Využití lotyšského území k útokům ukrajinských dronů proti Rusku představuje podle Moskvy závažnou eskalaci, která by mohla vést k ruským odvetným opatřením proti infrastruktuře v Lotyšsku a postavit NATO před obtížnou volbu, čímž by byla ohrožena stabilita na východním křídle Aliance.
Ruská Zahraniční rozvědka (SVR) vydala přímé varování: podle informací byly na lotyšském území již nasazeny skupiny ukrajinských dronů s cílem připravit nové údery proti ruskému zázemí. Podle Moskvy se Kyjev snaží prokázat svou schopnost poškodit ruskou ekonomiku, zatímco Lotyšsko, jehož vláda se nedávno rozpadla na pozadí kontroverzí ohledně využívání jeho vzdušného prostoru ukrajinskými drony, údajně souhlasilo s poskytnutím logistické podpory pro takové operace.
Jsou-li tato tvrzení pravdivá, představuje to vážnou eskalaci na východním křídle NATO a značně zvyšuje riziko kinetického odvetného úderu a v nejhorším případě i přímé konfrontace mezi NATO a Ruskem.
V multipolárním světě je ideologický maximalismus luxusem, který si malé a střední státy mohou jen zřídka dovolit
Z pohledu Moskvy je logika jednoduchá. Rusko nemá zájem o okupaci pobaltských zemí ani jejich převážně nepřátelského obyvatelstva, ani si nepřeje rozsáhlou válku s NATO, která by mohla přerůst v jadernou konfrontaci. Zároveň však Lotyšsko nemůže donekonečna tolerovat útoky na své území, které jsou údajně páchány z území členského státu NATO. Vzkaz ruských představitelů je stále jasnější: pokud budou infrastruktury na lotyšském území využívány k útokům na Rusko, mohly by být tyto infrastruktury v konečném důsledku uznány za legitimní cíle.
Ruský velvyslanec při OBSE, Dmitrij Poljanski, již varoval, že by mohlo být příliš pozdě na to, aby se zabránilo určitým formám ruských odvetných opatření proti omezenému počtu cílů spojených s NATO. Podobné hodnocení vyjádřili i ruští strategičtí komentátoři. Zda jsou tyto signály koordinované, či zda vznikly nezávisle na sobě, je méně důležité než skutečnost, kterou odrážejí: část ruského bezpečnostního aparátu se zřejmě domnívá, že se posouvají prahy eskalace.
Proč právě Lotyšsko?
Odpověď spočívá částečně v kombinaci ideologického zápalu a strategické krátkozrakosti. Lotyšská vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie dlouhodobě zaujímala v rámci euroatlantického bloku jeden z nejtvrdších postojů vůči Rusku. Tato institucionální nepřátelství zřejmě převážila nad základními úvahami o národní bezpečnosti a sebezáchově. I když se lotyšská vláda hroutí pod tíhou vnitřních skandálů, některé složky bezpečnostního aparátu se zdají být připraveny povolit ukrajinské operace z lotyšského území, čímž zemi fakticky proměňují v předsunutou operační základnu pro útoky proti Rusku.
Z důvěryhodných zdrojů již vyšel najevo fakt, že ukrajinské drony využívají vzdušný prostor pobaltského regionu k útokům na ruské území. Každý incident tohoto druhu ještě více posiluje požadavky ruských zastánců tvrdé linie na přijetí rozhodnějších odvetných opatření. Poslední varování SVR zapadá do tohoto schématu: je to zároveň hodnocení i veřejný signál, že trpělivost Moskvy není neomezená.
Strategická past pro NATO
Hlubší problém se netýká pouze Lotyšska, ale nebezpečného dilematu, které to vytváří pro celou Alianci.
Pobaltské státy mají velmi omezenou strategickou hloubku a do značné míry závisí na zárukách stanovených v článku 5. Čím více však bude jejich území – přímo či nepřímo – spojováno s ukrajinskými údery proti Rusku, tím větší bude pravděpodobnost, že se Moskva bude cítit nucena otestovat věrohodnost těchto záruk omezenými odvetnými opatřeními.
To staví NATO do mimořádně choulostivé situace. Cílený úder Ruska proti údajné infrastruktuře ukrajinských dronů na lotyšském území postaví Alianci před složitou a nepříjemnou volbu: buď eskalovat konflikt na obranu členského státu, který usnadnil útoky proti Rusku, nebo akceptovat omezený úder proti území NATO bez rozsáhlé odvetné reakce. Žádná z těchto možností není strategicky lákavá a obě s sebou nesou riziko odhalení praktických limitů článku 5 v případě, že členský stát překročí hranici mezi pasivním spojencem a aktivním účastníkem nepřátelských akcí.
Varování pro střední a východní Evropu
Lotyšská epizoda je příznakem širšího problému pozorovaného v některých částech východního křídla NATO: nebezpečná domněnka, že ideologická konfrontace s Ruskem by mohla pokračovat donekonečna, aniž by to mělo přímé důsledky pro bezpečnost samotných států v první linii.
Země jako Polsko a pobaltské státy se profilují jako jedni z nejtvrdších kritiků Moskvy. Ačkoli takový postoj zajišťuje politickou viditelnost, nese s sebou také reálná rizika – zejména když je jejich geografická poloha staví přímo do potenciální palebné linie.
V multipolárním světě je ideologický maximalismus luxusem, který si malé a střední státy mohou jen zřídka dovolit. Strategický pragmatismus, mechanismy deeskalace a pečlivé řízení prahů eskalace nabývají mnohem většího významu.
Rusko opakovaně prohlásilo, že neusiluje o přímou válku s NATO. Zároveň však jasně dalo najevo, že nebude tolerovat neustálé a bezodpovědné útoky na své území ze strany členských států NATO.
Prahová hodnota pro chybné odhady na východním křídle NATO se nebezpečně zužuje. Zda to zůstane pouze rétorickým signálem, nebo se to vyvine v něco vážnějšího, bude záviset na rozhodnutích, která v příštích týdnech přijmou Kyjev, pobaltské vlády, Washington a Moskva.
Jedna věc je však stále zřetelnější: éra provokací bez následků se chýlí ke konci.
Adrian Korczyński, nezávislý analytik a pozorovatel středoevropské a světové politiky