Tak už jste to určitě slyšeli Máme tu další nový boží nařízení, aby se nám, drobným podnikatelům, lépe žilo
Aneb konec zásilek do zahraničí. Já, jako podnikatelský subjekt díky nařízení EPR a PPWR už nemůžu úplně jednoduše poslat svoje náušnice na Slovensko. Protože – světe představ si to! – tam jdou v krabičce! A dokonce v obálce! A já tím vytvářím nebezpečný odpad, se kterým se chudák Slovensko bude muset potýkat!
Takže abych vám mohla poslat jedny umrněný náušnice za pitomý pětikilo, musím se na Slovensku registrovat u nějaký podělaný firmy, doložit, z čeho jsou moje obalový materiály složený a že jim tam neotráví životní prostředí, následně musím evidovat, kolik těch zatracenejch krabiček a obálek jsem tam poslala a ještě si k tomu můžu pořídit zmocněnce!
To by se jeden fakt picnul.
Aby do toho husa kopla.
A ano, napadají mě ještě další, mnohem peprnější výrazy, výrazně víc se podobající žumpě.
Jako třeba, že z toho by se jeden posral.
Je jedno, co si myslím o EU jako celku, je jedno, co si myslím o politice jako celku, ale vážně bych byla ráda, kdyby se tam objevil někdo, kdo by se bral za ty drobný podnikatele, který přináší radost po celým širým světě a nechtějí nic jiného, než aby jim státní aparát dál pokoj. Spokojí se se svojí ušmudlanou dvacítkou měsíčně, protože dělají práci, kterou milují a která je naplňuje. Nechtějí od státu nic. Jen klid.
A ten jim teda fakt dopřán není.
Takže je mi líto, ale musím zastavit posílání balíčků do ciziny, dokud se takhle situace nějak nevyřeší, protože já si (se svojí ušmudlanou dvacítkou) fakt nemůžu žádný pokuty dovolit.
Je s podivem, kolik bouří drobní podnikatelé přestáli. Kolik toho vydrželi. Ale fakt nevím, kolik toho ještě vydrží…
Petr Pokorný