Sociopatický prezident Spojených států zcela ignoroval čínské řešení, jak ukončit íránské drama, které minulý čtvrtek osobně v Bílém domě představil prezident Si Ťin-pching.
V podstatě Si řekl Trumpovi, že východ z této situace má přímo před sebou: vrať se k té mrtvé kočce, kterou už několikrát zabil, tedy k memorandu o porozumění (MoU), které Trump podepsal a poté roztrhal. Čína, řekl Si, je připravena plně podpořit tento návrat k diplomacii.
Jak se dalo očekávat, sociopat odmítl nejen Siovu nabídku, ale i íránský sedmidenní, postupný návrh na návrat k jednání, který v New Yorku představil ministr zahraničí Araghchi.
Tuto kombinaci by se vlastně mělo vnímat jako čínsko-íránský návrh: soubor konečných podmínek, který Araghchi a Wang Yi doladili během dvou po sobě jdoucích setkání, nejprve na summitu BRICS v Novém Dillí a poté v Pekingu.
Trump nejenže odmítl mírovou nabídku, ale také se chlubil – za bouřlivého smíchu celého světa –, že Spojené státy mají „naprostou kontrolu“ nad „Trumpovým průlivem“.
Trumpovo pohrdání vážně rozzlobilo jak Wang Yiho, tak prezidenta Si. V asijské kultuře to znamená nejhorší formu ztráty tváře: odmítnutí doporučení oficiálně předloženého nejvyšší vládní úrovní.
Očekávejte tedy, že čínská reakce bude stejně záludná jako svitek hedvábí nasáklý jedem. Peking bude nyní Teherán podporovat ještě důrazněji, a to hned několika způsoby.
Íránské revoluční gardy (IRGC) na to reagovaly tím, že Hormuzský průliv uzavřely ještě těsněji. Během pouhých 48 hodin Írán spálil nejméně 19 tankerů, které se pokoušely průlivem proplout, aniž by dodržely postupy námořnictva IRGC a PGSA, včetně zaplacení poplatků.
To vyvolalo v celé západní Asii virální vtip: někdo ať Trumpovi řekne, kdo je v průlivu šéfem.
Teherán v New Yorku zahrál své diplomatické karty s mimořádnou jemností. Nejenže donutil neo-Crassa/neo-Caligulu/Goldfingera veřejně odmítnout nabídku míru, ale také ho přemluvil, aby po volbách do Sněmovny reprezentantů naznačil „remix bombardování Íránu“; nyní je celé planetě jasné, že tomuto sociopatovi je naprosto lhostejná lavina globálních ekonomických, palivových a potravinových krizí. On je vlastně jejich strůjcem.
K tomu přidejme bezchybný výkon prezidenta Pezeshkiana nejen na pódiu OSN, ale i při setkání s šéfy amerických think tanků a redaktory předních novin v newyorském hotelu. Pezeshkian vyhrál mediální válku přímo v doupěti nepřítele: to je úspěch, který se zapíše do dějin.
Trump zavírá dveře, které Teherán otevřel, ale čas běží dál
Blokáda Hormuzského průlivu má tolik děr, jako by zítřek neměl přijít. Velká část přepravy probíhá přes saúdské a irácké tankery – přičemž se obchoduje s tunami petro-juanů. Pašování je na denním pořádku i v teoreticky USA kontrolovaném ománském koridoru – íránská ropa putuje jak do tankerů ve stínu petro-šejků, tak do oficiálních tankerů.
Pokud jde o pašerácké a přežívací schémata po 47 letech sankcí, nikdo na Peršany nemá. To vše udržuje na palubě energetické odběratele – Čínu, jihovýchodní Asii a dokonce i Jižní Koreu.
Tuto středu uplyne lhůta 45 dnů, kterou Teherán stanovil 16. srpna pro ukončení Trumpovy námořní blokády. Jinak… 30. září je shodou okolností také termín, který stanovili Iráčané pro definitivní odchod USA z Iráku.
