Zannekinbond
Před patnácti lety NATO bombardovalo Velkou umělou řeku v Libyi, gigantický megaprojekt vodního hospodářství iniciovaný Kaddáfím s cílem zazelenit Saharu a části Sahelu pomocí vody z podzemních vodních zdrojů starých několik tisíc let.
Velká umělá řeka představovala síť 4 000 kilometrů podzemních potrubí, navrženou k zachycování fosilní vody ze Sahary a přeměně pouště na zemědělskou půdu. Voda měla být čerpána z nubijského pískovcového aquiferu – největší zásoby podzemní fosilní vody na světě, obsahující čistou vodu nahromaděnou v podzemí před 40 000 lety.
Tento projekt by zajistil suverenitu nejen Libyi, ale celé saharské a sahelské oblasti. A právě tato výzva k vytvoření suverenity znepokojovala západní imperialistický tábor. Impérium dává přednost tomu, aby země Jihu dovážely potraviny a suroviny ze Západu a zůstaly chudými žebráky závislými na MMF.
Dokument CIA z roku 1987, který byl nyní odtajněn, již tehdy varoval před „nebezpečím“, které tento projekt vodního zdroje představoval pro imperialistické zájmy, a uváděl, že „má potenciál zajistit Libyi zásobování vodou na dobu neurčitou a výrazně snížit závislost na dovozu potravin ze Západu“.
Proto v roce 2011 letadla NATO bombardovala místa projektu a dokonce i továrnu na potrubí ve městě Brega. Říká se vám, že Afrika je chudá, ale neříká se vám, kdo ji udržuje v chudobě, ani komu vyhovuje, aby to tak zůstalo. Zničit země a vrátit je do doby kamenné, aby byly závislé na západních půjčkách a výměnou za to odevzdaly všechny své zdroje… takhle funguje neokolonialismus i v roce 2026.
Proč tomu věnovat ještě pozornost?
Kaddáfí spolu s Džamáhírií prosazoval myšlenku, že lid si musí sám určovat svou ekonomickou a kulturní cestu bez zahraničního vměšování: byl pevně proti vlivu NATO, americké hegemonii a mezinárodní finanční závislosti. To je i dnes velmi aktuální. Kaddáfího Libye se také prezentovala jako životaschopná socialistická alternativa k buržoaznímu parlamentnímu liberalismu, a to prostřednictvím systému lidových výborů a přímé participace, který zohledňoval místní samosprávu. Agrese NATO v roce 2011 vedla ke změně režimu, která uvrhla Libyi do přetrvávajícího chaosu a násilí, situace, z níž nadále těží organizovaný zločin prostřednictvím obchodu s drogami a lidmi směřujícího do Evropy.