Londýnsko-kyjevský mediální poltický spektákl a realita jeho důsledků pro další vývoj války na Ukrajině a proti Íránu
Ještě v sobotu 25. července se prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj kasal na sociálních sítích, že jeho dálkové drony úspěšně napadly v Kaspickém moři iránské nákladní a válečné lodě, a později, těsně před svou výpravou za lídry Velké Británie a USA, vedl ještě další bojovné řeči pro anglo-americká západní média, že Irán dodává zbraně Rusku, a proto je legitimním cílem pro ukrajinské údery. Jakmile však tento týden postupně pohovořil s Andy Burnhamem, a s Donaldem Trumpem, a dalšími US politiky a zbrojními magnáty, pár minut po konci posledního z těchto jednání jeho ministr zahraničí Andrij Sybiha rázně vytroubil do světa, že Ukrajina se za útoky na iránské lodě omlouvá, a že se již nebudou opakovat, a z tvrzení iránské strany dokonce vysvítá, že Kyjev prý zaplatí Teheránu i odškodné za zmařený majetek a životy.
Časová posloupnost těchto událostí je náramná, a krásně ukazuje, nač se mne dotazovala v posledních dnech řada čtenářů – jak je to s podporou Andy Burnhama válce na Ukrajině. A ukrajinská diplomacie v časové ose ukázala, že nejprve bylo třeba “úmyslně” trefit iránské lodě v Kaspickém moři, aby byli ukrajinskou eskalací proti Íránu potěšeni Donald Trump, který si s Ajatolláhy zatím neví moc rady, i američtí Senátoři a Kongresmani, protože ti budou schvalovat mimořádně vysoká protiíránská a protiruská cla, a jejich schválení se Kyjevu náramně hodí. Ale hned potom bylo zase třeba potěšit britského premiéra Andyho Burnhama, a tak se “úmyslný” útok na íránské lodě v Kaspickém moři v mžiku stal útokem “neúmyslným”, a žádné další podobné údery drony už nebudou, a i tento bude Ukrajinou Íránu odškodněn.
Kyjevskou diplomacii totiž neřídí žádní hlupci, jak bývá v Praze bohužel častým kavárenským obyčejem. A tak vědí, že ostřílení britští finančníci (NIESR) tento týden varovali před “velmi obtížnými kompromisy při pozimním sestavování britského státního rozpočtu, pokud válka s Íránem udrží vysoké ceny ropy a vysokou inflaci“.
Andy Burnham tento týden přijal Zelenského a sliboval mu, že bude pokračovat v “neochvějné podpoře Ukrajiny”, kterou proslul jeho předchůdce Keir Starmer. To je ovšem typické západní mediální politické divadlo. Politicko-ekonomická realita, jíž je podřízen stejně jako Putin, nebo Trump, či Merz, i Andy Burnham je neúprosná, sliby se dají plnit pouze, když na ně jsou finance, a ty v Británii už letos nejsou.
V první vteřině dnešního dne (29. července 2026) vydali britští finančníci tristní zprávu o stavu britských veřejných financí. Británie má nejvyšší náklady na splácení svého státního dluhu mezi zeměmi G7. Tento dluh ve výši 95% britského HDP už není možné v žádném případě dále zvyšovat, a půjčky na financování předvolebních a dalších politických slibů tak nepřicházejí už absolutně v úvahu. Inflace v Británii v příštích měsících vzroste na 3.8%, a v jejím důsledku bude muset vláda Velké Británie najít ve svém rozpočtu do konce tohoto desetiletí 24 miliard liber jenom na udržení stávající úrovně sociálních služeb a sociálních dávek.
Pro srovnání:
(1) Do konce tohoto desetiletí zbývá necelých 42 měsíců, a jen sociální služby a dávky budou britskou vládu stát za tu dobu +24 miliard liber. Ty ovšem nepokrývají současné státní příjmy země, a tedy budou muset být zvýšeny daně pro jejich uspokojení, protože půjčovat si už Británie nemůže dovolit.