A to vše se překrývá s nedávným čtyř- až pětidenním termínem, který stanovil Mohsen Rezaee, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti (SNSC) a de facto druhá nejvýznamnější osoba v Íránu, aby Američané ukončili blokádu. Ten připadá na pondělí, tedy dnes.
Stručně řečeno: Zatímco Washington zavřel dveře, které Teherán otevřel, teheránské hodiny tikaly dál. Náš kanál Transition Protocol obdržel potvrzení, že vrcholné politické vedení a vedení IRGC již rozhodly o dalším postupu.
Budou držet kurz až do této středy. A pokud se nenajde cesta k řešení za podmínek, které prezident Si předložil Trumpovi v Oválné pracovně, je Teherán připraven podniknout 5 klíčových kroků:
1. Rozšířit bojiště za Hormuzský průliv do Indického oceánu.
2. Vyhradit si právo zaútočit na jakékoli americké námořní plavidlo prosazující blokádu.
3. Spolupracovat s Ansaralláhem na rozšíření blokády až k úžině Bab al-Mandab.
4. Jednat preventivně proti vojenskému posilování, které považuje za hrozbu.
5. Omezit letecký provoz jakékoli země, která se připojí k letecké blokádě.
Žádná omezení. Doslova.
Prozatím tedy máme zlověstné varování týkající se Indického oceánu; potvrzenou hrozbu vůči všem americkým operačním střediskům v případě útoku ze strany Washingtonu; a vyhlášenou doktrínu preventivních úderů.
Co zatím nemáme, je rozkaz k přímému útoku na americké lodě.
Na letecké frontě se Írán bude řídit zásadou vzájemnosti, nikoli raketami.
Postoj íránského vedení k sekundárním sankcím USA vůči prakticky jakémukoli letišti kdekoli na světě, které přijímá íránské lety, je zcela jasný:
„Pokud naše letadla nevzlétnou, pak ani vaše letadla nevzlétnou.“
To prohlásil poradce Nejvyššího vůdce Mohammad Mokhber. V sobotu Mohsen Rezaee uvedl, že Írán na tento zákaz nebude reagovat vojensky; vede jednání s dotčenými státy; a má pro některá letiště v záloze „několik nevojenských možností“.
Kromě velmocí, jako jsou Čína a Rusko, několik států – včetně Turecka, Malajsie, Vietnamu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kazachstánu – zcela ignoruje imperiální letecké obklíčení Persie.
Pak je tu mimořádný případ Iráku.
Irácký odpor jako první vystoupil s prohlášením, že se zaměří na letiště zemí Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC). Poté několik vysoce postavených duchovních v Nadžáfu a Karbale synchronizovaně protestovalo a podtrhlo legitimitu loutkové vlády v Bagdádu.
Obrovské protesty zachvátily také Basru – hlavní město Iráku, bohaté na ropu, kde se nacházejí beduínské šíitské kmeny vyzbrojené až po zuby (vzpomínám si na ně s láskou z počátku 2000. let). Jeden z jejich šejchů dal Bagdádu 48 hodin na to, aby ukončil spoluúčast na obléhání Íránu ze strany USA. Nakonec tedy možná dojde k výjimce pro lety mezi Íránem a Nadžafem – v podstatě pro přepravu poutníků.
