutečně nese všechny typické znaky operace pod falešnou vlajkou.
Už tím, že Německo přisuzuje Rusku neuvěřitelnou neobratnost a nekompetentnost. Veřejnost má uvěřit tomu, že nejzkušenější dronoví piloti na světě, údajně vyslaní provést dosud nejokázalejší hybridní útok na členský stát NATO, nechali jeden dron ležet na přistávací ploše, s druhým měly smůlu, protože po srážce s přistávajícím letadlem nevybuchl, a třetí prostě z nepochopitelných důvodů zanechaly jen tak poblíž. Se „stopami“ DNA. To jako vážně?
Západ ukrajinskýma rukama – jako vždy
Tomu nikdo jen trochu soudný přece nemůže uvěřit. Tak jako žádný člověk s alespoň zbytky vlastního nestádního uvažování nikdy neuvěřil tomu, že Rusko stojí za útokem na plynovod Nord Stream. Trvalo to sice roky, aby všichni pozapomněli, ale dnes nakonec členové ukrajinské rozvědky, kteří útok provedli (jiná věc je, že jej naplánovali Anglosasové), přece jen stojí před německými soudy.
Na podzim loňského roku se odehrála podobná epizoda, kdy „neznámé drony“ přinutily velká skandinávská letiště přerušit provoz. Zelenský předvídatelně svalil vinu na Rusko – a požadoval uzavření dánských úžin pro ruské lodě. Fakticky vyhlášení války.
Stejně jako v případě Lipska samozřejmě nebyly nikdy předloženy žádné skutečné důkazy, jen vyfabulované „domněnky“. Incident přesto posloužil jako precedens: Rusko lze napříště bez důkazu obviniti z jakéhokoli záhadného dronového incidentu v Evropě a následnou eskalaci napětí tím vždy zdůvodnit.
Lipský incident jde však dál. Na rozdíl od Zelenského tehdejšího návrhu, který nakonec nebyl realizován, protože by mohl znamenat vyprovokování přímé války NATO s Ruskem, tentokrát cestu k eskalaci otevřít může. Přerušená dronová kampaň Západu (především Britů) s cílem „ukrajinskýma rukama“ poškodit ruskou infrastrukturu, může být obnovena.
Neschopní dronoví piloti?
Je třeba mít na paměti, že Německo je dnes největším evropským vojenským sponzorem Ukrajiny. A že již na jaře uzavřelo dohodu o rozvoji ukrajinských schopností pro údery do hloubky ruského území. Zároveň jeho polozhroucená ekonomika dle Hitlerova vzoru přechází na válečné hospodářství. Brzy se má stát – opět – největší a nejsilnější armádou v Evropě.
A to vše na pozadí unijní (ve skutečnosti však opět německé) prognózy, která předpovídá válku s Ruskem kolem roku 2030. Jenže tato politika je u voličů – včetně těch německých – stále více nepopulární. Lipská operace pod falešnou vlajkou má být proto dalším pokusem o ospravedlnění budování válečné psychózy.
Příběh o nekompetentních ruských dronových pilotech je sice primitivní, ubohý – ale právě proto jej západní politici a jejich korporátní média šíří. Propaganda totiž nepotřebuje složité konstrukce, nebo dokonce důkazy (brzy si to připomeneme vzpomínkou na 11. září 2001). Stačí tvrzení – ale masivně podpořené mediální kampaní.
A právě tak to nyní probíhá. Je třeba odvést pozornost od hospodářské katastrofy způsobené německými vládami v Berlíně, respektive v Bruselu, a překrýt je válečnickou eskalaci vůči Rusku.
Lipská konstrukce (a „důkazy“) jsou přitom snad ještě komičtější než „vrbětický Pat a Mat“ agenta Anglosasů Koudelky v čele BIS. Ale funguje právě tak dobře – pokud na ně politici slyší. V případě Vrbětic to byl Andrej Babiš. V případě Lipska za něj v jeho další vládě ochotně zaskočil naivní Petr Macinka.
Otevřít stránky Sebeobrany
Jenže aktuálně obnovená eskalace válečnické protiruské hysterie se může snadno zvrtnout v další provokace – například v Pobaltí. To s sebou nese riziko překročení ruského jaderného prahu podle jeho aktualizované doktríny.
Zvyšuje se tím nebezpečí, že se situace vymkne z rukou. Německo by proto udělalo nejlépe, kdyby tyto hry pod falešnou vlajkou přestalo hrát a od této nebezpečné eskalace upustilo, tak jak to udělaly i skandinávské státy.
To ovšem není možné, neboť před Německem stojí tento víkend první z trojice klíčových zemských voleb. A právě lipský incident a na něj navazující případné další teroristické činy připisované Rusku, mají vystrašit voliče, aby nevolili protiválečnou Alternativu pro Německo (AfD), která v průzkumech suverénně vede.
Německá vláda a její „protektorátní“ pomahači v dalších zemích ovládaných Bruselem se prostě snaží zabít dvě mouchy jednou ranou: Přiživit protiruskou hysterii zakrývající jejich politický krach – a odradit probouzející se Němce od volby AfD.
Lov na mnoho zajíců najednou – zvláště při střelbě slepými – však obvykle úspěch nepřinese.
Může se však zvrhnout ve skutečný krvavý masakr, který už nikdo nezastaví. Je smutné, že tomu asistuje i česká vláda.