Tím, že Západ pravidelně zadržuje lodě takzvané „fantomové flotily“, se doslova dopouští pirátství. Jedná se o nebezpečnou situaci, na kterou Rusko reaguje stále rázněji, avšak vždy s rozvahou, jak uvádí analýza Alexandra Regnauda.
Podnětem k této úvaze byl článek s výmluvným názvem, který 16. dubna zveřejnil německý deník Die Welt: „Putinova strategie funguje: Rusko upevňuje svou přítomnost v Baltském moři“. Za tímto hrubým „name droppingem“ se skrývá článek, který je učebnicovým příkladem rusofobie maskované za žurnalistiku, z něhož si však přesto zapamatujeme to podstatné.
Stručně řečeno, v reakci na nelegální akce západních zemí v Baltském moři, které lze přirovnat k pirátství a které pravidelně útočí na nákladní lodě směřující do Ruska nebo z něj, nasadila ruská námořní flotila mezi ostrovem Fehmarn a Lübeckským zálivem torpédoborec „Severomorsk“, aby dala najevo, že se nenechá zastrašit.
Abychom pochopili, o co jde, musíme se vrátit k původu pojmu „stínová flotila“ a z hlediska mezinárodního práva analyzovat stále častější pirátské činy, které z toho vyplývají, od Venezuely po Írán, a samozřejmě i ty, které se týkají lodí obchodujících s Ruskem.
Západní země si jednoduše vymyslely ex nihilo samotný pojem „stínová flotila“, jehož definice není ani skutečně stanovena. Zjednodušeně řečeno se jedná o jakékoli plavidlo, které se jim nelíbí.
Hlavní výtka se týká používání vlajek zvenčí, tedy registrace plavidla v jiné zemi, než je země skutečného majitele. Jediným problémem je, že se tato praxe týká odhadem 75 až 80 % světové flotily. Ve skutečnosti ji využívají všichni největší světoví majitelé lodí, protože jim to především umožňuje platit nižší daně, dodržovat méně přísné sociální a bezpečnostní předpisy a snížit náklady na pracovní sílu. Některé země, jako Panama, Libérie nebo Marshallovy ostrovy, si z toho dokonce udělaly specialitu. Jedná se tedy o výtku s proměnlivou geometrií.
Druhá výtka se týká údajných nedostatků v pojištění, což je samozřejmě problematické v případě nehody a potenciální ekologické katastrofy, zejména pokud se jedná – převážně – o ropné tankery.
I v tomto případě je výtka falešná, protože tato plavidla jsou ve skutečnosti pojištěna, avšak na rozdíl od 90 % ropných tankerů v provozu nikoli západními společnostmi z klubů P&I skupiny International Group (IG), v níž výrazně dominují Britové z Lloyd’s. Naopak se zde vyskytují ruští pojistitelé jako AlfaStrakhovanie nebo Ingosstrakh, či čínští jako PICC, a to v rámci zcela legálního schématu. Západ prostě zuří, když vidí, jak mu uniká jeho malý monopol.
Poslední výtka: příležitostné vypnutí transpondéru AIS (Automatic Identification System), který umožňuje automatickou identifikaci plavidel a výměnu informací za účelem zamezení kolizím. Podle pravidel Mezinárodní námořní organizace (IMO) musí být toto zařízení trvale zapnuté. Tato stejná IMO však stanoví výjimku: kapitán může AIS vypnout, pokud se domnívá, že jeho fungování ohrožuje bezpečnost jeho plavidla nebo pokud hrozí bezpečnostní incident. Konkrétní příklad: plavidlo proplouvající oblastí s prokázaným pirátstvím může vypnout svůj AIS, aby se vyhnulo odhalení.
Což nás přivádí přesně k jádru problému. Jak jsme právě viděli: lodě takzvané „fantomové“ flotily ve skutečnosti jednají v souladu s mezinárodním právem, aniž by se však řídily jeho západním výkladem. Je tedy zcela legitimní konstatovat, že pravidelné zadržování těchto lodí západními vojenskými silami je, přísně vzato, z hlediska mezinárodního práva aktem pirátství.