Íránský čas a americký čas: Okno nejvyššího rizika
Nyní k frontě u Rudého moře.Ta ubohá „koalice ochotných“ – saúdští, turečtí a pákistánští náčelníci generálních štábů, kteří se minulý pátek sešli v Rijádu jako členové Mekkské obranné aliance – přešla od bla bla bla k možná pokusu o operační dohody, i když neoznámila společné údery proti Jemenu.Ansaralláh se zrovna netřese strachy. Vypustili drony směrem na Rijád a rakety směrem na Khamis Mushait, přičemž své operace označili za „generálku“ na eskalaci v plném rozsahu.Stačí počkat na blížící se jemenskou bouři.Jemen vře vztekem poté, co Saúdové bombardovali přeplněný trh v Taizu, přičemž podle předběžných odhadů zabili a zranili nejméně 50 lidí, včetně žen a dětí. K tomu musely přispět přímé zpravodajské informace a ISR od CENTCOMu a „kultu smrti“.Podle jemenských zdrojů v Saná se Ansarallah možná chystá uvalit na Saúdskou Arábii letecké embargo. Rijád se již propadá do stavu „černé díry“ – včetně toho, že nutí Google a západní satelity cenzurovat důkazy o zničené ropné infrastruktuře a objektech v Rijádu, Džizánu, Abhě a Najránu.Zůstává tedy vysoká pravděpodobnost významné akce Íránu a/nebo Ansaralláhu proti námořním silám USA, širším námořním trasám nebo saúdské obchvatné trase směrem k Yanbu, a to až do konce tohoto týdne.Nejpravděpodobnějším výsledkem však stále zůstává extrémně ozbrojená patová situace, v níž Teherán 30. září spíše vysílá signály než provede útoky.Ověřený fakt: období mezi íránským a washingtonským časovým rámcem – od 30. září do 3. listopadu – je nyní obdobím nejvyššího rizika.
Skutečné civilizační póly arabského světa versus hloupí pastevci velbloudů
A to nás přivádí ke klíčovému odhalení ze zdroje uvnitř kruhu nejvyššího vedení spojenectví Čína–Pákistán–Írán. Zdroje potvrdily, že po návštěvě Si Ťin-pchinga v USA vedli Wang Yi a pákistánský ministr zahraničí Ishaq Dar přímý, přísně tajný rozhovor.
Peking se vzdal Washingtonu a nyní opět hraje svou hru prostřednictvím Islámábádu, přičemž otevřeně pověřuje nejvyšší vládní úrovně, aby krizi zvládly. Pákistánci dostali za úkol zasáhnout jménem Pekingu a Teheránu u Trumpa i u MbS dříve, než eskalační schodík tento týden dosáhne kritické fáze.
Z toho vyplývá, že Pákistán – o Turecku nikdo neví – rozhodně nepodpoří Saúdskou Arábii v její údajně masivní plánované ofenzivě proti Jemenu.
To potvrdil i další vysoce postavený zdroj v Islámábádu; pákistánská vláda si jistě spočítala, že pomoc při záchraně nezachránitelného rodu Saudů pohřbí roli Pákistánu jako prostředníka mezi Íránem a USA: bude stejně mrtvá jako mrtvá kočka v podobě islámábádského memoranda o porozumění.
Nikdy nestačí si připomenout, že po staletí tvořily Bagdád, Damašek, Káhira a Saná skutečné civilizační póly kosmopolitních súfijských Arabů. To nemá nic společného s hloupými pastevci velbloudů, z nichž se skládá příšerný rod Saudů.
A to souvisí se dvěma nejvyššími kategorickými imperativy pro Epsteinův syndikát.
Chtějí zničení Persie – jadernou genocidu, kterou na pódiu OSN ohlásil sociopatický prezident USA. To by mělo být spojeno se zničením arabské Osy odporu – v Libanonu, Iráku a Jemenu. A poté také se zničením těch hloupých ropných šejchů z Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC), protože by zůstali příliš bohatí, vlivní a možná nepředvídatelní poté, co Osa odporu přestane existovat.
Všimněte si, jak vůdce kultu smrti v západní Asii v neděli „tajně“ odletěl soukromým letadlem do Abú Dhabí, aby se setkal s MbZ. Strávil celý den v Emirátech. O schůzce neunikla ani jediná informace. Stalo se to hned poté, co vůdce kultu smrti v OSN opět démonizoval Írán.
Nyní je jasné, že Jemen a Persie tvoří jeden celek – dvě klíčové fronty na západoasijském bojišti. Věnujte pozornost důsledkům tohoto „tajného“ setkání mezi kultem smrti a arabskými sionisty. Západní Asie se chystá vzplanout až k nebesům.