Ruský ministr zahraničí věcí Sergej Lavrov byl nucen konstatovat, že žádné mezinárodní právo už neexistuje. Pro Lavrova ani pro jiné představitele Ruska to není žádné překvapení, byli si velmi dobře vědomi zničení mezinárodního práva. Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 marně varoval před negativními důsledky tohoto procesu. Tehdy ho ještě bylo možné zastavit.
Důsledek zrady
Samotný fakt zahájení Speciální vojenské operace (SVO) byl důsledkem přesvědčení ruského vedení o hluboké degradaci mezinárodního práva. Rusko od počátku sázelo na dohodu, na řešení všech problematických otázek nejen ohledně Ukrajiny, ale i evropské a globální problematiky prostřednictvím jednání. Přechod k silovému řešení svědčil o hlubokém zklamání Ruska z efektivity vyjednávacího procesu a kvality partnerů k jednání.
Mnozí lidé mohou zvolat, že neadekvátnost „partnerů“ byla zřejmá a že to všichni museli vidět. To je sice pravda, všichni varovali a všem byla neadekvátnost zřejmá. Putin, jak řečeno výše, varoval už v roce 2007, kdy byla většina dnešních „proroků“ ještě přesvědčena o produktivnosti spolupráce Ruska a Západu a o tom, že nedorozumění odezní a spolupráce bude možná.
Samozřejmě dnes bude stejně těžké takové lidi najít, jako ty, kdo dovolili rozpad SSSR (ono se to nějak stalo „samo“). Všichni sice byli proti rozpadu SSSR, ale ten se rozpadl. Všichni sice byli proti paktování se Západem, ale obchodovali s ním naplno, a dokonce i moderní rekonstrukci nazvali „eurorekonstrukcí“, přestože ji prováděli Turci a Korejci.
Propast pekelná
Rusko nemělo žádný důvod ničit ani výhodný obchod, ani mezinárodní právo. Obojí Rusku vyhovovalo, pokud by byla pravidla dodržována všemi a byla pro všechny stejná. Právě za zachování práva a pravidel Rusko bojovalo, protože alternativou k mezinárodnímu právu je válka všech proti všem, jejíž počáteční fázi nyní pozorujeme. Ano, pouze počáteční. Zatímco na Ukrajině už je konec blízko, globální konfrontace se ještě nedostala ani do poloviny. Všechno teprve začíná.
V posledních dnech často slyším od známých, že „brzy se všechno rozhodne“. Mají na mysli bojové akce na Ukrajině. Souhlasím s nimi jak v tom, že brzy, tak v tom, že se rozhodne. Otázkou je pouze, jak přesně se to rozhodne a co bude potom.
V tomto ohledu těžko označit Lavrovovo prohlášení za varovný signál. Spíše je to gesto zoufalství. Gesto muže, který se snažil udržet vůz s nákladem před pádem do propasti, ale uvědomil si, že to nepůjde – a nikdo mu nepomůže. Pouští vůz i koně a v tom krátkém okamžiku, kdy se ještě nezřítili, i když je už nic nedrží na okraji srázu, strhne z hlavy čepici a mrští jí o zem ve smyslu „ať to jde všechno k čertu“.
Mezinárodní právo už neexistuje
Pokud už mezinárodní právo neexistuje, a ono neexistuje, pak už není, s kým a o čem jednat. Chybí samotný základ pro vyjednávání. Neboť absence mezinárodního práva znamená vítězství práva silnějšího, a tedy je nejprve třeba určit, kdo je silnější, a teprve potom souhlasit s jeho podmínkami, nebo se mu pokoušet dokázat, že neodpovídají úrovni jeho síly.
Otázkou je, kdo takové měření sil přežije.