(2) Jak před dvěma dny (27. července 2026) zveřejnila kancelář britského premiéra v rámci ukrajinského mediálního divadla, Ukrajina obdržela od Británie za 53 měsíců jejího trvání celkem +25 miliard liber, a v nich jsou započteny, jak zbraně, tak i všechno ostatní.
(3) Pokud by tedy Andy Burnham měl pokračovat ve “stejně neochvějné podpoře Ukrajiny” jako jeho všichni jeho předchůdci v úřadu od zahájení Putinovy invaze – Boris Johnson, Liz Trussová, Rishi Sunak, a Keir Starmer, musel by do roku 2030 zvýšit Britům daně o 45 miliard liber jen, aby bylo na válku na Ukrajině, a aby byly v Británii zachovány stejně špatné a podfinancované sociální služby, jako jsou nyní!
To ovšem není všechno:
(4) V červnu 2026 “uvízlo průměrně denně” v britských nemocnicích 13 600 “vyléčených pacientů” denně, protože pro ně nebyla zajištěna sociální péče ani lůžka, a neměli, kam jít. Britský systém sociální nelékařské péče je díky růstu nákladů na tuto péči a stárnutí britského obyvatelstva totálně rozvrácen a poddimenzován. Burnham před volbami slíbil, že tento systém spraví. A usilovně na tuto opravu hledá, jakým způsobem zvýšit daně o 18 miliard liber ročně!! A to slíbil, že ukončí bezdomovectví v Británii, a řadu dalších šokujících sociálních reforem, včetně zvýšení veřejných starobních důchodů, a snížení plateb za energie, za dopravu, a za bydlení. Kolik bude muset na všechny tyto své sliby vybrat dalších stovek miliard liber na daních, ani finančníci zatím netuší. Jisté je, že před volbami slíbil, že nezvýší daně obyčejným pracujícím, ani DPH, a toho se stále drží. A že si na tyto své politické předvolební sliby už nemůže půjčovat u bankéřů, jako jeho předchůdci.
(5) Andy Burnham tak má před sebou zřejmou volbu. Buď hodí přes palubu Ukrajinu i se Zelenským. A nebo hodí přes palubu své voliče. Leč Keir Starmer byl svržen právě proto, že házel přes palubu labouristické voliče, aby mohl podporovat Kyjevský režim a zvyšovat vojenské výdaje podle směrnic NATO.
(6) Jak už jsme několikráte psali, letitá britská historická zahraničně politická tradice velí “veřejně slibovat neochvějnou podporu”, a přitom “tiše chystat zradu této podpory”. (Viz podrobně v MAP 1726 – Zápisky generála Edmunda, prvního barona z Ironside, o jeho “diplomatické misi do Polska v létě 1939, která měla Poláky ubezpečit, aby v každém případě válčili s Hitlerem, protože Britové i Francouzi na 100% na Hitlera okamžitě zaútočí zezadu”.
John Healey, historicky první ministr financí Velké Británie, který si už nemůže u bankéřů půjčovat na zvyšování státního dluhu!! Tak jsou na tom britské státní finance mizerně!! Tak to se Rusku teď stát nemůže!! (Zdroj oficiální vládní foto od Lauren Hurley zde)
(7) Vládu Keira Starmera svou rezignací formálně potopil její ministr obrany John Healey, protože Starmer nechtěl zvýšit vojenské výdaje Velké Británie podle požadavků NATO. Andy Burham za odměnu za svržení Keira Starmera jmenoval Johna Healey ministrem financí ve svém nové kabinetu, a jak už hlásí britští analytici, Healey už z této nové funkce odstupovat nehodlá, ačkoli se požadavek na zvýšení vojenských výdajů podle nařízení NATO opět plnit nebude, respektive jeho splnění bude odsunuto až někam k roku 2035. A ono není divu, Andy Burnham by musel na splnění tohoto nařízení NATO vymyslet, jak by z Britů vyrazil dalších 25 miliard ročně, k těm dalším desítkám miliard liber , které jsme v naší analýze popsali.
(ZÁVĚR) A tím jsem odpověděl na obsah poloviny mailů, které jste mi v posledních dnech napsali. Ty zbylé vyřídím dnes a zíra. Děkuji za ně, i za podporu i za pomoc.