Za týden touto dobou bude už po TOM. Z části. Z té větší. Z té menší bude ještě zbývat „opravné“ druhé kolo. Protože právě tak je to vymyšleno, aby pokud možno většina neprosadila svůj politický zájem.
Obecní zastupitelstva se po sečtení výsledků voleb již začnou formovat. Ve většině ze sedmadvaceti obvodů, kde se letos volí do třetiny senátu, zůstanou dva na finále za týden. A s nimi maximálně 18 % odhodlaných. Málo? Dost? Tak akorát? Co to vůbec je za lidi? Stejně tu žádná demokracie není, tak co?
Jenže: Rok po pádu fialové mafie se její stále živá chapadla pokusí nasát živou vodu: peníze. Čtyři roky nám SPOLU předváděla, že o nic jiného nejde. A teď není řeč o malinké viditelné špičce ledovce v podobě všech těch Dozimetrů, Kampeliček, Bitcoinů a úplatkářských skandálů.
Devadesát procent „korupční hmoty“ je totiž skryto pod hladinou. A korporátní média – v čele s „veřejnoprávními“ – si jich úspěšně nevšímají, případně je bagatelizují, nebo dokonce oslavují. Především ty, které z našich daní mafie rozkrádala oklikou přes Brusel.
ODS s lidovci na to šli zkratkou rovnou přes Německo. Přičemž „legalizace“ Sudeťáků byla opět jen tím vyčuhujícím vrcholkem jednoho z mnoha dalších menších ledovců doprovázejících hlavní korupční ledový balvan. Piráti jako nástroj pro lepší kontrolu pátých kolon ve členských zemích unie v Bruselu přímo vznikli. TOP a STAN byly vytvořeny jako její domácí centrála.
V jejich vládním spojení proto nebylo nic s odpuštěním „ideového“. Občasná mainstreamová pozdvižení obočí nad jejich domnělou (předstíranou) programovou nesourodostí byla v lepším případě projevem tupohlavé naivity autorů. Obvykle však šlo jen o „stínování“ názorové plurality uprostřed totality. Protože opět: Vždycky jim šlo jen o přísun snadných a levných veřejných peněz.
Za Václava Klause výrazně „euroskeptická“ ODS už během panování Mirka Topolánka – a dramaticky pak za somnambulního zločince Petra Fialy – v souboji s Bruselem slevila. Slevu však pochopitelně nechtěla zadarmo.
Výprodej státu se nejviditelněji projevil během takzvaného „předsednictví“ EU: Green Deal, migrační pakt a štos dalších ochotných a často ještě poturčenějších anoanoano včetně ukrajinského penězovodu – opět neměl žádné ideové pozadí. Jen další chlemtání snadných peněz „odnikud“. A je zcela jisté, že v nadcházejících komunálních a senátních volbách jim opět nejde o nic jiného.
Dobře placená fraška
Asi nejlépe je to vidět ve velkých městech – a z nich to pak do očí nejvíce bije v Praze. Hlavní město je v tomto smyslu pochopitelně nejvíce podobné státu.
Vysíláme zde
To také vysvětluje, proč například brutální rozkrádačka „Starostů“ sice začala ve Zlínském kraji, ale když začala růst, přestěhovala se do Prahy, kde se z ní teprve stal „Dozimetr“. A tady už se jí účastnili ve větší či menší míře všichni, kteří i na městské úrovni zachovali mafii SPOLU. Do médií – a tedy nakonec i k policii, prokurátorům a soudům – se dostala pouze pro neshody kolem dělení kořisti.
Z okna již roky pozoruji „rozbombardované“ Václavské náměstí. Záminka v podobě potřeby „návratu tramvají“ je tak absurdní, že už jen kvůli tomu by měla hospodářská kriminálka kroužit kolem: Na začátku, uprostřed i na konci náměstí jsou vstupy do metra, ale přesto je náhle absolutně nezbytné táhnout i po povrchu rachotící dopravní stroje, které z něj – právě vzhledem k metru – v osmdesátých zmizely.
I tak by to mohlo být hotovo za sezónu, možná za rok. Ale staví se tu dlouho, na mnoho etap, aby bylo co nejvíce jednotlivých „výběrových řízení“ a smluv – a provizí. Praha má na účtech kolem dvou set miliard, které prý „neumí“ investovat do skutečného rozvoje města. To je nesmysl. Ti šíbři to umějí až moc dobře – a právě proto potřebují velké sousto rozdělit na „jednotlivosti“. Aby si každý kousl – a nebyl z toho Dozimetr. O tom, co se děje kolem plánovaných dalších tras metra raději ani nemluvit.
O tom by mohl zasvěceně pohovořit tak nejlépe Pirát Hřib, pod nějž zničená pražská silniční doprava spadá. Ale protože patří mezi Bruselem „chráněné“ (mimořádně odpudivé) osoby – právě tak jako celá jeho strana – je ticho po pěšině.
Hoří, má panenko!
Jeden mimořádně vypečený lidovecký šíbr před lety nechal průchod svému morálnímu rozhořčení: Běsnil, že „za nich“ se sice také kradlo, ale „jen“ z různých provizí. Na „nominál“ veřejných peněz se nesahalo. Morální obr.
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Přesně totéž se dnes odehrává v krajích (to byl ostatně hlavní důvod jejich nesmyslného vzniku), v menších městech – až po obce: Bylo to už předtím, ale viditelný „vršek“ vystoupil na hladinu asi až v podobě epidemie totálně nesmyslných „kruhových objezdů“, které nahradily přehledné křižovatky. Dnes jsou největším hitem stavby obludných, krajině i lidskému zdraví smrtelně nebezpečných „větrníků“ – pokud možno za zády občanů, dokud nejsou podepsány korupční smlouvy.