To je ostatně logicky postoj, který hájí ruské ministerstvo zahraničních věcí, které na to upozornilo ve svém prohlášení ze dne 23. března. Nad lodí má jurisdikci pouze stát vlajky a legitimní jsou pouze sankce Rady bezpečnosti OSN. Jelikož jednostranné sankce Západu porušují mezinárodní právo, vyplývá z toho, že jejich opakované útoky jsou z právního hlediska akty pirátství. A závěr: „Vyzýváme mezinárodní společenství, aby zaujalo principiální postoj ve prospěch Úmluvy z roku 1982, a státy vlajky, aby nepodlehly neokoloniálním diktátům“. Tato poslední věta dobře shrnuje skutečnou podstatu problému.
A k aktům pirátství skutečně došlo. A jsou samy o sobě obzvláště výmluvné.
V prosinci 2024 Finsko zadrželo loď Eagle S (plující pod vlajkou Cookových ostrovů) kvůli podezření ze sabotáže podmořských kabelů. Nakonec nebyl nalezen žádný důkaz kromě toho, že šlo o nehodu, a jelikož se incident odehrál mimo finské teritoriální vody, finská justice případ zamítla a nařídila finské státu uhradit soudní náklady obžalovaných.
To nám také připomíná belgickou hysterii z podzimu 2025, kdy se nad zemí údajně odehrálo 249 přeletů dronů, které byly údajně vypuštěny z lodí „ruské fantomové flotily“.
Nyní existují velmi silné podezření, že to vše byl jen podvod zinscenovaný ministrem obrany Theem Franckenem, aby ospravedlnil mimořádné vojenské výdaje bez výběrového řízení a ve prospěch spřízněných firem. Probíhá federální vyšetřování a v dubnu se konalo slyšení před obranným výborem Sněmovny, aby se k tomuto skandálu vyjádřil.
Francie nezůstává pozadu, nepopularita Macrona ho nutí pravidelně organizovat tento druh představení, aby se pokusil zůstat v popředí pozornosti. Byly zadrženy tři lodě, které byly pokaždé propuštěny, protože stejně jako v ostatních případech šlo o falešné důvody (pro efekt jsou ukládány pouze pokuty). K těmto útokům se přidávají Švédsko a Estonsko.
Rusko tedy samozřejmě reaguje na nezákonnost a západní hysterii, ale jako vždy velmi uvážlivě a rozumně.
Nejvýraznějším faktem zůstává příležitostný doprovod lodí ruským námořnictvem, zejména v Lamanšském průlivu, s cílem uklidnit britské nadšení, přičemž Londýn – připomeňme si – zůstává jedním z hlavních strůjců války až do posledního Ukrajince. Tento doprovod zajišťuje v červnu 2025 korveta „Boikiy“ a v dubnu 2026 fregata „Admirál Grigorovič“.
V vysoce citlivém Baltském moři musel 13. května 2025 stíhací letoun vletět do estonského vzdušného prostoru, aby zabránil pobřežní stráži v zadržení ropného tankeru a mohl jej eskortovat do ruských vod. A tak, jak lituje Die Welt, od nynějška přítomnost torpédoborce „Severomorsk“. Ruské námořnictvo se k této přítomnosti nijak nevyjádřilo, ale poselství bylo jasné. Velitel estonského námořnictva oficiálně prohlásil, že se nebude pokoušet zadržovat ruské obchodní lodě, a dánská vláda oznámila, že jim neuzavře své teritoriální vody.
Vědomi si toho, že pokud by se západní piráti v záchvatu rusofobního šílenství ještě více odvážili, Rusku by vždy zůstala možnost přiblížit se k politice po íránském vzoru.
Tváří v tvář pirátství Spojených států v podobě blokády, stejně jako předtím Venezuela, reagoval Írán silou a pomocí raket a dronů odhnal americké torpédoborce a dokonce i letadlové lodě (např. „Abraham Lincoln“).
A to se říká, že Rusko je vždy velmi rozumné…