Právě odtud ta přímo psychopatická nenávist k Andreji Babišovi, který „narušil řád“. Dokud si od něj politici odnášeli „igelitky“ (aniž bylo nutno sahat na „nominál“), bylo vše v pořádku. Když ho to ale přestalo bavit a vyrazil zařídit si své byznysové zájmy v politice přímo, bez mezistupňů, usmolili na něj Čapí hnízdo a „střet zájmů“. Přestože jde z právního hlediska o naprostý nesmysl a fatamorgánu, vystačí si s tím skrze média a Brusel (Berlín) dodnes.
Babišovi lze vytýkat nepochybně kdeco (počínaje covidismem a vakcinačním terorem), ale toho „systémového rozkrádání“ se naopak jako jediný neúčastní – a to je jeho největší vina. Se „střetem zájmů“ je tomu právě tak:
Ten existuje pouze ve vztahu k jeho zbývajícímu podnikání (poté, co se – nesmyslně – zbavil Agrofertu, čímž jen potvrdil svou schopnost hysterických zkratkových lapsů). Ve svém zbývajícím širokém portfóliu totiž musí nadále brát ohled na německé (tedy bruselské) zájmy – a v tomto smyslu vyprodávat systémem ANONE ty české. Vlastně z úplně opačných důvodů než Fiala, Rakušan a SPOLu.
Proto jeho „výprodej“ nemá „nominálně“ kriminální povahu jako u fialové mafie. Je politický. Ale výsledek je obdobný. S tím rozdílem, že už opět nesahá na „nominál“, takže „z ušetřeného“ může občanstvu – na rozdíl od fialovců – alespoň něco nabídnout. Což významná část voličů intuitivně tuší, oceňuje – a proto má téměř nezničitelné „tvrdé jádro“, se kterým ani zkorumpovaná korporátní média nic neudělají.
Tak na něj aspoň pokřikují skrze schodek státního rozpočtu. Přitom kdyby se rozkrádání veřejných peněz snížilo třeba jen o třetinu, byli bychom nepochybně v přebytku. Ale jak to zařídit, když i policie, prokuratura a soudy v tom jedou s nimi? Nikdo neví. Je to jako ve Formanově slavném filmu Hoří, má panenko!: I kdyby se na chvíli „zhaslo“, v naději, že alespoň někteří do rozkradené tomboly něco vrátí, až by se rozsvítilo, nebylo by tam už vůbec nic.
Objednávejte živou vodu zde
Volit, nebo nevolit?
Jít, nebo nejít s tímto vědomím k volebním urnám do zastupitelstev a senátu? Otázka vážná a nepochybně složitá. Protože rozkrádání se už stalo úhelným jádrem systému, nelze v nejmenším doufat, že „ti noví“ budou jednat jinak. Nemluvě o tom, že rakovina je metastázami za desetiletí od převratu celým organismem tak prorostlá (předtím to bylo stejné, jen se platilo něčím jiným), že si zařídí, aby opět byli z podstatné části „zvoleni“ titíž – či jejich korupční klony.
Jistě to neplatí o všech a o každém. Všude existují zhruba „čtyřprocentní“ ostrůvky deviace. V tomto případě té pozitivní. A to platí univerzálně pro jakoukoliv veřejnou činnost či formalizované společenství.
Prostě v té džungli žijí či živoří jedinci a malé skupinky těch, kteří prostě krást odmítají. Mnozí z nich se o tom ani nemusejí rozhodovat. Prostě to mají tak „udělané“ od Pána Boha. Jiní mají (ze stejného zdroje) alespoň nastavené „záchranné brzdy“. Tak či tak: Nic z toho nemají, jsou ostatním spíš pro posměch, nebo ještě častěji se je „ti normální“ pokoušejí různými hnusnými způsoby vytlačit, protože svou poctivou existencí systém ohrožují.
Asi jako ten jediný nešťastný hasič ze zmíněného Formanova filmu. Když zjistí, že i jeho žena rovněž kradla (spor je pouze to, zda čokoládovou kouli nebo tlačenku), rozhodne se „loupež“ ve tmě vrátit. Jenže omylem někdo rozsvítí předčasně – takže pouze on jediný – jediný nevinný – je „dopaden“. Protože každý dobrý čin má býti po zásluze potrestán, jak praví cynická „pravda“ této satanismem marinované doby.
A právě tak jsou na tom i voliči. Někteří se ani nemusejí rozhodovat, zda k volbám půjdou – s plným vědomím výše řečeného. Počítám se mezi ně. Tihle nešťastníci se řídí „direktivou“ svědomí: Když něco pro celek – byť jen s malou nadějí na lepší příští – udělat MŮŽEŠ, pak to udělat MUSÍŠ. Další prožijí muka rozhodování. Ale pokud nakonec k volbám nepůjdou, bude je to tlačit a svědit – ať si to přiznají, nebo ne. Obecně lze říci, že v obou těchto případech jde o nepodvolené.
A konečně jsou ještě mnozí, kterým to prostě nestojí za to. Věrní reprezentanti této doby. Často velmi úspěšní. Anebo naopak ústrky a nespravedlnostmi úplně zdecimovaní. V jejich čele, ať chtějí, či ne, stojí jedna mimořádně odpudivá osoba, kterou volební machinace zlodějů všeho a ve velkém dosadily až na sám vrchol pyramidy zmaru, panák bez obsahu a svědomí:
Prezident České republiky.